Jaromír Nečas od narození až do smrti. Vzpomínkový večer v Mahenově divadle

Jaromír Nečas od narození až do smrti. Vzpomínkový večer v Mahenově divadle

Hudební vzpomínka na tak neobyčejnou osobnost, jakou hudební teoretik i praktik Jaromír Nečas bezesporu byl, nemohla být obyčejná. V hledišti seděla řada muzikantských fandů i profesionálů spjatých s moravskou hudbou a těšila se spolu s účinkujícími z hudební tryzny, při níž bylo převážně veselo – tak jak to ostatně měl Jaromír rád.

Dramaturgie pořadu – společné dílo Břetislava Rychlíka, Moniky RychlíkovéJiřího Plocka – připomínala v mnohém poslední červencové rozloučení, které si Jaromír Nečas sám předem zrežíroval. V krematoriu se při něm nejen plakalo, ale také smálo a společně zpívalo. V pátek v Mahenově divadle – podobně jako v létě – Jaromír párkrát ze záznamu předzpěvoval a mimoto promlouval z audio- i videoukázek, shlížel z plátna na fotografiích a byl celou dobu přítomen u každého hudebního vystoupení. Tříhodinový pořad plynul propojován jeho osobností lehce, bez zádrhelů – jako by všichni čekali na oslavence, který má každou chvíli přijít, což se nakonec, byť symbolicky, také stalo.

Břetislav Rychlík od stolku moderátora postupně připomínal klíčová místa a s nimi spojené události Nečasova života a přiřazoval k nim hudební hosty. Zmínil se i o umělecky silném „ročníku 1922“, kam spolu s Nečasem patřili i básník Jan Skácel a trojice primášů Moravského Slovácka Jaroslav Staněk, Slávek Volavý a Jura Petrů; připomněl i historku z nemocnice, v níž Jaromír ležel jako šestiletý ve špitále se zánětem kostní dřeně a víno, kterým se kurýrovali jeho dva spolupacienti, mu zachutnalo natolik, že se skleničkou dobrého moravského oslavil třiadevadesáté narozeniny. Z videa z chalupy ve Vřesovicích připil všem přítomným bylinným likérem vlastní výroby s příznačným názvem Zelený lučištník – a pak se hrálo a zpívalo. Rodné Kyjovsko zastupoval Nečasův blízký přítel Jiří Petrů, syn jeho kamaráda a vrstevníka Jury, s muzikou a mužským sborem; přidaly se i Tetky z Kyjova, Tragačnice a zpěvačka Bohdana Menšíková, rovněž z rodu Jury Petrů. Strážnické mládí a pozdější Nečasovu spolupráci s primášem Slávkem Volavým připomněla dvojice jeho vnuků: primáš (po dědovi) Vítězslav a klarinetista Lukáš Pálenští v sestavě nástupnické cimbálové muziky Strážničan. Brněnskou etapu započatou středoškolskými studiemi na reálném gymnáziu a později na konzervatoři hudebně ilustroval brněnský Slovácký krúžek, s nímž hrál i kamarádil.

Pouze obrazem připomněl Rychlík jeho roli při založení a formování BROLNu – Jaromír Nečas se ještě během studií na brněnské univerzitě stal zaměstnancem Československého rozhlasu jako redaktor tzv. malých hudebních žánrů. Byl dramaturgem Orchestru Gustava Broma (jak na pódiu připomnělo jazzové duo Jaromír Hnilička – Milan Kašuba) a při dramaturgických plánech se nebál riskovat: do studia pozval například sourozeneckou dvojici Hanu a Petra Ulrychovy a nahrál s nimi jejich první rozhlasovou frekvenci. Ke spolupráci pozval v Praze odstaveného Jaroslava Hutku a v kapli Paláce šlechtičen zařídil nahrávku jeho přelomového alba ze Sušilových balad Vandrovali hudci; než si toho v Praze všimli, bylo album venku – a chvíli nato, jak se svým přízračným smíchem sám Hutka připomněl, „já za kopečkama“. Stejně tak „za zády vrchnosti“ se podařila rozhlasová nahrávka legendární Štědroňovy a Uhdeho Balady pro banditu s herci Divadla Na provázku (připomenutá na pódiu Martinem JakubíčkemAndreou Buršovou). V brněnském rozhlase natáčel své pořady i Miroslav Horníček (dočasně v azylu v Divadle u Jakuba). Připomenutí se prostřednictvím jednoho z Nečasových spolupracovníků, muzikologa Jiřího Traxlera, dočkal i rozhlasový seriál na motivy knihy Pavla Eisnera Malované děti.

