Divadelním ředitelem byl v Brně dvakrát. Významné je především jeho druhé období, které vyvedlo Zemské divadlo z těžkých let po hospodářské krizi. Za jeho vedení se v Brně odehrálo několik světových premiér, především baletu Romeo a Julie a opery Hry o Marii. Jeho kariéru tragicky ukončila okupace Československa a zatčení gestapem. Od narození Václava Jiřikovského uplyne v neděli 8. května 125 let.
Václav Jiřikovský patřil k divadelníkům, kteří začínali od píky. Pocházel z aristokratické rodiny, ale divadlo ho svedlo už v mládí. V patnácti letech utekl z Obchodní školy v Praze nejen na Moravu, ale navíc ke kočovné společnosti a stal se hercem. Bylo to v roce 1905 a od divadla už neodešel až do své smrti. Než se ale dostal k prvnímu „kamennému“ angažmá, prošel několika společnostmi, kromě hraní začal i režírovat a podílet se na vedení. A právě divadelní management – jak by se dnes řeklo – se stal jeho nejvýznamnějším oborem, i když se vedle něj věnoval i režii.
Jako režisér zakotvil nakrátko v Divadle sdružených měst východočeských a v roce 1914 přichází poprvé do Brna. Do zdejšího Národního divadla je angažován jako herec, ale ředitel František Lacina ho o rok později jmenuje vrchním režisérem činohry. Jiřikovský – vlastním jménem Václav František Herain – se oženil s Lacinovou dcerou, stal se jeho zástupcem a v roce 1917 byl jmenován novým ředitelem divadla. Z Brna odešel v roce 1919 poté, co rok vedl divadlo jako samostatný podnikatel.
Odešel do Ostravy, kde založil vlastní divadlo, působil ve Vinohradské zpěvohře v Praze a od roku 1925 se podílel společně s Oskarem Nedbalem na budování Slovenského národního divadla. Po vzájemných neshodách se na čas vrátil do Prahy, kde se pokusil založit nový podnik v bývalém Švandově divadle na Smíchově a obnovit Uranii. Vrchol divadelní činnosti jej ale čekal s jeho návratem do Brna v roce 1931. Přijal totiž nabídku Zemského výboru a stal se ředitelem Zemského divadla. Ve funkci zůstal až do svého zatčení gestapem v roce 1941.
Byl především zdatný organizátor a divadelní ředitel, dokázal svěřená divadla vytáhnout z krizových situací a ekonomických potíží. Ukázalo se to také v Brně, kde městské, zemské a státní subvence nepokrývaly ani polovinu rozpočtu a bylo potřeba získat téměř 5 milionů korun vlastními silami. Jiřikovský ve snaze zvýšit návštěvnost snížil ceny předplatného a zavedl zlevněná představení pro studenty. Hostující pěvci v opeře byli naopak záminkou pro zvýšené vstupné. Ekonomicky neúnosný se ukázal i plán zbavit se operety. Zpěvohra v brněnském divadle zůstala stejně jako její ředitel Oldřich Nový.
Zval ke spolupráci a podporoval výrazné umělecké osobnosti, brněnská opera by mu neměla zapomenout přinejmenším režiséra Miloše Wasserbauera. Sám byl především činoherní režisér, ale v opeře inscenoval mimo jiné dnes už zapomínaná díla Zdeňka Fibicha Nevěsta Messinská, Pád Arkuna a Hedy. Dramaturgicky se orientoval na díla česká a slovanská a za jeho působení se v Brně odehrálo několik významných světových premiér.
Byl mezi nimi balet Sergeje Prokofjeva Romeo a Julie a řada operních titulů. V Brně byly poprvé uvedeny Hry o Marii a Divadlo za branou Bohuslava Martinů – první titul patří shodou okolností k nejúspěšnějším současným inscenacím brněnské opery. Světovou premiéru měla v brněnském Zemském divadle i díla dnes bohužel opomíjená – Šarlatán Pavla Haase, Maryša Emila Františka Buriana a Plameny Ervína Schulhoffa. České premiéry zde měly opery O neviditelném městě Kitěži Nikolaje Rimského-Korsakova, Chovanština Modesta P. Musorgského a Lady Macbeth Mcenského újezdu Dmitrije Šostakoviče.
Slovanská a vlastenecká orientace byla tím dráždivější, čím víc se blížila okupace Československa – Václav Jiřikovský se snažil k ideálu výchovného divadla přidat ještě divadlo burcující. To nakonec vedlo k jeho zatčení 3. listopadu 1941. Půl roku byl vězněn v Kounicových kolejích, poté byl převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde byl zavražděn. Zemřel 9. května 1942.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..