Jaromír Nečas od narození až do smrti. Vzpomínkový večer v Mahenově divadle

Jaromír Nečas od narození až do smrti. Vzpomínkový večer v Mahenově divadle

Hudební vzpomínka na tak neobyčejnou osobnost, jakou hudební teoretik i praktik Jaromír Nečas bezesporu byl, nemohla být obyčejná. V hledišti seděla řada muzikantských fandů i profesionálů spjatých s moravskou hudbou a těšila se spolu s účinkujícími z hudební tryzny, při níž bylo převážně veselo – tak jak to ostatně měl Jaromír rád.

Dramaturgie pořadu – společné dílo Břetislava Rychlíka, Moniky RychlíkovéJiřího Plocka – připomínala v mnohém poslední červencové rozloučení, které si Jaromír Nečas sám předem zrežíroval. V krematoriu se při něm nejen plakalo, ale také smálo a společně zpívalo. V pátek v Mahenově divadle – podobně jako v létě – Jaromír párkrát ze záznamu předzpěvoval a mimoto promlouval z audio- i videoukázek, shlížel z plátna na fotografiích a byl celou dobu přítomen u každého hudebního vystoupení. Tříhodinový pořad plynul propojován jeho osobností lehce, bez zádrhelů – jako by všichni čekali na oslavence, který má každou chvíli přijít, což se nakonec, byť symbolicky, také stalo.

Břetislav Rychlík od stolku moderátora postupně připomínal klíčová místa a s nimi spojené události Nečasova života a přiřazoval k nim hudební hosty. Zmínil se i o umělecky silném „ročníku 1922“, kam spolu s Nečasem patřili i básník Jan Skácel a trojice primášů Moravského Slovácka Jaroslav Staněk, Slávek Volavý a Jura Petrů; připomněl i historku z nemocnice, v níž Jaromír ležel jako šestiletý ve špitále se zánětem kostní dřeně a víno, kterým se kurýrovali jeho dva spolupacienti, mu zachutnalo natolik, že se skleničkou dobrého moravského oslavil třiadevadesáté narozeniny. Z videa z chalupy ve Vřesovicích připil všem přítomným bylinným likérem vlastní výroby s příznačným názvem Zelený lučištník – a pak se hrálo a zpívalo. Rodné Kyjovsko zastupoval Nečasův blízký přítel Jiří Petrů, syn jeho kamaráda a vrstevníka Jury, s muzikou a mužským sborem; přidaly se i Tetky z Kyjova, Tragačnice a zpěvačka Bohdana Menšíková, rovněž z rodu Jury Petrů. Strážnické mládí a pozdější Nečasovu spolupráci s primášem Slávkem Volavým připomněla dvojice jeho vnuků: primáš (po dědovi) Vítězslav a klarinetista Lukáš Pálenští v sestavě nástupnické cimbálové muziky Strážničan. Brněnskou etapu započatou středoškolskými studiemi na reálném gymnáziu a později na konzervatoři hudebně ilustroval brněnský Slovácký krúžek, s nímž hrál i kamarádil.

Pouze obrazem připomněl Rychlík jeho roli při založení a formování BROLNu – Jaromír Nečas se ještě během studií na brněnské univerzitě stal zaměstnancem Československého rozhlasu jako redaktor tzv. malých hudebních žánrů. Byl dramaturgem Orchestru Gustava Broma (jak na pódiu připomnělo jazzové duo Jaromír Hnilička – Milan Kašuba) a při dramaturgických plánech se nebál riskovat: do studia pozval například sourozeneckou dvojici Hanu a Petra Ulrychovy a nahrál s nimi jejich první rozhlasovou frekvenci. Ke spolupráci pozval v Praze odstaveného Jaroslava Hutku a v kapli Paláce šlechtičen zařídil nahrávku jeho přelomového alba ze Sušilových balad Vandrovali hudci; než si toho v Praze všimli, bylo album venku – a chvíli nato, jak se svým přízračným smíchem sám Hutka připomněl, „já za kopečkama“. Stejně tak „za zády vrchnosti“ se podařila rozhlasová nahrávka legendární Štědroňovy a Uhdeho Balady pro banditu s herci Divadla Na provázku (připomenutá na pódiu Martinem JakubíčkemAndreou Buršovou). V brněnském rozhlase natáčel své pořady i Miroslav Horníček (dočasně v azylu v Divadle u Jakuba). Připomenutí se prostřednictvím jednoho z Nečasových spolupracovníků, muzikologa Jiřího Traxlera, dočkal i rozhlasový seriál na motivy knihy Pavla Eisnera Malované děti.