Pro mnohé muzikanty i přítomné diváky bylo objevné připomenutí skutečnosti, že Jaromír Nečas, absolvent oboru skladba na brněnské konzervatoři, byl aktivním komponistou; jeho suitu Sluneční hodiny s citem a respektem přednesl vnuk Jaromírova spolubojovníka z éry BROLNu, klavírista Dušan Holý mladší.

Pak přišly na řadu Jaromírovy hudební lásky: pražský bard a milovník Horňácka Vladimír Merta s fujarou, loutnou a mandolinou, pak o berlích, přesto vestoje s „pozdravem do nebe“ Dagmar Andrtová-Voňková. A jeden z muzikantských vrcholů večera: Janáčkovy Milostné písně v podání Smyčcového kvarteta Jiřího Pospíchala, horňácké Hudecké muziky Petra Mičky a zpěvačky Veroniky Malatincové. Osobitá (a přesto Janáčkův zápis respektující) úprava muzikanta a hudebního pedagoga Miroslava Kolacii dala vzpomenout na podobně invenční spolupráci Ivy Bittové se Škampovým kvartetem v éře primária Pavla Fischera. Tím působivější byla ukázka syrového zpěvu Jaromíra Nečase s kytarovým doprovodem Jiřího Petrů – horňácká Uderila skala, kterou ho naučil Dušan Holý, přítel, jemuž uspořádal tajnou brněnskou svatbu; dostala se mezi jeho milované písně na muzikantsky subtilní, přesto jedinečné album Pan Skla Datel Nečas z roku 2005, dnes mezi folkloristy vyhledávanou a prakticky nedostupnou raritu. Podobně přátelské i plné respektu byly vzájemné vztahy s primášem a zpěvákem Martinem Hrbáčem i o dvě generace mladší Horňáckou muzikou Petra Mičky.

V hodně osobní rovině se nesly ilustrované vzpomínky Břetislava Rychlíka na společnou cestu do Albánie po stopách někdejší hudební spolupráce BROLNu. Tehdy devadesátiletý Jaromír Nečas zaštítil své čtyři souputníky autoritou stařešiny a několikatýdenní cestu završenou opulentní recepcí na české ambasádě v Tiraně si vychutnal, přestože (nebo protože?) přátelům zamlčel vážnou operaci, která ho čekala bezprostředně po návratu. Poslední z hostů, majestátní zpěvák v detvanském kroji Milan Križo, svou sadou hrochoťských melodií na závěr postupně propojil všechny zúčastněné muziky. Zdálo se, že podobně jako v červenci skončí setkání pomyslného Sdružení žáků, potomků, kolegů a přátel Jaromíra Nečase kolektivním zpěvem jeho oblíbené Dúbravěnko zelená (jejíž druhá sloka skrývá rozluštění hudební hádanky V které lidové písni se zpívá o Nečasovi? – no přece Došli na mňa mrazové, velicí nečasové …). Ale zcela v duchu pomyslné Nečasovy režie přišlo překvapení na rozloučenou: černobílý hudební videoklip s Redlovou písní Vracaja sa dom, v němž se Jaromír, valašský širák na hlavě, veze starým autobusem zasněženou vánoční krajinou kamsi do daleka. A jak to vždy uměl, přesto zůstal s námi.

Vzpomínka na Jaromíra Nečase. 19. prosince 2015, Mahenovo divadlo, Brno.

Foto Helena Bretfeldová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Včera večer zemřel dlouholetý redaktor Českého rozhlasu, folklorista a dramaturg Jaromír Nečas. Stál u vzniku řady legendárních nahrávek včetně Balady pro banditu, Hany a Petra Ulrychových, prvního alba Hradišťanu nebo Hutkova alba Vandrovali hudci. Pro český hudební svět objevil fenomén world music.  více

Hudební redaktor a režisér, folklorista, pedagog a publicista Jaromír Nečas, který jen tak mimochodem objevil world music, nedávno oslavil devadesáté druhé narozeniny. Rozhovor neměl potřebu autorizovat, tak jsem ho ani moc neupravoval. Jak řeč plynula, tak ji máte před sebou. Úsměvy a gesta směrem ke knihovně si domyslete sami.  více

Hudba provází člověka v lidové tradici od narození až do smrti, ve všech rituálních i osobních souvislostech. Antologie moravské lidové hudby začala vycházet před čtyřmi lety. Měla podat reprezentativní obraz folkloru tak, jak je možné se s ním na Moravě reálně potkat. K prvním pěti dílům přibyly letos na podzim další dva. Šest z dosavadních sedmi alb sestavila hudební publicistka Helena Bretfeldová.  více




Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více