Jaromír Nečas od narození až do smrti. Vzpomínkový večer v Mahenově divadle

Jaromír Nečas od narození až do smrti. Vzpomínkový večer v Mahenově divadle

Hudební vzpomínka na tak neobyčejnou osobnost, jakou hudební teoretik i praktik Jaromír Nečas bezesporu byl, nemohla být obyčejná. V hledišti seděla řada muzikantských fandů i profesionálů spjatých s moravskou hudbou a těšila se spolu s účinkujícími z hudební tryzny, při níž bylo převážně veselo – tak jak to ostatně měl Jaromír rád.

Dramaturgie pořadu – společné dílo Břetislava Rychlíka, Moniky RychlíkovéJiřího Plocka – připomínala v mnohém poslední červencové rozloučení, které si Jaromír Nečas sám předem zrežíroval. V krematoriu se při něm nejen plakalo, ale také smálo a společně zpívalo. V pátek v Mahenově divadle – podobně jako v létě – Jaromír párkrát ze záznamu předzpěvoval a mimoto promlouval z audio- i videoukázek, shlížel z plátna na fotografiích a byl celou dobu přítomen u každého hudebního vystoupení. Tříhodinový pořad plynul propojován jeho osobností lehce, bez zádrhelů – jako by všichni čekali na oslavence, který má každou chvíli přijít, což se nakonec, byť symbolicky, také stalo.

Břetislav Rychlík od stolku moderátora postupně připomínal klíčová místa a s nimi spojené události Nečasova života a přiřazoval k nim hudební hosty. Zmínil se i o umělecky silném „ročníku 1922“, kam spolu s Nečasem patřili i básník Jan Skácel a trojice primášů Moravského Slovácka Jaroslav Staněk, Slávek Volavý a Jura Petrů; připomněl i historku z nemocnice, v níž Jaromír ležel jako šestiletý ve špitále se zánětem kostní dřeně a víno, kterým se kurýrovali jeho dva spolupacienti, mu zachutnalo natolik, že se skleničkou dobrého moravského oslavil třiadevadesáté narozeniny. Z videa z chalupy ve Vřesovicích připil všem přítomným bylinným likérem vlastní výroby s příznačným názvem Zelený lučištník – a pak se hrálo a zpívalo. Rodné Kyjovsko zastupoval Nečasův blízký přítel Jiří Petrů, syn jeho kamaráda a vrstevníka Jury, s muzikou a mužským sborem; přidaly se i Tetky z Kyjova, Tragačnice a zpěvačka Bohdana Menšíková, rovněž z rodu Jury Petrů. Strážnické mládí a pozdější Nečasovu spolupráci s primášem Slávkem Volavým připomněla dvojice jeho vnuků: primáš (po dědovi) Vítězslav a klarinetista Lukáš Pálenští v sestavě nástupnické cimbálové muziky Strážničan. Brněnskou etapu započatou středoškolskými studiemi na reálném gymnáziu a později na konzervatoři hudebně ilustroval brněnský Slovácký krúžek, s nímž hrál i kamarádil.

Pouze obrazem připomněl Rychlík jeho roli při založení a formování BROLNu – Jaromír Nečas se ještě během studií na brněnské univerzitě stal zaměstnancem Československého rozhlasu jako redaktor tzv. malých hudebních žánrů. Byl dramaturgem Orchestru Gustava Broma (jak na pódiu připomnělo jazzové duo Jaromír Hnilička – Milan Kašuba) a při dramaturgických plánech se nebál riskovat: do studia pozval například sourozeneckou dvojici Hanu a Petra Ulrychovy a nahrál s nimi jejich první rozhlasovou frekvenci. Ke spolupráci pozval v Praze odstaveného Jaroslava Hutku a v kapli Paláce šlechtičen zařídil nahrávku jeho přelomového alba ze Sušilových balad Vandrovali hudci; než si toho v Praze všimli, bylo album venku – a chvíli nato, jak se svým přízračným smíchem sám Hutka připomněl, „já za kopečkama“. Stejně tak „za zády vrchnosti“ se podařila rozhlasová nahrávka legendární Štědroňovy a Uhdeho Balady pro banditu s herci Divadla Na provázku (připomenutá na pódiu Martinem JakubíčkemAndreou Buršovou). V brněnském rozhlase natáčel své pořady i Miroslav Horníček (dočasně v azylu v Divadle u Jakuba). Připomenutí se prostřednictvím jednoho z Nečasových spolupracovníků, muzikologa Jiřího Traxlera, dočkal i rozhlasový seriál na motivy knihy Pavla Eisnera Malované děti.