Pro mnohé muzikanty i přítomné diváky bylo objevné připomenutí skutečnosti, že Jaromír Nečas, absolvent oboru skladba na brněnské konzervatoři, byl aktivním komponistou; jeho suitu Sluneční hodiny s citem a respektem přednesl vnuk Jaromírova spolubojovníka z éry BROLNu, klavírista Dušan Holý mladší.

Pak přišly na řadu Jaromírovy hudební lásky: pražský bard a milovník Horňácka Vladimír Merta s fujarou, loutnou a mandolinou, pak o berlích, přesto vestoje s „pozdravem do nebe“ Dagmar Andrtová-Voňková. A jeden z muzikantských vrcholů večera: Janáčkovy Milostné písně v podání Smyčcového kvarteta Jiřího Pospíchala, horňácké Hudecké muziky Petra Mičky a zpěvačky Veroniky Malatincové. Osobitá (a přesto Janáčkův zápis respektující) úprava muzikanta a hudebního pedagoga Miroslava Kolacii dala vzpomenout na podobně invenční spolupráci Ivy Bittové se Škampovým kvartetem v éře primária Pavla Fischera. Tím působivější byla ukázka syrového zpěvu Jaromíra Nečase s kytarovým doprovodem Jiřího Petrů – horňácká Uderila skala, kterou ho naučil Dušan Holý, přítel, jemuž uspořádal tajnou brněnskou svatbu; dostala se mezi jeho milované písně na muzikantsky subtilní, přesto jedinečné album Pan Skla Datel Nečas z roku 2005, dnes mezi folkloristy vyhledávanou a prakticky nedostupnou raritu. Podobně přátelské i plné respektu byly vzájemné vztahy s primášem a zpěvákem Martinem Hrbáčem i o dvě generace mladší Horňáckou muzikou Petra Mičky.

V hodně osobní rovině se nesly ilustrované vzpomínky Břetislava Rychlíka na společnou cestu do Albánie po stopách někdejší hudební spolupráce BROLNu. Tehdy devadesátiletý Jaromír Nečas zaštítil své čtyři souputníky autoritou stařešiny a několikatýdenní cestu završenou opulentní recepcí na české ambasádě v Tiraně si vychutnal, přestože (nebo protože?) přátelům zamlčel vážnou operaci, která ho čekala bezprostředně po návratu. Poslední z hostů, majestátní zpěvák v detvanském kroji Milan Križo, svou sadou hrochoťských melodií na závěr postupně propojil všechny zúčastněné muziky. Zdálo se, že podobně jako v červenci skončí setkání pomyslného Sdružení žáků, potomků, kolegů a přátel Jaromíra Nečase kolektivním zpěvem jeho oblíbené Dúbravěnko zelená (jejíž druhá sloka skrývá rozluštění hudební hádanky V které lidové písni se zpívá o Nečasovi? – no přece Došli na mňa mrazové, velicí nečasové …). Ale zcela v duchu pomyslné Nečasovy režie přišlo překvapení na rozloučenou: černobílý hudební videoklip s Redlovou písní Vracaja sa dom, v němž se Jaromír, valašský širák na hlavě, veze starým autobusem zasněženou vánoční krajinou kamsi do daleka. A jak to vždy uměl, přesto zůstal s námi.

Vzpomínka na Jaromíra Nečase. 19. prosince 2015, Mahenovo divadlo, Brno.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Včera večer zemřel dlouholetý redaktor Českého rozhlasu, folklorista a dramaturg Jaromír Nečas. Stál u vzniku řady legendárních nahrávek včetně Balady pro banditu, Hany a Petra Ulrychových, prvního alba Hradišťanu nebo Hutkova alba Vandrovali hudci. Pro český hudební svět objevil fenomén world music.  více

Hudební redaktor a režisér, folklorista, pedagog a publicista Jaromír Nečas, který jen tak mimochodem objevil world music, nedávno oslavil devadesáté druhé narozeniny. Rozhovor neměl potřebu autorizovat, tak jsem ho ani moc neupravoval. Jak řeč plynula, tak ji máte před sebou. Úsměvy a gesta směrem ke knihovně si domyslete sami.  více

Hudba provází člověka v lidové tradici od narození až do smrti, ve všech rituálních i osobních souvislostech. Antologie moravské lidové hudby začala vycházet před čtyřmi lety. Měla podat reprezentativní obraz folkloru tak, jak je možné se s ním na Moravě reálně potkat. K prvním pěti dílům přibyly letos na podzim další dva. Šest z dosavadních sedmi alb sestavila hudební publicistka Helena Bretfeldová.  více




Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více