Dvacátého čtvrtého května letošního roku, pět dní před dvaadevadesátými narozeninami, odešla na věčnost paní Anna Kománková – a s ní rovněž velice rozsáhlý zpěvník (nejen) javornických a horňáckých balad, který nosila v hlavě. Kteroukoliv píseň uchovanou v paměti dokázala osobitým, nenapodobitelným způsobem interpretovat. Celý život pečovala o vzácný odkaz, tedy dědictví po předcích – o to zajímavěji, že stovky mnohdy komplikovaných nápěvů a mnoho desítek slok a variant balad si nezapisovala, ale všechny znala zpaměti. I po devadesátce, kdy už jí nesloužilo zdraví a veřejně nevystupovala, zůstávala v kontaktu s Javornickým ženským sborem, který oživila a dlouhá léta vedla. Nikdy se nikam nevnucovala, a přitom z dovedností svých předků hodně uměla: kromě zpěvu (desítek nápěvů z kancionálu a stovek lidových písní) byla výbornou vyšívačkou: Každou součástku kroje, který nosila, si ušila a vyšila vlastnoručně.
Rodačka a patriotka „svého“ Javorníka, malé horňácké obce v podhůří Bílých Karpat na hranici Moravy se Slovenskem, byla legendou už za svého života. Narodila se jako Anna Majtánová 29. května 1928 v části obce nazývané Suchý Rádek, v domě, který její otec Jan upravil k bydlení z někdejší hospody. Zpívat se učila celé dětství – měla vždy výbornou paměť. A tak do ní ukládala nápěvy i melodie odposlechnuté při táčkách, prástkách a šijačkách, ale také od sestry své babičky, která si hodně a ráda prozpěvovala. „Jách kadí chodila, tadí sem zpívala,“ vzpomínala tetička Kománková na své dětství. Svého o dva roky staršího manžela Pavla Kománka (1926–1999) si vzala v den svých dvacátých narozenin a své volby dle vlastních slov nikdy nelitovala. Přivdala se do hospodářství, kde bylo práce do nekonečna, a přitom sotva k uživení. V sezóně vypomáhal manžel Pavel v cukrovaru a oba chodívali v čase sklizně „po formankách“. Postupně se narodily tři děti: Pavel (1948), Jan (1951) a Anička (1957). V zemědělství pracovala po celý život, mj. při pasení a odchovu ovcí. V rodině svého muže také našla další zpěvnou oporu a zdroj rozšíření repertoáru: maminka jejího muže, tchýně Kateřina Kománková, rozená Turečková (1893–1970), byla vyhlášenou zpěvačkou s bohatým zpěvníkem (obě společně zachytil v roce 1961 na rozhlasový pás brněnský primáš a sběratel Antonín Jančík a pro jejich zpěvní projev měl jenom slova uznání). Také tetiččin manžel Pavel byl vyhlášeným družbou a dobrým zpěvákem a své ženě doplnil repertoár o řadu svatebních písní a rituálů. Na tvorbě programu Horňáckých slavností se Anna Kománková podílela víceméně od jejich založení v roce 1957, ale k veřejnému vystoupení dlouho sbírala odvahu. Na Horňácku byl zpěv, zvláště sólový, výhradně chlapskou záležitostí, veřejné producírování žen, zvláště těch provdaných, se tehdy netolerovalo. (Přitom hodně výtečných horňáckých zpěváků, např. bratři Luboš a Dušan Holí, odkazuje při hledání kořenů svého zpěváckého stylu a repertoáru k maminkám a babičkám.) Zlom nastal až koncem padesátých let, kdy vznikly první ženské sbory a také sólové produkce zpěvaček, např. k různým přehlídkám a festivalům. V případě Horňáků šlo především o jejich domácí slavnosti konané každoročně v době svátku sv. Maří Magdalény v červenci (tady se „tetička“ Kománková postupně etablovala jako stálá sólistka Horňácké cimbálové muziky Martina Hrbáče), o slavnosti v sousední slovenské Myjavě (zde si zazpívala mj. s muzikou legendárního primáše Samka Dudíka) a o festival v blízké Strážnici (tam hostovala v Hradišťanu s primášem Jaroslavem Staňkem). Jako již vyhlášená interpretka balad ze svého rodného kraje pořídila několik nahrávek, tzv. trvalek, v Českém rozhlase v Brně (s Horňáckou muzikou Martina Hrbáče i s BROLNem). Jak vzpomíná v jednom z dílů televizního pořadu Folklorika primáš Martin Hrbáč (Dědictví Anny Kománkové, 2008, režie Radka Lokajová), od počátku jejich spolupráce (cca od roku 1964) nechyběla při natáčení žádného z četných alb jeho muziky (naposledy na eponymním albu HCM Martina Hrbáče z roku 2008 písní Co sem sa dočula). Stála u zrodu mile domáckého festivalu mužských a ženských sborů Javornické zpívání (od 2003), na němž také naposledy vystoupila na veřejnosti v červenci 2016 ve svých osmaosmdesáti letech.
