Jaromír Nečas od narození až do smrti. Vzpomínkový večer v Mahenově divadle

Jaromír Nečas od narození až do smrti. Vzpomínkový večer v Mahenově divadle

Hudební vzpomínka na tak neobyčejnou osobnost, jakou hudební teoretik i praktik Jaromír Nečas bezesporu byl, nemohla být obyčejná. V hledišti seděla řada muzikantských fandů i profesionálů spjatých s moravskou hudbou a těšila se spolu s účinkujícími z hudební tryzny, při níž bylo převážně veselo – tak jak to ostatně měl Jaromír rád.

Dramaturgie pořadu – společné dílo Břetislava Rychlíka, Moniky RychlíkovéJiřího Plocka – připomínala v mnohém poslední červencové rozloučení, které si Jaromír Nečas sám předem zrežíroval. V krematoriu se při něm nejen plakalo, ale také smálo a společně zpívalo. V pátek v Mahenově divadle – podobně jako v létě – Jaromír párkrát ze záznamu předzpěvoval a mimoto promlouval z audio- i videoukázek, shlížel z plátna na fotografiích a byl celou dobu přítomen u každého hudebního vystoupení. Tříhodinový pořad plynul propojován jeho osobností lehce, bez zádrhelů – jako by všichni čekali na oslavence, který má každou chvíli přijít, což se nakonec, byť symbolicky, také stalo.

Břetislav Rychlík od stolku moderátora postupně připomínal klíčová místa a s nimi spojené události Nečasova života a přiřazoval k nim hudební hosty. Zmínil se i o umělecky silném „ročníku 1922“, kam spolu s Nečasem patřili i básník Jan Skácel a trojice primášů Moravského Slovácka Jaroslav Staněk, Slávek Volavý a Jura Petrů; připomněl i historku z nemocnice, v níž Jaromír ležel jako šestiletý ve špitále se zánětem kostní dřeně a víno, kterým se kurýrovali jeho dva spolupacienti, mu zachutnalo natolik, že se skleničkou dobrého moravského oslavil třiadevadesáté narozeniny. Z videa z chalupy ve Vřesovicích připil všem přítomným bylinným likérem vlastní výroby s příznačným názvem Zelený lučištník – a pak se hrálo a zpívalo. Rodné Kyjovsko zastupoval Nečasův blízký přítel Jiří Petrů, syn jeho kamaráda a vrstevníka Jury, s muzikou a mužským sborem; přidaly se i Tetky z Kyjova, Tragačnice a zpěvačka Bohdana Menšíková, rovněž z rodu Jury Petrů. Strážnické mládí a pozdější Nečasovu spolupráci s primášem Slávkem Volavým připomněla dvojice jeho vnuků: primáš (po dědovi) Vítězslav a klarinetista Lukáš Pálenští v sestavě nástupnické cimbálové muziky Strážničan. Brněnskou etapu započatou středoškolskými studiemi na reálném gymnáziu a později na konzervatoři hudebně ilustroval brněnský Slovácký krúžek, s nímž hrál i kamarádil.

Pouze obrazem připomněl Rychlík jeho roli při založení a formování BROLNu – Jaromír Nečas se ještě během studií na brněnské univerzitě stal zaměstnancem Československého rozhlasu jako redaktor tzv. malých hudebních žánrů. Byl dramaturgem Orchestru Gustava Broma (jak na pódiu připomnělo jazzové duo Jaromír Hnilička – Milan Kašuba) a při dramaturgických plánech se nebál riskovat: do studia pozval například sourozeneckou dvojici Hanu a Petra Ulrychovy a nahrál s nimi jejich první rozhlasovou frekvenci. Ke spolupráci pozval v Praze odstaveného Jaroslava Hutku a v kapli Paláce šlechtičen zařídil nahrávku jeho přelomového alba ze Sušilových balad Vandrovali hudci; než si toho v Praze všimli, bylo album venku – a chvíli nato, jak se svým přízračným smíchem sám Hutka připomněl, „já za kopečkama“. Stejně tak „za zády vrchnosti“ se podařila rozhlasová nahrávka legendární Štědroňovy a Uhdeho Balady pro banditu s herci Divadla Na provázku (připomenutá na pódiu Martinem JakubíčkemAndreou Buršovou). V brněnském rozhlase natáčel své pořady i Miroslav Horníček (dočasně v azylu v Divadle u Jakuba). Připomenutí se prostřednictvím jednoho z Nečasových spolupracovníků, muzikologa Jiřího Traxlera, dočkal i rozhlasový seriál na motivy knihy Pavla Eisnera Malované děti.

