Otazníky ředitelky Filharmonie Brno po Mahlerově Páté

Otazníky ředitelky Filharmonie Brno po Mahlerově Páté

Po víkendovém vychladnutí hlav si dovolím vrátit se ještě jednou ke kauze „Pátá“. Problémem totiž není kritika koncertu jako taková, pokud by věcně rozebrala jednotlivosti či koncepci obecně. Na každém koncertě se dá něco najít a vždy můžeme být dokonalejší. Problémem je zlý útok na filharmonii jako takovou, a to již odbornou kritikou zvát nelze.

Nejdříve výčet otazníků ke kritice pana Špačka:

  • Nerozumím tomu, jakého selhání se dopustila dramaturgie a management filharmonie zařazením Mahlerovy Páté na závěr sezóny a závěr působení šéfdirigenta Aleksandara Markoviće (zvlášť když zařazení celého mahlerovského cyklu bylo před lety skvělou volbou).
  • Nerozumím tomu, proč zklamal orchestr – zkoušel dílo ve standardním režimu a navíc s veřejnou generálkou, na provedení se připravil stejně profesionálně jako jindy navzdory tomu, že tomuto koncertu předcházely a vzápětí na na něj navazují další projekty.
  • Možná nejsou všechny filharmonické koncerty nabity stejnou energií, ale popsat výkon stovky maximálně soustředěných a krev potících hudebníků právě při tomto díle jako „bídný večer, hasičská kutálka či propadák“ je pro mě další otazník – a pro orchestr urážka.
  • Nerozumím pitvání vztahu šéfdirigenta a orchestru – koho v sále zajímá zákulisí, když na pódiu jsou všichni jeden organismus, který usiluje o maximální společný výkon. Na tomto koncertě tomu tak skutečně bylo.
  • Nerozumím neustálým lamentacím nad nevhodným zařazením díla do Janáčkova divadla – kdybych byla kouzelník, hrajeme samozřejmě jinde.
  • Nerozumím odsudku vývoje orchestru za poslední roky – nejen dirigenti, kteří se k nám vracejí po několikaleté pauze a kteří s potěšením kvitují jeho zlepšení, ale i sám přísný pan kritik se ve svých recenzích několikrát pochvalně vyjádřil k úrovni filharmonie.
  • A už vůbec nerozumím zlému rýpnutí do nadšených posluchačů – naše publikum nám široko daleko všichni závidí a už samotný fakt, že dvakrát vyprodáme Janáčkovo divadlo a dalších 400 lidí přijde na veřejnou generálku si snad zasluhuje něco jiného než odsouzení.

Takže proč? Proč zrovna tento koncert? Místo se špatnou akustikou? Ale těm se zkušený brněnský recenzent nepochybně vyhýbá. Únava, špatná nálada? Ale vždyť je to profesionál. Tak už nevím. Jedině snad, že si autor potřebuje pěstovat image nesmlouvavě sršatého kritika, ať to stojí, co to stojí. Anebo to byl původně bohulibý záměr rozproudit veřejnou debatu nad klasickou hudbou? Pak se to tedy opravdu povedlo. Už dlouho se tak vzrušeně nediskutovalo a čísla návštěvnosti stránky vesele poskočila. Ale nevím, zda právě filharmonie z toho má mít radost.

