Jak se Ondráš s Mladinou na hradě sešli

Jak se Ondráš s Mladinou na hradě sešli

Už čtvrtý rok za sebou se mohli diváci vydat na nádvoří hradu Špilberk a vychutnat si taneční umění Vojenského uměleckého souboru Ondráš z Brna v seriálu nazvaném Večery s Ondrášem. Letos ve dvou dnech 15. a 16. června zájemci opět viděli to nejlepší, co má soubor aktuálně v nabídce. Koncerty byly navíc benefiční a peníze, které se při nich vybraly, putují na Vojenský fond solidarity. Přehlédnu druhý, páteční večer, při kterém si Ondráš na pódium přizval přátele z plzeňského souboru Mladina.

Celý koncert byl koncipovaný jako vlaková projížďka křížem krážem Českem a Slovenskem. Slovem provázel a pomyslný folklorní expres vedl průvodčí večera Zdeněk Sklenář. Průvodní (nebo průvodčí) slovo u diváků sice nepůsobilo záchvaty smíchu, ale rozhodně bylo vkusné, vtipné a přiměřené.

Orchestr souboru Ondráš se představil v poměrně nové, teprve půl roku staré sestavě. Na postu primášském Štěpána Blinku nahradil další Valach Dominik Orság. Změny ale nastaly i v jiných nástrojových sekcích. Například bývalý kontrabasista Ondřej Vinkler nahradil u violoncella mnohaletého člena orchestru Róberta Lacka. Na base ho vystřídal ostřílený brněnský muzikant Kamil Kristen, kterého můžeme z dřívějších let znát například z muziky souboru Púčik. Nová tvář seděla také za cimbálem, ke kterému usedl Michal Baláž. V houslové sekci přibyl a nového primáše nahradil Michal Trkan.

vecery_s_ondrasem_a_mladina_foto_archiv_01

Orchestr se předvedl v obvykle výborné formě, ať už jako doprovod tanečníků, tak i v sólových číslech. Snad jen ve tvářích některých stálic orchestru už jsem neviděla takový zápal jako u jejich čerstvějších kolegů. Jedinou výjimkou je Věra Špačková, jejíž úsměv je pořád stejně odzbrojující a upřímný. Je takovou malou jistotou, na kterou se vždy těším.

Ondráš se představil v sedmi výstupech. Většinou šlo o starší čísla. Jedinou choreografií, kterou jsme od Ondráše ještě neměli možnost vidět byly Trnky. Nejde však o nové číslo v pravém slova smyslu. Chorografii vytvořila už před asi třiceti lety Libuše Hynková. Stáří tance bylo znát, nejsem velkým zastáncem opakování stále stejných stereotypů a zrovna tako choreografie je jich plná. Konstatované stáří to nejen omlouvá, ale dokonce z tance dělá půvabnou zajímavost. Kde jinde bychom měli možnost porovnat rukopis minulých a současných choreografů tady v technicky výborném provedení Ondráše.

Dalším číslem, které krom dobré taneční průpravy vyžadovalo také průpravu hereckou, byl tanec Na salaši. Obvykle si vychutnám spíše taneční výstupy než divadelní, ale toto číslo je milou výjimkou. Jeho originalita a rozmilost pořád baví a působí úsměv. Nutno dodat, že současné obsazení taneční složky zvládá herecké pasáže bravurně.

vecery_s_ondrasem_a_mladina_foto_archiv

Další výstupy v podání Ondráše byly například z obligátní Myjavy, ale také známé hudební číslo Klobučtí primáši.

Výstupy Ondráše se střídaly s šesti tanci souboru Mladina. Ač je tento plzeňský ansámbl zcela amatérský, svojí taneční připraveností a technickou propracovaností jednotlivých čísel zdatně konkuroval svému hostiteli. Jde vidět, že regiony a typické české pohupování mají v krvi. Zajímavá byla choreografie Na tři strany, kde jsme mohli porovnat kroje z Doudleb, Postřekova a Chrudimi. Pobavil mne i tanec z prostředí staré Prahy nazvaný Do hospody.

Muzika Mladiny využívá jak tradičních nástrojů, tak i hudební úpravy jsou vytvořeny s citem k původnímu materiálu. Ač zvládl Ondráš charakter českého tance i zpěvu nacvičit velmi věrohodně, ve zpěvu bylo znát, že nejsou místní. Kdybych ovšem v posledním tanci večera neměla přímé srovnání s Mladinou, ani by mě nenapadlo to zmiňovat.

Jedinou věcí, která opravdu zdařilý program trochu znepříjemnila, byla zima. Kovové židle, které nejsou příliš pohodlné a dost studí, nekomfortní divácký pocit jenom zdůraznily. Program byl navrch dost dlouhý. Rozmary počasí ale nechme stranou. Mám velkou radost, že jsem zažila povedený koncert, kde se předvedly dva soubory v opravdu dobré formě. Co víc si na začátek festivalové sezóny přát?

Foto archiv VUS Ondráš

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce