Festival Porta se pomalu blíží ke svému půlstoletí (první ročník proběhl v roce 1967). Celostátní finále našlo před několika lety útočiště v sympatickém přírodním amfiteátru v Řevnicích u Prahy, pořadatelé už si dávno nehrají na obří festival a díky regionálním předkolům, konaným po celé republice, plní Porta dál zdravou úlohu vyhledávání zajímavých kapel a písničkářů z celých Čech, Moravy a Slezska. Ne vše je růžové. Letos například vyvolalo negativní emoce jihočeské kolo, na které se jednak přihlásil minimální počet soutěžících a navíc neinformovaný pořadatel ze soutěže vyřadil jednoho písničkáře za použití smyčkovače (loop stationu), tedy elektronického přístroje, díky němuž hudebník může v reálném čase nahrávat sám sebe a jednotlivé pasáže vlastní produkce (včetně chyb a nepřesností) ihned používat jako doprovod. Pravidla Porty zakazují halfplayback, avšak s ním práce s aktuálně nahranými smyčkami nemá nic společného.
Jihomoravské kolo si svou krizi prožilo před dvěma lety. Po předloňském úpadku se v roce 2013 organizace poprvé ujal spolek Josmaart v čele s Josefem Machátem, který se tehdy postaral nejen o hladký chod celé akce v Café Práh, ale především o skvělou propagaci nejen na Facebooku. Výsledkem bylo 22 soutěžících a celkově velmi slušná úroveň akce. Letos pořadatelé navázali na loňský úspěch. Registraci zastavili po 25 přihlášených soutěžících (ostatní zájemci z jižní Moravy se mohli přihlásit do jiných regionů, což naštěstí soutěžní řád Porty umožňuje). V porotě zůstali od loňského roku autor tohoto článku a kulturní dramaturgyně Lucie Michelová, novými členy se stali Broňa Šmid z nahrávacího studia Indies (kdysi mj. člen alternativní kapely Sledě, živé sledě), Richard Lank (člen skupin Black Uganda Choir nebo Máta) a Stáňa Plívová (pořadatelka svitavského kola a v 80. letech trojnásobná vítězka Porty coby členka skupiny Povijan). Role moderátora se tentokrát ujal loňský porotce, pořadatel festivalu Živý Lískovec David Kolínek, který s jedinou drobnou výhradou (příliš obecné otázky při zpovědích porotců) odváděl velmi nadprůměrný výkon. Porota našla oproti loňskému ročníku výhodnější stanoviště v přední části sálu (nerušili ji tedy přicházející a odcházející hudebníci). Zvuk byl výborný a veškerý další servis také. V těchto ohledech tedy jihomoravská Porta navázala na to nejlepší z loňského „renesančního“ ročníku a to dobré ještě rozvinula.
Celkovou úroveň soutěžících letos vnímám jako mírně horší než loni, převažovaly výkony průměrné a lehce podprůměrné. Za opravdu špatné (tedy z kategorie „trestných poslechů“) pokládám pouze dva písničkáře, naopak přívlastkem vynikající bych bez váhání označil tři formace. Jednou z nich byli jihlavští Rendez-fou, kteří jako duo dokážou nabídnout až neuvěřitelně plnou a barevnou hudbu na pomezí folku, swingu a šansonu, navíc skvělou i po skladatelské i textařské stránce. Na jejich postupu do celostátního finále se jednomyslně shodla celá porota. V dalších místech už jednota nepanovala. Druhým postupujícím do Řevnic se stal písničkář Filip Drlík, který některé porotce nadchl mimo jiné alikvotním zpěvem, nicméně pro mne osobně – především vinou méně povedené první písně – zůstal někde uprostřed tabulky soutěžících. Sám jsem měl mezi soutěžícími dva jiné favority: anglicky zpívající kapelu We the Thieves, jejíž akustický alternativní folkrock by měl šanci zabodovat i mimo folková pódia, a formaci Petr Kovač a přátelé z GML, trio ředitele brněnského Gymnázia Matyáše Lercha a jeho dvou kolegů kantorů. Kovač zkoušel štěstí na Portě a dalších festivalech už v 80. letech. Poté pověsil písničkářské řemeslo na hřebík, intenzivně se věnoval ředitelování a budování prestižního brněnského gymnázia a nyní, v roce svých šedesátin, zkouší opět štěstí jako soutěžící. Už tento samotný fakt je sympatický. Důležitější však je, že Kovačovy písně mají hlavu a patu, respektují základní textařská pravidla a že i střídmý doprovod (dvě kytary a housle, resp. kytara, housle a kontrabas) je dobře zaranžovaný a slouží písni. Právě trojice Rendez-fou, We the Thieves a Petr Kovač a přátelé z GML je pro mne dokladem toho, že folk se dá hrát různým způsobem, může nést různý obsah, různé může být vyznění a přitom to má vždy smysl, je-li autor a interpret skutečnou osobností. Petr Kovač mimochodem rozhodnutím poroty postoupil do celostátního finále autorské soutěže do Ústí nad Labem, a to společně se znojemským písničkářem Jiřím Markem.
O dalších soutěžících už pouze telegraficky. Jako zpívající vypravěč zaujal písničkář-cestovatel Ondřej „Ondera“ Herzán. Svou pozici slibné kapely z loňského ročníku potvrdila adamovská Lee Banda, špatně nezněli ani hosté ze Slovenska, bratislavská Hada Gada, nebo Huménečko z Horňácka, folkrocková skupina s cimbálem. Jako příslib ocenila porota také písničkářku Dinu Hotovou.
Zpestřením letošní soutěže byla skupina Barbar Punk, která porotě a divákům nabídla mix decibelů, přírodní tematiky (kožešinové oblečky a téma písně Vandr), spontánního pohybu mezi řadami diváků a plamenů vycházejících z kytary. Co by na takové soutěžící letos říkali v jižních Čechách? honilo se mi hlavou. A chvíli jsem si v mysli pohrával se škodolibým úmyslem protlačit punkery do finále v Řevnicích.
Jihomoravské oblastní kolo Porty, Café Práh, Brno, 12. 4. 2014
Zatím nebyl přidán žádný komentář..