Autorka je ředitelkou Filharmonie Brno a navštívila oba koncerty závěru sezóny

Ilustrační foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • Jan Špaček

    1. srpen 2015, 23:59
    Vážená paní ředitelko, děkuji za Vaši věcnou odpověď. Nemohu sice přijmout Vaši snahu odvést pozornost od skutečnosti, že orchestr, který řídíte, při premiéře mahlerovského programu selhal, jsem ale rád, že Vám vše mohu objasnit. Především mi křivdíte, když píšete, že nerozebírám jednotlivosti či koncepci a vyčítáte mi zlý útok. Ladění mého textu přesně odpovídá interpretační úrovni popisovaného večera, tak se prosím s výhradami obracejte na hudebníky. /// K Vašim otazníkům: (1) SELHÁNÍ DRAMATURGIE A MANAGEMENTU: Dramaturgie ani management nepřihlédly k výlučnosti Mahlerovy hudby: Jeho symfonie jsou nad jiné náročné, specifické a jejich provedení jsou nutně výjimečná. Pro orchestr je to prubířský kámen, na kterém se nejvíce poznají jeho všestranné kvality. Vlastně jste jen Symfonii č. 5 zařadili do programu, vše ostatní jste nechali běžet samospádem stejně, jako kdybyste o Vánocích dávali Rybovku. Nepřidali jste počet zkoušek, nepohlídali, zda je to dobře nazkoušené, neotiskli jste v programu jména hráčů s náročnými sóly (alespoň trubka a lesní roh), nezařadili jste žádnou vhodnou skladbu do první půle a ani jinak jste se nepokusili učinit z koncertu mimořádnou událost, čímž byste nejen navnadili obecenstvo, ale především motivovali hudebníky, na které jsou u Mahlera kladeny mimořádné nároky. Postavili jste se k tomu pasivně, nestalo se nic, čekalo se, jak to vyjde, a ono to ve čtvrtek nevyšlo, zatímco v pátek (zřejmě) ano. Dramaturgie neznamená zařadit skladbu do programu a dále si již ničeho nevšímat. Je třeba vše průběžně po odborné stránce dotvářet a hlídat až do doznění poslední noty. /// (2) PROČ ZKLAMAL ORCHESTR: Ano, tomu já taky nerozumím a je to velká škoda. Pojem "standardní režim" ale příliš neevokuje mimořádnou snahu a dost možná je chyba právě ve zvoleném "standardu". Ten koncert každopádně nebyl jen slabý či nepovedený, byl podle jakýchkoliv solidních měřítek příšerný. /// (3) URÁŽKA PRO ORCHESTR: Každá lidská činnost musí dávat nějaký smysl a plnit daný účel. Úkolem orchestru Filharmonie Brno není potit krev, nýbrž kvalitně zahrát Mahlerovu symfonii. Nejde-li to jinak, třeba i za cenu pocení krve, ale snad není zase tak zle. Pokud to nejde, tak si prostě musíte přiznat, že orchestr na Mahlera nemá a v nejbližší době se mu musí vyhnout. Jsem ale přesvědčen, že není tak zle. Mahler je obrovské sousto, a když všechno perfektně neklape, hrozí velký průšvih, tak jako nyní. Musíte ovšem umět schytat pár zasloužených kritických "ran", jít dál a třebas popřemýšlet, jak to příště lépe pohlídat. Nevěřím, že jste opravdu přesvědčená o tom, že jsem si ráno po koncertě párkrát hodil korunou, vyšla mi z toho zdrcující kritika, tak jsem si vymyslel pár šťavnatých urážek - a bylo hotovo. Nene, takto kritiky nevznikají. Urážlivý byl především výkon orchestru vůči posluchačům. /// (4) VZTAH ŠÉFDIRIGENTA A ORCHESTRU: V tomto s Vámi souhlasím a sám bych to jen tak nevytahoval. Ve dnech před koncertem se o tom však již hovořilo veřejně, bilancovala se Markovićova éra a došlo právě i na rostoucí komunikační problémy mezi ním a členy orchestru, mj. i zde na portálu Brno město hudby - v bilančním článku toto téma nakousl Boris Klepal. Mně bylo šéfdirigenta Markoviće líto, protože to pro něj byl nerovný souboj s (hudebním) veřejným míněním a sám jsem u něj dosud žádný výkonnostní propad nezaznamenal (pravda, nebyl jsem na všech jeho vystoupeních). On tu zřejmě neměl žádnou širokou sociální základnu, žádné přátele, kterým by po kavárnách mohl vysvětlovat své problémy a postoje. Naproti tomu členové orchestru i ostatní zaměstnanci FB jsou společensky velmi aktivní lidé a v případě neshody s jedním umělcem mají řádově větší vliv na mínění hudebního Brna. Nemuselo by mě to zajímat, ale na inkriminovaném koncertě to byl Marković, jak ho známe: nesmírně tvůrčí, aktivní, impulsivní, s velmi inteligentní a působivou koncepcí, která