Violoncellista Josef Klíč, koncertní mistr Janáčkova divadla v Brně, má vedle klasické hudby blízko také k undergroundu, spolupracuje s básníky a napsal několik zásadních skladeb na pomezí soudobé a alternativní hudby. Jeho nové sólové album Josef Klíč & His One Man Cello Squad obsahuje písně beze slov, což je, jak Klíč podotkl v loňském rozhovoru pro náš server, forma, „která existovala už v době renesance“. A vysvětluje: „Píseň beze slov je skladba, do které si můžeš dosadit text. Má nějakou melodii a ty si na ni dokážeš text sám pro sebe zazpívat. Musí to tedy být skladba s nosnou melodií.“
Na samém počátku alba byla skladba Scarred Heart’s Grin, s níž se Klíč jako autor dostal až do úzkého finále mezinárodní skladatelské soutěže. Na otázku, co pro něj takový úspěch znamená, tehdy odpověděl: „Hlavně je pro mě důležité, že to, co dělám, není úplně zbytečné, že si toho dokáže všimnout i někdo jiný a že to dokáže oslovit i větší masu lidí. Vždycky jsem si totiž připadal, že jsem spíš na okraji žánrů a toto mě trošku nakoplo. Cítím, že ta cesta není úplně marná.“ A tato cesta nyní vyústila ve zkomponování dalších šesti instrumentálních písní, z nichž ovšem většina výrazně přesahuje běžnou stopáž například rádiového hitu. Klíč pracuje většinou s délkou „písně“ mezi šesti až osmi minutami, což mu dovoluje rozvinout své melodické i zvukové nápady, ale zároveň ještě udrží pozornost posluchače.
Jakkoli lze o albu mluvit jako o sólové nahrávce a v jeho názvu najdeme slovní spojení „one man“, jde ve skutečnosti o velmi pestře aranžované dílo. Přitom většinu tónů pořídil Klíč vrstvením jednotlivých hlasů violoncella přes sebe. Cello tak ve skladbách hraje jak základní melodickou roli, tak roli harmonickou (právě díky vrstvení hlasů) a v neposlední řadě roli rytmickou. Spíše náladotvornou úlohu mají další zvuky, jako je například řetěz v kompozici Ku blankytu nebo ženský hlas či smích (Tereza Lexová) v několika skladbách. I zde však platí, že hlas není nositelem významu, ale pouze jednou z použitých barev. Mimochodem právě díky použití různých technik hry a Klíčovu hráčskému mistrovství zde překrývající se violoncella neznějí jako jeden zmnožený nástroj, ale jako skutečný komorní orchestr s různými barvami a odstíny.
A tak jako zde autor pracuje s barvami a s rozvíjením melodie na jejich půdorysu, pracuje samozřejmě také s dalšími nosnými prvky skladeb – s rytmem a tempem a s dynamikou. Přitom proplouvá náznaky hudebních žánrů, které jsou mu blízké, ať už je to „skřípající“ alternativa v Ku blankytu, prvky divadelní hudby či jazzu v Asanaci nebo v podstatě popová melodie v závěrečné skladbě Matouš 28, která vznikla přepracováním starší Klíčovy skladby. V ní ostatně stojí za pozornost práce s basovou linkou do kontrastu k táhlým vyšším tónům. Předchozí Hliněná tabulka by se pro změnu mohla dočkat velmi povedené coververze s elektronickým doprovodem – jako by právě takové podobě Klíč rytmizovaným pizzicatem pod hlavní melodií předznamenával cestu.
Písně z alba sice nemají texty, ale názvy leccos napovídají a styl hry často dopoví. Varování noci je například velmi dramatická skladba, v níž hra violoncell navozuje hororovou atmosféru možná ještě víc než ženský výkřik a nápodoba tikání hodin v závěru. Boží lano pak přímo vybízí k vytvoření příběhu přesně podle Klíčova návodu: „Nechci posluchači nějakým textem vnucovat, o čem to přímo je. Může si tam dosadit vlastní příběh, přičemž jen ten název je určitým vodítkem.“
Violoncello je v posledních letech poměrně módním nástrojem. Známe ve světě i u nás violoncellové skupiny, které hrají například metal. Velkým objevem na písničkářské scéně u nás je Pavel Čadek, který se na cello doprovází. Josef Klíč ovšem přišel s něčím jiným. Se sólovým albem, proaranžovaným do posledních detailů, na kterém zúročil své zkušenosti z klasické hudby i z rocku či undergroundu a vytvořil pro posluchače mimořádně kvalitní základ pro imaginaci. Jsou to sice písně beze slov, nicméně písně se silnými příběhy. Příběhy každého z nás.
Josef Klíč & His One Man Cello Squad; Indies Happy Trails 2019; 7 skladeb; celkový čas: 43:19
Zatím nebyl přidán žádný komentář..