Hody na Brněnsku

Hody na Brněnsku

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.

Pořadatelé v měsících předcházejících hodům zajišťují prostory, hudební doprovod pro taneční zábavu, nejčastěji dechovou hudbu, dostatek vína, krojové vybavení. Jejich nositelé - krojovaní, se pravidelně schází k nácviku lidových písní, tanců, přípravě výzdoby, příp. místních hodových zvyklostí.

V posledních dnech před hody se pečou koláčky s náplní, případně jiné pečivo a pokrmy. Zvláštností západní, střední a jižní Moravy je, že jako symbol hodů se staví strom mimo vršku zbavený větví a kůry, mája, který je jinde v Evropě stavěn v předvečer 1. května. Odhlédneme-li od obcí s májovou zábavou, ročníkovou májou či majálesového poutače na náměstí Svobody, staví se u nás nejčastěji v předvečer hodů, čili v pátek, nebo v sobotu. Někde se dbá na starou tradici přivézt strom z lesa tažnými koni, uvázat na vrchol šátek, pestře jej ozdobit a máju postavit, dříve jedině ručně, pro různé limity od druhé poloviny minulého století i s pomocí techniky. Stavěla se, a někde je tomu tak stále, doprostřed prostoru pro tanec, zpěv a obřadní úkony. Chlapci v noci máju hlídají, aby ji nikdo nemohl poškodit, nebo dokonce pokácet, což by bylo hanbou nejen pro chasu, ale i důvod vysmívání celé lokality po okolí. Někde také chlapci roznáší ozdobené břízky, jednak k domům krojovaných dívek a také k cedulím označujícím začátek obce.

Krojovaní zpravidla zvou spoluobčany k účasti na hodech. Někde tomu je týden před hodovým víkendem, jindy po postavení máje. Vlastní hody dříve začínaly nedělní slavnostní mší svatou a obědem širší rodiny, po zavedení pracovního týdne se postupně posouvají na víkend, někde dokonce na dny státních svátků. Pro tyto chvíle se všichni oblékají do slavnostních variant krojů. Soukenná vesta chlapců na Brněnsku vychází z rokokové módy a napříč krojovými komplety střední Evropy je jedna z nejdelších, sahá nejméně k bokům, nezřídka i níže. Od konce 19. století, kdy se stala posledním zbytkem starého kroje, se přestávala zapínat, vznikl prostor pro výzdobu košile a šlí. Staré kožené kalhoty vystřídala buď textilní konfekce, někde se částečně navrací k materiálům připomínajícím zvířecí kůži. Na nohách jsou buď boty, které nosili zemědělci-sedláci, s vysokou holení, nebo starodávné střevíce vystřídaly polobotky. Na hlavě by měla spočívat pokrývka, nejčastěji klobouk (většinou s kulatou krempou, ve Šlapanicích i třírohý), který se zdobil rozmarýnem, čerstvě řezanými květinami, peřím, umělým kvítím, mašlemi, zrcadélky, žinylkou importovanou z Francie. Pod krk se vázal šátek a k vestě se připínal kapesník.

Základem dívčího kroje byl živůtek (vesta) zapínaný knoflíky nebo svazovaný šněrováním, plátěné rukávce, spodní sukně, vrchní sukně a obuv. Pokud se něco bohatě vyšívalo, pak kapesníček, trojcípý šátek (zvaný půlka), později na východním Brněnsku zástěry (na západním se kolem pasu stárka vázal pruh plátna - ručník). Díky produkci brněnských textilek i dovozu z okolních zemí už od 19. století do lidového oděvu pronikaly moderní materiály, které vystřídaly domácky zhotovované textilie. Až na Líšeň a Šlapanice, které si z první poloviny 18. století pro stárky-dívky uchovaly starodávné úvazy kolem speciálních lžiček, se nejčastěji na hlavách setkáme s dováženými velkými červenými (turecká červeň) či nafialovělými šátky potištěnými květy. V průběhu 19. století se ujalo také škrobení sukní na tvrdo. V konzervativních lokalitách a sídlech farností jako Líšeň, Komín, Tuřany, Troubsko, Střelice se místní kroje o hodech používají takřka nepřetržitě. Ve většině míst si získaly oblibu nápodoby slováckých krojů, mezi dívkami i českých a slovenských. V posledních dekádách je obnova místního kroje velkým trendem, jak v desítkách obcí nejen v okolí Brna, tak některých městských částech, takže bychom na Brněnsku obtížněji hledali takovou, kde zmíněné úsilí nikdo nevyvinul, než naopak.

