Více či méně „otevřené“ scény nabízí řada domácích – nejen – folkových festivalů. Někde skutečně hraje ten, kdo přijde a má chuť, jinde (například na Folkových prázdninách v Náměšti nad Oslavou) podléhá i Open scéně pečlivé dramaturgii. Různé modely a významy slova „open“, otevřený, nabízí Open Mic, klubový měsíčník, který se vždy na začátku měsíce odehrává v brněnském Café Práh a v pražské kavárně Potrvá. Samotné označení „open mic“ je dnes už ve světě podobně zaběhlé jako „open air“ a nikdo si je tedy nemůže přivlastnit. Pro odlišení od podobných akcí, kterých si i v naší republice v posledních letech vyrojila spousta, používá „ten“ Open Mic, o kterém pojednává tento článek, označení Open Mic Na Prahu (v Brně), respektive Open Mic Potrvá (v Praze). Iniciátorem akce je písničkář a neúnavný organizátor Jan Řepka, který po zkušenostech z hlavního města přenesl osvědčený model také na Moravu. V brněnském Café Práh, kde se o dramaturgii a hladký chod akce spolu s Honzou Řepkou starají Ondřej Machát a Ondřej „Ondera“ Herzán, se 3. září 2013 rozběhl třetí ročník těchto folkových večerů.
Open Mic Na Prahu má víceméně pevnou strukturu. Během tří hodin se na pódiu vystřídají účinkující tří úrovní: Nejdůležitější jsou hlavní hosté – jeden až dva za večer, pečlivě vybraní dramaturgií, lákadla pro návštěvníky. Nemusí jít vždy o jména ve folkové komunitě známá. Důležitější než proslulost je fakt, že v případě hostů garantují organizátoři kvalitu a originalitu tvorby. S druhou vrstvou hostů se dostáváme na úroveň festivalových open scén usměrňovaných dramaturgy. Přihlásit se může kdokoli, ale zájemci jsou zváni podle kapacity jednotlivých večerů a někdy musí na pozvánku čekat i několik měsíců. V tomto případě se vedle sebe mohou objevit relativně známí písničkáři i naprostí začátečníci. Třetí úrovní – a teprve zde se dostáváme ke skutečně otevřenému, volnému mikrofonu – jsou účinkující, kteří se pořadatelům přihlásí až na místě. I tentokrát může jít o zkušeného harcovníka, který se přišel podívat na mladší kolegy, stejně jako o úplného nováčka, který roztřeseným hlasem poprvé v životě zapěje nebo zarecituje (ano, na Open Micu nemusí jít pouze o písně, ale například také o poezii) do mikrofonu. Zatímco přizvaní hosté mohou nabídnout po čtyřech písních (nebo i více v případě hostů hlavních), přihlášení účastníci z publika si užijí pouze svých pěti minut slávy. Úroveň těchto pětiminutovek je nutně kolísavá, zato míra dobrodružství na obou stranách (na jevišti i v hledišti) notná.
O tom, že zejména první dvě úrovně účinkujících jsou prostupné, se publikum mohlo přesvědčit právě 3. září. Na první poprázdninový Open Mic totiž kvůli nemoci zpěvačky nedorazil jeden z anoncovaných hlavních hostů, pražské trio Šantré. Organizátoři tak pružně vyrobili „hlavního hosta“ z jednoho z ostatních přizvaných účinkujících, slovenského písničkáře Petera „Petiara“ Lachkého, který tak dostal právo svými písněmi večer uzavírat. Jeho tvorba patří už od alba V krajine… (2000) k tomu nejlepšímu ze současného písničkářského folku na Slovensku a roli hlavního hosta večera tedy Petiar zvládl na výbornou. Jako řadový návštěvník jsem však měl pocit, že uvedením Petera Lachkého coby hlavní hvězdy se trochu dostalo do pozadí, a to nikoli tvorbou, ale způsobem, jakým bylo uvedeno, irsko-polské duo See-Saw, kolem nějž se před akcí točila většina propagace na internetu. Pánové Philip Soanes a Eryk Czarniecki, kteří hrají minimalistickou akustickou hudbu prodchnutou ideály „do it yourself“ (album nahrávali v bytě, šíří je na internetu zdarma).
Z ostatních pozvaných účinkujících mě nejvíce zaujal Tomáš Doug Machalík, autor krátkých vtipných písní, postavených především na slovních hříčkách. Drsnější tvář folku nabídl Míra Kubín, známá postava současného brněnského undergroundu. Písničkář Petr Meluzín vystoupil s doprovodem druhého kytaristy, zatímco slovenský autor Branislav Kšiňan se – na rozdíl od svých dvou alb – musel protentokrát obejít bez svého kolegy, výborného hráče na kytaru Borise Čechvaly.
Open Mic ve vlastním slova smyslu, tedy pětiminutovky odvážlivců z publika, přinesl mimo jiné zajímavé vystoupení Dušana Neuwirta alias Zenového čaje, brněnského hráče na didgeridoo, tentokrát v duu s břišní tanečnicí. Do programu se – aby celý systém otestoval – přihlásil i autor článku se svou dvacet let starou básní. I takové spontánní nápady totiž k Open Micu patří.
Open Mic se v Café Práh koná každé první úterý v měsíci. Nejde o tři hodiny toho nejlepšího, co nabízí současná písničkářská scéna. Často se totiž výborná vystoupení střídají s hluchými místy. Cesta na Open Mic je však pro všechny fanoušky písničkářské scény cestou za dobrodružstvím. Osvědčená jména se zde totiž potkávají se sezónními objevy a neznámí umělci občas velmi příjemně překvapí.
Open Mic Na Prahu, 3. září 2013, Café Práh, Brno. Foto Tomáš Svoboda
Zatím nebyl přidán žádný komentář..