Malá galerie v Králově Poli (pokud to nevite, jde prakticky o vstupní prostory vedoucí k oddací síni na Husitské) provází vernisáže všech svých výstav (zhruba každé tři neděle) komorní hudbou vesměs vynalézavě přiléhající k námětu výstavy. Tentokrát, to jest ve středu 24. září, šlo o Podzimní salon Uměleckého sdružení PARNAS nazvaný Košilení – vedle obrazů jsou na něm k vidění výtvarně pojednané košile nebo trička a tento krásně ujetý nápad zdůraznil uvádějící kurátor galerie Martin Foretník ještě svlékacím happeningem. Dalším překvapením bylo, když k hudební části vernisáže nastoupil místo obvyklého pianisty nebo komorní trojice do beztak hodně zaplněného prostoru galerie celý pěvecký sbor a jal se zpívat – zřejmě s chutí, čistě a zpaměti, veden jen nepatrným orientačním gestem své (zastupující) sbormistryně – dost náročný pořad počínající Youngovým Aleluja a končící částí z Michnovy Loutny české.
Šlo ovšem o královopolský Lumír, sbor, který vznikl – stejně jako většina českých obrozeneckých spolkú – v šedesátých letech předminulého století (po proslulém Říjnovém diplomu císaře pána) a jsa jen o nějaký rok mladší než Beseda brněnská slaví letos stopadesát let svého trvání. Za tu dobu prošel ovšem řadou peripetií (za svoje vrcholné údobí považuje dobu, kdy jej řídil Václav Kaprál), jež má historicky zdokumentovány: kulturní dějiny (kdysi samostatného) Králova Pole jsou stejně zajímavé jako vývoj v sousedním Brně. Pro dnešní existenci sboru a jeho perspektivu je podstatné, že – na rozdíl od většiny stejně ctihodných těles – disponuje mladými hlasy a živí tak nádhernou tradici amatérského sborového zpěvu, z něhož vlastně vzešel všechen náš dnešní hudební život.
Brněnskému publiku se královopolský Lumír se svým jublileem připomene slavnostním koncertem v pátek 21. listopadu v konventu Milosrdných bratří. V pořadu k Roku české hudby budou také skladby současných brněnských skladatelů.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..