Iva Bittová a Beata Hlavenková otevřely klub Ottoman Trumpet

Iva Bittová a Beata Hlavenková otevřely klub Ottoman Trumpet

Z budovy Hudební fakulty JAMU zmizela nezajímavá restaurace a nahradil ji nový klub s bizarním názvem a velkými hudebními ambicemi. V úterý večer zahájil jeho provoz koncert Ivy Bittové s Beatou Hlavenkovou. Dramaturgii klubu má na starosti Alena Ochrymčuková, které jsem se den před zahájením v krátkosti zeptal na několik věcí.

Jaký máš dramaturgický plán, co by tu mělo být zvláštního?
Chtěla bych vést klub hodně progresivně, když jazz, tak alespoň free jazz, volnou improvizaci, zvukové umění. Chtěla bych také dát prostor mladým brněnským tvůrcům. Hlavně jsme ale otevření všem, klub není jen pro studenty JAMU, jak si mnozí myslí. Může tu hrát kdokoliv, kdo zapadne do koncepce. Kapacita klubu není příliš velká, takže nemusím vést dramaturgii masovým směrem.

Letos končíš hudební manažerství na JAMU. Tady si děláš praxi, nebo je to součást studia?
Takto přímo ne, spolupráce s JAMU nebude tak úzká. Jde spíš o jednotlivce, kteří budou mít přínosné projekty a nápady a budou je tu chtít realizovat. My jsme nezávislá jednotka, která se bude rozhodovat sama.

Úvodní koncert zahraje Iva Bittová s Beatou Hlavenkovou, to je ta hudební progrese?
Například, ony tu ale taky budou částečně hrát nový repertoár a vlastně hrají poprvé spolu jenom ve dvou.

Takže ti jde o novou autorskou tvorbu?
Ne nutně, ale nalespoň něco nového by v tom vždy být mělo.

Jde mi hlavně o vysvětlení toho slova progresivní, pod to se dá schovat skoro cokoliv. Znamená to třeba, že se Jaroslav Šťastný už nebude muset schovávat někde v podkroví?
V podstatě je to tak, je to prostor pro hudbu, která nemusí přitáhnout velké množství lidí.

Jak dlouho dopředu je hotový dramaturgický plán?
Zatím do června, tím myslím, že máme uzavřený rozpočet. Je samozřejmě možné hrát za vstupné bez honoráře. Neznamená to ale, že si zahraje každý, kdo přijde, dramaturgii budu hlídat i tak.

Vedení JAMU se to tady líbí?
Snad ano, i když oproti Sonátě by bylo lepší cokoliv.

Zahájení provozu obstaral rektor JAMU Ivo Medek osobně, takže klub podporu vedení evidentně má. Většina lidí ale nepřišla kvůli krátkému ceremoniálu, chtěla slyšet koncert. Ten byl výborný, narozdíl od unylé performance ve fontánce před budovou JAMU. Víc rozruchu by asi způsobilo, kdyby do fontánky napustili vodu.

Nové duo na nové brněnské scéně

Iva Bittová je na alternativní scéně už dávno zavedené jméno, Beatu Hlavenkovou znají především příznivci jazzu. Hudebně se obě sešly u posledního alba Ivy Bittové Zvon, pro nějž vytvořila Beata Hlavenková symfonické aranže pěti skladeb. Naštěstí nezůstalo u ojedinělého setkání ve studiu, obě hudebnice se domluvily na společném hraní a po jedné zkoušce vystoupily v nově otevřeném klubu Ottoman Trumpet.

Iva Bittová i Beata Hlavenková si hraní evidentně užívaly, asi jako novou hračku, kterou si vymyslely pro radost. Která z nich je zrovna v popředí se odvíjelo od toho, kdo je autorem konkrétní skladby, respektive která z nich ji má ve svém repertoáru. Beata Hlavenková začala skladbou Leden ze svého zamýšleného klavírního cyklu věnovaného měsícům v roce, z toho později zahrála ještě Červen. Obě skladby měly nádech minimalismu a gamelanu a místy mi jejich nálada neodolatelně připomínala Luboše Fišera (bez nějakého kopírování). Dvě vlastní skladby si také zazpívala – ArchivníPlávala, tady už byl její klavír (přesněji Nord Stage 2) blíž k jazzu. K tomu přibyl uvolněný zpěv a frázování, bez velkého hlasu, ale i bez intonačních chyb. Pro Beatu Hlavenkovou by určitě bylo lepší, kdyby měla k dispozici klavír, je to přece jen její hlavní nástroj a vyjadřovací prostředek. Iva Bittová se ke své partnerce přidávala decentně, svým hlasem a houslemi místy dokreslila nějaký riff, nahradila rytmiku, nedrala se dopředu.

Cit pro míru je věc, která ji v hudební kariéře většinou nechybí a projevovalo se to, i když zrovna byla v centru pozornosti se svým repertoárem. Umí se svým hlasem nakládat neuvěřitelně pestře, co se týká dynamiky i barvy, to je ostatně dávno známá věc. Dlouho jsem ji živě neslyšel a musím říct, že mi dělala obrovskou radost rozvaha, s jakou svůj bohatý hlasový rejstřík používá. Vlastně si neuvědomuji jediné místo, kde by jen samoúčelně předváděla, co všechno umí, byla neuvěřitelně decentní a jemná. Líbil se mi ohlas rembetika v písni Paraskeva, smutek Basquiata od Dona Byrona, zadumaná nálada Sixteen Swans od jejího syna Jonáše i závěrečný dialog její kalimby s klavírem.

Obě hudební partnerky si naslouchaly, reagovaly na sebe a pokud jsem chválil uměřenost Ivy Bittové, pro Beatu Hlavenkovou určitě platí to stejné. Přece jen si ale myslím, že část té decentnosti vyplývala z toho, že spolu vlastně skoro nezkoušely. Dokázaly to ale retušovat nejlepším možným způsobem a doufám, že jim spolupráce vydrží trvaleji. Ostatně jsem se jich i na tuto věc po koncertě zeptal.

Klub má v názvu slovo Ottoman, to evokuje pohodlí – hrálo se vám tu pohodlně?
Iva Bittová: Ano, ale zásadní věc, kterou tu musí vyřešit, je ventilace, přísun čerstvého vzduchu – to byl asi jediný handicap. Jinak se podařila vytvořit silná atmosféra, lidé poslouchali, soustředili se. Je v pořádku, že mají studenti po ruce prostor, kde můžou poslouchat zajímavou hudbu.
Beata Hlavenková: Dobře se mi hrálo. Kdyby tu bylo ještě dobré pianino, bylo by to živější a ten prostor by to ještě pozdvihlo. Je výborné, že je klub hned u JAMU. Muzikanti jsou tam dost často uzavření v přehrávání nějakých not a tady by se mohli projevit i jinak.

Vypadá to, že si hudebně opravdu rozumíte, nechystáte se spolu i něco nahrát?
Iva Bittová: Už jsme si řekly po koncertě, že nám to spolu jde, takže ano, určitě bych chtěla.
Beata Hlavenková: My jsme naše společné hraní vymyslely před měsícem a dnes jsme v Lelekovicích zkoušely. Hodně nás to bavilo, stejně jako teď tady. Iva pořád létá mezi Amerikou a Evropou a každá máme rozběhnuté svoje projekty. Ale teď už jsme spolu hrály, už se o tom bude vědět, takže se snad někdo ozve.

Iva Bittová a Beata Hlavenková, 16. 4. 2013, Ottoman Trumpet, Brno. Foto Marek Procházka

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..


Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Nejčtenější

Kritika

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více