Pro mnohé muzikanty i přítomné diváky bylo objevné připomenutí skutečnosti, že Jaromír Nečas, absolvent oboru skladba na brněnské konzervatoři, byl aktivním komponistou; jeho suitu Sluneční hodiny s citem a respektem přednesl vnuk Jaromírova spolubojovníka z éry BROLNu, klavírista Dušan Holý mladší.

Pak přišly na řadu Jaromírovy hudební lásky: pražský bard a milovník Horňácka Vladimír Merta s fujarou, loutnou a mandolinou, pak o berlích, přesto vestoje s „pozdravem do nebe“ Dagmar Andrtová-Voňková. A jeden z muzikantských vrcholů večera: Janáčkovy Milostné písně v podání Smyčcového kvarteta Jiřího Pospíchala, horňácké Hudecké muziky Petra Mičky a zpěvačky Veroniky Malatincové. Osobitá (a přesto Janáčkův zápis respektující) úprava muzikanta a hudebního pedagoga Miroslava Kolacii dala vzpomenout na podobně invenční spolupráci Ivy Bittové se Škampovým kvartetem v éře primária Pavla Fischera. Tím působivější byla ukázka syrového zpěvu Jaromíra Nečase s kytarovým doprovodem Jiřího Petrů – horňácká Uderila skala, kterou ho naučil Dušan Holý, přítel, jemuž uspořádal tajnou brněnskou svatbu; dostala se mezi jeho milované písně na muzikantsky subtilní, přesto jedinečné album Pan Skla Datel Nečas z roku 2005, dnes mezi folkloristy vyhledávanou a prakticky nedostupnou raritu. Podobně přátelské i plné respektu byly vzájemné vztahy s primášem a zpěvákem Martinem Hrbáčem i o dvě generace mladší Horňáckou muzikou Petra Mičky.

V hodně osobní rovině se nesly ilustrované vzpomínky Břetislava Rychlíka na společnou cestu do Albánie po stopách někdejší hudební spolupráce BROLNu. Tehdy devadesátiletý Jaromír Nečas zaštítil své čtyři souputníky autoritou stařešiny a několikatýdenní cestu završenou opulentní recepcí na české ambasádě v Tiraně si vychutnal, přestože (nebo protože?) přátelům zamlčel vážnou operaci, která ho čekala bezprostředně po návratu. Poslední z hostů, majestátní zpěvák v detvanském kroji Milan Križo, svou sadou hrochoťských melodií na závěr postupně propojil všechny zúčastněné muziky. Zdálo se, že podobně jako v červenci skončí setkání pomyslného Sdružení žáků, potomků, kolegů a přátel Jaromíra Nečase kolektivním zpěvem jeho oblíbené Dúbravěnko zelená (jejíž druhá sloka skrývá rozluštění hudební hádanky V které lidové písni se zpívá o Nečasovi? – no přece Došli na mňa mrazové, velicí nečasové …). Ale zcela v duchu pomyslné Nečasovy režie přišlo překvapení na rozloučenou: černobílý hudební videoklip s Redlovou písní Vracaja sa dom, v němž se Jaromír, valašský širák na hlavě, veze starým autobusem zasněženou vánoční krajinou kamsi do daleka. A jak to vždy uměl, přesto zůstal s námi.

Vzpomínka na Jaromíra Nečase. 19. prosince 2015, Mahenovo divadlo, Brno.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Včera večer zemřel dlouholetý redaktor Českého rozhlasu, folklorista a dramaturg Jaromír Nečas. Stál u vzniku řady legendárních nahrávek včetně Balady pro banditu, Hany a Petra Ulrychových, prvního alba Hradišťanu nebo Hutkova alba Vandrovali hudci. Pro český hudební svět objevil fenomén world music.  více

Hudební redaktor a režisér, folklorista, pedagog a publicista Jaromír Nečas, který jen tak mimochodem objevil world music, nedávno oslavil devadesáté druhé narozeniny. Rozhovor neměl potřebu autorizovat, tak jsem ho ani moc neupravoval. Jak řeč plynula, tak ji máte před sebou. Úsměvy a gesta směrem ke knihovně si domyslete sami.  více

Hudba provází člověka v lidové tradici od narození až do smrti, ve všech rituálních i osobních souvislostech. Antologie moravské lidové hudby začala vycházet před čtyřmi lety. Měla podat reprezentativní obraz folkloru tak, jak je možné se s ním na Moravě reálně potkat. K prvním pěti dílům přibyly letos na podzim další dva. Šest z dosavadních sedmi alb sestavila hudební publicistka Helena Bretfeldová.  více




Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce