Jiří Zahrádka: Nesouhlasím s novým statutem umělecké rady

30. září 2015, 15:26

Jiří Zahrádka: Nesouhlasím s novým statutem umělecké rady

Ve včerejším rozhovoru s ředitelem ND Brno Martinem Glasrem jsme mimo jiné probírali i události, změny a konflikty, které se týkají festivalu Janáček Brno. Jako hlas druhé strany uveřejňujeme rezignační dopis Jiřího Zahrádky, člena dramaturgické rady a faktického dramaturga festivalu do roku 2014.

V Brně dne 25. února 2015

Vážený pane řediteli,

chtěl bych Vás tímto požádat o uvolnění z umělecké rady festivalu Janáček Brno a zároveň bych rád vysvětlil tento pro mě nelehký krok.

Na úvod zdůrazňuji, že i přes určité neshody v minulém roce způsobené rozdílným pohledem na další fungování festivalu jsem měl tu nejlepší vůli do nové umělecké rady vstoupit a o budoucosti festivalu dále diskutovat. Po zasedání rady však soudím, že s dalším fungováním festivalu nemohu pomoci.

Martin Glaser: Činoherní Pastorkyni bych si nikdy nevybral– rozhovor

Zde jsou ve stručnosti hlavní důvody mé rezignace:

  1. Předně mi stále není jasné, proč výrazněji zasahovat do festivalu, který má mezinárodní renomé, vynikající návštěvnost a vysoce hodnocenou koncepci.
  2. Nesouhlasím s novým statutem umělecké rady, jejíž jednotlivé členy jmenuje ředitel a má pouze poradní charakter. Není mi jasné, zda ve výsledku stanovuje dramaturgii festivalu ředitel divadla na základě návrhůčlenů umělecké rady nebo nezávisle na nich.
  3. Domnívám se, že v nově stanovené umělecké radě by měly být stejně jako v minulé radě zastoupeny spolupořadatelské instituce, které se dosud aktivně podílely na programu festivalu. Bylo to často nejenom přínosné po stránce odborné, ale také navýsost praktické. Instituce jako JAMU, FB či MZM za své produkce požadovaly pouze financování nákladů, které do projektu vložily (hosté, pronájem notového materiálu, tisk kalalogu etc.). Rozhlas a televize zase v nutném předstihu určovaly, které produkce budou nahrávány a vysílány. Domnívám se, že zadat těmto institucím konkrétní úkol bez práva aktivní účasti na tvorbě festivalového programu není šťastné řešení a není to k daným institucím ani slušné. Plánování festivalu se navíc dělo tak, aby vybrané skladby nezazněly v daném období opakovaně i v programu dalších institucí, protože plány konkrétních sezón a festivalů se tvoří ve značném předstihu a jakmile jsou zveřejněny, je často již pozdě cokoliv měnit.
  4. Nová vize festivalu se odkloňuje od dramaturgické koncepce založené na určitých tematických okruzích. Dramaturgie dosavadních ročníků byla postavena tak, že festivalový program reagoval na určitý okruh témat, poukazoval na různé vztahy a souvislosti a pokoušel se začlenit Janáčkovo dílo do určitého kontextu; odtud Janáček a expresionismus, Brno Genius loci, Happy Birthday Leoš – tedy Janáček inspirovaný a inspirující etc. Nově koncipovaná podoba festivalu za základ programu stanovuje výběr ze zahraničních produkcí a konfrontaci nových inscenačních trendů. Připomínám, že zajímavé zahraniční a tuzemské inscenace byly zvány na festival od samého počátku, avšak v širší dramaturgické koncepci. Doplnění programu známými interprety a orchestry bez dramaturgického rámce mi připomíná festivaly, které jsou spíše přehlídkou slavných jmen než dramaturgicky atraktivní událostí.
  5. Další součást koncepce, se kterou nemohu souhlasit, je vize festivalu Janáček Brno s roční periodicitou. Domnívám se, že se tím ztrácí určitá exkluzivita, která je důležitá také vzhledem k zájmu posluchačské základny, a narůstá tak náročnost organizační a finanční zajištěnosti. Nadto je zde také problém programový; janáčkovský repertoár není příliš početný a hrozí devalvace omíláním stále stejných kusů. Nelíbí se mi ani ohrožení jiného významného brněnského festivalu Moravský podzim. Dosavadní model, kdy se s dvouletou periodicitou střídal janáčkovský festival zaměřený do značné míry na jevištní dílo (pořádaný Národním divadlem Brno) a festival Moravský podzim, zaměřený více na koncertní produkce (pořádaný Filharmonií Brno), se jevil jako dobře fungující a vyhovující pořadatelům i publiku. Protože většina členů nové umělecké rady je mimobrněnská a nezná místní letité problémy, připomínám, že trvalo několik let naplněných hledáním kompromisů, než v Brně vznikl funkční festivalový kalendář. Nevidím důvod do něj nyní znovu zasahovat.
  6. S tím souvisí i má nedůvěra k vizi sloučení festivalů Janáček Brno a Divadelní svět jako každoroční akci. Navíc jsem přesvědčen, vzhledem k místu konání a významu skladatele, že je nutné udržet festival úzce spjatý s Leošem Janáčkem a netransformovat jej směrem k obecně divadelní podobě, i když s důrazem na Janáčkovu operní tvorbu.
  7. Naopak souhlasím s dramaturgickým důrazem na současnou operu, ale neměl by to být zájem primární. Připomínám, že v minulém roce vznikl nový festival soudobé opery v Ostravě, a na janáčkovském festivalu by měla znít soudobá opera opět kvůli nějakému hlubšímu dramaturgickému opodstatnění a ne za každou cenu. Nadto mezinárodní soutěž na nové operní dílo a jeho následná realizace vyžaduje enormní finanční i organizační zázemí, kterým však festival Janáček Brno zatím nedisponuje.
  8. Závěrem bych rád podotkl, že na prvním zasedání nově koncipované umělecké rady mě poněkud zarazila opakovaně vznášená otázka smyslu festivalu Janáček Brno. Domníval jsem se, že smysl takového festivalu byl již dávno nalezen. Odkazuji na katalogy minulých ročníků, analýzy v domácím i zahraničním tisku apod. Také si nemyslím, že konfrontační atmosféra v umělecké radě přináší vždy nové a ty správné cesty. Rád naopak pracuji v prostředí vzájemné důvěry a společně sdílených vizí. Ze všech uvedených důvodů si myslím, že pro další fungování festivalu Janáček Brno by nebylo mé členství v umělecké radě přínosem.

