Po covidové pauze brněnské ulice opět zaplnily kroje z různých koutů Moravy, ale i jiných zemí Evropy. První zářijový den začal Mezinárodní folklorní festival Brno. Stejně jako drtivá většina festivalů a pravidelných akcí se nemohla v posledních dvou letech konat, také MFF měl kvůli vládním opatřením pauzu. A proto pro letošní ročník zvolil výmluvný podtitul Žijem. Úvodní koncert obstaral na nádvoří Nové radnice tentokrát BROLN a byly k tomu dva speciální důvody.
První důvod představovalo kulaté výročí tělesa. Jaroslav Jurášek se svými rozhlasovými kolegy BROLN založil v roce 1952, tedy přesně před sedmdesáti lety. Orchestr k této příležitosti vydal i dvojalbum s novými písněmi, ale i starými legendárními hity. K tomuto jubileu proběhne ještě jeden speciální koncert 8. září v Besedním domě. Jelikož jde o výročí opravdu úctyhodné, bylo ale připomenuto i na jmenované přehlídce.
Druhým (a pro úvodní festivalový večer hlavním) důvodem účinkování BROLNu, bylo stoleté výročí narození osobnosti, která je s rozhlasem spjata stejně neodmyslitelně jako orchestr. Byl jí dlouhodobý redaktor, hudební vizionář, cimbalista, skladatel a občasný zpěvák Jaromír Nečas.
V pořadu byly v drtivé většině použity právě jeho orchestrální úpravy lidových písní, které v minulosti vytvořil právě pro BROLN, a to v největší slávě seskupení od 60. do 80. let. Často tak byly původně zamýšleny pro ještě větší nástrojové obsazení, než BROLN aktuálně má. Pořadem provázel Nečasův rozhlasový kolega a přítel Jiří Plocek.
Jaromír Nečas vystudoval na konzervatoři skladbu, měl tedy k hudebním úpravám i patřičné vzdělání. Možná právě proto jsou některé z nich posluchačsky náročnější. Jde o díla prokomponovaná do jemných detailů. Konkrétně jsme mohli slyšet např. dramatickou Na uherskej straně, Ej, krížu, krížu, Zasela som bazaličku, Hodonín je pěkné město a další legendární kompozice Jaromíra Nečase.
Současná sestava BROLNu s primášem Petrem Varmužou je zvládla dokonale. Stejně tak jako přizvaní zpěváci Václav Kovářík, Aleš Smutný, který dokonce skvěle odzpíval i písně nemocného Michala Janoška. Dále to byla podlužácká diva Kamila Tomšejová, Anna Urbaničová a bývalý primáš orchestru František Černý. Výkon posledního jmenovaného musím vyzdvihnout. Dokázal často až akademickým interpretacím vložit folklorní jiskru, kterou venkovní koncert potřeboval jako sůl.
Vzhledem k náročnosti jednotlivých skladeb bych pro koncert volila spíše interiér komornějšího koncertního sálu. Případně bych je prostřídala se skladbami jiných upravovatelů. Jistě bylo možné v repertoáru BROLNu najít takové, které jsou s osobou Jaromíra Nečase spjaty i jinak než jen skladatelsky.
Volba Jiřího Plocka jako moderátora byla vcelku jasná. Jde o hudebního objevitele stejného nečasovského ražení, kterého s Jaromírem spojuje například i to, že ve folkloru nevyrostl, ale našel si k němu cestu až v pozdějším věku. Jeho niterné vzpomínky mě osobně vždy velmi potěší. V takto dramaturgicky pojatém pořadu by jim ale slušelo trochu jiné prostředí. Jiří Plocka si dovedu mnohem lépe představit na debatě nebo besedě, kde by byla možnost jeho myšlenky probrat více do hloubky.
Na začátek festivalu slavnostní atmosféra tohoto koncertu padla skvěle. Další dny už ale očekávám trochu více lidového a trochu méně toho akademického hraní. Tak třeba na viděnou v Besedním domě...
Zatím nebyl přidán žádný komentář..