Něco o hudbě brněnské II.

Něco o hudbě brněnské II.

Další díl seriálu článků Leoše Janáčka o brněnských pěveckých spolcích je věnován spolku „Vesna“.

Jsme ve velké dvoraně Besedního domu, kdež hlučný koncert uspořádán. Jen pořád o vlasti od Pally, přednese smíšený sbor, stojí na pořádku. Podium jest již pěvci naplněno, vpředu stojí dámy v počtu obstojném, vzadu páni v čísle nepoměrném. Zpěv započal.

Prozatím opomenu se zmíniti o skladbě a přejdu k provozování: k výkonu, kterým skladba slyšitelnou se stává. Každé dílo hudební skládá se z melodických, harmonických, časoměrných, zvučných a barvitých tvarů, které se vzájemně obmezují a doplňují, provozování, má-li úplným slouti, nutně se vztahovati musí ke všem jmenovaným tvarům. Od výkonu toho žádáme, by byl předně silným, dokonalým: proto u melodického tvaru každý stupeň má býti pevně nasazen a dodržen nezaměnitelným ohledem výšky; u harmonického každý člen souzvuku stejnou silou a mohutností má vynikati; u časoměrného: doba znění každého tónu má ve všech hlasích od prvého až do posledního okamžiku jak naznačeno vyplněna býti; u zvučného: každému forte sluší co mladému hromu vystoupiti, každému pianu něžností a útlostí překvapovati ap.; u barvitého: mají barvitost sopránová, altová, tenorová a basová u největší vytříbenosti vystupovati.

Dokonalosti by se nevyhovělo, když by kupř. leckterý hlas „plaval“, když by jednotlivé zvuky všemu na světě se podobaly jen ne souzvuku, když by ten, buď onen pán neb dáma, tak dlouho tón dodržel neb dodržela, jak dlouho se jemu neb jí zlíbí, když by se namístě vytříbených, cvičených barvitostí kvikot ozýval ap. – Provozování má býti též správné; chybným by slulo, když by se jinak zpívalo, než napsáno stojí; má též jednotě odpovídati: to by se nedělo, jestli by pro „chybu“ uprostřed z počátku začíti se muselo. Avšak význačnost jest nejdůležitějším požadavkem u provozování. Nutné jest to hlavně při zpěvu, neboť v každé zpěvné skladbě jest stálé tření živlů, z kterých se skládá: hudebního a básnického. Provozování hraje velikou úlohu, buď dopřává tomu, neb onomu krátké vlády, tj. buď staví hudbu nad slova, pak slova vyznačují hudbu, neb slova jsou důležitější, pak jest hudba služkou a vyznačuje či nápodobí to, co slova povídají. Veškeré nápodobení slov hudbou potahovati se může toliko ku časomíře neb zvučnosti; z toho následuje, že krutou chybou by bylo, cupati takt od počátku do konce, neohlížeje se na to, zdali slova nežádají povolnější pohyb neb zrychlený!

František MarešProvozování dokonalé, správné, jednotné a význačné sluje klasickým. Tím hlavně nésti se má činnost našich spolků! Ti, sice jen ti, kteří se snaží tvořiti klasické provozování, jsou umělci. – Dokončil se zpěv. Ptáme se: bylo to umělecké provozování? Nebylo! Vždyť se tleská o překot –? Co to za úsudek chybný, co to za vzdělání umělecké? Proč se nepoví pravda do očí, vy zpíváte nedobře! – proč se to nevyřkne? Proč se hejčká chybný směr? Snad proto, že tam dámy účinkují? Či dokážou ty krásné a půvabné zjevy tak unésti slavné publikum, že neví, čemu vlastně tleská? To déle ve prospěch umění trvati nemá, nesmí. Těm, jimž ještě z upřímna srdce jde snaha o rozkvět umění a spolků, těm má to býti svatou povinností starati se o spravedlivější posouzení! Však dosti; co to za příčiny, že tak slabě provozováno? Spolek „Vesna“ převzal provedení: ohlédněme se po zřídlu.

Jest sobota a od 5 1/2–6 1/2 večer cvičení jmenovaného spolku. Čtrnáct členů dostavilo se ku cvičení: ku smíšenému sboru snad dostačí, ku dámskému však, jakým chce spolek slouti, nikdy! – Z pouhé galantnosti nechci též povědíti, zdali všecky dámy v pravé době došly – všech podobných maličkostí chci se vystříhati; povím jen zkrátka, zdali poměry odpovídají požadavkům, které klásti oprávněni jsme. Cvičí se sbor skládající se z nevyvinutých hlasů systematicky? – Necvičí od roku 1873! Nyní se osmělujeme tázati, proč se to neděje od tak dlouhé doby? Že by to nutné nebylo, žáden živý přece tvrditi nebude! Učení z nebe nepadají, tím méně umělí, a za takých okolností, jaké jsou ve spolku, soudím, jedině soustavné svičení odpomůže! – Snad jest to sličným dámám způsob velmi suchý. – Jest cvičení sborů metodické, rozmanité, samo o sobě záliboplodné? – Ze zkušenosti a slov členů – není! Chtěl bych mnoho raditi, prozatím však mlčím. Jaký duch panuje při cvičení? Volný? Umělecký? I toto! Co toho příčinou?

Volí se skladby ceny umělecké k cvičení? Z většiny cizí hudební škvár! Proč to? Či tak se již zoufá ve vkus sličných pěvkyň? Po tři léta již slýcháme Přilítlo jaro na křídlech; kdy asi to „jaro“ přestane nás nudit?

Tak i zde to tak dále nemá jíti! Ano my prosíme ve jménu umělecké společnosti, ke které i „Vesna“ přináleží, by ve prospěch umění i spolku výbor všech možných prostředků rázně, bez ohledu užil pro zlepšení tak neuspokojivého stavu.

Nejde nám jen o pouhé zjevování tak trudných poměrů, naopak, jsouce přesvědčeni, jak možno jest vše lehce napraviti, proto také vše vytýkáme. Ale to opakujeme: Chce-li „Vesna“ i nadále trvati, mnohé se musí změniti!

Jak Zora působí, uvidíme příště.

Pokračování za týden →

← Předchozí část

Leoš Janáček, Moravská orlice, 19. 11. 1875 

František Mareš byl ředitelem „První české pokračovací školy dívčí ŽVJ Vesna“ od roku 1888, ředitelem škol Vesniných v Brně (až do 1. 1. 1919) a školní rada (od 21. 10. 1905). Pamětní deska na Údolní 10, foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Pět článků o činnosti brněnských pěveckých spolků napsal Leoš Janáček v listopadu a prosinci 1875. Je to nejen zpráva o tehdejším hudebním životě ve městě, ale také příležitost porovnat si jej s dneškem. Při vědomí všech současných potíží a nedostatků člověk nakonec musí říct: ne, nebyly to tenkrát staré zlaté časy. První část je věnována Besedě brněnské.  více


Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce