Jazz-rockový matador Al Di Meola ohromil Sono

Jazz-rockový matador Al Di Meola ohromil Sono

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.

Svoji profesionální kariéru Al Di Meola odstartoval v roce 1974, kdy ho klavírista Chick Corea přijal do kapely Return to Forever, v té době již zaběhlou ikonou jazz fusion. A přestože hrál s touto kapelou, ve které dvojici zmíněných doplňovali ještě baskytarista Stanley Clarke a bubeník Lenny White, přibližně tři roky, nahrál s tímto uskupení alba Where Have I Known you Before (1974), No Mystery (1975) a Romantic Warrior (1976), která jsou považována nejen za jedna z nejlepších v historii kapely, ale také jedny z největších jazz-rockových klenotů. Po odchodu z Return to Forever se Meola vydal na sólovou dráhu, během níž spolupracoval s několika velikány rockové i jazzové hudby. Jmenujme alespoň kytaristy Johna McLaughlina a Paco De Lucíu, baskytaristu Jaca Pastoria, klávesistu Jana Hammera nebo houslistu Jeana-Luca Pontyho.

Úterní koncert začal s pětadvacetiminutovým zpožděním. Než se ozvaly první tóny, bylo divákům oznámeno, že show bude předěleno krátkou přestávku. Poté už předstoupil Al Di Meola se svojí kapelou, a bez jakýchkoliv zbytečných slov začali hrát. Už od prvních tónů bylo jasné, že si na své přijdou především fanoušci Meolových jazz-rockových alb. Úvodní sekvence tří skladeb, během které zazněl například song Wizard z prvního Meolova sólového alba Land Of The Moonlight Sun (1976) naplno ukázala, jakým směrem se bude koncert ubírat. Výrazné kytarové riffy, často hraničící s hard rockem, byly kombinovány s jazzovými harmoniemi a pro Meolovu tvorbu velice typickými latinskoamerickými rytmy.

Ačkoliv se k sólům dostali všichni hudebníci včetně bubeníka, nikoho nepřekvapilo, že nejvíce prostoru dostal sám Meola. Jeho sóla kombinovala citlivou práci s výstavbou melodií a naprosto bravurní techniku. Kytarista ji několikrát předvedl během náročných běhů, do kterých sóla většinou vygradovala. Perfektní techniku i skvělý hudební feeling ovšem ukázali všichni muzikanti. Velkou roli v „doprovodné kapele“ hrál perkusionista Gumbi Ortiz. Ten svými rychlými vyhrávkami na různé druhy perkusí dodával skladbám rytmickou hutnost, která ovšem ani v nejmenším nevadila. Klávesista Philippe Saisse zase v podkladech pod Meolovými sóly vytvářel velmi povedenou harmonii a své hraní občas obohatil o povedené syntezátorové vstupy, které šly rytmicky proti zbytku kapely a vytvořily tak skvělý efekt. Během třetí skladby dostal prostor na sólo i bubeník Richie Morales a dokázal v něm skloubit perfektně usazený groove s technicky náročnými přechody. V závěru sóla se pak přidal i perkusionista Gumbi Ortiz.

Po necelé půlhodině se Al Di Meola chopil také slova. Divákům poděkoval za potlesk a sdělil, že v Brně hraje poprvé, což ovšem nebyla pravda, neboť v brněnském Sonu vystoupil již v roce 2017. Vzhledem k počtu koncertů, které odehrál, je ale pochopitelné, že si na tuto brněnskou zastávku prostě nevzpomněl. Divákům však připomněl, že tento rok slaví padesátileté výročí na hudební scéně a na toto turné vyjel především, aby hrál svoje sólové skladby i písně z doby působení v Return to Forever v polovině sedmdesátých let. Na závěr jeho krátkého proslovu představil kapelu a zmínil, že bubeník Richie Morales a baskytarista Dave Lowrey s nimi hrají poprvé.

Před přestávkou muzikanti zahráli ještě čtyři písně z období Meolova působení v Return to Forever, ale i ze sólové tvorby z druhé poloviny 70. let. Z toho lehce vybočovala skladba Ava’s Dance in the Moonlight, téměř celá založená na 5/4 taktu a kytarové melodii. Nejen, že je tato nahrávka z Meolovy poslední desky Twentyfour (2024), ale svým charakterem byla také výrazně jemnější. Celé první polovině šlo jen stěží co vytknout. Muzikanti byli perfektně sehraní a svoji muzikálnost předvedli během krátkých sól i v podkladech, které připravili pro sólové exhibice (v pozitivním slova smyslu) Al di Meoly.

