Původně mělo jít o třetí část projektu YM, v jehož rámci jednotliví členové skupiny Květy natáčejí sólové desky různých žánrů a kolegové z kapely je doprovázejí. Po Lorenzových hoších Martina Kyšperského ve stylu country a po elektronickém Japonci Aleše Pilgra vyšlo žánrově těžko zařaditelné Solárium Ondřeje Kyase. Jako sólová deska, s epizodní účastí Aleše Pilgra a bez hráčského vkladu Martina Kyšperského.
Posluchači Lorenzových hochů a dalších folkových a country desek mohou znát slovo „svidřík“ z písně Pavla Dobeše z 80. let. Posluchači Japonce a jeho inspiračních zdrojů, staré elektronické a diskotékové hudby, mohou znát jméno Dieter z kdysi oblíbené dvojice Modern Talking. Ondřej Kyas zpívá v písni Kufr o svidříku i o Dieterovi, aniž by se snažil cokoli s čímkoli násilně propojit. Jeho album obsahuje elektropopové beaty (Karel), zvuk akustické kytary (Oblázky) i ambientní doprovod gradující do náznaků grunge (Ze dna moře). To vše se autorovi daří držet v limitech kompaktního kontinua, s nímž koresponduje nejen zastřený posmutnělý hlas, nenápadně vyčuhující z elektronického doprovodu, ale také melancholické texty a schopnost vyprávět silné hudební příběhy na omezené škále harmonické (Na2kila, ve své polovině však překvapivě gradující) i melodické (Ze dna moře).
Síla Kyasova alba spočívá právě ve vnitřním napětí mezi zdánlivou zvukovou jednoduchostí a vnitřním bohatstvím jednotlivých skladeb. Mezi „pomalým“ střídáním akordů a nenápadnou pozvolnou gradací. Mezi jakoby unaveným hlasem a texty plnými záporů a slov jako „možná“ a vršením obrazů, jichž si posluchač všimne až při velmi pozorném poslechu. Vedle zmíněného Kufru, v němž se skrývá spousta materiálu k přemýšlení, lze doporučit například skladbu Winglety, jejíž verše obydlela například jedna postava z kresleného seriálu – opět z 80. let.
Když Kyasovo album vznikalo – a tehdy mělo být ještě součástí projektu YM – hovořilo se o něm jako o folktronice. Toto zařazení je vlastně docela na místě – folkové zacílení na (kvalitní) texty s kombinací akustických i elektronických nástrojů. Ale stejně jako zve Ondřej Kyas jako textař ve svých písních do zajímavých světů, nabízí na svém albu i pestrou hudební procházku. Stačí si všímat třeba právě role elektronického doprovodu – od šumů a ruchů, bublání až po takřka taneční tepot. Vlastně, i když je zde elektroniky pocitově méně než na Kyasově předchozí desce Syntezátor ve dnech kdy spím, práce s ní je tentokrát ještě pestřejší.
V rozhovoru pro magazín UNI Ondřej Kyas, jinak skladatel etablovaný i v oblasti vážné hudby, řekl: „Nepotřebuju, aby každé dílo tvořilo jakýsi celek. Dřív desky prostě byly sběrem toho, co se za uplynulý čas urodilo, jen se to nějak dramaturgicky ošetřilo. Dneska se musí každý muzikant, který chce být brán vážně, tvářit skoro jak filozof.“ Jeho Solárium není třeba navlékat do filosofických rouch. Ale celkový sound alba, hlas, nálada… to vše tvoří celek možná nikoli tematický, ale zvukový, barevný, náladový. Solárium je zvukový kufr, který se s každým dalším poslechem víc a víc otevírá a odhaluje ze svého nitra další melancholické poklady.
Ondřej Kyas – Solárium, Vydalo Polí 5 v roce 2019. 14 skladeb, celková stopáž: 61:16
Zatím nebyl přidán žádný komentář..