Choralisté od brněnských augustiniánů, čili populární modráčci, nemívali lehký život, Leoš Janáček se k tomu ve svých textech několikrát vracel. A když mluvil o modráčcích, kteří se rozletěli do světa, neopomněl mezi nimi zmínit skladatele a sbormistra Hynka Vojáčka. Autora první skladby, která zazněla v Prozatímním divadle.
Hynek Vojáček by mohl posloužit jako ukázkový příklad pomíjivosti světské slávy. Na jeho jméno už si dnes sotva někdo vzpomene, i když ve své době udělal velmi slušnou kariéru. Pocházel ze Zlína a na Valašsko se později vracel jako sběratel lidových písní – to ho přivedlo do styku s Leošem Janáčkem. Členem augustinských modráčků byl pochopitelně mnohem dříve než takřka o třicet let mladší Janáček a patřil k českým hudebníkům, kteří hledali obživu v zahraničí. Nikdy ale nepřerušil styky s českým a moravským hudebním životem, přispíval k němu jako skladatel i novinář s obrozeneckým nadšením. Byl také důležitým styčným bodem mezi českými a ruskými hudebníky.
Narodil se 4. prosince 1825 a první hudební vzdělání získal od svého otce, vesnického kantora, a vsetínského varhaníka Daňka. Fundatistou augustiniánského kláštera na Starém Brně se stal v roce 1838, jeho učitelem byl František Matouš Klácel. Po krátkém studiu ve Vídni v letech 1845–46 působil v Sedmihradsku a v roce 1848 se vrátil na čas do Vsetína. Jako sbormistr německého pěveckého spolku Männergesangsverein pořádal v Brně koncerty z děl českých skladatelů. Nejzávažnější životní zlom ho ale potkal při druhém odchodu do Vídně. Tam se seznámil se skladatelem Alexejem Fjodorovičem Lvovem, odešel s ním do Ruska a po epizodě v Brestu zakotvil v Petrohradu.
Vojáček nebyl jediný český hudebník, který v carském městě působil, i když basista Josef Paleček a především legendární dirigent Eduard Nápravník přišli až později. Hynek Vojáček se stal v roce 1853 kapelníkem Preobraženského pluku a po třech letech nastoupil jako fagotista do orchestru Mariinského divadla. Působil také jako pedagog.
Jako operní autor nebyl Hynek Vojáček příliš úspěšný ani v českých zemích, v Rusku se jeho opery neuchytily vůbec. Je tak vlastně spíš paradoxní, že jeho Slavnostní ouverturou zahájilo v roce 1862 svůj provoz Prozatímní divadlo. V březnu 1869 zde byla uvedena premiéra jeho opery Zajatá. „Hudební kritika naše posuzovala skladbu Vojáčkovu mírně, hledíc v ní viděti pouhý první dramatický pokus Vojáčkův a nic více,“ zmiňuje ve svých dějinách Prozatímního divadla Josef Bartoš. „Děj opery byl vážen z dob švédské invase na Rus. Vojáček Rusy charakterisoval českou písní Já jsem z Kutné Hory … svou operu zadal českému divadlu charakteristickým dopisem, plným vlasteneckého nadšení.“ Dále už ho Bartoš uvádí mezi autory, od nichž česká operní tvorba nemohla nic získat.
Navzdory operním neúspěchům ale patří Hynek Vojáček ke skladatelům a osobnostem, které měly velký vliv na vznik českého hudebního života v době, kdy se celá evropská opera osvobozovala od italské nadvlády. V Čechách a na Moravě k tomu nutno přičíst ještě vymezování vůči silnému a preferovanému německému živlu.
„Jeden z nejprvnějších pěstovatelů mužského čtverozpěvu českého jest bez vší pochyby Hynek Vojáček, který svými komposicemi vlasteneckými nemálo přispěl svého času k národnímu uvědomění bujaré mládeže,“ psal o něm v červnu 1869 časopis Dalibor. I dobový portrét charakterizuje Vojáčka především jako autora sborových skladeb, sbormistra, vlastence a panslavistu. „Pohlídneme-li na působení Vojáčkovo, musíme doznati, že mu slouží národní živel v umění za vodítko, že hledí slovanskou hudbu v umění individualisovat a za tou příčinou působí jeho vlastenecké plody mohútně na srdce a na ducha.“
Hynek Vojáček zemřel v Petrohradu 9. února 1916. Od jeho úmrtí včera uplynulo sto let.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..