Brněnští muzikanti rozmanitých žánrů jsou dlouhověcí a vitální jedinci. Potvrdila to také oslava životního jubilea pedagoga, skladatele, aranžéra a především virtuózního hráče na trombon Mojmíra Bártka. Jubilejní koncert s pracovním názvem Mojda Bártek 80 do brněnského Sono Centra připravili jeho přátelé pod vedením trumpetisty a kapelníka B-Side Bandu Josefa Buchty. Oslavenec, ač si dvouapůlhodinový program nepokrytě (a s dojetím) užíval, až na krátké okamžiky oddechu zůstával aktivním účastníkem celé hudební produkce. Představil se jako autor mnohých skladeb, ale především hráč, s trombonem v rukách a v plném nasazení.
Ještě před vstupem do Sono Centra vyhrával Big Band brněnské konzervatoře, který v roce 2010 založil a dodnes vede právě jubilant. Uvítání v sále Bártka i přítomné (většinou muzikanty) v sále dojalo: kamera sledovala oslavence přijíždějícího limuzínou a zdviží se dopravujícího až na jeviště, kam se vše promítalo na velké horizontální plátno. Protagonista večera přichází, uklání se, celý sál mu sborově zazpívá „hodně štěstí, zdraví, milý Mojdo“. Roduvěrný Valach prožil dětství a mládí ve Vsetíně, kde maturoval na gymnáziu. Následoval přesun do Brna na Státní konzervatoř, kde studoval svůj osudový trombon (1963-1967). Už během studií získal angažmá v orchestru Mirko Foreta a ještě před absolutoriem nabídku do Orchestru Gustava Broma, jehož se stal kmenovým hráčem a setrval v něm 42 let (1967-2009). Tímto stručným životopisem provázeným fotografickou dokumentací promítanou na plátno za scénou (Mojda s trombonem, ale také na chalupě, na lyžích, při tenise apod.) prokládal moderátor jednotlivá čísla první hudební formace večera – Bártkova kmenového Trombon Summitu. Sehraná partička čtveřice trombonů podepřená tříčlennou rytmikou (klávesy, basa a bicí obsluhované pokračovatelem rodinné tradice, synem Ctiborem Bártkem) přehrála čtyři jubilantovy skladby: V zatáčce, Chalupářský valčík, Talíř cukroví, Který to víc roztočí.
Trochu nadhledu přinesla reprodukovaná zdravice Mojdovy kamarádky Heleny Vondráčkové, která upřímně zalitovala kolize termínu koncertu s její koncertní šňůrou a zapěla obligátní Happy Birthday to You. Následovalo vystoupení ansámblu The Young Pekáč, který Bártek založil v roce 1989 původně jako studentské combo při Lidové škole umění v Modřicích. Postupně se z něj vytříbil band, v němž se potkávají studenti (i absolventi) nejrůznějších hudebních i nehudebních oborů brněnských středních a vysokých škol se zálibou v jazzu, swingu a v dalších příbuzných žánrech. Zaznělo několik instrumentálek a dvě zpívané skladby: Contact, bossa nova PeLaBa, Miriam Kalichovou interpretovaná Basin Street Blues, Ježkova píseň Život je jen náhoda v podání Hedviky Šlápotové a na závěr instrumentální pocta valašské královně lidového zpěvu Jarmile Šulákové A vy páni muzikanti, v níž si oslavenec zahrál na baskřídlovku.
Následná přestávka původně určená pro přestavbu jeviště k produkci Rozhlasového Big Bandu Gustava Broma se vinou technické závady na elektroinstalaci protáhla na bezmála hodinu a navíc se ani potom nepodařilo problém vyřešit. Druhá polovina koncertu se tedy odehrála v milosrdném příšeří, kdy osvětleny zůstaly pouze notové pulty orchestrálních hráčů, a diváci v sále přišli o dramaturgicky prokomponovaný sled historických videozáznamů určených k promítání mezi jednotlivými živými čísly programu. Nicméně když zazněla znělka Orchestru Gustava Broma, nyní Rozhlasového Big Bandu Gustava Broma pod taktovkou Vlada Valoviče, auditorium se ukáznilo a usadilo v očekávání dalšího programu. Ten byl až na výjimky komponován jako pocta „zlaté generaci“ hudebníků Orchestru Gustava Broma z 60. až 80. let minulého století (mj. Hnilička, Audes, Kočí, Novák, Tropp), kam Mojmír Bártek nejen jako vynikající trombonista, ale také jako autor skladeb a aranžér bezpochyby patřil. Dokladem byla úvodní instrumentálka Strécovská dvanáctka, v níž si Mojmír vyhradil i sólo na trombon. Řadu gratulantů symbolicky zahájil dlouholetý kmenový zpěvák a manažer orchestru Tibor Lenský českou verzí hitu Irvinga Berlina Cheek to Cheek První duben; následovala poněkud těžkopádná verze písně George Gershwina Summertime v podání Zuzany Gamboa. Skladbu Oblak jako symbolickou zdravici Big Bandu Konzervatoře Brno vystřihla sólistka Ivana Húšťavová na altsaxofon v doprovodu „bromovců“. Dalšími gratulanty byli poněkud indisponovaný, ale odhodlaný Laďa Kerndl s Armstrongovým hitem What a Wonderful World a Helena Blehárová s Kainarovou Černou károu. Jako připomínku každoroční letní jazzové školy, kam o prázdninách jezdil učit, Mojmír Bártek zkomponoval skladbu Na shledanou ve Frýdlantě, v níž si opět zahrál sólo na trombon. Připomínkou vrcholného období Orchestru Gustava Broma i Bártkova působení v jeho řadách bylo vystoupení Jitky Zelenkové, dlouholeté kmenové zpěvačky bandu. Vybrala si českou Smích je lék a úpravu někdejšího hitu Kurta Weilla Mackie Messer, kterou pro Miloše Kopeckého otextoval Jiří Suchý. Závěrečnou píseň Sedmikrásky nad Brnem si zanotovali všichni zpěváci společně se zcela zaplněným sálem Sono Centra. Účinkujících byla celá řada, ovšem Mojmír Bártek byl nejen pouhým oslavencem, nýbrž nezpochybnitelnou hlavní hvězdou večera. Byl prostě „švarný“, jak zní jeho oblíbené úsloví.
Večerem zasvěceně a pohotově provázel programový šéf Českého rozhlasu Brno Jiří Kokmotos, který zároveň řídil záznam pořizovaný audiotechnikou ČRo. Do vysílání by měl být pořad uveden v premiéře 5. července letošního roku.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..