Janáčkova opera v příští sezóně. Pět premiér, jeden festival a žádná přestávka

29. únor 2016, 0:45

Janáčkova opera v příští sezóně. Pět premiér, jeden festival a žádná přestávka

Šestiletá holčička v růžových šatech sedí dědečkovi na klíně a nemůže se dočkat, až začne koncert. Publikum v hledišti Janáčkova divadla je zřejmě také zvědavé, ale nedává to tak okatě najevo. Brněnská opera mu za chvíli představí program příští sezóny, o kterém se oficiálně do pátečního večera nevědělo vůbec nic.

Je sedm hodin, na jeviště přichází Petr Levíček, sedá si na místo prvních houslí a hledí do not. Dědeček má ovšem ještě velmi důležitý hovor s babičkou. „Buď ticho, nebo tě dirigent klepne,“ varuje ho vnučka a poslouchá, co se bude dít. „Všichni domů, domů,“ rozezpívá se tenorista, který konečně vstal ze židle, a modří už vědí. První premiérou sezóny 2016/17 bude Káťa Kabanová, která také letos otevře festival Janáček Brno. Pokud někdo neměl jasno hned, při duetu Pavly VykopalovéLenky Čermákové z prvního dějství už by se mu mělo vyjasnit úplně. Diváci působí dojmem operních matadorů, kteří se v běžném repertoáru orientují. Méně běžný repertoár je teprve čeká, propracují se k němu přes ukázky a také přes hádanky. Kdo uhodne první, dostane lístky na premiéru, ke které se otázka vázala.

„Ta v květovaných šatech zpívá Rusalku,“ poučuje dědeček vnučku.
„To byla Rusalka?“
„Ne, ona ji zpívá.“

Holčička je evidentně přesvědčená, že Rusalka jí právě zazpívala o tom, jak ráda chodila do kostela. Ale v divadle ji to zatím baví a v okrajových hloupostech, jako jsou obsahy oper, si snad jednou udělá pořádek. Nebo neudělá, pokud se jí dostane do ruky Průvodce operní tvorbou Anny Hostomské. Na jevišti mezitím vyhlašuje ředitel opery Jiří Heřman se spolumoderující dramaturgyní Patricií Částkovou první hádanku. Autorem typicky italské hudby není Němec, jak si myslel první tipující. Není to ale ani Verdi, jak by si mohl myslet ten, kdo se zorientuje alespoň ve stylu. Šéfdirigent Marko Ivanović dirigoval předehru, kterou napsal Amilcare Ponchielli k opeře La Gioconda. Jedinému z jeho deseti jevištních děl, které se občas hraje. V áriích se vystřídají Jana HrochováJiří Sulženko, po nich v sebevražedné titulní roli Daniela Straková-Šedrlová.

„To je taky Rusalka?“
„Ne, Cizí kněžna.“

Holčička si začíná hrát s kabelkou, ale dělá to decentně. Zdá se, že není v divadle poprvé a umí se zabavit, aniž ruší ostatní. Z hledání přiměřeně velké a nehlučné hračky ji ale vytrhne návrat Jiřího Sulženka a Jany Hrochové. Basista tentokrát podává výborný fyzický výkon, protože svou partnerku na jeviště přinesl – zpěv mohl naštěstí přenechat mezzosopránu. Možná by nebylo špatné vnést trochu českého odlehčení do patosu Dona Carlose a nechat takto běhat po pódiu krále Filipa II. s princeznou Eboli na zádech. To se ale zatím nechystá, brněnská opera naopak zcela tradičně uvedla další premiéru – zasloužil se o ni Antonín Dvořák a jeho pohádková opera Čert a Káča. Árie kněžny už je méně zajímavá než čerti, holčička nachází svou hračku a nebojí se ji použít. Taky trochu zívá.

„Dědo, tobě se nechce spát?“
„Ne, tobě jo?”
„Jo.“

Holčička není jediná, kdo se začíná vrtět. České publikum není zvyklé na dlouhé věci a dvouhodinové první dějství Soumraku bohů slyšel živě jen málokdo. Těžko říct, proč koncert neměl přestávku – kousek společenského života by právě slavnostnímu uvedení nové sezóny slušel. Program ale pokračuje a z reproduktorů se ozývá záhadná melodie. Při tipování, ze kterého století pochází, se Janáčkovým divadlem nesou všechny možné číslovky, některé i dvakrát. Nakonec se přece jen kdosi trefí a řekne „dvanáct“. Píseň napsal trubadúr Jaufré Rudel, ústřední postava opery L’Amour de loin – Láska z daleka. Složila ji současná finská skladatelka Kaija Saariaho pro festival v Salcburku, ve světové premiéře zpívala i Dagmar Pecková. Brněnskou ukázku zpívaly Štěpánka Pučálková a Pavla Vykopalová a byla to krása. Bezvadně se ukázal i sbor.

„Ta v květovaných šatech už tu byla?“
„Jo, to je Rusalka.“

Hledištěm přichází Jan Šťáva a nadává na svého pána. Dvojice pán – sluha je literární model, který se jen tak neomrzí a prochází historií v nespočetných variacích. Tentokrát se ovšem nejedná o nejslavnější operní aplikaci Don Giovanni – Leporello, ale dvojici hrabě – vychovatel z opery Gioachina Rossiniho Le comte Ory – Hrabě Ory. Přidává se ještě Igor loškár a v titulní roli a převleku za jeptišku Tomáš Kořínek, taškařice o záletném hraběti bude poslední premiérou sezóny 2016/17. Hrát se bude v Mahenově divadle stejně jako Čert a Káča, Janáčkovo divadlo čeká v příštím roce velká rekonstrukce.

Na otázky nemají právo jen děti a dospělý by se také rád zeptal na pár věcí. Třeba zda by takové preview nebylo dobré více zaměřit na lidi, kteří by operu rádi zkusili a zatím se bojí. Jestli je opravdu dobrá strategie lákat publikum jen na překvapivý, ale zcela tajný program a neprozradit mu předem vůbec nic. A také proč není k příští sezóně k dispozici žádná tisková zpráva ještě dnes. Zda by zkrátka nebylo dobré rozproudit kolem celé věci trochu víc veřejného hluku a vybubnovat událost na nárožích. Zkusit přilákat více lidí a vzbudit v nich více zvědavosti a očekávání. Dobrý nápad by bylo dobré v některých aspektech dotáhnout do konce.

Gioachino Rossini by právě dnes slavil narozeniny, před devíti dny si operní svět připomínal 200. výročí světové premiéry Lazebníka sevillského. Tak ještě kousek hudby z nejslavnější operní komedie a to už bylo doopravdy všechno.

Slavnostní koncert k sezóně 2016/17. 26. února 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.

Foto Marek Olbrzymek

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více