Opustila nás ztělesněná živá píseň (Za Jitkou Šuranskou)

Opustila nás ztělesněná živá píseň (Za Jitkou Šuranskou)

Ve věku 41 let opustila tento svět po těžké nemoci zpěvačka a houslistka Jitka Šuranská. Rodačka z Kudlovic u Uherského Hradiště nezapřela v ničem, v čem vynikala, svoje slovácké kořeny. Byla jednou z těch obdařených bytostí, jež dokážou přenášet poselství lidových písní k posluchačům, kteří se jinak s folklorem v životě míjejí.

Přestože většinu svého profesního života prožila ve Zlíně a z něj opět většinu byla členkou Filharmonie Bohuslava Martinů, měla neobyčejně blízko i k Brnu. Vystudovala zde totiž housle na konzervatoři, měla tu celou řadu přátel a vystupovala v brněnských divadelních inscenacích. Na webových stránkách Národního divadla Brno se ve smutečním oznámení dozvíme, že „S touto výjimečně nadanou ženou jsme měli tu čest spolupracovat u inscenací U Kočičí bažiny a Jánošík Revisited...“

Trvalým poutem k Brnu byla pro Jitku od roku 2003 spolupráce s autorem tohoto článku. Duo Plocek a Šuranská bylo zpočátku s nadsázkou označováno jako „hudecká úderka“. Muzikantská cesta této mikrokapely vedla k jednoduchému pojetí interpretace lidových písní, k přímočarosti a spontaneitě, což velmi vyhovovalo Jitčině naturelu. V roce 2005 naše duo vydalo CD Písňobraní, jež bylo oceněno Andělem v kategorii world music. Tímto počinem se Jitka Šuranská odpoutala od světa cimbálových muzik v němž vyrůstala (s láskou se k němu ale občas vracela), a vydala se vlastní hudební cestou.

Na jednoduché pojetí dua navázala inovativním spojením svého hlasu a hry s moderní technologií – při svých sólových vystoupeních začala používat loop station, zařízení, jež jí umožňovalo přímo na pódiu před posluchači vytvářet působivý doprovod ke zpěvu. V té době také natočila své první album Nezachoď slunéčko (2013), za něž opět získala cenu Anděl. Svoje další hudební ambice rozvíjela ve svém vlastním triu, v němž se spojila se dvěma výjimečnými hudebníky – mandolinistou Martinem Krajíčkem a mulitinstrumentalistou Marianem Friedlem. Jejich společné album Divé husy (2016) je ukázkou propracované a přitom vnitřně neobyčejně průzračné tvorby. Jitka Šuranská se také podílela na velkém hudebním projektu Mariana Friedla Beránci a vlci, jehož ztvárnění na CD získalo v roce 2017 také cenu Anděl.

Jitka Šuranská byla zdrojem tvořivé i organizační energie – svou hudbou rozdávala radost a současně měla také schopnost lidi spojovat. To se ukázalo například při několika ročnících renomovaného festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, kde dramaturgicky a často i interpretačně zaštiťovala neobyčejně zajímavé projekty, která spojovaly umělce různého původu i žánrového zaměření. Za všechny jmenujme Jitčin počin Tři hlasy, v němž se potkala s maďarskou zpěvačkou Irén Lovászovou a izraelskou zpěvačkou Michal Elia Kamal.

Další obzory se jí otevřely skrze dramaturga Vaška Müllera (festival Hradecký slunovrat), který ji přivedl ke spolupráci s kytaristou Petrem Uvírou. Tato tvorba nestačila bohužel dozrát k hudebnímu nosiči, ale přesto se Jitka stala jednou z duší rychle se rozvíjejícího a kvalitního severomoravského festivalu v Hradci nad Moravicí.

Nemůžu při psaní o Jitce Šuranské nebýt osobní. Naše hudební spolupráce neměla základ jen čistě profesní, ale byla založena na upřímném přátelství a hledačství. Jako muzikantské duo jsme putovali tuzemskem i zahraničím, účastnili se velkých festivalů v Německu (TFF Rudolstadt, Folk Baltica), ve Finsku (Kaustinen), koncertovali ve Švédsku či Polsku. Všude jsme objevovali spřízněné duše a inspirativní osobnosti. Jitka se svým slováckým temperamentem měla dar velké bezprostřednosti a získala tak celou řadu dobrých přátel v zahraničí. Sama iniciativně prohlubovala svůj přehled aktivní účastí na veletrhu world music WOMEX (spolu s dramaturgem Folkových prázdnin Michalem Schmidtem) a vše, co takto nabyla, uplatňovala ve svém hledání či přinášela jako dramaturgické podněty do domácího prostředí.

Je těžké bez pohnutí psát o někom, kdo odešel tak mladý, uprostřed tvořivého vzestupu, a rozdávající tolik krásného. V tomto ohledu byla ta drobná blonďatá houslistka naprosto výjimečná. Dokázala rozsvítit jakýkoli prostor a „nakazit“ jej svým nadšením pro píseň.

Přestože nás Jitka Šuranská předčasně opustila, její písně tu s námi zůstávají a jejich poselství je nadčasové, protože nic nepředstírá. Stejně jako Jitka nepředstírala nic v životě – žila naplno.

Foto Barka Fabiánová

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Včera, tedy 28. října 2019, zemřela hudebnice Jitka Šuranská. Bylo jí 41 let.  více

S Jitkou Šuranskou jsme si povídaly nad novým albem muziky, ve které je sice primáškou, ale jak sama zdůrazňuje, je jenom jedním ze tří rovnocenných článků. Jitka Šuranská Trio spolu s ní tvoří nadžánrový mandolinista Martin Krajíček a multiinstrumentalista (vzděláním jazzový kontrabasista) Marian Friedl. Trojice muzikantůodstartovala křestní šňůru svého debutu Divé husy symbolicky 1. října na Husích slavnostech v Boskovicích, o dva dny později jej křtili v Brně ve Staré Pekárně.  Do půlky října je ještě čeká cesta po klubech, kinech a knihovnách v Náchodě, Rožnově pod Radhoštěm, ve Zlíně a v Českých Budějovicích. Ačkoliv se trio hlásí k lidovým písním jako ke své inspiraci, dává jim autorský kabát z mnoha hudebních stylů, přesto souladný a zajímavý. A právě Jitčina vlastní muzikantská cesta je pro výslednou podobu důležitá a inspirativní.  více

Cimbálová muzika, objevování hudecké tradice, sólové vystupování, práce ve Filharmonii Bohuslava Martinů, v posledním roce také budování vlastního tria. Pozvolný přechod od folkloru k world music je obrazem poctivosti, s jakou Jitka Šuranská k hudbě přistupuje. K tomu všemu přidává ještě vymýšlení projektů pro festival Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Náš rozhovor na nádvoří Moravské galerie sledoval s lehkým neklidem adoptovaný Kuba z útulku.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Nejčtenější

Kritika

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce