Hudebně dokonalá, přesto lehce chladná funková jízda

Hudebně dokonalá, přesto lehce chladná funková jízda

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).

Před samotným začátkem předstoupili před publikum organizátoři festivalu Groove Brno a poděkovali divákům za přízeň během celého ročníku. Připomněli také, že se jedná o poslední letošní koncert, a také o poslední koncert festivalu v tomto formátu, neboť v příštím roce se Groove Brno odehraje koncentrovaný do dvou letních dnů na brněnské přehradě. Poté organizátoři ještě představili produkční tým a popřáli divákům hezký zážitek.

Celá show začala velmi netypicky bubenickým sólem Jackie Withfielda. Ten dokázal už během této úvodní exhibice, že by si MonoNeon do své doprovodné kapely nevybral nikoho průměrného. Jeho sólo bylo rytmicky i zvukově nápadité, plné malých hodnot a nepravidelných rytmických skupin. Poté už na pódium přišel zbytek kapely v čele s MonoNeonem, jehož outfit se držel jeho typické image. Pestrobarevné oblečení esteticky skvěle sedělo k jeho oranžovo-zelené pětistrunné baskytaře, na jejíž hlavě měl navlečenou pruhovanou ponožku. Nechyběla ani charakteristická pokrývka hlavy. MonoNeon často vystupuje v pletené kukle, která společně s výraznými brýlemi zakrývá velkou část jeho hlavy. Tentokrát ale tato zelená kukla zakrývala opravdu celý obličej, samozřejmě až na malý otvor na pusu, aby mohl pohodlně zpívat.

Koncert byl koncipován jako téměř nepřerušená půl druhé hodiny dlouhá suita. Některé z písní na sebe navazovaly bez přestávky, několik jich nechalo pouze krátký prostor pro potlesk. Během koncertu se mísily, což je pro tvorbu MonoNeona charakteristické, prvky funku, disca, psychedelie a jazzu, které ovšem doplňovaly nádechy popu, gospelu, hip hopu (zejména G-Funku), ale také například hard rocku. Tato ojedinělá fúze dala čtveřici muzikantů jak dostatek prostoru pro sólové exhibice, tak pro ukázku groovu, který šlapal jako švýcarské hodinky. MonoNeon se během večera předvedl jako zdatný zpěvák, ale zejména jako naprosto fenomenální baskytarista, jehož hra je velmi originální a pro něho typická. To je dáno mimo jiné tím, že drží svůj nástroj obráceně. Oproti ostatním pravorukým baskytaristům ovšem nepoužívá pravoruký nástroj. Hraje na klasický levoruký, který má otočený, aniž by změnil pořadí strun, tudíž má nejvýše nejtenčí strunu (normálně je nahoře nejhlubší struna), což mu umožňuje silně ohýbat hluboké struny, a to není ani zdaleka běžné. Svoji baskytaristu navíc proháněl několika efekty, například fuzzem, kvákadlem nebo fart pedálem, což originalitě celkového zvuku ještě přidalo. MonoNeon dokázal svéráznost vlastního hudebního projevu smíchat s naprosto bravurní technikou, kterou ukázal nejvíce v sólech, jež kolikrát hraničily s jazzem. Ve zpívaných částech pak ukázal zase perfektní hudební feeling, kdy jeho basové linky držely celou píseň pohromadě.

Hudebně dokonalá nebyla ovšem jen hlavní hvězda večera, ale také všichni z trojice jeho sidemanů. Kytarista Xavier Lynn, aniž by měl potřebu jakkoliv přitahovat pozornost, celý koncert provázel typickými funkovými podklady a silně melodickými vyhrávkami či riffy, které občas zasahovaly až do hard rockové sféry. Také on dostal výrazný prostor, který dokázal vyplnit velmi zdařilými sólovými výstupy. Celkové zvukové barevnosti dopomohl nejvíce klávesák Dominique Xavier Taplin, který své kolegy doplňoval padovými podklady i výraznými postupy zvukově různě barevných syntezátorů a této různorodosti využíval i při četných sólech. Tmelem celého uskupení bylo precizní a velmi procítěné bubnování Jackie Withfielda. Ten dokázal, kromě zmíněného sóla, které přišlo i v závěru koncertu, celou dobu famózně budovat a držet celkový groove obohacovaný výraznými breaky nebo obracením dob. Je důležité zmínit, že všichni doprovodní muzikanti doplňovali MonoNeona, kromě perfektních instrumentálních linek, také vokály. Hlavní zpěv tak dokreslovaly velice nápadité vokální harmonie. Muzikanti každopádně ukazovali, že čistě instrumentální složka jejich hudby je stejně důležitá jako zpívané části. Vyplňovala minimálně padesát procent celkového času. Podle komunikace mezi hudebníky bylo také zřejmé, že formy písní nejsou dané předem, ale jsou přizpůsobeny konkrétním situacím. To bylo viditelné zejména u MonoNeona, který například poklepáním na hlavu avizoval návrat hlavního tématu, na což jsme zvyklí spíše v jazzu než ve funku.

Hudebnímu zážitku dopomohla také práce zvukaře. Jednotlivé nástroje byly skvěle čitelné, žádný nevyčníval a dohromady tvořily podařený mix. Pouze baskytara v nejhlubších polohách lehce bručela, což byla ovšem maličkost, která celkový dojem nijak nedegradovala. Na výbornou se povedla také hladina vokálů, které svojí intenzitou nepřehlušovaly hlavní zpěv a přesto ho perfektně doplňovaly.

Jak už bylo zmíněno výše, celý koncert proběhl bez výraznějšího přerušení. V daném čase takto zaznělo co nejvíce muziky, přesto by alespoň malý náznak komunikace s publikem určitě neuškodil. Takto se museli diváci spokojit s prostým pronesením „Thank you, thank you“ třikrát během show. Kompletně zakrytý obličej v kombinaci s absencí komunikace pak působil chladně, což podtrhlo i rozhodnutí kapely nezahrát žádný přídavek, přestože diváci usilovně tleskali a vyjadřovali obdiv více než deset minut po konci koncertu. Pokud bychom ale hodnotili koncert čistě z hudební stránky, lze ho bez nadsázky označit za dokonalý.

MonoNeon – basová kytara, zpěv

Xavier Lynn – elektrická kytara, vokály

Dominique Xavier Taplin – klávesy, vokály

Jackie Withfield – bicí, vokály

sobota 7. prosince ve 20 hodin, Metro Music Bar

Foto archiv Metro Music Bar

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Nejčtenější

Kritika

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce