Pokud chcete jít na výstavu zdarma, Muzejní noc přestala být akcí pro vás – jistě víte o řadě lepších způsobů, jak utratit dvacet korun. Pokud jste ale chtěli navštívit libovolné brněnské muzeum za neobvyklých podmínek a dozvědět se něco navíc, páteční noc byla vaše. Letošního ročníku se jako host poprvé zúčastnila Filharmonie Brno a otevřela návštěvníkům zákulisí Besedního domu. Byl to vlastně hlavní důvod, který mě přiměl připojit se k davu zájemců o neobvyklou prohlídku místa, které dosud znali jen zvenku nebo z hlediště. A nezůstal jsem pochopitelně jen v Besedním domě, když už jsem byl venku.
Fronta byla dlouhá, nejmenší návštěvníci obdivovali neznámé objekty.
Méně malí návštěvníci si krátili čas bez zbytečného předstírání intelektu.
Výklad o historii a funkci Besedního domu přerušovaly minikoncerty. V hlavním sále to byl big band ze Smetanky.
Pracovna šéfdirigenta Aleksandara Markoviće. Výprava do rodného domku by mohla proběhnout příští rok.
V ředitelském salónku hrálo sdružení Manýra – rovněž ze Smetanky (tedy Základní umělecké školy na Smetanově ulici).
Jiří Beneš a Roman Fürle – historie a finance Filharmonie Brno.
Koncert trumpetistů předcházel krátké besedě s Jiřím Benešem – violistou a posléze dramaturgem orchestru od založení v roce 1956.
Trumpetisté i beseda našli místo v místnosti zvané Hlaholna. Normálně zde zkouší Kantiléna.
I ♥ FB. Nejvěrnější fanynky orchestru charakterně odmítly vstup zadem a poctivě si vystály frontu (narozdíl ode mě).
Videoprojekce ve foyer. A připomínka, že i v symfonickém orchestru sedí lidé.
Upomínkové předměty jsou kořením každé exkurze. Propříště doporučuji ještě štítky na turistické hole.
Rytmy, pohyb a světlo v Moravské galerii. A na Moravském náměstí vlastně taky.
Anthropos se zaměřil na Afriku, dokonce i hudebně. Africkou kytaru vpravo si odmyslete.
Postarší zvířata v přátelském objetí.
Stylová pozvánka na výstavu malíře Zdeňka Buriana.
Dokumentární filmy v domku na Smetanově ulici, kde žil Leoš Janáček. Město mu jej tehdy dalo k dispozici zdarma – no co mělo dělat, když ještě nemělo Kometu.
Chodila po hájku, trhala polajku,
trhala, volala: „Pojď ke mě, šohajku!“
Janáčkův pokoj s klavírem. Sousedé ho prý měli nejraději, když hodně hlasitě hrál.
Příprava na večerní koncert v Janáčkově zahradě – mužský pěvecký sbor Láska opravdivá.
Genderově vyvážený mužský pěvecký sbor.
Netrpělivé publikum ve svitu pouličních lamp.
A čtení partitur ve světle kapesních svítilen.
Konec muzejní noci u Janáčků a v Brně vůbec. Tak zase za rok na shledanou.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..