Kořeny a živly Jiřího Smrže

Kořeny a živly Jiřího Smrže

Možná nejintrovertnější písničkář české scény a současně autor burcujících veršů, které vás několik nocí budí ze spaní. To je písecký rodák Jiří Smrž. Na konci 80. let byl členem českobudějovických Minnesengrů, o pár let později hrával s bluegrassovou kapelou Sem tam. Je spoluautorem (s básníkem Ondřejem Fibichem) folkrockového oratoria o Zdislavě z Lemberka Královna severních záseků. Vydal básnickou sbírku Eurydika v uhelném dole. První sólové album Dědičná krev mu vyšlo v roce 2001, kdy mu bylo 47 let. Za druhou desku Poslední láska z roku 2005 získal právem žánrového Anděla v kategorii Folk & country. A už v roce 2007 začal Jiří mluvit o koncepci svého třetího alba s pracovním názvem Kořeny. Od té doby na desce pomalu (až velmi pomalu) pracoval, plánované album postupně střídalo vydavatele, až na podzim 2013 konečně vyšlo u pražského nakladatelství Galén. Jde o pestře zaranžovanou nahrávku, na které se v roli hostů vystřídá desítka jednotlivců (Michal Žáček na flétnu, Luboš Malina na kaval, Vojta Zícha na dobro, Mário Bihári na akordeon a další) plus sbor a smyčcové kvarteto. Aranže a hudební režii měl na starosti kytarista Jiří Kovář, o zvuk se postaral Jiřího dlouholetý spolupracovník Jan Friedl. Všechny tyto informace neuvádím pouze proto, že Smržovo třetí album je stejně dokonalé jako obě předchozí. Chci poukázat také na to, jak velký rozdíl je mezi Jiřího studiovými nahrávkami a koncerty, na kterých vystupuje sám – malý plachý muž s kytarou. I takový koncert je však obrovským zážitkem.

Brněnský křest svého nového alba Jiří Smrž pojal jako večírek přátel. Tím nepoukazuji na spíše skrovnou návštěvnost v klubu Leitnerova (jako písničkář dnes sál stěží vyprodáte, pokud se nejmenujete Nohavica). Charakter improvizovaného večírku měl totiž večer i po formální stránce. „Napřed zahraju pár písní já, potom vystoupí můj host. Pak bude přestávka. Po ní album pokřtíme, pak opět zahraju já a pak druhý host,“ načrtl hostitel půdorys večera hned na úvod, avšak v průběhu koncertu osnovu podle chuti měnil (křest proběhl před přestávkou). Hostem v první polovině večírku byla Dáša Voňková, bravurní kytaristka, usměvavá vypravěčka a nekompromisní experimentátorka – během svého krátkého bloku stihla předvést například hru na kytaru se dvěma smyčci. Hostem na samém konci koncertu byla skupina Žalozpěv z Vysočiny, se kterou Jiří Smrž částečně autorsky spolupracuje. Nedošlo však na žádnou fúzi, Žalozpěv pouze odehrál čtyři písně bez přídavku, neboť zaskakující baskytarista víc neuměl.

Jiří Smrž hrál především – avšak ne výhradně – skladby z nového alba. Konkrétně z Kořenů zazněly skutečně nejzávažnější skladby: osamělé vyznání Pro Eržiku („Ó, lásko, miluju tě strašně / ale nemám komu to říct“), podobenství o vztazích ve firmě a v rodině Kde je král („Má dcera říká (…) / že kdyby nikdo už / tak ty, můj táta, že jsi král“) nebo miniatura Kořeny („Do listí dne / se vrací jas / do kořenů zpíváš / Deo gratias“). Vrcholem byla trojice písní různého charakteru s mimořádně silnými texty: originální vyznání oblíbenému písničkáři Čistý ubrus pro Bulata Okudžavu („Řek Villon Mozartovi: I tady na věčnosti teď vše na čas počká / prostři čistý ubrus, přišel Bulatočka“), rozmáchle epická píseň Jack a já, jejíž téma by vydalo na celý román (příběh odehrávající se na dvou kontinentech a načrtávající několik morálních dilemat současně), a konečně skladba Otče noci, zdánlivě blasfemická modlitba, která vrstvením nečekaných slovních spojení charakterizuje naši dobu, společnost i nás samotné („Otče oxidu siřičitého / otče reality show / (…) / Otče jemného dívčího prádla / otče hrubého domácího produktu / (…) / Otče, víc jsi než tři v jednom / ale modlíme se k tobě jednomu / otče, modli se i ty za nás / máš-li ke komu“).

Právě v kombinaci textů a zdánlivě nenápadného Jiřího vystupování spočívá síla jeho pódiové prezentace. V okamžiku, kdy k Bohu volá „otče metastáz“ nebo kdy před očima publika řeší, zda hrdinka písně nesla v arabském šátku dítě, nebo bombu a jak měl vypravěč zareagovat („Pokud nesla bombu, měl jsem se nechat zabít / protože pokud ne, ach, pro všechno na světě / jakou cenu má teď můj život / bez ní a našeho dítěte“), stává se z nenápadného drobného muže burcující hlas, povodeň, vichr, spalující žár, tíha země.

Živly jsem nezmínil náhodou. Právě prostřednictvím „živelné metaforiky“ totiž proběhl imaginární křest alba. Nic se ničím nepolévalo, ale k publiku za Jiřího promluvilo čtvero kmotrů: Robert Křesťan za oheň, Dáša Voňková za vzduch, Jirka Nohel se svou skupinou Žalozpěv za zemi a autor těchto řádků za vodu. Příspěvky kmotrů byly improvizované podobně jako celý večer (ještě že alespoň Dáša Voňková dostala originální nápad – na CD dýchnout), a slavnostní akt tak korespondoval s přátelskou až rodinnou atmosférou celého večera. Ti, kdo přišli, totiž sílu výpovědí Jiřího Smrže dobře znají. Ostatní přicházejí o hodně.

 Jiří Smrž – kytara a zpěv. Hosté: Dáša Voňková – kytara, smyčec, zpěv; skupina Žalozpěv (kytara, housle, flétna, baskytara). V roli kmotrů navíc Robert Křesťan a Milan Tesař. Brno, klub Leitnerova, 10. prosince 2013.

Foto archiv klubu Leitnerova

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Robertu Křesťanovi je dnes padesát pět let – k blahopřání přidáváme i krátké zastavení nad jeho tvorbou od dob skupin Trapeři a Poutníci až po dnešek.  více

Listolet zdánlivě patří k brněnské alternativní scéně, ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Stále oblíbenější a žánrově těžko zařaditelná kapela právě natočila své druhé album.  více

Říkejte tomu punk, písničkářství, písničky pro holky nebo sladkobolná romantika, a vždycky budete mít pravdu.  více

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více