Šestiletá holčička v růžových šatech sedí dědečkovi na klíně a nemůže se dočkat, až začne koncert. Publikum v hledišti Janáčkova divadla je zřejmě také zvědavé, ale nedává to tak okatě najevo. Brněnská opera mu za chvíli představí program příští sezóny, o kterém se oficiálně do pátečního večera nevědělo vůbec nic.
Je sedm hodin, na jeviště přichází Petr Levíček, sedá si na místo prvních houslí a hledí do not. Dědeček má ovšem ještě velmi důležitý hovor s babičkou. „Buď ticho, nebo tě dirigent klepne,“ varuje ho vnučka a poslouchá, co se bude dít. „Všichni domů, domů,“ rozezpívá se tenorista, který konečně vstal ze židle, a modří už vědí. První premiérou sezóny 2016/17 bude Káťa Kabanová, která také letos otevře festival Janáček Brno. Pokud někdo neměl jasno hned, při duetu Pavly Vykopalové a Lenky Čermákové z prvního dějství už by se mu mělo vyjasnit úplně. Diváci působí dojmem operních matadorů, kteří se v běžném repertoáru orientují. Méně běžný repertoár je teprve čeká, propracují se k němu přes ukázky a také přes hádanky. Kdo uhodne první, dostane lístky na premiéru, ke které se otázka vázala.
„Ta v květovaných šatech zpívá Rusalku,“ poučuje dědeček vnučku.
„To byla Rusalka?“
„Ne, ona ji zpívá.“
Holčička je evidentně přesvědčená, že Rusalka jí právě zazpívala o tom, jak ráda chodila do kostela. Ale v divadle ji to zatím baví a v okrajových hloupostech, jako jsou obsahy oper, si snad jednou udělá pořádek. Nebo neudělá, pokud se jí dostane do ruky Průvodce operní tvorbou Anny Hostomské. Na jevišti mezitím vyhlašuje ředitel opery Jiří Heřman se spolumoderující dramaturgyní Patricií Částkovou první hádanku. Autorem typicky italské hudby není Němec, jak si myslel první tipující. Není to ale ani Verdi, jak by si mohl myslet ten, kdo se zorientuje alespoň ve stylu. Šéfdirigent Marko Ivanović dirigoval předehru, kterou napsal Amilcare Ponchielli k opeře La Gioconda. Jedinému z jeho deseti jevištních děl, které se občas hraje. V áriích se vystřídají Jana Hrochová a Jiří Sulženko, po nich v sebevražedné titulní roli Daniela Straková-Šedrlová.
„To je taky Rusalka?“
„Ne, Cizí kněžna.“
Holčička si začíná hrát s kabelkou, ale dělá to decentně. Zdá se, že není v divadle poprvé a umí se zabavit, aniž ruší ostatní. Z hledání přiměřeně velké a nehlučné hračky ji ale vytrhne návrat Jiřího Sulženka a Jany Hrochové. Basista tentokrát podává výborný fyzický výkon, protože svou partnerku na jeviště přinesl – zpěv mohl naštěstí přenechat mezzosopránu. Možná by nebylo špatné vnést trochu českého odlehčení do patosu Dona Carlose a nechat takto běhat po pódiu krále Filipa II. s princeznou Eboli na zádech. To se ale zatím nechystá, brněnská opera naopak zcela tradičně uvedla další premiéru – zasloužil se o ni Antonín Dvořák a jeho pohádková opera Čert a Káča. Árie kněžny už je méně zajímavá než čerti, holčička nachází svou hračku a nebojí se ji použít. Taky trochu zívá.
„Dědo, tobě se nechce spát?“
„Ne, tobě jo?”
„Jo.“
Holčička není jediná, kdo se začíná vrtět. České publikum není zvyklé na dlouhé věci a dvouhodinové první dějství Soumraku bohů slyšel živě jen málokdo. Těžko říct, proč koncert neměl přestávku – kousek společenského života by právě slavnostnímu uvedení nové sezóny slušel. Program ale pokračuje a z reproduktorů se ozývá záhadná melodie. Při tipování, ze kterého století pochází, se Janáčkovým divadlem nesou všechny možné číslovky, některé i dvakrát. Nakonec se přece jen kdosi trefí a řekne „dvanáct“. Píseň napsal trubadúr Jaufré Rudel, ústřední postava opery L’Amour de loin – Láska z daleka. Složila ji současná finská skladatelka Kaija Saariaho pro festival v Salcburku, ve světové premiéře zpívala i Dagmar Pecková. Brněnskou ukázku zpívaly Štěpánka Pučálková a Pavla Vykopalová a byla to krása. Bezvadně se ukázal i sbor.
„Ta v květovaných šatech už tu byla?“
„Jo, to je Rusalka.“
Hledištěm přichází Jan Šťáva a nadává na svého pána. Dvojice pán – sluha je literární model, který se jen tak neomrzí a prochází historií v nespočetných variacích. Tentokrát se ovšem nejedná o nejslavnější operní aplikaci Don Giovanni – Leporello, ale dvojici hrabě – vychovatel z opery Gioachina Rossiniho Le comte Ory – Hrabě Ory. Přidává se ještě Igor loškár a v titulní roli a převleku za jeptišku Tomáš Kořínek, taškařice o záletném hraběti bude poslední premiérou sezóny 2016/17. Hrát se bude v Mahenově divadle stejně jako Čert a Káča, Janáčkovo divadlo čeká v příštím roce velká rekonstrukce.
Na otázky nemají právo jen děti a dospělý by se také rád zeptal na pár věcí. Třeba zda by takové preview nebylo dobré více zaměřit na lidi, kteří by operu rádi zkusili a zatím se bojí. Jestli je opravdu dobrá strategie lákat publikum jen na překvapivý, ale zcela tajný program a neprozradit mu předem vůbec nic. A také proč není k příští sezóně k dispozici žádná tisková zpráva ještě dnes. Zda by zkrátka nebylo dobré rozproudit kolem celé věci trochu víc veřejného hluku a vybubnovat událost na nárožích. Zkusit přilákat více lidí a vzbudit v nich více zvědavosti a očekávání. Dobrý nápad by bylo dobré v některých aspektech dotáhnout do konce.
Gioachino Rossini by právě dnes slavil narozeniny, před devíti dny si operní svět připomínal 200. výročí světové premiéry Lazebníka sevillského. Tak ještě kousek hudby z nejslavnější operní komedie a to už bylo doopravdy všechno.
Slavnostní koncert k sezóně 2016/17. 26. února 2016, Janáčkovo divadlo, Brno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..