Janáček a Kudláček

Janáček a Kudláček

František Kudláček (vlevo) s Moravským kvartetem v roce 1924, foto archiv

Nějaký čas poté, co se mu konečně (1919) podařilo založit v Brně konzervatoř, povolal do ní Janáček jako houslového pedagoga Františka Kudláčka (1894–1972), který nedlouho předtím nastoupil do operního orchestru (českého) Národního divadla na místo prvního koncertního mistra a stal se tak vlastně houslovou jedničkou tehdejšího českého Brna – a potenciálním interpretem houslových partů v nových skladbách brněnských autorů. Rodák z Milevska vystudoval pražskou konzervatoř a poté byl žákem a asistentem proslulého pedagoga Otakara Ševčíka, který začal (od roku 1907) soukromě učit v Písku a učinil z toho malého města středisko, do něhož za ním dojížděli žáci z celého světa. Kudláčka po jeho jmenování do mladé brněnské konzervatoře ovšem napadlo, že by světoznámý pedagog mohl být jako šéf houslového oddělení její ozdobou a navrhl Janáčkovi, že s ním v tom smyslu promluví.

Potíž byla v tom, že Ševčík Janáčka znal. Nikoli ovšem z jeho muziky, jejíž ohlas do Písku tehdy ještě nedolehl, nýbrž jako poněkud praštěného staršího pána, který už léta pohoršoval písecké měšťany svými návštěvami paní Kamily Stösslové, manželky místního váženého obchodníka se starožitnostmi a matky dvou dětí. O Janáčkově pozdním vzplanutí k ženě o šestatřicet let mladší (poznal ji za jednoho ze svých letních pobytů v Luhačovicích) toho dnes – po publikaci dlouho nepřístupných písemných materiálů – víme dost, abychom pochopili, že právě jeho žáru vděčíme za neuvěřitelnou emoční intenzitu skladeb z Janáčkova posledního tvůrčího údobí, a abychom mohli obdivovat citlivý a moudrý způsob, jímž maloměstská panička čelila Janáčkovu ustavičnému a stupňovanému úsilí o setkání. Tato setkání se odbývala převážně formou Janáčkových postupně se množících návštěv měšťanské domácnosti Stösslových (v posledním roce svého života jich absolvoval sedm!); není třeba zdůrazňovat, že jakkoli probíhaly korektně, byly na samé hranici společenské únosnosti – a v očích písecké veřejnosti (na malém městě se všechno ví) daleko za ní. „Dyť von s tou židovkou chodí do trhu a nosí za ní v kabele nákupy jako ňáká služka – řekl tehdy Ševčík Kudláčkovi. – A to má bejt ředitel konzervatoře, v kerý bych měl učit? Ani nápad!“ A bylo vymalováno.

Kudláčkovi tedy nezbylo, než se stát v Brně jedničkou také jako houslový pedagog – a budiž řečeno, že jí byl až do roku 1972, kdy zemřel osmasedmdesátiletý jako rektor Janáčkovy akademie múzických umění. Ve dvacátých letech se ovšem účastnil záviděníhodného popřevratového rozvoje moravské metropole především jako vynikající sólový i komorní hráč, zakladatel a poté dlouholetý primárius kvarteta, které se původně jmenovalo Brněnské, pak Kudláčkovo, než přijalo název Moravské; s ním vytvořilo epochu v hudební historii Brna a Moravy vůbec. Podílelo se ovšem – byť různým způsobem – na vzniku, konečné podobě a repertoárovém prosazení obou kvartetů Janáčkových; Kudláček sám pak byl premiérovým protagonistou všech nově vzniklých Janáčkových skladeb obsahujících houslový part – velmi dlouhou dobu byl například výhradním interpretem Houslové sonáty, než ji naučil hrát některé ze svých žáků.

