V Praze se nedávno rokovalo o novém programu podpory živého umění, který připravuje ministerstvo kultury. Přeloženo do lidského jazyka: významné festivaly chtějí o něco víc peněz i jistoty při jejich získávání.
V dosavadním systému se festivaly každý rok účastní grantového řízení a čekají, jak velkou podporu od ministerstva dostanou. Každoroční nejistota omezuje možnosti dlouhodobějšího plánování: přinejmenším vystoupení dobrých umělců je potřeba sjednávat i několik let předem. Nový program podpory by měl významné festivaly z grantového řízení vyjmout a dát jim alespoň částečnou jistotu základního příjmu. Připravovaný systém usiluje o nalezení jasných kritérií, která by přechod z grantové nejistoty do rozpočtového pohodlí umožnila. Právě pokus o nalezení jasného a otevřeného systému je možné pokládat za jednoznačný klad – bokem se snaží získat nesystémovou podporu kdekdo. Důležité také je, že by se peníze neměly odebrat z grantového systému, kterému zůstane stejný objem financí, a přitom ubyde žadatelů. Jistý profit se tedy v chystaném uspořádání skrývá i pro menší žadatele, kteří na kritéria „významnosti“ nedosáhnou.
K zásadním kritériím pro zařazení do ministerského programu patří rozpočet, návštěvnost, historie a umělecká úroveň festivalu. Na semináři, který se konal v Poslanecké sněmovně za účasti politiků i odborné veřejnosti, se diskutovalo o poměru jednotlivých kritérií i jejich absolutní výši. Po této stránce je tlak festivalů silný zejména na zohledňování umělecké úrovně. Ta se do čísel převádí dost těžko a pro politiky i ministerské úředníky patřívá spíš k položkám zcela nesrozumitelným. Při vší dobré vůli a odbornosti všech budoucích komisí lze předpokládat, že právě ona bude kamenem úrazu. Vyhnout se jí ale nelze ani s tímto rizikem. Podle zástupců festivalů by se na celkovém hodnocení měla podílet 45–50 %.
Rozpočtové kritérium je citlivým bodem z opačné strany, ale jisté je, že bez solidního rozpočtu se festival většího významu a dosahu udělá jen těžko. Pro vážnou hudbu je navrhovaná spodní hranice 3 miliony korun. Na semináři vystoupil se svým příspěvkem i ekonom Tomáš Sedláček a právě od něj zaznělo, že by si umění nemělo klást ekonomické ukazatele na první místo. Tlak na význam umělecké úrovně získal v Sedláčkovi spojence, navzdory jeho profesi nikoli neočekávaného (aspoň pro člověka, který čte noviny). Jeho vystoupení bylo zřejmě určeno víc politikům, ale pro organizátory festivalů v něm bylo skryté varování, aby na svá vlastní kritéria nerezignovali a nesnažili se mluvit v číslech za každou cenu jen proto, že tomu politici rozumějí. Zástupci festivalů ostatně mluvili o penězích více než ekonom a hned na začátku přišlo na řadu i klasické přetřásání multiplikačních efektů. Tedy bočních ekonomických přínosů, které způsobí návštěvníci festivalu třeba tím, že se v místě konání ubytují a zajdou si na večeři. To je hodně tenký argumentační led i v případě, že se jedná o měřitelnou skutečnost – multiplikační efekty má bezesporu i Velká pardubická. Historicky vzato je pravda, že umění obvykle někdo platil a diváci samotní to byli málokdy.
U návštěvnosti je potřeba citlivě najít spodní hranici, která nepustí mezi velké festivaly akce lokálního dosahu, ale zároveň nepřisoudí význam jen kočovným operám pod širým nebem a jiným atrakcím kolotočářského charakteru. Pro vážnou hudbu je zvažovaná spodní hranice 3000 návštěvníků. Na kritériu historie se všichni shodli zřejmě s nejmenšími potížemi, významný festival už musí mít něco za sebou. Navrhovaná hranice pěti let se mi zdá rozumná, diskutované tříleté výjimce pro literární festivaly vůbec nerozumím – čím by měla být opodstatněná? Na semináři se prezentovala nedokončená verze pravidel a chybělo mi v ní především jasné ustanovení, jak často bude muset festival plnění kritérií prokazovat. Průnik mezi „vyvolené“ by měl mít konkrétní časové omezení – podle mého názoru stejné jako minimální potřebná historie, tedy pět let. Případná nutnost každoročního prokazování splněných kritérií se mi jeví jako blízká dosavadnímu grantování, zaručená účast na dobu neurčitou zase demotivující.
V krátkosti si shrňme fakta:
- Mluvíme výhradně o festivalech živého umění (hudba, tanec, literatura, výtvarné umění…), tedy nikoli o filmových
- V současnosti by splnilo navrhovaná kritéria 50 festivalů. Ty dostaly loni z grantů 60 mil., podpora by se měla zvýšit na 100 mil.
- Náměstkyně ministra kultury Kateřina Kalistová uvedla, že potřebné finance nebudou odebrány z grantového řízení
- Navrhovaný systém je otevřený a může do něj v budoucnosti proniknout kdokoli
Na semináři se veřejnosti také poprvé více představila spolupořádající Česká asociace festivalů. Ta vznikla po odchodu několika členů Asociace hudebních festivalů, která o vytvoření programu finanční podpory usilovala již dříve. Ministerstvo kultury ale její návrh z roku 2013 odmítlo jako nesystémový. Obsahoval mimo jiné požadavek, aby mezi žadateli a příjemci těchto dotací mohli být pouze členové AHF a akcentoval především ekonomická kritéria. V praxi by na dotaci mohly dosáhnout pouze festivaly vážné hudby s velkým rozpočtem. Česká asociace festivalů je otevřená žánrově, kromě bývalých členů AHF (Moravský podzim, Concentus Moraviae, Hudební festival Znojmo) do ní v současnosti patří i Colours of Ostrava, Struny podzimu, Tanec Praha a JazzFestBrno. Prezidentkou ČAF je Zlata Holušová (Colours of Ostrava), viceprezidentkou Yvona Kreuzmannová (Tanec Praha) a viceprezidenty Marek Vrabec (Struny podzimu) a David Dittrich (Concentus Moraviae).
V neformálních debatách o přestávce se pochopitelně objevily i poznámky, že ČAF je jen lobbistická skupina, další parta „kluků a holek, co spolu mluví“. Lobbistická skupina je to – alespoň částí své činnosti – bezesporu, ale pokud prosazuje větší otevřenost a nehraje jen na sebe, tak proč ne. Dál uvidíme, jak bude otevřená i přitažlivá pro další případné členy a jak důsledně bude kvalitativní kritéria uplatňovat především sama na sebe.
Jitka Smutná - Veselá
12. červenec 2015, 21:55