Kdo zná B-Side Band především z interpretace světových hitů se zpěvem Vojtěcha Dyka, případně z loňského alba Folk Swing, bude možná novým nastudováním Missy Jazz Jaromíra Hniličky překvapen. Málokterá skladba je však s tímto brněnským big bandem spojena tak pevně jako právě legendární Hniličkova Jazzová mše.
Josef Buchta, předtím, než se stal zakladatelem a bandleaderem B-Side Bandu, psal o Jazzové mši diplomovou práci. V roce 2008 už jako vedoucí orchestru podnikl velké turné po jihomoravských městech právě s touto Hniličkovou kompozicí, a založil tak Moravia Music Fest, později přetransformovaný ve festival Groove Brno. A byl to opět Josef Buchta, kdo v roce 2007 brněnského skladatele přiměl k tomu, aby své dílo, s nímž slavil úspěchy v Evropě už v 70. letech, znovu „otevřel“ a rozšířil je o rovinu komorního orchestru a nové sborové části. Zatímco několikerého koncertního uvedení „nové“ (tedy aktualizované) Missy Jazz se Jaromír Hnilička dožil, studiový záznam už slyšet nemohl. Toho se totiž jeho velké dílo v této verzi dočkalo až v covidovém roce 2020, necelé čtyři roky po autorově smrti. Vedle B-Side Bandu se na realizaci podílel Komorní orchestr Brno a komorní sbor Ars Brunensis pod vedením Dana Kalouska.
Natáčení probíhalo po jednotlivých sekcích ve dvou předních jihomoravských studiích, v Tonstudiu Rajchman v Dolních Bojanovicích, které se dnes už může opírat o dlouholetou tradici, a v brněnském studiu Divadla na Orlí, oprávněně oblíbeném místě nejen jazzových ansámblů. Pandemie nahrávání ovlivnila pozitivně (hudebníci měli čas, lze říct zjednodušeně) i zčásti negativně („Měl jsem taky hrát, ale tehdy jsem měl obavy stran viru a účast odvolal,“ říká jeden uznávaný brněnský instrumentalista). Na kvalitě nahrávky se však naštěstí možná úskalí netypického roku nijak nepodepsala. Naopak, jak po technické, tak po interpretační stránce se podařilo pořídit skvělý záznam, pod který se všichni zúčastnění mohou hrdě podepsat. Mimochodem zesnulého Jaromíra Hniličku na pozici sólového trumpetisty (resp. hráče na křídlovku) skvěle nahradil Juraj Bartoš, krásná sóla na tenorový i barytonový saxofon nahrál Pavel Zlámal.
Protože jde ale o mši, a tedy komplex duchovní hudby s pevně danou strukturou a zaměřením, neměla by posluchačovu pozornost strhávat jen (či především) sóla. Mše je v katolické (latinské) tradici společným slavením, na kterém se podílí kněz a lid, zastoupený mimo jiné právě zpěváky a hudebníky. Tento základní rozměr duchovní hudby se u Hniličky naplno rozvíjí – poté, co dozní legendární desetiminutové Kyrie se střídáním tišších a dynamických pasáží – v následujícím Gloria, ve sborovém zpěvu prokládaném rozjásaným bigbandovým zvukem dechových nástrojů. Jako by se v „nekostelním“ jazzovém obsazení do chrámové hudby vracela slova ze starozákonního žalmu: „Hrejte Hospodinu […] s doprovodem zpěvuk, za hlaholu trub a rohů“ nebo „Chvalte Ho bubnem a tancem, chvalte Ho strunami a flétnou“. Podobné schéma, tedy ustálený latinský text mešního ordinária proložený bigbandovou vsuvku (jakkoli zde minimalistickou), se objeví i v krátkém Sanctus. Na vokální Pater Noster pak navazuje orchestrální, tentokrát na smyčcích postavené, Interludium, jedna z nových částí skladby. Vše pak směruje do gradujícího vznosného orchestrálního finále Communio, po němž následuje opět roztančené Postludium.
Žánr mše patří k těm, na kterých si leckterý zkušený skladatel může vylámat zuby. Že Jaromír Hnilička obstál, víme už několik desetiletí. Nové nastudování jeho vrcholného díla, v němž se k lidským hlasům, jazzovým dechům a rytmice přidává komorní orchestr se smyčci a dalšími nástroji typu hoboje, flétny nebo harfy, oslavuje Boha pomocí pestré škály – přesně, jak se to píše ve výše zmíněných pasážích z žalmů. Hniličkovi se podařilo do mše vložit vznešenost, touhu, dynamiku i tajemství, pasáže meditativní i ty, z nich přímo tryská touha jít po světě rozdávat radost. Kdo chce, najde si v jeho tónech víru, naději i lásku. A ten, kdo duchovní skladbu nevnímá jako oslavu toho, co nebo kdo nás přesahuje, ale prostě jako krásnou hudbu, se může kochat opakovaným poslechem a třeba si i broukat Hniličkovy hitové melodie, dá-li se u liturgické hudby o „hitovosti“ mluvit. Josef Buchta zde posloužil jako hybatel a jeho B-Side Band a ostatní hudebníci jako prostředníci. A to u takto silného kolektivního díla rozhodně není málo.
Jaromír Hnilička – B-Side Band, Chamber orchestra Brno, Ars Brunensis chambre choir – Missa Jazz, vydavatel: Bujoart 2020. 13 částí, celková stopáž: 50:32
Zatím nebyl přidán žádný komentář..