Nejlíp ji charakterizuje odpor k trendům a módním stylům, k nimž se staví odmítavě od počátku své kariéry až dodnes. „Říkejte mi Lady Gaza,“ požadovala v narážce na popovou hvězdu, která podle Lydie Lunch společně s Madonnou vykrádá underground a progresivní proudy. „Jedná se o kompletní defraudaci na všech frontách, jsou to mí nepřátelé,“ dodává ještě.
Americká zpěvačka, spisovatelka, herečka a performerka je dnes pokládaná automaticky za součást postpunkové scény 80. let. Její hudba byla vždy konfrontační a bylo v ní hodně hluku. Ať už odmítala jakékoliv trendy, její sounáležitost s Nickem Cavem, Sonic Youth, Einstürzende Neubauten nebo Swans je jednoznačná. Narozdíl od nich ale nikdy nepřešla k velké nahrávací společnosti, byla jí protivná i nová vlna a stála u začátků jejího protipólu No Wave. Vlivnou součástí „žádně vlny“ byla její kapela Teenage Jesus and the Jerks – ta se objevila také na kompilaci No New York, kterou produkoval Brian Eno.
U zrodu umělce podle Lydie Lunch nestojí volba kariéry, ale nezbytnost a žhavá krev: „Když něco děláte pro peníze, není to umění, ale komerce.“ Je umělecky aktivní už 37 let a své názory neopouští od newyorských začátků kariéry, kdy také získala přezdívku Lunch – kradla prý jídlo pro své přátele z kapely The Dead Boys. V polovině 80. let založila nahrávací společnost Widowspeak Productions, kde realizuje své hudební projekty. New York opustila v roce 2004, když vyhrál prezidentské volby podruhé George Bush, bylo to pro ni nepřijatelné.
Dnes má Lydia Lunch útočiště v Barceloně, ale je prakticky pořád na turné – buď jako spisovatelka nebo se svojí současnou kapelou Retrovirus. Jejím členem je i skladatel a multiinstrumentalista Weasel Walter. Ten s ní také přijede 17. října na festival Henry Lee Fest. Po loňském vystoupení Micka Harveyho a Ministry of Wolves se do Brna na Malou Ameriku opět vrátí kus živé historie post-punku, tentokrát pod krycím jménem Brutal Measures.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..