Přes respekt, kterému se těšila v okruhu své působnosti, nikdy nepřijala nabídku ke stálému zpěváckému angažmá a na rozdíl od svých vrstevnic Jarmily Šulákové a Věry Příkazské nebo o generaci mladší Vlasty Grycové se nikdy nestala známou mediální hvězdou. Zůstala skromnou opatrovatelkou písňového dědictví po předcích. Respektu a uznání se jí v hojné míře dostalo až v tomto tisíciletí: v roce 2000 jí (konečně!) péčí producenta Břetislava Rychlíka a Obecního úřadu v Javorníku vyšlo debutové album Pres Javorník malovaná dlážka – K poctě zpěvačky Anny Kománkové (Aton, 2000) a spolupracujícího Dušana Holého, který album doprovodil zasvěceným průvodním slovem. Debut to byl sice pozdní, ale – podobně jako u „pana rídícího“ Františka Okénky o pár let dřív – silný, charismatický a přesvědčivý. Do nově nahraného materiálu Rychlík a Holý začlenili i Jančíkem v Javorníku pořízené nahrávky z roku 1961 a kompozici doplnili „trvalkou“ hlasu Anny Kománkové a HCM Martina Hrbáče z ČRo Brno z roku 1985 a dále čerstvými nahrávkami s cimbálem Jury Petrů a Horňáckou cimbálovou muzikou Jarka Miškeříka, kterou primoval její vnuk Martin Kománek (1977). Oba její synové Jan a Pavel jsou na albu slyšet co platní členové Mužského sboru z Javorníka, ona sama si kromě sólových písní s chutí zazpívala v Javornickém ženském sboru, který od té doby pravidelně scházel a veřejně vystupuje dodnes. V multimediálním almanachu Horňácké slavnosti 1957-2007, který uspořádal Miroslav Minks, má Anna Kománková samostatný medailon. V dubnu 2007 obdržela cenu Folklorní akademie FOSKAR za rok 2006 za individuální pěvecký výkon (na MFF ve Strážnici). V roce 2008 v rámci projektu EÚAV ČR Nositelé tradic vyšla publikace Těžko temu kameni. Anna Kománková, zpěvačka z Javorníka na Horňácku autorů Dalibora Turečka a Lubomíra Tyllnera. Ke studii je připojeno CD, na němž Anna Kománková zpívá sólo i spolu s Javornickým ženským sborem za doprovodu Hudecké muziky bratří Sovišů z Javorníka – a především zajímavě vypráví a vzpomíná. Naposledy v roce 2019 se stala nositelkou Ceny Jihomoravského kraje za dílo přispívající k jeho věhlasu a dobrému jménu.
Jako se Anna Kománková učila od svých předků a starších současníků, tak se našli i pokračovatelé v její rodové linii: oba synové Jan a Pavel zpívali v Mužském sboru z Javorníka, mladší Jan se oženil s dcerou velického zpěváka a muzikanta Emila Miškeříka. Jeho tři synové jsou dobří houslisté a zpěváci, jak si je „dědáček Miškeríků“ vycepoval. Nejvýraznějším pokračovatelem tradice obou rodů je potom vzpomínaný Martin Kománek, dříve primáš HCM Jarka Miškeříka, později platný člen HCM Martina Hrbáče.
Na facebookové stránce Mizející Javorník se s „tetičků“ Kománkovou rozloučili několika naprosto výstižnými větami: „Dnes nad ránem umreli tetička Kománková … Odešua čistá duša, nekonečná studnica javornických a horňáckých pěsniček. Všeci sme ju mali rádi, druhá taková už nebude … Suze tečů a vaše pěsničky v nás budů žit dál. Tetičko, odpočívajte v pokoji.“
Zatím nebyl přidán žádný komentář..