Když na podzim listí ze stromů spadne, proběhnou mimo pomník latě plotu zleva, latě plotu zprava – a zpoza plotů německé tělocvičny a vozového příjezdu civěti budou na pomník Pavla Křížkovského – mírně řečeno – zastřená okýnka.
Nestavte ho na tom místě!
Tak jako pomník italských karbonářů hledat se bude na Špilberku, tak Pavla Křížkovského pomník patří buď v blízkost Reduty nebo v blízkost dvorany lužánecké. V obou místech jeho dílo se ozývalo.
Tolik napsal Leoš Janáček 30. října 1925 do Lidových novin ve své glose O pomník Pavla Křížkovského. Jak je vidět, sochy v ulicích jsou brněnské téma k polemikám již dlouho. Je pravda, že tady hovoříme spíš o soše v parku – památník Pavla Křížkovského stojí na začátku cesty ke Špilberku, když jdete od Údolní kolem dnešní kavárny Podnebí. Po levé ruce přitom máte budovu z neomítnutých cihel, která kdysi sloužila německým studentům jako tělocvična – Turnhalle. Socha Janáčkova učitele se dívá do oněch „zastřených okýnek”, z čehož by se pro dnešek mohla vyvodit mnohá nepěkná metafora, ale protentokrát si je všechny odpustím. Pavel Křížkovský se právě před sto devadesáti čtyřmi lety narodil, a k narozeninám se takové nechutnosti nehodí.
Pokud bychom vůbec chtěli uvažovat o nějaké brněnské skladatelské škole, nemůžeme ji odvozovat teprve od Janáčka, ale musíme jít až k Pavlu Křížkovskému (9. ledna 1820, Holasovice ve Slezsku – 8. května 1885, Brno), po němž se dnes jmenuje umělecké gymnázium a ulice obcházející areál brněnského výstaviště z jihu. Nevím, jak by byl Pavel Křížkovský spokojen s koncerty na Faválu a Velodromu, které se na jeho ulici nacházejí. Sám byl ve své době nakloněn hudebním novotám, k provedení jeho sboru Utonulá jej pozval do Prahy Bedřich Smetana a byl vyzván i ke kompozici opery. Nakonec se ale na nátlak nadřízených přiklonil k církevní hudbě a hnutí cecilianismu, které usilovalo za její očistu od světských nánosů. V praxi to znamenalo především odklon od romantických postupů ke starým kompozičním technikám.
Dnes je jeho jméno živé především v souvislosti s Leošem Janáčkem, kterému jako chlapci pomohl k přijetí za fundatistu augustiniánského kláštera na Starém Brně. Hudební kroky nejvýznamnější brněnské osobnosti začaly na kůru kostela na dnešním Mendlově náměstí. Můžeme dnes jen spekulovat, jestli by Pavel Křížkovský viděl v Glagolské mši naplnění svých hudebních ambicí, nebo by už byla příliš pohanská a světská i na něj. Janáček se ve svých fejetonech o Křížkovském často s úctou zmiňoval, dnes se kolem sochy na úpatí Špilberku chodí spíš bez povšimnutí. Pro většinu lidí je to prostě nějaký chlapík v plášti. Ten plášť je kněžský oděv a ten chlapík položil základy moderní hudby v Brně.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..