Zvláštní zážitek mu poskytlo Klavírní concertino, skladba, kterou se Janáček chtěl vyrovnat s avantgardními trendy dvacátých let a kterou napsal způsobem, jejž bychom dnes mohli označit jako minimalistický: z šesti nástrojů komorního souboru provázejícího úsporně „černobíle“ napsaný sólový klavír, hraje v prvních dvou ze čtyř vět vždy jen jeden, takže první houslista se jako vedoucí může uplatnit teprve ve druhé půli skladby. Vzdor tomu si Janáček prosadil, že k zahraniční premiéře skladby na přehlídce Mezinárodní společnosti pro soudobou hudbu ve Frankfurtu byl pozván také Kudláček, který skladbu premiéroval už v Brně a mohl tedy rychle korigovat případná nedorozumění v nezvyklém hudebním textu. Kudláček sám to považoval za příjemný výlet (toho hraní tam má houslista opravdu velmi málo) a vzpomínal na něj zasněně: „Von vám mě před tím koncertem ještě pozval na skleničku a já se divil – takovej škrťa a najednou mi platí víno… Až pak sem na to přišel – von měl strach, že se mu vožeru už před koncertem a chtěl mě mít pod kontrolou…“

Zatímco svůj první smyčcový kvartet napsal Janáček na výzvu Českého kvarteta a nově vzniklý Kudláčkův kvartetní soubor pozval jen k orientační přehrávce skladby před odesláním do Prahy, myslel při tvorbě druhého, Listů důvěrných, už přímo na Moravské kvarteto, které si mezitím dobylo ostruhy nejen na domácí scéně. Víme, že oba kvartety jsou nejintimnějším výrazem Janáčkova vztahu ke Kamile a že oba končí tragicky; výklady Listů důvěrných jenom jako zpodobení nejrůznějších poloh lásky a vášně jako vrcholného lidského prožitku pomíjejí skutečnost, že žádná ze čtyř vět nekončí výrazem slastného spočinutí, jak by se na skladbu s milostným námětem slušelo, nýbrž v dramatickém vzrušení, jež má v poslední větě zřetelný osudový akcent: ve své poslední skladbě si Janáček předpověděl vlastní smrt. Jeho léta trvajícímu úsilí o důvěrnější setkání Kamila konečně vyhověla a přijela ho – se synkem – navštívit do Hukvald; víme, že toto setkání zaplatil životem.

Kudláček se díla ujal s opravdovým zaujetím a využívaje veřejného vzrušení Janáčkovou nečekanou smrtí se je jal s Moravským kvartetem nabízet a provozovat. Také v Písku, doufaje, že svého uctívaného učitele smíří se svým Mistrem aspoň posmrtně. Ševčík seděl na koncertě na svém čestném místě uprostřed první řady, vycházkovou hůl mezi nohama, na ní buřinku a tvářil se nevyzpytatelně. Po koncertě se k němu Kudláček vrhnul: „Tak co, pane profesore, co tomu říkáte?“ Ševčík si poklepal na čelo a povídá: „Kateřinky!“ Načež si nasadil buřinku a odkráčel…

František Kudláček (vpravo) a Moravské kvarteto v letech 1948–1955, foto archiv

Prosadit Janáčkovu hudbu v těch dobách nebylo snadné – ještě uprostřed minulého století byl i vyspělým koncertním publikem pokládán za těžko stravitelného modernistu. Na tom, že ho dnes celý hudební svět vnímá jako klasika, mají hlavní zásluhu právě takové osobnosti jako František Kudláček, který si svůj vztah k Janáčkově hudbě vytvořil osobním stykem, plným velmi lidského porozumění, a dokázal jej uskutečňovat plnou vahou své podivuhodné osobnosti.

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Starosti s koncertním sálem jsou v Brně věčné. Nejen že nemáme nový, ale už jsme nemuseli mít ani Besední dům, jak se dozvíte v dalším díle seriálu Město hudby v historii a historkáchvíce

Leoš Janáček partituru svého kvartetu Kreutzerova sonáta neroztrhal ani nespálil. Jiří Beneš dnes popisuje cestu výjimečné kompozice z Janáčkova domu na Smetanově ulici až do románského kostela na jihu Kampánie.  více

Jiří Beneš hrával na violu v Moravském kvartetu i v brněnské filharmonii, mnoho let pracuje pro Moravský podzim a s jeho texty se setkáváte v programech orchestrů i festivalů. Rozhovor s ním se tedy většinou točí kolem hudby, přesto se v něm ale najde místo i na buchty, hory a sáňkování.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více