Kořeny a živly Jiřího Smrže

Kořeny a živly Jiřího Smrže

Možná nejintrovertnější písničkář české scény a současně autor burcujících veršů, které vás několik nocí budí ze spaní. To je písecký rodák Jiří Smrž. Na konci 80. let byl členem českobudějovických Minnesengrů, o pár let později hrával s bluegrassovou kapelou Sem tam. Je spoluautorem (s básníkem Ondřejem Fibichem) folkrockového oratoria o Zdislavě z Lemberka Královna severních záseků. Vydal básnickou sbírku Eurydika v uhelném dole. První sólové album Dědičná krev mu vyšlo v roce 2001, kdy mu bylo 47 let. Za druhou desku Poslední láska z roku 2005 získal právem žánrového Anděla v kategorii Folk & country. A už v roce 2007 začal Jiří mluvit o koncepci svého třetího alba s pracovním názvem Kořeny. Od té doby na desce pomalu (až velmi pomalu) pracoval, plánované album postupně střídalo vydavatele, až na podzim 2013 konečně vyšlo u pražského nakladatelství Galén. Jde o pestře zaranžovanou nahrávku, na které se v roli hostů vystřídá desítka jednotlivců (Michal Žáček na flétnu, Luboš Malina na kaval, Vojta Zícha na dobro, Mário Bihári na akordeon a další) plus sbor a smyčcové kvarteto. Aranže a hudební režii měl na starosti kytarista Jiří Kovář, o zvuk se postaral Jiřího dlouholetý spolupracovník Jan Friedl. Všechny tyto informace neuvádím pouze proto, že Smržovo třetí album je stejně dokonalé jako obě předchozí. Chci poukázat také na to, jak velký rozdíl je mezi Jiřího studiovými nahrávkami a koncerty, na kterých vystupuje sám – malý plachý muž s kytarou. I takový koncert je však obrovským zážitkem.

Brněnský křest svého nového alba Jiří Smrž pojal jako večírek přátel. Tím nepoukazuji na spíše skrovnou návštěvnost v klubu Leitnerova (jako písničkář dnes sál stěží vyprodáte, pokud se nejmenujete Nohavica). Charakter improvizovaného večírku měl totiž večer i po formální stránce. „Napřed zahraju pár písní já, potom vystoupí můj host. Pak bude přestávka. Po ní album pokřtíme, pak opět zahraju já a pak druhý host,“ načrtl hostitel půdorys večera hned na úvod, avšak v průběhu koncertu osnovu podle chuti měnil (křest proběhl před přestávkou). Hostem v první polovině večírku byla Dáša Voňková, bravurní kytaristka, usměvavá vypravěčka a nekompromisní experimentátorka – během svého krátkého bloku stihla předvést například hru na kytaru se dvěma smyčci. Hostem na samém konci koncertu byla skupina Žalozpěv z Vysočiny, se kterou Jiří Smrž částečně autorsky spolupracuje. Nedošlo však na žádnou fúzi, Žalozpěv pouze odehrál čtyři písně bez přídavku, neboť zaskakující baskytarista víc neuměl.

Jiří Smrž hrál především – avšak ne výhradně – skladby z nového alba. Konkrétně z Kořenů zazněly skutečně nejzávažnější skladby: osamělé vyznání Pro Eržiku („Ó, lásko, miluju tě strašně / ale nemám komu to říct“), podobenství o vztazích ve firmě a v rodině Kde je král („Má dcera říká (…) / že kdyby nikdo už / tak ty, můj táta, že jsi král“) nebo miniatura Kořeny („Do listí dne / se vrací jas / do kořenů zpíváš / Deo gratias“). Vrcholem byla trojice písní různého charakteru s mimořádně silnými texty: originální vyznání oblíbenému písničkáři Čistý ubrus pro Bulata Okudžavu („Řek Villon Mozartovi: I tady na věčnosti teď vše na čas počká / prostři čistý ubrus, přišel Bulatočka“), rozmáchle epická píseň Jack a já, jejíž téma by vydalo na celý román (příběh odehrávající se na dvou kontinentech a načrtávající několik morálních dilemat současně), a konečně skladba Otče noci, zdánlivě blasfemická modlitba, která vrstvením nečekaných slovních spojení charakterizuje naši dobu, společnost i nás samotné („Otče oxidu siřičitého / otče reality show / (…) / Otče jemného dívčího prádla / otče hrubého domácího produktu / (…) / Otče, víc jsi než tři v jednom / ale modlíme se k tobě jednomu / otče, modli se i ty za nás / máš-li ke komu“).

Právě v kombinaci textů a zdánlivě nenápadného Jiřího vystupování spočívá síla jeho pódiové prezentace. V okamžiku, kdy k Bohu volá „otče metastáz“ nebo kdy před očima publika řeší, zda hrdinka písně nesla v arabském šátku dítě, nebo bombu a jak měl vypravěč zareagovat („Pokud nesla bombu, měl jsem se nechat zabít / protože pokud ne, ach, pro všechno na světě / jakou cenu má teď můj život / bez ní a našeho dítěte“), stává se z nenápadného drobného muže burcující hlas, povodeň, vichr, spalující žár, tíha země.

Živly jsem nezmínil náhodou. Právě prostřednictvím „živelné metaforiky“ totiž proběhl imaginární křest alba. Nic se ničím nepolévalo, ale k publiku za Jiřího promluvilo čtvero kmotrů: Robert Křesťan za oheň, Dáša Voňková za vzduch, Jirka Nohel se svou skupinou Žalozpěv za zemi a autor těchto řádků za vodu. Příspěvky kmotrů byly improvizované podobně jako celý večer (ještě že alespoň Dáša Voňková dostala originální nápad – na CD dýchnout), a slavnostní akt tak korespondoval s přátelskou až rodinnou atmosférou celého večera. Ti, kdo přišli, totiž sílu výpovědí Jiřího Smrže dobře znají. Ostatní přicházejí o hodně.

 Jiří Smrž – kytara a zpěv. Hosté: Dáša Voňková – kytara, smyčec, zpěv; skupina Žalozpěv (kytara, housle, flétna, baskytara). V roli kmotrů navíc Robert Křesťan a Milan Tesař. Brno, klub Leitnerova, 10. prosince 2013.

Foto archiv klubu Leitnerova

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Robertu Křesťanovi je dnes padesát pět let – k blahopřání přidáváme i krátké zastavení nad jeho tvorbou od dob skupin Trapeři a Poutníci až po dnešek.  více

Listolet zdánlivě patří k brněnské alternativní scéně, ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Stále oblíbenější a žánrově těžko zařaditelná kapela právě natočila své druhé album.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Nejčtenější

Kritika

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více