Druhou polovinu večera zahájila série tří skladeb, ve kterých Meola improvizoval na akustickou kytaru, nejdříve sám a poté se k němu připojil cajon nebo shaker. V těchto improvizacích kytarista čerpal například z témat skladeb Astora Piazzolly a provedl také velice povedenou předělávku půvabné písně Norwegian Wood od legendárních The Beatles. Ačkoliv byla svým charakterem zvukově odlehčená, vytvořila tato část hudební vrchol celého večera.

Poté už se na pódium vrátil zbytek kapely a repertoár koncertu se vrátil zpět ke stylu první poloviny. Podobně jako v první půlce večera, byla Meolova sóla bravurní, což se dá říci také o projevu ostatních muzikantů. Během obou polovin nastalo několik momentů, kdy kytarista postupně vstoupil do sól svých kolegů a začali si vzájemně hudebně odpovídat, což ukázalo i velice dobrou hudební komunikaci. V případě sóla basového ovšem mohl dát Meola svému kolegovi o něco více prostoru na vlastní vyjádření, než mu do sóla začal vstupovat, ačkoliv to ve výsledku vyznělo hezky. V závěru koncertu se ale bohužel začalo silně projevovat, že bubeník hraje s kapelou poprvé. Tempové změny poněkud haprovaly a kytarista i perkusionista se museli na Moralese několikrát otočit a gesty nebo přímo slovy mu naznačit, jak má hrát. To se projevilo zejména během kompozice Egyptian Danza, která tempovými i celkovými změnami rytmu vyloženě bují. Bubeník také párkrát změnil groove nepochopitelně uprostřed fráze. Zde je potřeba konstatovat, že sehrání kapely by asi potřebovalo o něco lepší usazení a sehrání celého kvintetu. Nikdy to ale nedošlo do fáze, že by se celá kapela rozsypala a muzikanti dokázali, ač se zádrhely, důstojně dohrát až do konce koncertu. Po závěrečné skladbě Al Di Meola poděkoval publiku za nezapomenutelný večer.

I když už to vypadalo, že se opravdu jedná o konec, kapela se po neustupujícím potlesku na pódium ještě vrátila. Než muzikanti začali hrát, Meola se zmínil, že během loňského koncertu utrpěl infarkt přímo uprostřed písničky, ale fanoušky ujistil, že už se cítí dobře. Poté oznámil, že musí počkat, až se klávesistovi opět rozjede počítač. V mezičase divákům povyprávěl krátký příběh, jak ho do Return to Forever vzali na základě nahrávky, kterou nahrál pod vlivem LSD. Nemohl tomu prý uvěřit, protože Return to Forever byli tehdy jeho nejoblíbenější kapela. Také s úsměvem řekl, že když rodičům s nadšením oznámil, že bude hrát s Chickem Coreou, odpověděli mu: „Kdo je Chick Corea?“ Na závěr ještě s nadsázkou dodal, že jeho hudební cesta k úspěchu nebyla practice, practice, practice ale acid, acid, acid. Během přídavku baskytarista Dave Lowrey, klávesista Philippe Saisse i perkusionista Gumbi Ortiz dostali prostor na krátká, přesto velice povedená sóla. Nejvíce ovšem opět zářil Meola, ať už ve vlastních sólech nebo v „odpovídačkách“ s ostatními muzikanty. Jediný zádrhel představoval opakovaně bubeník, kterému se rytmy bohužel trochu sypaly a jeho hraní nebylo kontinuální. Přesto se určitě nejednalo o zavrženíhodný výkon, obzvláště s přihlédnutím k faktu, že nemáme informace, před jakou dobou se bubeník do uskupení dostal a z jakého důvodu minulý bubeník kapelu opustil. Celkově se jednalo o hezký koncert. Meolova hra byla neskutečná, a zejména kvůli němu lidé přišli. Také je potřeba zmínit, že i přes pokročilejší věk, dokázal Meola odehrát koncert dlouhý více než dvě hodiny. Výkon byl sice rozdělen přestávkou, ale ta přišla dozajista vhod i divákům. Kvůli lehce nepovedenému závěru ovšem vrcholem zůstaly tři skladby, které Al Di Meola provedl na akustickou kytaru s doprovodem perkusí.

Al Di Meola – elektrická a akustická kytara

Dave Lowrey – basová kytara

Philippe Saisse – klávesy

Richie Morales – bicí, perkuse

Gumbi Ortiz – perkuse

úterý 17. září 2024 v 19:30, Sono Music Club

Foto archiv JFB

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Nejčtenější

Kritika

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Roman Hasymau (Števa Buryja).  více