Nejstarší nebo nejmladší? (Moravský komorní orchestr)

Nejstarší nebo nejmladší? (Moravský komorní orchestr)

Je jistým paradoxem, že členové nejstaršího z profesionálně působících brněnských komorních orchestrů mají trvale nejnižší věkový průměr: Moravský komorní orchestr složený z generačně se střídajících posluchačů brněnské konzervatoře vznikl v roce 1948 a oslavuje tudíž v této sezoně 65 let svého působení. Podnět k jeho vzniku si přivezl nově nastupující pedagog a tajemník brněnské konzervatoře, brněnský rodák Dr. Zbyněk Mrkos ze svého čerstvě dokončeného studia u Václava Talicha v Praze, jehož součástí byla praxe v Talichově Českém komorním orchestru.

Pojem komorní orchestr byl tehdy u nás (a v hudebním světě vůbec) novinkou, i když Talich nebyl jediný, koho napadlo začít pracovat se smyčcovým souborem velikosti barokního orchestru detailním způsobem obvyklým v komorní praxi. Talich si tedy sestavil na pražské konzervatoři – vedle obvyklého povinného ústavního symfonicky obsazovaného orchestru – z vybraných posluchačů ještě prestižní smyčcový soubor, v němž hrát bylo výsadou, a jal se s ním zkoušet podrobným způsobem, jaký si v České filharmonii nemohl dovolit. Uplatnil tak jednak své zkušenosti výborného houslisty a jednak repertoár – hlavně český – malého orchestrálního obsazení, jehož spousty tehdy ležely ladem; navíc tak mohl se zásadami komorní souhry seznamovat své dirigentské žáky z mistrovské třídy na konzervatoři. Není třeba připomínat, že vystoupení Českého komorního orchestru se v poválečném hudebním životě stala senzací.

Mrkos se tedy vrátil na počátku sezony 1947/1948 do rodného Brna s materiály jednoho komorně orchestrálního programu podrobně vybavenými Talichovými interpretačními pokyny – a ovšem s nepotlačitelnou chutí dirigovat. Jako profesor harmonie dostal třetí ročník bohatě obsazený posluchači smyčcových oborů (v posledních válečných letech konzervatoř neučila), a když před ním místo funkce mimotonální dominanty v přípravě modulace přednesl svou představu komorního orchestru, získal rázem skoro celé obsazení.

Doplněno několika hráči z jiných ročníků začalo pak pracovat s Mrkosem na Talichově pořadu, jehož efektním těžištěm se staly Vitáskovy Menuety (Jan August Vitásek, 1870–1838, pianista a plodný skladatel, pěstitel pražského Mozartova kultu). Talich jich šest seřadil do uceleného cyklu a způsobem, z něhož by dnešní zastánce historicky poučené interpretace patrně dostal psotníček, z nich udělal řadu rozkošných drobných hudebních básní plných zajímavého a místy překvapujícího hudebního děje. Mrkos měl poznamenány – anebo prostě v paměti – všechny Talichovy tempové, dynamické, frázovací a hráčsky technické pokyny a v nekonečné řadě zkoušek na nich neúprosně trval. Když se potom Moravský komorní orchestr s podobně nastudovaným pořadem (Benda, Mysliveček, Fils) konečně představil v Besedním domě, vyvolal stejný ohlas jako v předtím v Praze Talichův Ćeský: Brňané se seznámili s představou komorního orchestru a v následující sezoně se začaly objevovat její repliky – jedna dokonce z hráčů Malého rozhlasového orchestru pod taktovkou jeho šéfa Antonína Devátého.

Vydržel ovšem MKO, a to hlavně zásluhou fanatického zaujetí jeho hráčů, kteří si sami opisovali všechny notové materiály a na drobná vydání přispívali měsíčně částkou deseti korun (připomínám a vím, o čem mluvím, že pro študáka, který si nemohl dovolit osmikorunové obědy v menze, znamenala desetikačka dva obědy v jídelně U Kalendů).

Na konzervatoři byl MKO celkem trpěn – ojedinělým protestům učitelů nástrojových oborů, kterým se zdálo, že příliš odčerpává čas a energii, jež by jejich žáci měli věnovat cvičení, čelil Mrkos jednak poukazováním na nesporné umělecké výsledky orchestru a jednak občasným zařazováním skladeb svých kolegů ze sborovny nebo jejich zvaním k sólovým vystoupením.

