Něco o hudbě brněnské I.

Něco o hudbě brněnské I.

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.

Veškerý hudební život soustřeďoval se u nás nejvíc jen ve spolcích. Ty to byly, jež umění tomu podle okolností buď větší neb menší přízně poskytovaly, a když ne vždy kvůli umění samému, jako více považujíce je co velmi vhodný prostředek za účelem povzbuzování národnosti. Snaha tato byla zajisté šlechetná, ale žádnému umění by to konečně dlouho neprospívalo býti toliko prostředkem k účelům jinorodým, neboť za takovýchto okolností nebylo by možné žádnému umění u zdokonalování pokračovati. Proto má-li umění hudební u nás vzkvétati, nutné jest, by opustivši stanovisko, na jaké se v některých spolcích staví, na půdu jen uměleckou přešlo. Mimoto přestala pokročilejším životem národním u nás i potřeba takovým způsobem jako odzpěvováním národních sborů Hej Slované atd. buditi národní smýšlení; proto jest doba příznivá, by v pěvecké jednoty vešel umělečtější duch, by zpěv kvůli zpěvu a ne za jiným účelem pěstován byl. Z druhé strany musí zase, čemu i skutečnost nasvědčuje, nutně upadati za našich dob spolky pěvecké, nestojí-li jen na stanovisku uměleckém, neboť jiná činnost než pěstování umění nespadá do oboru jejich. Nuže vkročme do místnosti našich brněnských spolků pěveckých, zde zajisté tak čilý život se rozkládá, jaký jen hudebník si přáti může? Jest sobota; jistý člen Brněnské besedy sděluje mi, že má býti o 7 hodinách večer cvičení. Náhoda, myslím si, nemáš dnes již mnoho práce, zajdi si tam na poučenou též. Bije sedmá; opatřím se kouzelným přístrojem, kterým se stávají lidé jiným neviditelným, a vkročím do cvičební síně v přesvědčení, že najdu místnosti přeplněny, že uzřím sbormistra, jakož i pěvce dychtivostí a láskou k umění rozjařeny; představoval jsem si již v duchu, jak hromovým ozvukem některé klasické skladby se otřásají stěny, jak nato u velké umělosti přejde se v překvapující pianissimo, až konečně mohutným crescendem v dřívější velebnou sílu se vše se rozvlní – ale děsno povědět: v „přeplněných“ místnostech pozoroval jsem v ustrnutí toliko – sama sebe.

Zanedlouho přijde pan sbormistr, za chvíli prvý pěvec, nato druhý, konečně – na svatojakubské věži právě bije osmá hodina – sešlo se 6, pravím šest pěvců! Dobrá, dím sobě, v jednom ohledu zklamán, snad volba některé klasické skladby, dovedné cvičení a z toho nutné krásné zpívání oněch „vyvolených“ z mnoha „povolaných“ ti mnohonásobně nahradí. Rozdávají se noty; dychtivě přistoupím k jednomu pěvci a zvědavě na skladbu a jméno skladatele vhlédnu. Ach štěstí, že jsem neviditelným! Čtverylka sestavená z národních písní od…! Chatrná, beze vší umělecké ceny skladba – a to se zpívá v Besedě brněnské, v onom spolku, kde před desíti lety slavné paměti Křížkovský řídil, v onom spolku, o kterém úhlavní nepřátelé vyznali, že není dokonalejšího v Brně, v onom spolku, který má býti nejvýše u vývinu, který má býti v čele ruchu hudebního na Moravě?

Však dotrvám, i když i podruhé oklamán budu, neboť praví se, že i nejchatrnější skladba, když se dobře zazpívá, krásnou se stane, který výrok ze stanoviska estetického jest tak dalece pravdivým, opraví-li se v následné znění: nejchatrnější skladba zůstane vždy nejchatrnější, jen že provozování může býti buď umělecké, neb řemeslné. I usuzuji si takto: určení skladby ku cvičení měla by konečně zodpovídati toliko jedna osoba, ale způsob provozování týká se hlavně pěvců, proto ustup stranou a zostři veškerou pozornost jen k tomu výkonu: zde poznáš, jak dovedný jest sbor. Zpívá prvý hlas, byl to ten nejvyšší, kterému říkají Tenor I, započal, zpíval, dokončil, – že bych byl málem odhodil svůj kouzelný přístroj, a objeviv se v pravé své podobě, udivením divně bych cosi zašeptal. Avšak jen klidně, jsou tam jen tři tenoři, snad nechce je pan sbormistr přemáhat. – Zpívá Tenor II a nato zbývající ještě hlasy. Pánové, takovému provedení říká se v hudbě „řemeslo“! Ztratím se z cvičební síně; jakživ jsem nebyl tak rozčilen jako téhož večera. Bloudím po ulicích, abych alespoň poněkud se uspokojil; mrazivý vítr mi laskavě v tom posloužil. Jest neděle, rozmanitá společnost se rozkládá v přívětivých místnostech. Zasednu ku stolu, kdež několik známých již se bylo dříve usadilo. Hovor se rozproudil, a což divu, když též i poněkud do umění zabočil.

Mluvilo se o rozkladu zdejších pěveckých jednot. Rozličné důvody a vysvětlivky se uváděly, jak i rozmanité prostředky a léky ku zlepšení chorého stavu se navrhovaly: též cosi o jakémsi nucení pěvců a mnoho jiného. Já jsem ku všemu mlčel, mysle takto: jediný prostředek, kterým naše pěvecké jednoty zmohutní, záleží na vzbuzení záliby čisté, která se řine z krásného provozování krásných skladeb; jest to téhož druhu odměna pěvců, kteří tvoříce krásné provozování, za takých okolností jsou umělci, jakž jest slast z odkrytí pravdy jedinou pobídkou a pravou odměnou zpytatele. Zaopatřte pěvcům požitek umělecký v Brně; výborové jednotlivých spolků vzali na se povinnost starati se o rozkvět umění a tím i o rozkvět spolků; proto my ve jménu společnosti, které i jednotlivé spolky přísluší, oprávněni jsme žádati je, by svým povinnostem užitím prostředků dobrých a rázných bez ohledu na kterékoli okolnosti zadost učinili. Avšak dosti toho, snad v jiných spolcích brněnských bujařejší život panuje. Uvidíme – budeme tak smělí a navštívíme příště mladistvou Vesnu.

Pokračování za týden →

Leoš Janáček, Moravská orlice, 15. 11. 1875

Beseda brněnská v roce 1929, foto archiv

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Socha Pavla Křížkovského stojí na úpatí Špilberku na cestě od Údolní. Jeho žák Leoš Janáček si ji tam nepřál a napsal o tom kratičkou zmínku do Lidových novin. Pavel Křížkovský se narodil před sto devadesáti čtyřmi lety, což je dobrá příležitost si jeho památku i Janáčkovy výhrady připomenout.  více

Když Otakar Ševčík odmítl stát se šéfem houslového oddělení brněnské konzervatoře, nezbylo Františku Kudláčkovi než se stát v Brně jedničkou jako houslový pedagog. A budiž řečeno, že jí byl až do roku 1972, kdy zemřel osmasedmdesátiletý jako rektor Janáčkovy akademie múzických umění.  více

Náš nejhranější operní skladatel současnosti by dnes oslavil sto šedesáté narozeniny. Všechno nejlepší, Leoši, i když podtitul „Happy birthday Leoš“ ze stránek letošního festivalu Janáček Brno záhadně zmizel.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce