Jazz-rockový matador Al Di Meola ohromil Sono

Jazz-rockový matador Al Di Meola ohromil Sono

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.

Svoji profesionální kariéru Al Di Meola odstartoval v roce 1974, kdy ho klavírista Chick Corea přijal do kapely Return to Forever, v té době již zaběhlou ikonou jazz fusion. A přestože hrál s touto kapelou, ve které dvojici zmíněných doplňovali ještě baskytarista Stanley Clarke a bubeník Lenny White, přibližně tři roky, nahrál s tímto uskupení alba Where Have I Known you Before (1974), No Mystery (1975) a Romantic Warrior (1976), která jsou považována nejen za jedna z nejlepších v historii kapely, ale také jedny z největších jazz-rockových klenotů. Po odchodu z Return to Forever se Meola vydal na sólovou dráhu, během níž spolupracoval s několika velikány rockové i jazzové hudby. Jmenujme alespoň kytaristy Johna McLaughlina a Paco De Lucíu, baskytaristu Jaca Pastoria, klávesistu Jana Hammera nebo houslistu Jeana-Luca Pontyho.

Úterní koncert začal s pětadvacetiminutovým zpožděním. Než se ozvaly první tóny, bylo divákům oznámeno, že show bude předěleno krátkou přestávku. Poté už předstoupil Al Di Meola se svojí kapelou, a bez jakýchkoliv zbytečných slov začali hrát. Už od prvních tónů bylo jasné, že si na své přijdou především fanoušci Meolových jazz-rockových alb. Úvodní sekvence tří skladeb, během které zazněl například song Wizard z prvního Meolova sólového alba Land Of The Moonlight Sun (1976) naplno ukázala, jakým směrem se bude koncert ubírat. Výrazné kytarové riffy, často hraničící s hard rockem, byly kombinovány s jazzovými harmoniemi a pro Meolovu tvorbu velice typickými latinskoamerickými rytmy.

Ačkoliv se k sólům dostali všichni hudebníci včetně bubeníka, nikoho nepřekvapilo, že nejvíce prostoru dostal sám Meola. Jeho sóla kombinovala citlivou práci s výstavbou melodií a naprosto bravurní techniku. Kytarista ji několikrát předvedl během náročných běhů, do kterých sóla většinou vygradovala. Perfektní techniku i skvělý hudební feeling ovšem ukázali všichni muzikanti. Velkou roli v „doprovodné kapele“ hrál perkusionista Gumbi Ortiz. Ten svými rychlými vyhrávkami na různé druhy perkusí dodával skladbám rytmickou hutnost, která ovšem ani v nejmenším nevadila. Klávesista Philippe Saisse zase v podkladech pod Meolovými sóly vytvářel velmi povedenou harmonii a své hraní občas obohatil o povedené syntezátorové vstupy, které šly rytmicky proti zbytku kapely a vytvořily tak skvělý efekt. Během třetí skladby dostal prostor na sólo i bubeník Richie Morales a dokázal v něm skloubit perfektně usazený groove s technicky náročnými přechody. V závěru sóla se pak přidal i perkusionista Gumbi Ortiz.

Po necelé půlhodině se Al Di Meola chopil také slova. Divákům poděkoval za potlesk a sdělil, že v Brně hraje poprvé, což ovšem nebyla pravda, neboť v brněnském Sonu vystoupil již v roce 2017. Vzhledem k počtu koncertů, které odehrál, je ale pochopitelné, že si na tuto brněnskou zastávku prostě nevzpomněl. Divákům však připomněl, že tento rok slaví padesátileté výročí na hudební scéně a na toto turné vyjel především, aby hrál svoje sólové skladby i písně z doby působení v Return to Forever v polovině sedmdesátých let. Na závěr jeho krátkého proslovu představil kapelu a zmínil, že bubeník Richie Morales a baskytarista Dave Lowrey s nimi hrají poprvé.

Před přestávkou muzikanti zahráli ještě čtyři písně z období Meolova působení v Return to Forever, ale i ze sólové tvorby z druhé poloviny 70. let. Z toho lehce vybočovala skladba Ava’s Dance in the Moonlight, téměř celá založená na 5/4 taktu a kytarové melodii. Nejen, že je tato nahrávka z Meolovy poslední desky Twentyfour (2024), ale svým charakterem byla také výrazně jemnější. Celé první polovině šlo jen stěží co vytknout. Muzikanti byli perfektně sehraní a svoji muzikálnost předvedli během krátkých sól i v podkladech, které připravili pro sólové exhibice (v pozitivním slova smyslu) Al di Meoly.

Druhou polovinu večera zahájila série tří skladeb, ve kterých Meola improvizoval na akustickou kytaru, nejdříve sám a poté se k němu připojil cajon nebo shaker. V těchto improvizacích kytarista čerpal například z témat skladeb Astora Piazzolly a provedl také velice povedenou předělávku půvabné písně Norwegian Wood od legendárních The Beatles. Ačkoliv byla svým charakterem zvukově odlehčená, vytvořila tato část hudební vrchol celého večera.

