Franz Liszt je u nás jako skladatel skoro zapomenutý, nejspíš si na něj občas někdo vzpomene jako na podporovatele Bedřicha Smetany. Filantropie ale patřila k Lisztovu životu stejně jako hudba a jeden z jeho charitativních koncertů se odehrál také v Brně.
Mozartův všeobjímající kult se nevyhnul ani Brnu, město má dokonce i Mozartův sál. Je v Redutě, kde jedenáctiletý virtuóz koncertoval v roce 1767, když s jeho otcem a sestrou utíkali z Vídně před epidemií neštovic. Mozart ale nebyl jediný slavný skladatel, který se v Brně zastavil, udělali to i jiní, a nemuseli zrovna prchat před smrtelnou chorobou. Uctívání mozartovského sluníčka jako by ale zastínilo všechny ostatní slavné příchozí, jejichž přítomnost se nijak nepřipomíná. Dnes, tedy ve čtvrtek 24. března 2016, je to právě 170 let, kdy v Redutě koncertoval Franz Liszt. Byl na vrcholu kariéry klavíristy a výtěžek koncertu byl věnován klášteru alžbětinek na dnešní Kamenné.
Je škoda, že Lisztův kult Redutu a s ní i celé Brno dokonale míjí, zatímco na umělém živení kultu Mozartova se občas zapracuje. Tu se pojmenuje sál, tam zase postaví soška, Vladimír Morávek zrežíruje sérii představení, jejíž součástí je i opera Miloše Štědroně. Nic proti Mozartovi, ale proti jeho kultu úplně všechno. Vlastně je dost těžké pochopit, proč se na něm Brno snaží přiživit. Odehrál zde tuctový koncert, který pro město a jeho život vůbec nic neznamenal. Není samozřejmě nutné si nalhávat, že pro Lisztovu kariéru byl brněnský koncert něčím významný. Démonicky přitažlivý virtuóz své doby sem ale přijel z vlastního rozhodnutí a navíc pomohl klášteru, který městu prokazuje službu dodnes. Stálo by tedy za to si občas připomenout i Franze Liszta (22. 10. 1811 – 31. 6. 1886), i když image jeho hudby není tak sluníčková.
Franz Liszt píše Instagramy➚
Byl to podle dobových svědectví geniální klavírista, koncertní hvězda přivádějící slabší povahy do mdlob. Patří ale také ke svaté trojici novoromantických skladatelů společně s Hectorem Berliozem a Richardem Wagnerem. Byl z nich ale jediný, kdo uměl opravdu virtuózně hrát na nějaký nástroj. Koncertní kariéra mu zabezpečila velmi slušné živobytí a zbývalo ještě na štědré rozdávání. Poznali to oba jeho novoromantičtí kolegové a ani jeden mu jeho podporu nezapomněl. Wagner se navíc oženil s Lisztovou dcerou Cosimou, i když okolnosti, za nichž ji odloudil jejímu prvnímu manželovi, byly dost nechutné. Oba přátele také na nějaký čas rozkmotřily. Důležitější ale je, že se Wagner do značné míry oženil také s Lisztovou hudbou. Mnohé harmonické výboje, které dodnes rozechvívají uši i duši v Tristanovi a Isoldě, pocházejí právě z Lisztových symfonických básní.
Když Hector Berlioz cestoval se svou hudbou po světě, zajel také do Prahy a setkal se tam mimo jiné s Lisztem. Ten byl na hostině po koncertě vyzván ke zdravici, o níž Berlioz ve svých vtipných a nespolehlivých pamětech píše: „Jeho slova byla vřelá, věty myšlenkově bohaté a výraz tak skvělý, že by mu jej mohlo závidět mnoho řečníků; byl jsem hluboce dojat. Na neštěstí byl v pití stejně statečný jako v řečnění; z darovaného poháru tryskaly takové proudy šampaňského, že v nich utonula celá jeho výmluvnost. Lisztův sekretář Belloni a já jsme byli ještě ve dvě hodiny v noci v pražských ulicích a rozmlouvali jsme mu, aby nečekal, až se rozední, a nesváděl souboj na vzdálenost dvou kroků s jedním Čechem jen proto, že pil lépe než on. Když nastal den, měli jsme o Liszta starost, poněvadž měl ve dvanáct hodin koncert. V půl dvanácté ještě spal. Konečně jsme ho probudili, vstoupil do vozu, vešel do sálu, kde ho publikum přivítalo trojnásobnou salvou potlesku, a hrál, myslím, jako nikdy v životě. Mají svého boha… pianisté.“
Franz Liszt byl hvězda se vším všudy – od úspěchu přes zástupy fanoušků až po nevázaný život. Narozdíl od jiných ale svou koncertní kariéru ukončil na absolutním vrcholu, poslední koncert za honorář odehrál v září 1847. Bylo mu 35 let, vydržel tedy koncertovat o tři roky déle než Glenn Gould. Věnoval se kompozici, dirigování a vyučování. V roce 1857 vstoupil do Třetího řeholního řádu svatého Františka z Assisi a po smrti syna Daniela (1859) a dcery Blandine (1862) žil osaměle. Později žil střídavě ve Výmaru, Římě a Budapešti. Zemřel v roce 1886 během festivalu v Bayreuthu, svého zetě Richarda Wagnera přežil o tři roky.
Lisztova přítomnost v Brně je dnes zapomenutá a nijak se nepřipomíná. Možná to obecně souvisí i s tím, že celý ten velký romantický patos, jehož je Liszt čelným představitelem, dnes působí poněkud mimózně a přehnaně. Snad jen čeká na příhodnější dobu, která se s ním střetne jako se svou historickou paralelou. Potom by se mohl v Redutě vedle Mozarta ve spokojeném sousedství usadit i Liszt. Třeba za zvuků některé z jeho klavírních variací na téma z oper mladšího kolegy.
Ondřej Pivoda
24. březen 2016, 21:29