Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).
Před samotným začátkem předstoupili před publikum organizátoři festivalu Groove Brno a poděkovali divákům za přízeň během celého ročníku. Připomněli také, že se jedná o poslední letošní koncert, a také o poslední koncert festivalu v tomto formátu, neboť v příštím roce se Groove Brno odehraje koncentrovaný do dvou letních dnů na brněnské přehradě. Poté organizátoři ještě představili produkční tým a popřáli divákům hezký zážitek.
Celá show začala velmi netypicky bubenickým sólem Jackie Withfielda. Ten dokázal už během této úvodní exhibice, že by si MonoNeon do své doprovodné kapely nevybral nikoho průměrného. Jeho sólo bylo rytmicky i zvukově nápadité, plné malých hodnot a nepravidelných rytmických skupin. Poté už na pódium přišel zbytek kapely v čele s MonoNeonem, jehož outfit se držel jeho typické image. Pestrobarevné oblečení esteticky skvěle sedělo k jeho oranžovo-zelené pětistrunné baskytaře, na jejíž hlavě měl navlečenou pruhovanou ponožku. Nechyběla ani charakteristická pokrývka hlavy. MonoNeon často vystupuje v pletené kukle, která společně s výraznými brýlemi zakrývá velkou část jeho hlavy. Tentokrát ale tato zelená kukla zakrývala opravdu celý obličej, samozřejmě až na malý otvor na pusu, aby mohl pohodlně zpívat.
Koncert byl koncipován jako téměř nepřerušená půl druhé hodiny dlouhá suita. Některé z písní na sebe navazovaly bez přestávky, několik jich nechalo pouze krátký prostor pro potlesk. Během koncertu se mísily, což je pro tvorbu MonoNeona charakteristické, prvky funku, disca, psychedelie a jazzu, které ovšem doplňovaly nádechy popu, gospelu, hip hopu (zejména G-Funku), ale také například hard rocku. Tato ojedinělá fúze dala čtveřici muzikantů jak dostatek prostoru pro sólové exhibice, tak pro ukázku groovu, který šlapal jako švýcarské hodinky. MonoNeon se během večera předvedl jako zdatný zpěvák, ale zejména jako naprosto fenomenální baskytarista, jehož hra je velmi originální a pro něho typická. To je dáno mimo jiné tím, že drží svůj nástroj obráceně. Oproti ostatním pravorukým baskytaristům ovšem nepoužívá pravoruký nástroj. Hraje na klasický levoruký, který má otočený, aniž by změnil pořadí strun, tudíž má nejvýše nejtenčí strunu (normálně je nahoře nejhlubší struna), což mu umožňuje silně ohýbat hluboké struny, a to není ani zdaleka běžné. Svoji baskytaristu navíc proháněl několika efekty, například fuzzem, kvákadlem nebo fart pedálem, což originalitě celkového zvuku ještě přidalo. MonoNeon dokázal svéráznost vlastního hudebního projevu smíchat s naprosto bravurní technikou, kterou ukázal nejvíce v sólech, jež kolikrát hraničily s jazzem. Ve zpívaných částech pak ukázal zase perfektní hudební feeling, kdy jeho basové linky držely celou píseň pohromadě.
Hudebně dokonalá nebyla ovšem jen hlavní hvězda večera, ale také všichni z trojice jeho sidemanů. Kytarista Xavier Lynn, aniž by měl potřebu jakkoliv přitahovat pozornost, celý koncert provázel typickými funkovými podklady a silně melodickými vyhrávkami či riffy, které občas zasahovaly až do hard rockové sféry. Také on dostal výrazný prostor, který dokázal vyplnit velmi zdařilými sólovými výstupy. Celkové zvukové barevnosti dopomohl nejvíce klávesák Dominique Xavier Taplin, který své kolegy doplňoval padovými podklady i výraznými postupy zvukově různě barevných syntezátorů a této různorodosti využíval i při četných sólech. Tmelem celého uskupení bylo precizní a velmi procítěné bubnování Jackie Withfielda. Ten dokázal, kromě zmíněného sóla, které přišlo i v závěru koncertu, celou dobu famózně budovat a držet celkový groove obohacovaný výraznými breaky nebo obracením dob. Je důležité zmínit, že všichni doprovodní muzikanti doplňovali MonoNeona, kromě perfektních instrumentálních linek, také vokály. Hlavní zpěv tak dokreslovaly velice nápadité vokální harmonie. Muzikanti každopádně ukazovali, že čistě instrumentální složka jejich hudby je stejně důležitá jako zpívané části. Vyplňovala minimálně padesát procent celkového času. Podle komunikace mezi hudebníky bylo také zřejmé, že formy písní nejsou dané předem, ale jsou přizpůsobeny konkrétním situacím. To bylo viditelné zejména u MonoNeona, který například poklepáním na hlavu avizoval návrat hlavního tématu, na což jsme zvyklí spíše v jazzu než ve funku.
Hudebnímu zážitku dopomohla také práce zvukaře. Jednotlivé nástroje byly skvěle čitelné, žádný nevyčníval a dohromady tvořily podařený mix. Pouze baskytara v nejhlubších polohách lehce bručela, což byla ovšem maličkost, která celkový dojem nijak nedegradovala. Na výbornou se povedla také hladina vokálů, které svojí intenzitou nepřehlušovaly hlavní zpěv a přesto ho perfektně doplňovaly.
Jak už bylo zmíněno výše, celý koncert proběhl bez výraznějšího přerušení. V daném čase takto zaznělo co nejvíce muziky, přesto by alespoň malý náznak komunikace s publikem určitě neuškodil. Takto se museli diváci spokojit s prostým pronesením „Thank you, thank you“ třikrát během show. Kompletně zakrytý obličej v kombinaci s absencí komunikace pak působil chladně, což podtrhlo i rozhodnutí kapely nezahrát žádný přídavek, přestože diváci usilovně tleskali a vyjadřovali obdiv více než deset minut po konci koncertu. Pokud bychom ale hodnotili koncert čistě z hudební stránky, lze ho bez nadsázky označit za dokonalý.
MonoNeon – basová kytara, zpěv
Xavier Lynn – elektrická kytara, vokály
Dominique Xavier Taplin – klávesy, vokály
Jackie Withfield – bicí, vokály
sobota 7. prosince ve 20 hodin, Metro Music Bar
Zatím nebyl přidán žádný komentář..