ovšem žádá soustředění a obrovské nasazení hudebníků, tak jako na dávném provedení Mahlerovy symfonie šesté, kterou v úvodu svého textu zmiňuji. Nyní ovšem souhra skřípala v základních obrysech a byla nabíledni otázka, zda svoji roli odcházející šéfdirigent tentokrát zvládl a nastudování dotáhl, anebo zda hudebníci v rámci nějaké třebas jen podvědomé schválnosti nedělali jen to nejnutnější, aby se jim nedalo nic vytknout - to je totiž v případě Mahlerovy hudby vyložená sabotáž. A ovšemže pravda může být i někde uprostřed. Ať tak či onak, je v takové situaci relevantní problémový vztah šéfdirigenta a hráčů zmínit. Kdyby lidé z Filharmonie dodrželi vůči šéfdirigentovi alespoň základní loajalitu a nevynášeli o něm pomluvy (ano, i ty urážlivé), zřejmě by se toto téma veřejně neprobíralo. /// (5) JANÁČKOVO DIVADLO: Ano, nejste kouzelník, optimální řešení se nenabízí, a tak se hraje v akustickém provizoriu Janáčkova divadla. Jinými slovy, neděláte s tím nic. V Brně se ovšem nabízejí i jiná provizoria, minimálně Besední dům a Stadion, jejichž nevýhody nejsou rázu akustického, týkají se spíše komfortu, kapacity atp. Jejich alespoň částečné využití by zdejším posluchačům ukázalo, jak orchestr doopravdy zní (ten náš, ale i kterýkoliv jiný), a došlo by také k pokroku v četnosti koncertů, která se nezlepšuje s poukazem na finanční a termínovou nedostupnost Janáčkova divadla. Je totiž známo, že zdejší orchestr hraje minimálně, množství jeho běžných brněnských vystoupení (bez mimořádných a komorních) je oproti zvyklostem velkých orchestrů, v nichž jsou hráči zaměstnáni, poloviční až třetinové. Filharmonie Brno ovšem bohužel jako alternativu volí Vaňkovku, což je druhé akustické provizorium. Vy máte výmluvu (budiž, omluvu), že to jinak nejde, nu dobrá, ale nemůžete nikomu zazlívat, že napíše, že to takto není dobré. Přitom deformace poslechového ideálu je v Brně prakticky všeobecná: Tlumené a neznějící Janáčkovo divadlo se stalo standardem a hlučná akustika Besedního domu se proto zdá nepřijatelná, přestože i v takových sálech se hrává, například v Kyjevě, a to i velké symfonie. Je to jen opačný extrém. /// (6) VÝVOJ ORCHESTRU ZA POSLEDNÍ ROKY: Však také celkový vývoj orchestru neodsuzuji. Jen je to s Vámi občas hodně nahoru - dolů, proto poukazuji na lidskou stránku věci: I když to třeba někdy neklape, některé věci by hráči v rámci vlastní odpovědnosti a stavovské cti měli zachraňovat třebas i dirigentům navzdory; s případnou nepřízní okolností a s absencí motivace by se neměli smiřovat. Není to ovšem jen problém našeho orchestru, i taková Česká filharmonie mívala hrozivé výkonnostní výkyvy, především v začátcích sezón. /// (7) BRNĚNSKÉ PUBLIKUM: Píšu o tom již výše. Já jsem na brněnské publikum také hrdý, ale jeho hlavní předností je početnost. Jeho trvalá přízeň všem abonentním řadám v dobách dobrých i zlých je vskutku impozantní, ale nemusí filharmonii nutně motivovat ke vstřícnosti a patřičným interpretačním výkonům. Pravda, moje slova o "jakémkoliv kraválu" mohla být formulována noblesněji, myšlenka ale zůstává: Mahlera tu má na rozdíl od významnějších hudebních center málokdo zažitého, tolik konstatování. Přitom se jedná o vrchol orchestrálního umění a Brno je s akademií, konzervatoří, operou, filharmonií, mnoha festivaly a sítí hudebek hudebním centrem nejvyšší kategorie. /// V závěru svých výhrad naznačujete, že jsem si v divadle sedl na špatné místo, měl jsem špatnou náladu, byl jsem unavený, buduji si nesmlouvavou reputaci a mým cílem je zvýšit návštěvnost tohoto webu. Do takových postojů Vám mluvit nemohu, neupírejte mi ale to, že referuji zásadně a pravdivě o průběhu koncertu, nikoliv o postranních věcech. Je to svého druhu poslání a snaha o kultivaci zanikajícího řemesla hudební kritiky. To je ta jedině správná motivace, jinak bych s radostí chodil na vydařenější páteční reprízy a nevyměňoval si s Vámi nic než úsměvy a komplimenty. /// Mimochodem, zřejmě jste krom hráčů byla jedna z mála, kdo slyšel oba koncerty. Řekněte sama, který byl lepší? /// Pěkně Vás zdraví Jan Špaček
  • Ota Blažek

