Letošní fanzin Jazzman hudebního festivalu JazzFest byl plný obsažných medailonů i statí a objevila se v něm i pozoruhodná glosa dramaturga Českého rozhlasu Jazz Petra Vidomuse s provokativním titulkem Jazz nemusí být pánským klubem. Zamýšlí se nad genderovými stereotypy, kterých se světová (potažmo ani česká) jazzová scéna ještě úplně nezbavila. Skvělých sólistek ovládajících nástroje dříve zcela vyhrazené mužům přibývá. Přestože genderové kódování, které Vidomus pregnantně ironicky popsal, ještě není zcela překonáno, JazzFest letos výrazně přispěl k jeho postupnému odbourávání.
Tradičně silné bylo v programu zastoupení špičkových zpěvaček – vždyť legendární Diane Schuur (mimochodem skvělá pianistka) ozdobila už první ročník JazzFestu. Letošní nabídl jako finále programu divu ještě zářivější a sice čerstvou držitelku ocenění Jazz Legends Awards a jedinečnou vokalistku Dianne Reeves. Do Brna vrátila po čtyřech letech dokonce s identickým kvartetem opírajícím se o jejího dlouholetého doprovodného kytaristu Romera Lubamba. Její nádherný témbr oscilující od zpívaného textu ke scatové improvizaci přecházející až do hlasové imitace různých nástrojů je naprosto nezaměnitelný. Ve vylepšené akustické kondici Janáčkovy opery si návštěvníci mohli vychutnat celou škálu odstínů jejího barevného hlasu s doprovodem tu sólového piana v pomyslném souboji scatové kadence s kytarovou vyhrávkou. Dokonale naplnila i další charakteristiku letošního ročníku JazzFestu, totiž určité spojení a ještě lépe prolínání několika žánrů. Dianne Reeves nabídla skladby od soulu přes rhythm´n´blues až k tradičnímu jazzu. Nakonec vystoupení vygradovala zpěvem bez mikrofonu - jako pravá operní diva.
Ženský element tentokrát prostupoval programem JazzFestu už od březnového prologu s důstojnou předskokankou věhlasného saxofonisty Branforda Marsalise, kterou byla mladá polská klavíristka, komponistka a aranžérka Kasia Pietrzko se svým triem. Jeden z nejvýraznějších talentů polského jazzu už posbíral řadu ocenění jako druhou příčku v kategorii New Hope časopisu Jazz Forum. Předloni vydala velmi vlídně přijaté debutové album Forthright Stories. Zdatná improvizátorka a kreativní pianistka to v pouhé trojici s kontrabasem a bicími neměla v rozlehlém sále Sono Centra a před publikem natěšeným na nejstaršího z bratří Marsalisů nijak jednoduché, obstála však se ctí.
O tři dny později se v komorním prostředí Divadla Husa na provázku představil pro změnu největší český talent soudobého jazzu. Trumpetistka, bandleaderka a skladatelka Štěpánka Balcarová do Brna přivezla svůj jedinečný projekt zhudebněných básní polského poety Life and Happiness of Julian Tuwim v interpretaci svého česko-polského sextetu a především své kamarádky a spolužačky z polských Katovic, zpěvačky Malgorzaty Hutek. Zralé, sdělné a vrstevnaté písně se z Tuwimových veršů jejich prostřednictvím staly, vytvářely měkkou polštinou zvláštní hudební obrazy a v posluchačích zanechaly rezonující dojem. Další multitalent dodalo do programu JazzFestu Slovensko. Divadelní autorka, herečka, ale také flétnistka a komponistka Sisa Michalidesová (mj. držitelka ceny Esprit za slovenské jazzové album roku 2017) představila svůj autorský mnohovrstevnatý poetický příběh inspirovaný mexickými indiánskými legendami nazvaný Chloe. Kromě hudební stránky, v níž Sisyn hlas a flétnu doprovázela pětičlenná mezinárodní sestava, představovala autorka slovem legendy, které inspirovaly vznik jednotlivých částí kompozice (např. o mýtické šelmě chupacabras), i závěrečnou katarzi úniku hrdinky Chloe z podsvětí zpět k životu.
Na kombinaci mluveného slova přibližujícího tentokrát kulturu a zvyky jižní Afriky, Keni, Argentiny i Skandinávie s hudbou inspirovanou prvky z těchto kultur byl založený také společný projekt newyorského klávesisty Briana Charetta a jihoafrické zpěvačky a performerky Melanie Scholtz - Homeland. Toto partnerské duo představilo další z novinek letošního festivalového ročníku: expanzi JazzFestu prostřednictvím miniturné jednoho z projektů do tří měst v okolí Brna (letos do Kyjova, Tišnova a Miroslavi). Afro-americké duo se silnými a dlouhodobými vazbami na české prostředí (Brian procestoval Československo jako člen kapely Jazz Celulla Laca Décziho, Melanie zde až donedávna žila a koncertovala s česko-africkou kapelou) se poznalo v Praze na jazzovém workshopu. Dvojici seznámil brněnský basista a dramaturg klubu Stará Pekárna Lukáš Kytnar, který své kolegyni z kapely doporučil výborného klávesistu. Dnes už společně žijí v New Yorku, ale rádi se vracejí. Melanie jako scénáristka projektu vystavěného na mnohonárodnostní inspiraci používá předtočené podkresy originálních skladeb. Při zpěvu využívá looper pro vrstvení vokálů, podobně Brian doplňuje zvuk hammondek různými samply a syntezátory. I tady se povedlo výrazně překročit hranice jazzu jako žánru několika různými směry.
Snad nejuzavřenějším pánským klubem v rámci jazzu byly až donedávna big bandy (což na JazzFestu potvrdila například výlučně pánská sestava revitalizovaného Svobodova Contrabandu). Ale už ani zde to neplatí dogmaticky. Ssestavu Divergent Connections Orchestra jazzového experimentátora Pavla Zlámala oživila houslistka Anna Neugebauerová a na lepší časy se v tomto směru blýskalo i v sestavě JAMU Jazz Orchestra pedagoga Matúše Jakabčice (saxofonistka Juliana Gazdagová, trumpetistka Martina Hrmelová). Samotný velmi vydařený koncert jazzových nadějí, tedy studentů dosavadní Katedry jazzové interpretace Hudební fakulty JAMU, byl v tomto směru ještě otevřenější. Juliana Gazdagová se představila s altkou také v triu s klavírem a kontrabasem Behul-Gazdagová-Marko a další saxofonistka Michaela Turcerová byla platnou součástí tria (pro změnu s kytarou a bicími) Szabó-Turcerová-Maceček.
Jarní program osmnáctého ročníku JazzFestu je historií, přesto na další pokračování nebudeme muset čekat až do jara příštího roku. I na letošek je plánováno několik koncertů Echoes of JazzFest Brno. Program bude odtajněný v červnu. A dramaturgové opatrně naznačili, že i na podzim se v Brně dočkáme výrazné jazzové klavíristky.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..