Po obědě průvod chlapců s muzikou mířil k protějškům stárků, stárkám, dnes leckde i ostatních chlapců. Právo, podlouhlý atribut, nejčastěji ze dřeva, buď stárci věšeli či zabodávali nad taneční prostor, nebo na takový, který svírali v ruce či měli pověšen na zápěstí, poznačovali útraty chasy v hospodě. Jeho připomínku dodnes používají např. v Líšni, Tuřanech, Sokolnicích a Slavkově u Brna, jinde si nechávají vyřezat. Ve Šlapanicích, kde se hody transformovaly do slavností se sjezdem rodáků, stárek nosí symboly ostatků: vařeku-feruli a právo rozvinuté kolem šavle.

Po tanečních zastaveních po obci se průvod ubírá k máji či do sálu, v němž je zvykem zábavu pořádat, či kde to počasí dovoluje. Dechová hudba hraje nejčastěji polku, valčík, pokud si to krojovaní poručí, muziky z jižní Moravy dokážou doprovodit i slovácký verbuňk nebo podlužáckou vrtěnou. O pauzách mezi produkcí dechovky se nejčastěji zpívá v tzv. kolech. Účastníci se drží za ruce, příp. chlapci v objetí paží a zpívají lidové a zlidovělé písně. Takřka každá lokalita Brněnska měla svou verzi písně o … máji tenké, kterou bylo vidět ze Špimberka.

Obřadní zavádění do tance, které se dochovalo o hodech ve Vémyslicích u Moravského Krumlova, nebo v podobě zavádky v bezmála dvaceti obcích Hustopečska, Kloboucka a Ždánicka, se jen naznačuje, např. v Těšanech, Žatčanech, nebo Líšni. Zub času se podepsal i na místním či regionálním folklorním repertoáru. Lidové tance a hry se z většiny zábav u muziky vytratily, ke svým vystoupením je nacvičují folklorní kolektivy. Velkou oblibu si získaly tzv. besedy, v nichž příslušníci české inteligence upravovali tance pro čtyři páry rozestavěné do kříže. Setkáte se tedy jak se dvěma nejstaršími českou a moravskou, tak s besedami československou, slovenskou, hanáckou, slezskou, místní nadšenci dokonce sestavují vlastní verze, např. troubskou atd. Přesto je několik lokalit, kde se beseda netančí, výjimky dokonce uchovávají zdejší tance, kromě výše zmíněných kol jsou to např. v Tuřanech lendler, šotyška, řeznická, ševcovská, o mladých hodech či svatodušních slavnostech v Troubsku obřadní tance okolo (neživého) berana.

V minulosti se zvalo na hody i v okolních obcích, odkud byl očekáván příchod nebo příjezd svobodné chasy. Ta se musela náležitě přivítat: poctít alkoholem, ozdobit, zavést příchozím místní krojované a vyhradit pro ně taneční prostor. Od 90. let na Brněnsko proniká způsob vítání chas, jaký je pravidlem na Slovácku, tedy že přespolní tančí již zmíněný verbuňk, mužský tanec zapsaný do Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Zajímavým zvykem o večerní zábavě na východním Brněnsku je sólo ukončené chytáním a zvedáním mužských návštěvníků na židli krojovanými chlapci, podání půllitru piva, odnesení k výčepu či na bar, kde probíhá hoštění alkoholem v opačném gardu.

20. století přineslo zrovnoprávnění mužů a žen, čili úterní zavádění ženáčům vystřídaly babské a ženáčské hody. V některých místech jde dosud o poslední den hodů. Ženy si vyvěsí své právo (nejčastěji velká vařeka), mají svou volenku a např. ve Šlapanicích dokonce právo trestat muže, kteří při tanci promluvili.

Tradiční hodový program mohou doprovázet pouťové atrakce, ale nemusí, např. pokud je pouť k místní sakrální stavbě v jiný termín.

Hodová zábava končí v brzkých ranních hodinách. Ačkoli hody na Brněnsku ztratily mnoho charakteristického, zůstávají událostí, která je vyhledávanou příležitostí k setkávání mladých, starých, domácích, přespolních, zkrátka všech, kteří se společně dokáží bavit podobně, jako generace před nimi. Tím, že se k Brnu postupně připojily desítky vesnic, se minimálně v republice stalo sídlem, v němž je během roku slaveno nejvíce posvícenských hodů, mladých, starých, babských (Bosonohy, Bystrc, Černovice, Holásky, Chrlice, Ivanovice, Jehnice, Jundrov, Kníničky, Kohoutovice, Komín, Líšeň, Medlánky, Nový Lískovec, Obřany, Ořešín, Přízřenice, Řečkovice, Slatina, Soběšice, Starý Lískovec, Tuřany, Žabovřesky, Židenice), dokonce i v Kamenné kolonii slaví Štefanské hody.

logotyp_jihomoravsky_181214-183313_ako

Kopie souboru OBR-logo2

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více