Návrat k přírodní magii i technologiím. Björk: Biophilia Live

Návrat k přírodní magii i technologiím. Björk: Biophilia Live

V pořadí osmé studiové album islandské hvězdy Björk s názvem Biophilia vyšlo už v říjnu 2011. Ovšem spíš než o klasické hudební album šlo o multimediální projekt, který vznikal zhruba tři roky. Björk v něm usilovala o propojení světa hudby, přírody a nejmodernějších technologií a zároveň o co největší interaktivitu. Šlo o první hudební album, které vyšlo zároveň v podobě počítačové aplikace, respektive série deseti aplikací, vyvinutých ve spolupráci s firmou Apple. Speciálně pro Biophilii vzniklo i několik fascinujících hudebních nástrojů (zkuste si zadat do vyhledávače například Gravitational Pendulum Harp).

Součástí projektu Biophilia bylo pochopitelně i koncertní turné, doprovázené mnoha workshopy a jinými doprovodnými akcemi. A právě záznam závěrečného koncertu turné z Alexandra Palace v Londýně vstupuje v podobě koncertního filmu Björk: Biophilia Live do českých kin. Způsob distribuce filmu je (nejen u nás) koncipován tak, aby vyvolal dojem výjimečné události. V České republice je k vidění pouhý týden od 20. do 26. října, na jednotlivá města připadá vždy pouze jedna jediná projekce. Ano, i na Prahu a Brno.

Režie se ujala dvojice filmařů Peter StricklandNick Fenton. Prvního z nich můžete znát jako režiséra a scenáristu filmů Katalin Varga a Berberian Sound Studio. Nick Fenton je pak zkušeným střihačem, spolupracující například s konceptuálním umělcem Jeremy Dellerem, britskou režisérkou Clio Barbardovou (Sobecký obr) nebo islandskou kapelou Sigur Rós (filmy HeimaInni). Oba tvůrci osobně uvedli Biophilii Live v evropské premiéře v červenci tohoto roku ve Velkém sále hotelu Thermal na MFF v Karlových Varech. Už ve Varech bylo možné zaznamenat poměrně rozpačité reakce velké části publika, způsobené patrně nenaplněným očekáváním.

Vzhledem k experimentální a novátorské povaze celého projektu Biophilia by bylo možné očekávat, že i jeho koncertní záznam bude po formální a technické stránce v něčem přelomový. Jedná se ale skutečně „jen“ o víceméně klasický koncertní film, jehož hlavním cílem je co nejlépe přenést na filmového diváka atmosféru koncertu. Jde vlastně o nejkonzervativnější součást celého projektu. Zklamaní budou rovněž ti, kteří by se toužili dozvědět něco o vzniku celé Biophilie. Těm doporučuji dokument When Björk met Attenborough z roku 2013, který jejich tužby vrchovatě naplní. Ovšem nejvíce výtek zaznívalo od lidí, kteří pochopitelně znají Björk a půjdou na Björk, protože to tak nějak patří k dobrému tónu, nicméně si úplně nestačili všimnout, že hudební vývoj této svébytné umělkyně klade na posluchače čím dál tím větší nároky. Lapidárně řečeno: kdo očekával, že si připomene její největší hitovky, byl devadesátiminutovým přílivem podivných „nemelodických“ tónů nepříjemně zaskočen. A víte co? Dobře mu tak.

Už jsme si řekli, jaká Biophilia Live není. Možná bychom si mohli teď také říct, jaká vlastně je. V podstatě jsou dva způsoby, jak je možné režijně uchopit koncertní film. První způsob je zprostředkovat filmovému divákovi zážitek co nejpodobnější tomu, jaký má návštěvník koncertu. Tak postupoval například Martin Scorsese ve filmu Shine a Light z koncertního turné Rolling Stones A Bigger Bang. Většinu záběrů tvoří celkové záběry pódia, jízdy kopírující divákův pohled a prostřihy na detaily jednotlivých hvězd, občas střídané se záběry publika, aby filmový divák nepřišel o ten typicky koncertní pocit sounáležitosti s davem. Podobného efektu, ovšem za použití nejmodernější 3D technologie, dosáhli tvůrci koncertního filmu k turné skupiny U2 k albu Vertigo, nazvaného příznačně U2 3D.

Druhou cestou, kterou se vydali i pánové Strickland a Fenton, je nabídnout jiný, detailnější a intimnější pohled, než se nabízí koncertnímu publiku. Bibliophilia Live nabízí minimum celkových záběrů jeviště. Kamera proplouvá mezi účinkujícími a my tak brzy ztrácíme orientaci v prostoru. Nejčastějšími typy záběrů jsou detaily a polocelky. Užijeme si nejen detailní pohledy do skřítkovské tváře hlavní hvězdy, ale i pohledy na ruce jejích spoluhráčů, detaily výše zmíněných speciálních hudebních nástrojů (nezapomeňte si zadat do vyhledávače i Sharpsichord), případně detaily nohou, tváří a účesů žen a dívek z doprovodného islandského pěveckého sboru. Záběry ze samotného koncertu jsou prokládány animacemi a úžasnými dokumentárními záběry, které rovněž vznikly speciálně pro projekt Biophilia, a v nichž můžeme spatřit jak průlety galaxiemi, tak detailní pohledy na vývoj mikroorganismů.

Není nám tedy přisouzen pohled návštěvníka koncertu, ale stáváme se spíš součástí svébytného světa Biophilie, který, jak v úvodu filmu řekne sám David Attenborough, umožňuje lidským bytostem za pomocí nejnovějších technologií navrátit se zpátky k přírodě. Ano, zní to možná malinko pateticky, ale celkový zážitek z Biophilie Live to vystihuje dokonale. V době, kdy začíná být čím dál tím populárnější nedůvěra k vědě, a kdy moderní duchovní vůdci staví osobní duchovní růst do přímé opozice k racionalitě, je přístup Björk maximálně osvěžující. Její přístup nabízí synergii nejmodernějších technologií a prastaré přírodní magie. Při sledování Biophilie Live máte na jednu stranu pocit, že jste svědky nějakého magického islandského rituál, zároveň ale obdivujete nejrůznější technologická udělátka a celým tělem vám zní hudba, která vznikla téměř výhradně elektronicky.

Osobně si myslím, že Biophilia Live nabízí silný audiovizuální zážitek bez ohledu na to, jestli znáte nebo dokonce máte rádi tvorbu Björk. Ostatně v pátek si to můžete na vlastní kůži ověřit v kině Scala.

Foto Wellhart / One Little Indian

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Björk: Biophilia Live - přenos koncertu

24.10.2014, 18:00 / Univerzitní Kino Scala

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více