Dvěma vyprodanými sobotními koncerty se zaplnil sál břeclavského kina Koruna, kde oslavil Národopisný soubor Břeclavan svoje pětašedesáté výročí existence a připojil se tak k řadě letos jubilujících folklorních těles. Odpolední koncert musel být nakonec přidán pro obrovský divácký zájem, což jen utvrzuje v tom, že na jižní Moravě je folklor stále v širokém povědomí a neutuchající oblibě.
Břeclavan založil v roce 1954 lékař, houslista a nezapomenutelná osobnost moravského folkloru Jožka Kobzík. Následně několik desetiletí primoval souborovou muziku, sestavil několik choreografií a vytvořil tak vlastní osobitý folkloristický styl a charakter, který se taneční i muzikantská složka snaží udržet dodnes.
Celý výroční program byl pojat velmi tradičně. Ač se nepovažuji za tradicionalistu, tak mě to potěšilo. V záplavě folklorních experimentů, které se v poslední době rodí jako houby po dešti (a v mnoha případech velmi podařené, tímto je nechci nijak zatracovat) bylo toto vystoupení konceptuálně nepřesycené. Interpreti se ze všech sil snažili předat divákům čistou radost z hudby, tance a folkloru.
Každé z čísel uvedli moderátoři. Tohoto úkolu se s humorem sobě i divákům vlastním chopili bývalí členové Břeclavanu Stanislav Strmiska a Jiří Mach. Ačkoliv se soubor v podstatě nikdy nevěnoval výhradně domácímu regionu Podluží, překvapilo mě, že byl zastoupen pouze dvěma tanci. Pěvecky zmíněnou oblast jako vždy skvěle reprezentovali Jiljí Herzán a Zuzana Martinková. Břeclavan se již řadu let vydává z rovinatého Podluží na pomyslné túry do hornatých oblastí Kopanic a to těch moravských i těch slovenských v okolí města Myjava. Tance z obou regionů se objevily i na tomto výročí.
Tanečníci si již po několik generací drží výbornou úroveň. Na sobotním koncertu jsem měla dojem, že pánská část ansámblu je trochu lépe technicky vybavena než ta dámská. Mnohaletá dobrá taneční průprava byla dobře patrná na premiérovém vystoupení FS BŘUCH (čti břeclavanovská umělecká cháska). Tato “odrostlá” část souboru se předvedla v podařené choreografii Poštoranky to sú Anky.
V žádném případě nesmím zapomenout zmínit DFS Břeclavánek. Dívčí část dětského souboru s “malou” muzikou excelovala jako Starobřeclavské pradlenky. Ukázkové využití rekvizit, rytmické hry zpěv i tanec se opravdu povedly.
Mužský tanec nebo spíše taneční hra Širákový z Myjavy je velmi populární. Viděla jsem ho už v podání mnoha souborů. Břeclanovská verze z pera vedoucího taneční složky Libora Stránského svým vtipem i kvalitou mnohé předčila.
Závěrečný tanec v současnosti velmi oblíbeného slovensko-maďarského pomezí byl důkazem toho, že jsou břeclavanovští tanečníci mistry verbuňků napříč regiony, i když mně osobně na konci ten klasický sólový podlužácký trochu chyběl. Přeji Břeclavanu spoustu energie a nápadů do dalších a let a děkuji jim za velmi příjemně strávený večer v jejich společnosti.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..