Přeji Vám a celé umělecké radě mnoho úspěchů při nelehké cestě realizace dalších ročníků festivalů.

Se srdečným pozdravem,
PhDr. Jiří Zahrádka, Ph.D.

P.S.: Rád zůstávám k dispozici pro případné dílčí odborné konzultace.

Foto archiv Moravského zemského muzea

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Janáčkovo divadlo oslaví tento pátek padesáté narozeniny slavnostní premiérou opery Leoše Janáčka Její pastorkyňa. Režisérem představení je současný ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser. Mluvili jsme nejen o jeho inscenaci, ale také o tom, jak se divadlo pod jeho vedením proměňuje a kam míří festivaly Divadelní svět a Janáček Brno.  více

Režisér David Radok se na české operní scéně objevil naposledy v roce 2001, kdy režíroval v pražském Národním divadle Kouzelnou flétnu a Vojcka. Minulý týden jsme se spolu sešli v Janáčkově divadle, kde připravuje novou inscenaci opery Věc Makropulos. Mluvili jsme spolu o práci na tomto představení, jak a proč nevylepšovat Janáčka, o opeře obecně, ale dotkli jsme se i jeho vztahu k otci a také otázky, jaké jsou opravdové hodnoty. Ta původně nebyla vůbec v plánu, ale se včerejším výročím Sametové revoluce se střetla dokonale.  více




Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více