Poté už se na pódium vrátil zbytek kapely a repertoár koncertu se vrátil zpět ke stylu první poloviny. Podobně jako v první půlce večera, byla Meolova sóla bravurní, což se dá říci také o projevu ostatních muzikantů. Během obou polovin nastalo několik momentů, kdy kytarista postupně vstoupil do sól svých kolegů a začali si vzájemně hudebně odpovídat, což ukázalo i velice dobrou hudební komunikaci. V případě sóla basového ovšem mohl dát Meola svému kolegovi o něco více prostoru na vlastní vyjádření, než mu do sóla začal vstupovat, ačkoliv to ve výsledku vyznělo hezky. V závěru koncertu se ale bohužel začalo silně projevovat, že bubeník hraje s kapelou poprvé. Tempové změny poněkud haprovaly a kytarista i perkusionista se museli na Moralese několikrát otočit a gesty nebo přímo slovy mu naznačit, jak má hrát. To se projevilo zejména během kompozice Egyptian Danza, která tempovými i celkovými změnami rytmu vyloženě bují. Bubeník také párkrát změnil groove nepochopitelně uprostřed fráze. Zde je potřeba konstatovat, že sehrání kapely by asi potřebovalo o něco lepší usazení a sehrání celého kvintetu. Nikdy to ale nedošlo do fáze, že by se celá kapela rozsypala a muzikanti dokázali, ač se zádrhely, důstojně dohrát až do konce koncertu. Po závěrečné skladbě Al Di Meola poděkoval publiku za nezapomenutelný večer.

I když už to vypadalo, že se opravdu jedná o konec, kapela se po neustupujícím potlesku na pódium ještě vrátila. Než muzikanti začali hrát, Meola se zmínil, že během loňského koncertu utrpěl infarkt přímo uprostřed písničky, ale fanoušky ujistil, že už se cítí dobře. Poté oznámil, že musí počkat, až se klávesistovi opět rozjede počítač. V mezičase divákům povyprávěl krátký příběh, jak ho do Return to Forever vzali na základě nahrávky, kterou nahrál pod vlivem LSD. Nemohl tomu prý uvěřit, protože Return to Forever byli tehdy jeho nejoblíbenější kapela. Také s úsměvem řekl, že když rodičům s nadšením oznámil, že bude hrát s Chickem Coreou, odpověděli mu: „Kdo je Chick Corea?“ Na závěr ještě s nadsázkou dodal, že jeho hudební cesta k úspěchu nebyla practice, practice, practice ale acid, acid, acid. Během přídavku baskytarista Dave Lowrey, klávesista Philippe Saisse i perkusionista Gumbi Ortiz dostali prostor na krátká, přesto velice povedená sóla. Nejvíce ovšem opět zářil Meola, ať už ve vlastních sólech nebo v „odpovídačkách“ s ostatními muzikanty. Jediný zádrhel představoval opakovaně bubeník, kterému se rytmy bohužel trochu sypaly a jeho hraní nebylo kontinuální. Přesto se určitě nejednalo o zavrženíhodný výkon, obzvláště s přihlédnutím k faktu, že nemáme informace, před jakou dobou se bubeník do uskupení dostal a z jakého důvodu minulý bubeník kapelu opustil. Celkově se jednalo o hezký koncert. Meolova hra byla neskutečná, a zejména kvůli němu lidé přišli. Také je potřeba zmínit, že i přes pokročilejší věk, dokázal Meola odehrát koncert dlouhý více než dvě hodiny. Výkon byl sice rozdělen přestávkou, ale ta přišla dozajista vhod i divákům. Kvůli lehce nepovedenému závěru ovšem vrcholem zůstaly tři skladby, které Al Di Meola provedl na akustickou kytaru s doprovodem perkusí.

Al Di Meola – elektrická a akustická kytara

Dave Lowrey – basová kytara

Philippe Saisse – klávesy

Richie Morales – bicí, perkuse

Gumbi Ortiz – perkuse

úterý 17. září 2024 v 19:30, Sono Music Club

Foto archiv JFB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více

Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.  více

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Nejčtenější

Kritika

Dvacátý druhý ročník cyklu koncertů staré hudby s názvem Barbara Maria Willi uvádí… přivítal v úterý 25. února v Konventu Milosrdných bratří soubor Capella Mariana s uměleckým vedoucím a tenoristou Vojtěchem Semerádem. Ansámbl se svými kmenovými členy Hanou Blažíkovou (soprán, gotická harfa), Jakubem Kydlíčkem (flétny) a Ondřejem Holubem (tenor) z důvodu hlasové indispozice zbylých kolegů mezi sebe na poslední chvíli přijal jako výpomoc barytonistu Jana Kukala. Večer byl unikátní propojením filmové epopeje Svatý Václav s živou hudbou, jež měla podpořit stylovost i historičnost svatováclavské epochy zachycené v němém snímku.  více