Jan Fic – Potom

4. listopad 2020, 1:00

Jan Fic – Potom

Brněnský písničkář s nejkratším vlastním jménem stál donedávna v čele bluesové kapely The Weathermakers. Vedl také efemerní trampské uskupení The Honzíci. To hlavní, čím přitahuje pozornost – vedle kytar a dalších nástrojů, které vyrábí pod značkou Red Bird – je však jeho sólová autorská tvorba. Po vyzrálém debutu Město (2018) se nyní přihlásil s novinkou Potom. V textech jde opět až na dřeň, své osobní problémy dokázal přetavit do nadčasových příběhů a mimořádných básnických obratů. A i když ve většině skladeb opustil bluesovou formu, svou esencí je nahrávka, na které se jako producent opět podílel Martin Kyšperský, bluesová až až.

Písňový svět Jana Fice je uvěřitelný mimo jiné díky tomu, že své hrdiny neidealizuje. Jsou to často tragické postavy, ve kterých však zůstává kus lidství. Snad nejlépe to autor, mimochodem vítěz Blues Aperitivu a finalista Porty, ukazuje v úvodní písni Bouře na verších: „Ve stejnou chvíli somrák, kdysi taky něčí táta / dopil víno, co se nevešlo do flašky od coly.“ Konkrétní osud pak doplňuje obecné, neméně silné konstatování: „Svý jméno dávno zapomněl, / lidi zapomenou cokoli.“ Bouři v písni však neprožívá anonymní somrák, ale sám autor: „Buď tu bouři zlomím / a ráno zase přijdu k snídani / […] / Nebo se na mě prosím vás nezlobte / kdybych se nevrátil domů.“

S „hrdiny“, kteří si jen vzpomínají na to, že kdysi měli fungující rodinu, si pohrávali i jiní výborní textaři – máloco například překoná Černého pasažéra od Jardy Svobody z Trabandu. Ficova poetika je neméně originální a zároveň drsná a přitom přesná: „Chtěl jsem rozveselit jednu smutnou duši / a místo toho jsem vyrobil dvě, ještě smutnější.“ Jeho postava (tedy postava vypravěče) ve tmě tupě hází hlavou, před svítáním zapaluje dům, běhá od dveří ke dveřím a je v tom sám, bojí se přízraků smutku a v noci je mu úzko. A přitom – zpívá – „chci tak málo – možná jen kousek štěstí, nebo zažít skutečnej a zdravej spánek“. Přes zdánlivou bezútěšnost, která se týká i těch, o kterých hovoří v třetí osobě („Jitku to sežralo za měsíc, prej od prsu…“), však album skrývá i záblesky naděje: „Bouře nás nespolkla, Sirény prohrály / všichni máme voskem zalitý uši / a svítá.“

Že se motiv bouře z první písně opakuje v deváté skladbě Svítá, není náhoda. Labyrint světa a ráj (Jana) Fice pracuje s opakujícími se motivy: Silo připomíná parník a mrak koráb. Parník má třicet čtyři komínů a jinde slunce prosvítá skrze špinavej les komínů. A jestliže v první písni autor váhá, jestli přijde k snídani, v té poslední (Listopad) už je doma: „A když přijdu domů / děcka po mně skáčou / a nenechají mě vydechnout.“

Ale pozor, sevřeným a propleteným celkem není jen album Potom samo o sobě. S debutem Město tvoří jeden celek, často píseň z novinky připomíná skladbu z debutu – náladou, melodií, aranžérskými postupy. Nikdy přitom nejde o kopírování sebe sama, ale o nenápadné náznaky například v použití recitativu nebo v míře špinavosti, kterou Fic s kapelou do písně vložil.

Po stránce obsahové je Potom – stejně jako Město – silná písničkářská výpověď. Hudebně má však album k folku s akustickou kytarou hodně daleko. Tak jako sám Fic používá různé rejstříky svého hlasového projevu – recitaci, polozpěv, vyprávění, zkreslený hlas… –, vytvořili společně s Martinem Kyšperským kolem silných písňových příběhů pestrý hudební doprovod. Výrazná basová linka, údery elektronické i industriální, svobodomyslné saxofonové sólo Radima Hanouska (Stejně to zkouším), elektrická kytara i elektrické klávesy. To vše má ve Ficově a Kyšperského vesmíru své místo. Nic není samoúčelné, všechno dokresluje náladu písní. Baladická titulní píseň Potom (připomíná předčasně zesnulého a dnes zapomenutého výborného písničkáře Ondřeje Metyše) i tepající Podvedená generace zapadají do celku, který se vzpírá uzavření do jakékoli žánrové škatulky. Hudba podpírá výpověď, slova dovysvětlují zvolený hudební kabátek.

