Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.
Přestože většinu svého profesního života prožila ve Zlíně a z něj opět většinu byla členkou Filharmonie Bohuslava Martinů, měla neobyčejně blízko i k Brnu. Vystudovala zde totiž housle na konzervatoři, měla tu celou řadu přátel a vystupovala v brněnských divadelních inscenacích. Na webových stránkách Národního divadla Brno se ve smutečním oznámení dozvíme, že „S touto výjimečně nadanou ženou jsme měli tu čest spolupracovat u inscenací U Kočičí bažiny a Jánošík Revisited...“
Trvalým poutem k Brnu byla pro Jitku od roku 2003 spolupráce s autorem tohoto článku. Duo Plocek a Šuranská bylo zpočátku s nadsázkou označováno jako „hudecká úderka“. Muzikantská cesta této mikrokapely vedla k jednoduchému pojetí interpretace lidových písní, k přímočarosti a spontaneitě, což velmi vyhovovalo Jitčině naturelu. V roce 2005 naše duo vydalo CD Písňobraní, jež bylo oceněno Andělem v kategorii world music. Tímto počinem se Jitka Šuranská odpoutala od světa cimbálových muzik v němž vyrůstala (s láskou se k němu ale občas vracela), a vydala se vlastní hudební cestou.
Na jednoduché pojetí dua navázala inovativním spojením svého hlasu a hry s moderní technologií – při svých sólových vystoupeních začala používat loop station, zařízení, jež jí umožňovalo přímo na pódiu před posluchači vytvářet působivý doprovod ke zpěvu. V té době také natočila své první album Nezachoď slunéčko (2013), za něž opět získala cenu Anděl. Svoje další hudební ambice rozvíjela ve svém vlastním triu, v němž se spojila se dvěma výjimečnými hudebníky – mandolinistou Martinem Krajíčkem a mulitinstrumentalistou Marianem Friedlem. Jejich společné album Divé husy (2016) je ukázkou propracované a přitom vnitřně neobyčejně průzračné tvorby. Jitka Šuranská se také podílela na velkém hudebním projektu Mariana Friedla Beránci a vlci, jehož ztvárnění na CD získalo v roce 2017 také cenu Anděl.
Jitka Šuranská byla zdrojem tvořivé i organizační energie – svou hudbou rozdávala radost a současně měla také schopnost lidi spojovat. To se ukázalo například při několika ročnících renomovaného festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, kde dramaturgicky a často i interpretačně zaštiťovala neobyčejně zajímavé projekty, která spojovaly umělce různého původu i žánrového zaměření. Za všechny jmenujme Jitčin počin Tři hlasy, v němž se potkala s maďarskou zpěvačkou Irén Lovászovou a izraelskou zpěvačkou Michal Elia Kamal.
Další obzory se jí otevřely skrze dramaturga Vaška Müllera (festival Hradecký slunovrat), který ji přivedl ke spolupráci s kytaristou Petrem Uvírou. Tato tvorba nestačila bohužel dozrát k hudebnímu nosiči, ale přesto se Jitka stala jednou z duší rychle se rozvíjejícího a kvalitního severomoravského festivalu v Hradci nad Moravicí.
Nemůžu při psaní o Jitce Šuranské nebýt osobní. Naše hudební spolupráce neměla základ jen čistě profesní, ale byla založena na upřímném přátelství a hledačství. Jako muzikantské duo jsme putovali tuzemskem i zahraničím, účastnili se velkých festivalů v Německu (TFF Rudolstadt, Folk Baltica), ve Finsku (Kaustinen), koncertovali ve Švédsku či Polsku. Všude jsme objevovali spřízněné duše a inspirativní osobnosti. Jitka se svým slováckým temperamentem měla dar velké bezprostřednosti a získala tak celou řadu dobrých přátel v zahraničí. Sama iniciativně prohlubovala svůj přehled aktivní účastí na veletrhu world music WOMEX (spolu s dramaturgem Folkových prázdnin Michalem Schmidtem) a vše, co takto nabyla, uplatňovala ve svém hledání či přinášela jako dramaturgické podněty do domácího prostředí.
Je těžké bez pohnutí psát o někom, kdo odešel tak mladý, uprostřed tvořivého vzestupu, a rozdávající tolik krásného. V tomto ohledu byla ta drobná blonďatá houslistka naprosto výjimečná. Dokázala rozsvítit jakýkoli prostor a „nakazit“ jej svým nadšením pro píseň.
Přestože nás Jitka Šuranská předčasně opustila, její písně tu s námi zůstávají a jejich poselství je nadčasové, protože nic nepředstírá. Stejně jako Jitka nepředstírala nic v životě – žila naplno.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..