Jaromír Hnilička – B-Side Band – Missa Jazz

21. duben 2021, 1:00

Jaromír Hnilička – B-Side Band – Missa Jazz

Kdo zná B-Side Band především z interpretace světových hitů se zpěvem Vojtěcha Dyka, případně z loňského alba Folk Swing, bude možná novým nastudováním Missy Jazz Jaromíra Hniličky překvapen. Málokterá skladba je však s tímto brněnským big bandem spojena tak pevně jako právě legendární Hniličkova Jazzová mše.

Josef Buchta, předtím, než se stal zakladatelem a bandleaderem B-Side Bandu, psal o Jazzové mši diplomovou práci. V roce 2008 už jako vedoucí orchestru podnikl velké turné po jihomoravských městech právě s touto Hniličkovou kompozicí, a založil tak Moravia Music Fest, později přetransformovaný ve festival Groove Brno. A byl to opět Josef Buchta, kdo v roce 2007 brněnského skladatele přiměl k tomu, aby své dílo, s nímž slavil úspěchy v Evropě už v 70. letech, znovu „otevřel“ a rozšířil je o rovinu komorního orchestru a nové sborové části. Zatímco několikerého koncertního uvedení „nové“ (tedy aktualizované) Missy Jazz se Jaromír Hnilička dožil, studiový záznam už slyšet nemohl. Toho se totiž jeho velké dílo v této verzi dočkalo až v covidovém roce 2020, necelé čtyři roky po autorově smrti. Vedle B-Side Bandu se na realizaci podílel Komorní orchestr Brno a komorní sbor Ars Brunensis pod vedením Dana Kalouska.

Natáčení probíhalo po jednotlivých sekcích ve dvou předních jihomoravských studiích, v Tonstudiu Rajchman v Dolních Bojanovicích, které se dnes už může opírat o dlouholetou tradici, a v brněnském studiu Divadla na Orlí, oprávněně oblíbeném místě nejen jazzových ansámblů. Pandemie nahrávání ovlivnila pozitivně (hudebníci měli čas, lze říct zjednodušeně) i zčásti negativně („Měl jsem taky hrát, ale tehdy jsem měl obavy stran viru a účast odvolal,“ říká jeden uznávaný brněnský instrumentalista). Na kvalitě nahrávky se však naštěstí možná úskalí netypického roku nijak nepodepsala. Naopak, jak po technické, tak po interpretační stránce se podařilo pořídit skvělý záznam, pod který se všichni zúčastnění mohou hrdě podepsat. Mimochodem zesnulého Jaromíra Hniličku na pozici sólového trumpetisty (resp. hráče na křídlovku) skvěle nahradil Juraj Bartoš, krásná sóla na tenorový i barytonový saxofon nahrál Pavel Zlámal.

Protože jde ale o mši, a tedy komplex duchovní hudby s pevně danou strukturou a zaměřením, neměla by posluchačovu pozornost strhávat jen (či především) sóla. Mše je v katolické (latinské) tradici společným slavením, na kterém se podílí kněz a lid, zastoupený mimo jiné právě zpěváky a hudebníky. Tento základní rozměr duchovní hudby se u Hniličky naplno rozvíjí – poté, co dozní legendární desetiminutové Kyrie se střídáním tišších a dynamických pasáží – v následujícím Gloria, ve sborovém zpěvu prokládaném rozjásaným bigbandovým zvukem dechových nástrojů. Jako by se v „nekostelním“ jazzovém obsazení do chrámové hudby vracela slova ze starozákonního žalmu: „Hrejte Hospodinu […] s doprovodem zpěvuk, za hlaholu trub a rohů“ nebo „Chvalte Ho bubnem a tancem, chvalte Ho strunami a flétnou“. Podobné schéma, tedy ustálený latinský text mešního ordinária proložený bigbandovou vsuvku (jakkoli zde minimalistickou), se objeví i v krátkém Sanctus. Na vokální Pater Noster pak navazuje orchestrální, tentokrát na smyčcích postavené, Interludium, jedna z nových částí skladby. Vše pak směruje do gradujícího vznosného orchestrálního finále Communio, po němž následuje opět roztančené Postludium.

Žánr mše patří k těm, na kterých si leckterý zkušený skladatel může vylámat zuby. Že Jaromír Hnilička obstál, víme už několik desetiletí. Nové nastudování jeho vrcholného díla, v němž se k lidským hlasům, jazzovým dechům a rytmice přidává komorní orchestr se smyčci a dalšími nástroji typu hoboje, flétny nebo harfy, oslavuje Boha pomocí pestré škály – přesně, jak se to píše ve výše zmíněných pasážích z žalmů. Hniličkovi se podařilo do mše vložit vznešenost, touhu, dynamiku i tajemství, pasáže meditativní i ty, z nich přímo tryská touha jít po světě rozdávat radost. Kdo chce, najde si v jeho tónech víru, naději i lásku. A ten, kdo duchovní skladbu nevnímá jako oslavu toho, co nebo kdo nás přesahuje, ale prostě jako krásnou hudbu, se může kochat opakovaným poslechem a třeba si i broukat Hniličkovy hitové melodie, dá-li se u liturgické hudby o „hitovosti“ mluvit. Josef Buchta zde posloužil jako hybatel a jeho B-Side Band a ostatní hudebníci jako prostředníci. A to u takto silného kolektivního díla rozhodně není málo.

Jaromír Hnilička – B-Side Band, Chamber orchestra Brno, Ars Brunensis chambre choir – Missa Jazz, vydavatel: Bujoart 2020. 13 částí, celková stopáž: 50:32 

Foto Tino Kratochvíl

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více