Během čtyř let, které od sebe dělí vydání prvního alba Záhir a druhého s názvem O Písni, se skupina Lee Banda virtuálně přemístila (dříve uváděla jako svůj domicil Adamov, nyní Jedovnice), dostala se na tzv. divokou kartu do semifinále Porty v Řevnicích a především lehce posunula svůj hudební styl. Zatímco na debutovém albu šlo o folkrockový střední proud, těžící ze zvuku elektrické kytary, na novince převažují akustické kytary, často v kombinaci s mandolínou a dalšími akustickými nástroji.
Jistotou naopak zůstává výrazný hlas Miji Peterkové, která je zároveň autorkou většiny písní, a v rámci žánru velmi kvalitní repertoár, často s výraznými melodiemi (Než, Vítr), případně zajímavě zaranžovaný (Za oknem). Vedle už zmíněných kytar a mandolíny hraje na albu důležitou roli saxofon (Jiří Kuchař), důležité jsou i epizodní role hostující akordeonistky Kláry Veselé (která tak kapelnici Peterkové oplatila její hostování na svém albu) nebo trumpetisty Tomáše France. A podobně jako na předchozím albu byl i tentokrát oporou v podobě hudebního i zvukového režiséra Michael Vašíček.
Už na minulém albu Peterková jako textařka úspěšně propojovala prvky epiky, lyriky a obecnějších etických prohlášení a na novince v tomto modelu pokračuje. Skladby jako Pár vět nebo O Písni jsou obecnější, i když i ony obsahují epické momenty. Konkrétní příběhy či jejich náznaky pak najdete v písních jako Eleanor nebo Pavučina. Zatímco z hlediska obsahu jsou texty naprosto v pořádku (akceptujeme-li lehce proklamativní styl některých skladeb), po formální stránce se bohužel na albu objevují chyby: hyperkorektní výslovnost pomocného slovesa „jsem“ (správná výslovnost je [sem]) a především chybné skloňování zájmena „jenž/jež“ v písni Probuzená (mimochodem verze vytištěná v bookletu je správně, ale liší se od toho, co v nahrávce skutečně zazní). Místy se nepovede frázování („vítr co vlasy cuchá“ – s přízvukem umístěným na poslední slabice), jinde vynikne regionální (moravská) výslovnost koncové souhlásky („umříD je fér“).
Naopak ocenit lze práci s dynamikou, v tomto akustické žánru ne úplně samozřejmou (viz dramaticky vystavěnou skladbu Než) a uchu příjemné propojení zpěvaččina hlasu s dalšími nástroji, například v písni Vítr. Zmíněné dechové nástroje pak nahrazují absentující elektrickou kytaru v instrumentálních sólech. I díky tomu má druhé album Lee Bandy, ve svých příbězích možná místy předvídatelné, daleko k šedivému folkovému průměru. Nejlepší momenty? Za oknem, Vítr, Než, Pár vět i titulní O Písni.
CD Lee Banda – O Písni, vydáno vlastním nákladem 2018, 10 skladeb, celková stopáž: 35:56
Zatím nebyl přidán žádný komentář..