Zatímco své minulé album Velký svět vydal brněnský písničkář Ivo Cicvárek dlouhých jedenáct let po předchozí sólové nahrávce, tentokrát nechal fanoušky čekat „pouhých“ sedm roků. Mezitím se však podílel například na živých nahrávkách Textové dílny Slávka Janouška (Konec! Panáka! Bazén! a Ježíšku, přines!) a především v roce 2017 připravil v duu s Ladou Šimíčkovou velmi pěkné album Soukromé písně. Na konci loňského roku se pak po letech připomněl jako autor písní skupiny Mošny, s níž spolupracuje od 90. let.
Na svém novém sólovém albu Padá si Cicvárek ponechal značku Velký svět pro svou doprovodnou kapelu, která se však liší od skupiny, která natočila desku Velký svět: Ivovým hlavním hudebním partnerem je violoncellista a písničkář Pavel Čadek, stálým hostem skupiny je bubeník Radim Grünwald a jediným pojítkem s předchozí deskou (nepočítáme-li epizodní role hostů) je basista Jakub Šimáně, na nové desce uvedený jako host, jinak též spoluautor aranží a zvukový mistr.
Má-li zkušený písničkář mezi svými alby tak velké rozestupy jako Ivo Cicvárek, může své posluchače překvapovat žánrovými a jinými posuny, ale také uklidňovat tím, že je vlastně vše při starém. Ivovi se daří obě zdání propojit k uspokojení obou táborů, tedy staromilců i progresistů. Jeho hlas má stále rozeznatelnou barvu, melodické postupy jsou povědomé, texty barevné a poetické. Ale tak jak se od desky k desce mění výběr Cicvárkových spolupracovníků, mění se drobné nuance v náladách písní a právě ty album jako celek posouvají a odlišují od předchozích. Na novém CD je důležitým rozlišovacím znakem přítomnost violoncella, jehož melodické plochy zdobí písně Adresa, Veronika a řadu dalších a které konkuruje klávesám nebo hostujícím hráčům na dechové nástroje. Z nich je třeba na prvním místě vyzdvihnout Jiřího Kotaču, jehož trubka, respektive křídlovka vybrané písně skutečně prosvětluje a dodává jim na naléhavosti. V závěrečné Veronice jsou však neméně důležité rytmické přiznávky Václava Šmiřáka s lesním rohem. A – zdaleka ne poslední z hostů – Vilém Spilka nahrál do písně Adresa krásné sólo na elektrickou kytaru.
Ivo sám se doprovází jednak na kytary, jednak na akustický klavír a další klávesové nástroje, ale více než dříve také používá elektroniku. Například v písni Čeho se bojíš se povedlo skloubit orchestrální prvky a jemnou elektroniku, aniž by se Cicvárek zpronevěřil české písničkářské tradici. Důležitým hudebním nástrojem na ploše celého alba je také lidský hlas. Nejde jen o to, že si Ivo do vybraných písní, opět více než dříve, přizval kolegyně zpěvačky Martinu Trchovou a Markétu Tulisovou. Dobře vymyšlené jsou i decentní sbory a hra s šepotem a zvukomalbou (opakující se hláska „ř“) v písni Před lety patří ke zvukovým vrcholům alba. V neposlední řadě je pak třeba vyzdvihnout i rytmiku, ať už je to výrazná Šimáněho basa v písni Jde, nebo třeba jemná najazzlá Grünwaldova hra na bicí ve Větrem mě vláčej (kde ševelení bubnů krásně ladí s klavírem a cellem).
Jako textař Cicvárek zkušeně klade důraz tu více na formu („Před mořem, před bouří, před lety“), tu spíše na obsah. Mezi důležitými tématy najdeme svobodu (Zítra), budoucnost muže středního věku (Autopilot) nebo radost z návratu k dětským hrám a četbě (Milionář). Ivo dává přednost rýmovaným textů, i když raději sáhne po asonanci, než aby formálně kvalitnějším rýmem uhnul z tématu. Jeho nejpoetičtější a vlastně nejsilnější texty zaujmou spíše obrazy než neotřelou formou. K nejkrásnějším patří Země, žena („Mezi tvé dlaně Punkva propadá se / Dám uzdu na ústa a koně pod kapotu / Jsi žena úvalů a hrobů dávných krásek / Jenom si neoblíkej korzet ostnatýho plotu“) a Karavely (včetně narážek na tak generační záležitost, jakou jsou kreslené seriály z „Ábíčka“).
Na album Padá se lze samozřejmě dívat i jinak. Cicvárkův kultivovaný a vlastně uhlazený projev by si možná zasloužil dravější doprovod, který do kontrastu ke zpěvákovu hlasu nabídne větší napětí. Ivo ale zvolil opačný, vlastně náročnější, postup. Volbou melodických nástrojů a silných hudebních témat onu uhlazenost podtrhuje. A teprve v druhém plánu nabízí v aranžích drobné – slovy jedné z písní – „vrcholy a hroty“, které posluchače vytrhnou, nasměrují a přesvědčí o tom, že takhle může a má fungovat český písničkářský folk ve 21. století. Dobře zvolená cesta pro toho, kdo chce zůstat pevně zakotvený ve svém hudebním světě, a přitom touží vypnout autopilota a letět si po svém…
Ivo Cicvárek & Velký svět – Padá. Vydáno vlastním nákladem, 2020. 14 skladeb, celková stopáž: 51:10
Zatím nebyl přidán žádný komentář..