Hudebně dokonalá, přesto lehce chladná funková jízda

Hudebně dokonalá, přesto lehce chladná funková jízda

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).

Před samotným začátkem předstoupili před publikum organizátoři festivalu Groove Brno a poděkovali divákům za přízeň během celého ročníku. Připomněli také, že se jedná o poslední letošní koncert, a také o poslední koncert festivalu v tomto formátu, neboť v příštím roce se Groove Brno odehraje koncentrovaný do dvou letních dnů na brněnské přehradě. Poté organizátoři ještě představili produkční tým a popřáli divákům hezký zážitek.

Celá show začala velmi netypicky bubenickým sólem Jackie Withfielda. Ten dokázal už během této úvodní exhibice, že by si MonoNeon do své doprovodné kapely nevybral nikoho průměrného. Jeho sólo bylo rytmicky i zvukově nápadité, plné malých hodnot a nepravidelných rytmických skupin. Poté už na pódium přišel zbytek kapely v čele s MonoNeonem, jehož outfit se držel jeho typické image. Pestrobarevné oblečení esteticky skvěle sedělo k jeho oranžovo-zelené pětistrunné baskytaře, na jejíž hlavě měl navlečenou pruhovanou ponožku. Nechyběla ani charakteristická pokrývka hlavy. MonoNeon často vystupuje v pletené kukle, která společně s výraznými brýlemi zakrývá velkou část jeho hlavy. Tentokrát ale tato zelená kukla zakrývala opravdu celý obličej, samozřejmě až na malý otvor na pusu, aby mohl pohodlně zpívat.

Koncert byl koncipován jako téměř nepřerušená půl druhé hodiny dlouhá suita. Některé z písní na sebe navazovaly bez přestávky, několik jich nechalo pouze krátký prostor pro potlesk. Během koncertu se mísily, což je pro tvorbu MonoNeona charakteristické, prvky funku, disca, psychedelie a jazzu, které ovšem doplňovaly nádechy popu, gospelu, hip hopu (zejména G-Funku), ale také například hard rocku. Tato ojedinělá fúze dala čtveřici muzikantů jak dostatek prostoru pro sólové exhibice, tak pro ukázku groovu, který šlapal jako švýcarské hodinky. MonoNeon se během večera předvedl jako zdatný zpěvák, ale zejména jako naprosto fenomenální baskytarista, jehož hra je velmi originální a pro něho typická. To je dáno mimo jiné tím, že drží svůj nástroj obráceně. Oproti ostatním pravorukým baskytaristům ovšem nepoužívá pravoruký nástroj. Hraje na klasický levoruký, který má otočený, aniž by změnil pořadí strun, tudíž má nejvýše nejtenčí strunu (normálně je nahoře nejhlubší struna), což mu umožňuje silně ohýbat hluboké struny, a to není ani zdaleka běžné. Svoji baskytaristu navíc proháněl několika efekty, například fuzzem, kvákadlem nebo fart pedálem, což originalitě celkového zvuku ještě přidalo. MonoNeon dokázal svéráznost vlastního hudebního projevu smíchat s naprosto bravurní technikou, kterou ukázal nejvíce v sólech, jež kolikrát hraničily s jazzem. Ve zpívaných částech pak ukázal zase perfektní hudební feeling, kdy jeho basové linky držely celou píseň pohromadě.

Hudebně dokonalá nebyla ovšem jen hlavní hvězda večera, ale také všichni z trojice jeho sidemanů. Kytarista Xavier Lynn, aniž by měl potřebu jakkoliv přitahovat pozornost, celý koncert provázel typickými funkovými podklady a silně melodickými vyhrávkami či riffy, které občas zasahovaly až do hard rockové sféry. Také on dostal výrazný prostor, který dokázal vyplnit velmi zdařilými sólovými výstupy. Celkové zvukové barevnosti dopomohl nejvíce klávesák Dominique Xavier Taplin, který své kolegy doplňoval padovými podklady i výraznými postupy zvukově různě barevných syntezátorů a této různorodosti využíval i při četných sólech. Tmelem celého uskupení bylo precizní a velmi procítěné bubnování Jackie Withfielda. Ten dokázal, kromě zmíněného sóla, které přišlo i v závěru koncertu, celou dobu famózně budovat a držet celkový groove obohacovaný výraznými breaky nebo obracením dob. Je důležité zmínit, že všichni doprovodní muzikanti doplňovali MonoNeona, kromě perfektních instrumentálních linek, také vokály. Hlavní zpěv tak dokreslovaly velice nápadité vokální harmonie. Muzikanti každopádně ukazovali, že čistě instrumentální složka jejich hudby je stejně důležitá jako zpívané části. Vyplňovala minimálně padesát procent celkového času. Podle komunikace mezi hudebníky bylo také zřejmé, že formy písní nejsou dané předem, ale jsou přizpůsobeny konkrétním situacím. To bylo viditelné zejména u MonoNeona, který například poklepáním na hlavu avizoval návrat hlavního tématu, na což jsme zvyklí spíše v jazzu než ve funku.

Hudebnímu zážitku dopomohla také práce zvukaře. Jednotlivé nástroje byly skvěle čitelné, žádný nevyčníval a dohromady tvořily podařený mix. Pouze baskytara v nejhlubších polohách lehce bručela, což byla ovšem maličkost, která celkový dojem nijak nedegradovala. Na výbornou se povedla také hladina vokálů, které svojí intenzitou nepřehlušovaly hlavní zpěv a přesto ho perfektně doplňovaly.

Jak už bylo zmíněno výše, celý koncert proběhl bez výraznějšího přerušení. V daném čase takto zaznělo co nejvíce muziky, přesto by alespoň malý náznak komunikace s publikem určitě neuškodil. Takto se museli diváci spokojit s prostým pronesením „Thank you, thank you“ třikrát během show. Kompletně zakrytý obličej v kombinaci s absencí komunikace pak působil chladně, což podtrhlo i rozhodnutí kapely nezahrát žádný přídavek, přestože diváci usilovně tleskali a vyjadřovali obdiv více než deset minut po konci koncertu. Pokud bychom ale hodnotili koncert čistě z hudební stránky, lze ho bez nadsázky označit za dokonalý.

MonoNeon – basová kytara, zpěv

Xavier Lynn – elektrická kytara, vokály

Dominique Xavier Taplin – klávesy, vokály

Jackie Withfield – bicí, vokály

sobota 7. prosince ve 20 hodin, Metro Music Bar

Foto archiv Metro Music Bar

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více