Brněnská rocková skupina Kulturní úderka v čele se zpěvákem a kytaristou Štěpánem Dokoupilem tentokrát své fanoušky nenechala čekat příliš dlouho. Zatímco mezi jejím prvním a druhým albem byla patnáctiletá pauza, novinka Black Metall vyšla necelé dva roky po předchozím albu Sarajevská Katarzija. S názvem nového alba je třeba zacházet opatrně. S black metalem coby hudebním žánrem totiž Úderka nic společného neměla a nemá. Stále máme co do činění nikoli s metalem, ale s poměrně syrovým rockem, který ovšem v některých momentech příjemně zjemňují klávesy Omera Blentiče, případně trubka hostujícího Jana Kozelka.
Štěpán Dokoupil porovnává tři desky své skupiny slovy: „Black Metall je nejpestřejší, můžeš na ní slyšet snad všechny naše nálady, ale převažuje rocková energie. Předchozí nahrávka, Sarajevská katarzija, je hlavně akustické album, které vzniklo po dlouhé odmlce kapely během týdne v srdci Sarajeva. No a Rock’s Groove je debutové album narvané mladickou energií a nerozvážností.“ I když bychom tady někde mohli skončit, zkusme si pestrost novinky trochu blíže popsat – a „nerozvážný“ debut přitom ponechme stranou. Sarajevská katarzija byla zvukově sevřená a přitom pestrá. „Pojímá do sebe různé žánry, které se sice točí kolem blues a klasického rocku, ale ve skutečnosti na albu slyšíte skoro všechno – grunge, bluesovou baladu, elektronické beaty, folkrock, syrový bigbít i psychedelii,“ psal po jejím vydání recenzent, autor tohoto článku. Black Metall je opravdu ještě pestřejší, ale je třeba se k barvám, skrytým pod „černou kovovou“ slupkou, proposlouchat.
Při povrchním zběžném poslechu se může stát, že do popředí pronikne především „hodně vostrej rokenrol“ skladby Crazy Woman, přímočará House On A Side, rázná Misery nebo punková až hardcorová Saw And I Know It. Druhou tvář třetího alba Kulturní úderky představují klidnější písně, v nichž vyniknou výše zmíněné klávesové nástroje, případně trubka – viz procítěnou Sky Is So High, v níž se i vulgárnímu „F-slůvku“ otupí hrany. Spojovacím můstkem k předchozímu albu je pak skladba War-machine se silným skandovaným textem („Hej, chlape, jmenuji se Komansky a jsem tvůj přítel i nepřítel…“) a opět s trubkou.
Hudební styly, na které Kulturní úderka vsází, jsou vlastně všechny retro, ať už jim říkáme rokenrol, „poctivej bigbít“, bluesrock nebo alternativa. K minulosti se váže i přiznané zakořenění v brněnské alternativní scéně 80. let („Odkazy na tu scénu zachováváme do dneška a promítá se to jak v textech, tak v hudbě,“ říká Dokoupil). Na druhou stranu Kulturní úderka není rozhodně lokální kapela. Už na minulém albu byl důležitý odkaz k Sarajevu, kde se deska Sarajevská katarzija i nahrávala. Tentokrát mimo domovské město kapela míří nejen některými texty (angličtina je u Kulturní úderky samozřejmostí), ale i celkovým zvukem. Mimochodem, ať se tempa a nálada skladeb mění jakkoli, rytmika ve složení Daniel Prýgl (bicí – s výjimkou skladby War-machine s bubeníkem Jakubem Hrbatou) a Mojmír Sabolovič (baskytara) je od začátku do konce alba stále stejně spolehlivá a vlastně i díky ní celek drží pohromadě.
Doporučení pro posluchače, kteří dávají přednost příběhu před energií, barevnosti před rockovou černí: Dejte desce druhou i třetí šanci, stojí to za to. Rocková energie zde opravdu převažuje, ale není to stále tatáž energie od začátku do konce. Žádná nuda v Brně se nekoná. Ostatně už to, že kapela po tak krátké době měla k dispozici dost dobrých skladeb na to, aby z nich byla deska, za kterou se nemusí stydět, svědčí o její dobré kondici. O to víc se lze těšit na pokračování. Třeba zase o něco akustičtější, protože pánové Dokoupil a spol. dokážou vpravit energii i to tichých písní.
Kulturní úderka – Black Metall, vydavatel: Indies Scope 2020. 13 písní (+ jeden bonus). Stopáž: 57:39
Zatím nebyl přidán žádný komentář..