    4. červen 2015, 20:18
    Překvapila mne názorová řež, která se strhla po "rozlúčkovém" koncertu Alexandara Markoviče - Mahlerově 5.symfonii. S partnerkou jsme absolvovali generální zkoušku a páteční provedení. Co se týče provedení právě a jen Mahlerovy páté, v tomto případě nejsem vybaven dostatečně kovaným názorem, abych právě tento poslední Markovičův večer hájil do krve. Byli jsme však s partnerkou svědky celého Markovičova působení v Brně - a to od prvního - ještě "záskokového" vystoupení. V hodnocení jeho celého šestiletého období jsme naprosto přesvědčeni, že jeho působení bylo velmi blahodárné. Od prvního koncertu vynikal pevným dirigentským vedením a ve výsledku krásně plastickým zvukem orchestru. Ten se za jeho působení vypracoval na skvělou úroveň a ke skvělé souhře. Slýchal jsem a vidím náznaky, že Markovičův lidský přístup možná nebyl ideální, že "si hrál na svoje triko" a pěstoval svůj image. Měli jsme také informace, že filharmoniky "drezúruje a dře". Surově řečeno - nás jako posluchače nemusely vnitřní problémy zajímat, pokud nebyly slyšet na pódiu. Navíc - nedokážeme pochopit, jak si může šéfdirigent pěstovat jen svůj osobní image, aniž by jej opíral o výkon a tedy i pověst jemu svěřeného orchestru. Závěrem - za nás dva - jsme panu Markovičovi za jeho působeni vděčni.
  • Petr Zahradník

    3. červen 2015, 23:17
    Skvěle napsaná reakce. Reakce formou otázek je způsob, jak na nikoho přímo neútočit, nehodnotit, jen vést k zamyšlení se a je na každém, jak si odpoví. Znovu ukázka toho, jak inteligentní a schopnou ředitelku filharmonie má. Odpovědí původního recenzenta se asi nedočkáme. Je to přeci typické pro určitý typ lidí - naházet na všechny špínu a čekat, co to přinese. Pokud přijde pochvalné poklepávání po ramenou (tak typické pro určitou část obyvatel, když se na někoho "hází hnůj"), pak se k tomu hrdě hlásit. Ale co když lidé zareagují jinak, nečekaně? Pak je nejlepší metodou mlčet a doufat, že se na celou záležitost rychle zapomene a vyčkávat na jinou příležitost, jak vyniknout a být zajímavý. Pro příště bude muset ale recenzent počítat s tím, že publikum je přeci jenom na vyšší úrovni než by si leckdo myslel, a že zaujmout je potřeba tedy jinak - věcnou, na faktech založenou, neurážející kritikou, napsanou tak, aby upozornila na nedostatky, motivovala k lepším výkonům a ocenila to, co si ocenění zaslouží.
  • Lenka Němcová

