Multižánrový hudební festival Maraton hudby Brno již po sedmé dokázal, že ohromující množství hudby lze při precizní organizaci a troše štěstí vměstnat do jednoho prodlouženého víkendu. Od čtvrtka do neděle (11.–14. srpna) vybrané hudební sály, náměstí, nádvoří i ulice města zaplnila umělecká tvorba bezpočtu kapel, těles a specifických hudebních uskupení všemožných žánrů a stylů. Na své si přišli milovníci rocku, world music, jazzu, artificiální hudby, folkloru či improvizované hudby. V jedné věci se však letošní ročník od toho minulého zásadně lišil: rok 2022 představil historicky vůbec první rezidenční umělkyni festivalu, kterou se stala houslistka, flétnistka a klavíristka Anna Fusek.
Maraton hudby od většiny tradičních festivalů odlišují dvě věci. Jedná se o multižánrový festival, kde se od rezidentního umělce očekává, že se představí v různých hudebních polohách. Toto vše je navíc potřeba stihnout v šibeničním limitu čtyř dnů. Pro návštěvníky spočíval „maraton“ spíše ve snaze navštívit co největší množství koncertů, jam sessions, buskovacích pokojů či tanečních vystoupení. Pro Annu Fusek však představoval festival každodenní vystoupení, a to jak v rámci klasické hudby, tak i jazzu či world music.
Zatímco na prvním z koncertů vedli v nastudování Anny Fusek a houslistky Mayah Kadish pomyslný dialog Wolfgang Amadeus Mozart s anglickým renesančním skladatelem Thomasem Morleyem, hned následující večer představila rezidenční umělkyně po boku Gianluca Geremia kombinaci renesanční a barokní hudby s hudbou 20. století. Zcela samostatnou kapitolou pak byly koncerty nespadající do škatulky artificiální hudby – večer s kapelou La Cosmologie de la Poire kombinující v autorské tvorbě postupy vážné hudby, jazzu a world music a závěrečný koncert Anny Fusek, zpěvačky Simony Gatto a kapely Aquaverde v rytmech a melodiích brazilské hudby.
Již jen tento výčet dává tušit, jak širokému stylovému záběru se Anna Fusek věnuje. Co z něj však zřejmé není, je interpretační přizpůsobivost a pestrost, se kterou instrumentalistka k jednotlivým stylům přistupuje. Zatímco u vážné hudby se důsledně drží historicky poučené interpretace a dbá, aby zdobení i frázování odpovídalo dobové praxi, u jazzu či world music volí mnohem svobodnější práci s barvou tónu, expresivitou a dynamikou a je zcela irelevantní hraje-li momentálně na flétnu, housle či klavír. Velkou pozornost si zaslouží také její improvizační schopnosti, které nacházejí uplatnění především v nonartificiální hudbě a které mj. dokládají, jak těsné spojení si Anna Fusek s tímto druhem tvorby vybudovala. Dosáhla by větší technické dokonalosti, kdyby se soustředila pouze na jeden z nástrojů? Skoro určitě, avšak současně by ztratila jedinečný způsob sebevyjádření, které se prolíná napříč jejím instrumentářem. Způsob, který je zřejmý nejen z její interpretace vážné hudby, ale především z jejího účinkování s La Cosmologie de la Poire i Aquaverde. A třešnička na dortu: z hlediska multižánrového festivalu lze jen stěží najít lepšího kandidáta pro post rezidentního umělce. Nejen kvůli interpretačním schopnostem, ale právě kvůli oné autenticitě všech hudebních poloh, do kterých se Anna Fusek svojí hrou dostává.
To vše však vyvolává poměrně zásadní otázky – kam dál lze zajít? Kdo a jak dovede v příštím roce trumfnout každodenní koncerty v různých interpretačních stylech, a to hned na několik nástrojů? Samozřejmě není třeba pokračovat tímto tempem za každou cenu, Anna Fusek ale chtíc nechtíc určila směr pro nadcházející rezidenční umělce, který prakticky dokonale ztělesňuje několik zásadních myšlenek Maratonu hudby. Další ročník bude pro organizátory i rezidenčního umělce bezpochyby představovat nemalou výzvu. Jsou to však právě tyto výzvy, které konstantně posouvají hudební život (nejen) Brna kupředu. Nezbývá než se těšit na Maraton hudby 2023.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..