Základní rétorická poučka zní, že výpověď nazačínáme slovem „takže“. Fic jím končí: „Chci pryč, ale vím, / že tohle je ten Bůh / A jinej tu pro mě není, / takže…“ Takže vlastně nezbývá než čekat na pokračování, možná třetí díl trilogie. Město, Potom… a co přijde potom? Najde poutník v ulicích města své rozervané duše pokoj? Skutečně oběsí na lampách svá nesplněná přání a zažije zdravý spánek? Vychutná si snídani? Jestliže bylo Město jednou z nejsilnějších autorských výpovědí současných (nejen) brněnských autorů, Potom na ni navázalo s možná ještě větší intenzitou textových a hudebních nápadů. Ať se tedy Ficovu hrdinovi/vypravěči příště bude, nebo nebude dařit, je téměř jisté, že to opět bude mimořádný zážitek. I díky producentské invenci Martina Kyšperského.

Jan Fic – Potom. Indies Scope 2020. 11 skladeb. Stopáž: 41:17

Jan Fic/ foto Jiří Sláma

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Ze soutěže Blues Aperitiv postoupil letos na mezinárodní festival Blues Alive do Šumperka slovenská skupina Kiero Grande, dále dvě polské kapely a brněnský hudebník Jan Fic se svým sólovým projektem. Honza, který si pod značkou Red Bird Instruments sám vyrábí kytary z krabic od doutníků (cigar box guitars) a další nástroje, je jinak známý jako frontman skupiny The Weathermakers, s níž si syrové blues zahrál i na Portě. A na několika festivalech se mihl i jako kapelník recesistické trampské skupiny The Honzíci. Následující rozhovor vznikl u příležitosti vydání sólového alba Město, které Jan Fic společně s producentem Martinem Kyšperským oficiálně představí 17. prosince v brněnském obchůdku Stereo – Vinyl Culture Shop.  více

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce

Další z jazzových večerů, které jsou pravidelně pořádány Filharmonií Brno, byl věnován duu Will Vinson (altsaxofon) a Aaron Parks (klavír). Tito hudebníci se spolu v různých formacích potkávají už dvacet let. Proto se rozhodli, že nastal čas, aby si vyzkoušeli to nejintimnější a podle mnohých i to nejtěžší – formát pouhého dua. V podání těchto muzikantů střední jazzové generace zazněl v pondělí 10. března v Besedním domě jak výběr z klasického jazzového materiálu, tak několik vlastních kompozic.  více

Pátý koncert z cyklu Auskultace, ve kterém se Brno Contemporary Orchestra postupně věnuje různým částem lidského těla, byl zaměřený na sluch. Nesl příznačný název Audio, přičemž byl především zdůrazněn rozdíl mezi pouhým slyšením a posloucháním. V pondělí 3. března (datum Mezinárodního dne sluchu) provedl soubor pod taktovkou Pavla Šnajdra v obřadní síni Ústředního hřbitova díla Petera Grahama, Petra Bakly, Jürga Freye a Iana Mikysky, který ve své skladbě orchestr doplnil tóny mikrotonální kytary. Jako klavírní sólista se představil Miroslav Beinhauervíce

V duchu romantických děl známých i méně známých autorů, která nejsou často zahrnována do repertoáru orchestrů, se nesl včerejší koncert v Janáčkově divadle. Filharmonie Brno s hostujícím dirigentem Robertem Kružíkem zde představila poutavý program pojmenovaný Skryté poklady romantismu, při kterém se publiku představil i tuzemský houslista a koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodičkavíce

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Nejčtenější

Kritika

Po prosincovém uvedení Händelova Mesiášev instrumentaci W. A. Mozarta, provedla Filharmonie Brno další oratorium, tentokrát Die Schöpfung(Stvoření) Josepha Haydna (1732–1809). Ve čtvrtek 13. března se v Besedním domě do čela orchestru postavil dirigent Petr Altrichter, sborových pasáží se ujal Petrem Fialou vedený Český filharmonický sbor Brno, a sól se zhostili sopranistka Jana Sibera, tenorista Petr Nekoranec, a basista Peter Mikulášvíce