Improvizace jako od malých dětí pro dospělé lidi

Improvizace jako od malých dětí pro dospělé lidi

Brno Improvising Unit je zcela nekonvenční kapela, která zkoumá možnosti a hranice hudební komunikace. V úterý křtili v Místogalerii na Skleněné louce své čerstvé CD, posluchači se při tom dočkali i motivu z Hvězdných válek.  Jinak se jedná o proměnlivé hudební seskupení kolem Pavla Zlámala, které je součástí výzkumného projektu JAMU, což je trošku vedlejší.

Podle bookletu BIU provozuje neidiomatickou improvizaci a „rozvíjí myšlenky spontánního skupinového tvoření, které primárně vychází z popření potřeby či nezbytnosti nadřazeného a předem ustanoveného řídícího elementu v procesu hudebního tvoření“. To jsou poměrně komplikované informace a možná by stály za vysvětlení, o které se dál aspoň ve stručnosti pokusím.

Většina lidí si nejspíš aspoň rámcově dovede představit, co je to improvizace. Většinou to vypadá tak, že někdo nahodí téma a ostatní ho omílají pořád dokola a tak dlouho jej mění, až nikdo nepozná, čím se vlastně začalo. Jakási harmonická a rytmická struktura zůstává, ale melodické variace se od původního vzoru v podstatě odtrhnou. To nahozené téma je právě onen idiom, který v hudbě BIU chybí. Každá skladba začíná z ničeho, hráči na sebe reagují víc pocitově než logicky a je mi jasné, že výsledek svádí k proslulému hodnocení „tohle by zahrála děcka ve školce“. Není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát, ale krutá pravda je, že bez spolupráce posluchačů se to neobejde.

Nedá se nic dělat, ale lidé většinou chodí na koncerty proto, že se chtějí pobavit a odpočinout si. Rozhodně se nechtějí do ničeho vciťovat, otevírat mysl, pekelně se soustředit a nabízet svou duši nějakým nevyzpytatelným energiím. Role bavič (případně kazatel – podle toho, jak to kdo bere vážně) a dav konzumentů je jednoznačně daná a obecenstvo to tak chce. A je zmatené a rozjitřené, když se před něj posadí parta hudebníků s různými nástroji, postupně začínají kouzlit se zvuky a hledat sami sebe. Nakonec se jim – možná – podaří se sejít v opravdu působivé pasáži.

Píšu teď hrozné triviality a jsem si toho vědom, ale ta věta o rozvíjení myšlenek spontánního tvoření mě k nim přivedla. Možná by nebylo od věci, kdyby se muzikanti z těchto nezvyklých žánrů sami trošku víc snažili, aby publikum vědělo, co může očekávat a proč se to všechno vlastně děje. Brno Improvising Unit spolu přes různé změny v sestavě hrají už delší dobu, znají se, umějí si naslouchat i vycházet vstříc, což je pro tento druh hudby podmínka první a nejdůležitější. Je to velmi demokratický způsob hraní, který potřebuje spoustu aktivity a tolerance (stejně jako demokracie politická). BIU se do pozoruhodných pasáží daří dostávat velmi dobře, evidentně se nejedná o pouhé náhody, i když připraveného není předem nic. Hudebníci občas překvapí i sami sebe, krásnou pasáž se zvukem přelévané vody narušil smích ostatních účinkujících.

Pro publikum může být velmi těžké se do takové produkce zapojit, zvlášť když je zvyklé koncerty pasivně a mechanicky přijímat. Chce to opravdu aktivní snahu napojit se na stejnou vlnu s hudebníky a pokusit se ji přijmout, i když se zdá nepochopitelná. Stát se prostě součástí zvukového prostoru, který na místě vzniká. Jednoduchou situaci ale nemají ani účinkující. Každý, kdo se někdy učil hrát na nástroj, začal po zvládnutí několika základních tónů s tvorbou frází. Všechno pěkně vázaně, zpěvně, přednášet melodii. Intuitivně potom hledá v hudbě souvislosti, má tendenci reagovat na souvislé hudební myšlenky, nikoliv na nálady a osamocené zvuky.

Koncertům BIU by možná prospělo, kdyby netrvaly na konvenčním rozdělení prostoru na jeviště a hlediště. Snad by šlo zkusit usadit hráče do skupinky mezi posluchače, více tyto dva světy propojit i fyzicky. Myslím, že neformální prostor Místogalerie by pro takový pokus byl vhodný. Navíc pokud by to nefungovalo, nebyl by žádný problém přesunout všechno do původního stavu. Na koncertě Brno Improvising Unit (a volně improvizované hudby vůbec) se člověku dostane úplně jiného zážitku než ve filharmonii na Novosvětské. Setkáte se s hudebním dobrodružstvím a je možné, že se naučíte slyšet hudbu jiným způsobem. A možná potom i tu Novosvětskou uslyšíte úplně jinak.

Brno Improvising Unit (protentokrát Pavel Zlámal, Ivan Koubek, Lucie Vítková, Lucie Páchová, Michal Wroblewski, Barry Wan, Michal Indrák, Juraj Valenčík, Michal Nosek). 4. 3. 2014, Skleněná louka, Místogalerie, Brno.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat
  • Ján Podracký

    6. březen 2014, 11:25
    ...pardón, poslucháča.
  • Ján Podracký

    6. březen 2014, 11:23
    Absolútne nesúhlasím, že by voľná improvizácia závisela od diváka. Je to rozhodne zaujímavý element, ale ani náhodou nie nevyhnutný. Ideálne(ideály neexistujú), by poslucháč práve nemal mať žiadne očakávania, vôbec si dopredu nevytvárať nejakú vlastnú predstavu cieľa, výsledku. V tom tkvie krása "hear and now", teda "tu a teraz" vo voľnej improvizácii. Avšak pri tomto si nemôžem nedovoliť poznamenať, že práve tento typ koncertov, jej prezentácie cez nahrávky a napr. o pomenovanie pieseň(ktorá je hodne viazaná na isté predstavy) zakrýva túto najväčšiu výhodu voľnej improvizácie oproti kompozícii. Jednoducho nedokážem si pomôcť, ale skoro vždy cítim z hudobníkov, teda nemožno sa čudovať, že aj z poslucháčov na ktorých je informácia prenášaná, ten dôležitý aspekt umeleckej hodnoty, istej kategórie. Tá môže a nemusí vzniknúť sama od seba, zatiaľ sa však prevážne stretávam s postojom nutnosti. A mimochodom, až tak nekonvenčné zoskupenie to už po toľkých rokoch trvania tejto scény nie je. Nekonvenčný je skôr zvukový výsledok, resp. mal by byť.

Dále si přečtěte

Hrozně měli donedávna na svém kontě několik demonahrávek a polooficiálních snímků, avšak Už není čas je jejich první skutečné album, oficiálně vydané a skvěle vypravené včetně fotografií v bookletu a textů všech písní.  více

V Divadle na Orlí byl minulý týden uzavřen Týden staré hudby. Připravila jej Hudební fakulta JAMU pod záštitou evropského projektu Eur-text: zpět do budoucnosti! Heslo zpět do budoucnosti bylo tentokrát naplněno lépe než při minulém ročníku – závěrečný koncert sestával ze čtyř klasicistních až raně romantických skladeb a jejich reinterpretací současnými mladými autory.  více

Cyklus koncertů staré hudby Hudební lahůdky se netradičně vypravil do rockového klubu. Publikum si kromě zážitku mělo odnést i poznání, že improvizace patřila do hudby dávno před jazzem.  více


Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

Nejčtenější

Kritika

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více