Pro mnohé muzikanty i přítomné diváky bylo objevné připomenutí skutečnosti, že Jaromír Nečas, absolvent oboru skladba na brněnské konzervatoři, byl aktivním komponistou; jeho suitu Sluneční hodiny s citem a respektem přednesl vnuk Jaromírova spolubojovníka z éry BROLNu, klavírista Dušan Holý mladší.

Pak přišly na řadu Jaromírovy hudební lásky: pražský bard a milovník Horňácka Vladimír Merta s fujarou, loutnou a mandolinou, pak o berlích, přesto vestoje s „pozdravem do nebe“ Dagmar Andrtová-Voňková. A jeden z muzikantských vrcholů večera: Janáčkovy Milostné písně v podání Smyčcového kvarteta Jiřího Pospíchala, horňácké Hudecké muziky Petra Mičky a zpěvačky Veroniky Malatincové. Osobitá (a přesto Janáčkův zápis respektující) úprava muzikanta a hudebního pedagoga Miroslava Kolacii dala vzpomenout na podobně invenční spolupráci Ivy Bittové se Škampovým kvartetem v éře primária Pavla Fischera. Tím působivější byla ukázka syrového zpěvu Jaromíra Nečase s kytarovým doprovodem Jiřího Petrů – horňácká Uderila skala, kterou ho naučil Dušan Holý, přítel, jemuž uspořádal tajnou brněnskou svatbu; dostala se mezi jeho milované písně na muzikantsky subtilní, přesto jedinečné album Pan Skla Datel Nečas z roku 2005, dnes mezi folkloristy vyhledávanou a prakticky nedostupnou raritu. Podobně přátelské i plné respektu byly vzájemné vztahy s primášem a zpěvákem Martinem Hrbáčem i o dvě generace mladší Horňáckou muzikou Petra Mičky.

V hodně osobní rovině se nesly ilustrované vzpomínky Břetislava Rychlíka na společnou cestu do Albánie po stopách někdejší hudební spolupráce BROLNu. Tehdy devadesátiletý Jaromír Nečas zaštítil své čtyři souputníky autoritou stařešiny a několikatýdenní cestu završenou opulentní recepcí na české ambasádě v Tiraně si vychutnal, přestože (nebo protože?) přátelům zamlčel vážnou operaci, která ho čekala bezprostředně po návratu. Poslední z hostů, majestátní zpěvák v detvanském kroji Milan Križo, svou sadou hrochoťských melodií na závěr postupně propojil všechny zúčastněné muziky. Zdálo se, že podobně jako v červenci skončí setkání pomyslného Sdružení žáků, potomků, kolegů a přátel Jaromíra Nečase kolektivním zpěvem jeho oblíbené Dúbravěnko zelená (jejíž druhá sloka skrývá rozluštění hudební hádanky V které lidové písni se zpívá o Nečasovi? – no přece Došli na mňa mrazové, velicí nečasové …). Ale zcela v duchu pomyslné Nečasovy režie přišlo překvapení na rozloučenou: černobílý hudební videoklip s Redlovou písní Vracaja sa dom, v němž se Jaromír, valašský širák na hlavě, veze starým autobusem zasněženou vánoční krajinou kamsi do daleka. A jak to vždy uměl, přesto zůstal s námi.

Vzpomínka na Jaromíra Nečase. 19. prosince 2015, Mahenovo divadlo, Brno.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Včera večer zemřel dlouholetý redaktor Českého rozhlasu, folklorista a dramaturg Jaromír Nečas. Stál u vzniku řady legendárních nahrávek včetně Balady pro banditu, Hany a Petra Ulrychových, prvního alba Hradišťanu nebo Hutkova alba Vandrovali hudci. Pro český hudební svět objevil fenomén world music.  více

Hudební redaktor a režisér, folklorista, pedagog a publicista Jaromír Nečas, který jen tak mimochodem objevil world music, nedávno oslavil devadesáté druhé narozeniny. Rozhovor neměl potřebu autorizovat, tak jsem ho ani moc neupravoval. Jak řeč plynula, tak ji máte před sebou. Úsměvy a gesta směrem ke knihovně si domyslete sami.  více

Hudba provází člověka v lidové tradici od narození až do smrti, ve všech rituálních i osobních souvislostech. Antologie moravské lidové hudby začala vycházet před čtyřmi lety. Měla podat reprezentativní obraz folkloru tak, jak je možné se s ním na Moravě reálně potkat. K prvním pěti dílům přibyly letos na podzim další dva. Šest z dosavadních sedmi alb sestavila hudební publicistka Helena Bretfeldová.  více




„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 25 evropských městech 17 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zaznělo kromě závěrečného koncertu v Rakousku další šest v jižní části Evropy od portugalského Amarante až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Nejčtenější

Kritika

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 25 evropských městech 17 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zaznělo kromě závěrečného koncertu v Rakousku další šest v jižní části Evropy od portugalského Amarante až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více