Jistá krize se začala blížit, když měl nejsilnější ročník orchestru absolvovat. Mrkos se se svou buldočí náturou nedal a jal se usilovat o profesionalizaci MKO jako krajské organizace.

Komunistické vrchnosti nebyla cizí myšlenka, že naši pracující kraje Brněnského mají právo na koncerty i v jeho nejmenších místech, ale nesměl by to být nějaký Vitásek nebo Petrželka, nýbrž rovnou Slovanské tance nebo Má vlast aspoň s jednou harfou. „Představíš-li nám, soudruhu, do tří neděl závazné obsazení nového symfonického orchestru, připravíme pro něj do Nového roku rozpočet.“ Novým rokem byl 1. leden 1951; den nato se konala zahajovací schůze nového orchestru a ten začal další den na Místodržitelství zkoušet. Tolik o Mrkosových organizačních schopnostech.

Zřízení Symfonického orchestru kraje Brněnského znamenalo pro všechny členy MKO začátek jejich profesionální dráhy; zaroveň však začátek konce jejich milovaného souboru.

V zaměstnaneckých podmínkách nového tělesa skončilo jejich amatérské nadšení, opisování materiálů i desetikorunové příspěvky; jméno Moravského komorního orchestru se tu a tam v pořadech krajského tělesa sice objevovalo, ale čím dál řidčeji – členství v něm přinášelo povinnosti navíc a žádnou výhodu.

Když se pak Mrkos po zřízení Státní filharmonie, do níž jeho krajzák ve své většině vplynul, vrátil na konzervatoř definitivně, založil tam Moravský komorní orchestr znova, a to v původní talichovské funkci výběrového tělesa začínajících instrumentalistů. Je zásluhou této šťastné myšlenky a ovšem už také dlouhé řady jeho uměleckých šéfů, že se udržel dodnes a vzdor nízkému věku a malým zkušenostem svých hráčů dokázal čelit konkurenci rostoucího počtu komorních orchestrů ostřílených zahraničními triumfy – velká část jejich členů ostatně prošla Moravským komorním orchestrem.

Historicky vzato leží tedy jeden z obou počátků dnešní Filharmonie Brno ve třídě na konzervatoři, v níž vypráví Zbyněk Mrkos svým žákům o Talichovi. Druhým z těchto počátků, o dvacet let starším, je přímé vysílání z rozhlasového pavilonu na zbrusu novém Výstavišti: na snímku hrajícího souboru jsou postavy, které prošly Bakalovým Symfonickým orchestrem Brněnského rozhlasu a s nimiž se pak někdejší Mrkosovi kužílci sešli v nově zřízené filharmonii...

Připomínám, že nejbližší koncerty Moravského komorního orchestru ve čtvrtek 6. a v pátek 7. února v Besedním domě jsou součástí filharmonické řady Jeunesses musicales. Řídí je jeho (zatím) poslední umělecký šéf Richard Kružík, také člen filharmonie; sólistkou je Michaela Koudelková, hráčka na zobcovou flétnu.

Moravský komorní orchestr na koncertě 15. 12. 2010, foto Tomáš Studený

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Blíží se Nový rok a s ním kromě jiného i novoroční koncert Filharmonie Brno. Tradice těchto koncertů k orchestru patří od samého počátku: brněnská filharmonie 1. ledna 1956 zahájila novoročním koncertem svou činnost.  více

V neděli skončila Expozice nové hudby. Nebyla ale zdaleka tak odtržená od naší hudební historie, jak by se z názvu festivalu mohlo zdát.  více

Přítomnost se stává minulostí každým okamžikem, plynule. Příběhy, které prožíváme nebo jichž jsme tak či onak svědky, odplývají do paměti nebo nepaměti a zůstávají – někdy – zaznamenány nebo ztělesněny svými následky.  více

Moravský komorní orchestr / Richard Kružík

6.2.2014, 19:30 / Besední dům

Moravský komorní orchestr / Richard Kružík

7.2.2014, 19:30 / Besední dům

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Nejčtenější

Kritika

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více