Šest let po předchozím albu Malý kluk přichází hravá kapela Listolet s novinkou. V názvu má sice pouze „pětiminutového“ tuláka, ale album vznikalo během pěti let v jednom studiu v Západních Karpatech „a dále v kuchyních, obývácích, sklepech a děcácích na mnoha místech“, jak se píše v bookletu. Jeho součástí je ostatně mapa Evropy s čísly přiřazenými k jednotlivým skladbám. Nejde však o to, ve které zemi která píseň vznikla nebo byla natočena. Důležitější je možná citát kapely: „Album stavíme jako obraz pro uši, pod fasádou folkrockových písní je mnoho detailů skrytých ve zvukových záhybech. Co skladba, to zvuková krajina, jiný příběh.“
Folkrock je třeba v případě Listoletu brát jako univerzální žánr, do nějž se vejde prakticky cokoli. Už na svých minulých nahrávkách kapel ukázala, že dokáže čerpat z hudby akustické i z (nápodoby) hudby elektronické a že se do jejího hravého světa vejde opravdu pestrá škála barev. Jestliže na minulém albu vyčnívaly do popředí trubka, akordeon a bicí, tentokrát se k nim v řadě písní jako určující nástroj přidává saxofon (Ondra Bulla) a mandolína, respektive ukulele (Kuba Navrátil). Nejde však o jednotlivé nástroje, ale spíše o jejich dobře zvolenou kombinaci – například v roztančené funkové Kocour spí (s hostujícím zpěvem Lucie Páchové), v dynamicky členitých Kaktusech nebo v titulním Pětiminutovém tulákovi s banjem Petra Hubíka a především foukací harmonikou Jardy Svobody. Mimochodem právě na Černého pasažéra od Jardovy skupiny Traband jako by se Listolet v textu o tulákovi, který (naštěstí jen nakrátko) „opustí ženu a dvě malé děti“, odvolával.
Podobně jak hudba Listoletu jsou „nadžánrové“ i texty skupiny. Náznaky všedních příběhů („Ivoš jeden autobusem z Fryštáku do Zlína“) se prolínají se snovými obrazy a náznaky, realita se surrealitou až dada („Guma papír reset reset / podim v nula nula deset“). Samozřejmostí jsou hrátky se slovy (Malvína – malvice), prvky dramatu (střídání replik „oni“ a „já“ v Pětiminutovém tulákovi) a také drobné, ale svým způsobem funkční prohřešky proti češtině (spojení mužského a ženského tvaru přechodníku v písni Hermelín).
Album je zajímavé i zvukově (mix – Tomáš Háček, mastering – Broněk Šmid). Zatímco v některých momentech zpěv Tomáše Háčka zvláště ve výškách jasně vyčnívá (Hermelín), jinde se lehce utápí ve zvuku nástrojů, což nevnímám jako chybu, ale jako neurčitost, která koresponduje s nastíněnou zamlžeností některých textů. I z toho důvodu je dobré mít při poslechu po ruce booklet alba. Kvůli příběhům ukrytým ve verších i kvůli pěkným ilustracím Petry Jirouškové. Ty svou nadšasovostí kontrastují se zmíněnou mapou Evropy, která zachycuje kontinent v době před první světovou válkou. I to je součást hry pětiminutového tuláka, který se toulá v čase i v prostoru a pět minut mu „v krajinách těch bezedných u příběhových kovadlin“ zjevně nestačí.
Listolet – Pětiminutový tulák, vydavatel: Indies Scope 2019. 12 skladeb, celková stopáž: 54:24
Zatím nebyl přidán žádný komentář..