    2. červen 2015, 19:05
    Krásná reakce. Marně zatím čekám/e na reakci toho, komu otázky patří... Dozvím/e se něco? (Lenka Němcová, PR manažerka Filharmonie Brno)
  • Pavel Peřina

    2. červen 2015, 15:01
    Slova pana Špačka jsou skutečně jako bouře, která se odněkud neočekávaně přihnala a nenechala na zúčastněných ani jedinou nitku suchou. Exhibice? Nikoliv, tu recenzent nemá zapotřebí. Zklamání? Možná. Jako milovník Mahlerovy hudby se jistě již měsíce dopředu těšil na ono vydatné symfonické sousto na domácí scéně, a pak mu nechutnalo a odcházel znechucen. S podrážděným hudebním žaludkem explodovala ruka kritikova v ničivé tornádo a smetla možná více, než kolik původně zamýšlela :-) Všem kritikům (nejen p. Špačkovi) vřele doporučuji jako povinnou četbu začátek sedmé kapitoly Matoušova evangelia, aby před tvorbou recenzí nejprve zjistili, zda by si oni samotní něco neměli vyjmout z oka ;-) Pavel Peřina (student FF)

Dále si přečtěte

Symfonie Gustava Mahlera představují nejvyšší a nejkomplexnější symfonickou interpretační metu i riziko. V Brně včera selhal orchestr jako celek i mnoho jeho jednotlivců, odcházející šéfdirigent, dramaturgie i management.  více

Nestává se často, aby recenzent doslova a do písmene roztrhal interprety tak, jako to udělal Jan Špaček v reakci na čtvrteční provedení Mahlerovy Páté symfonie Filharmonií Brno a Aleksandarem Markovićem. Před návštěvou pátečního koncertu jsem recenzi četl a byl jsem zvědavý, jaká hrůza mne v Janáčkově divadle čeká. Zdá se, že jsme buď každý navštívili jiný koncert nebo se naše vnímání interpretované hudby diametrálně lišilo.  více

Recenze Jana Špačka na závěrečný koncert Filharmonie Brno 28. května publikovaná na tomto serveru pod názvem „Mahlerova Pátá a Aleksandar Markovič: Už abych byl pryč!“ je natolik výraznou snůškou nepravd, trapných invektiv a dehonestujících soudů, že je na místě reagovat a uvést je na pravou míru.  více



Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Téma v názvu je dosti široké a neodvažuji se svůj text nazvat jinak, než letmým ohlédnutím. Nejdříve si však dovolím malou retrospektivu.  více

Po dvou týdnech od uvedení Mahlerovy Písně žalobné se do prostor Janáčkova divadla vrátila Filharmonie Brno s podobně ambiciózním programem. Pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese koncertně provedla kompletní oratorium Mesiáš Georga Friedricha Händela. Nastudování aranže vytvořené Wolfgangem Amadeem Mozartem se společně s orchestrem ujal Slovenský filharmonický sbor pod vedením Jana Rozehnala, a čtveřice sólistů ve složení Jana Sibera (soprán), Václava Krejčí Housková (mezzosoprán), Christoph Prégardien (tenor) a Lukáš Bařák (basbaryton).  více

Pro poslední koncert letošního, sedmnáctého ročníku multižánrového festivalu Groove Brno si organizátoři schovali opravdovou lahůdku. V sobotu 7. prosince vystoupil v brněnském Metro Music Baru americký baskytarista, zpěvák a experimentátor MonoNeon, kterého doprovodila trojice muzikantů Xavier Lynn (elektrická kytara, vokály), Dominique Xavier Taplin (klávesy, vokály) a Jackie Withfield (bicí, vokály).  více

Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Nejčtenější

Kritika

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více