Otazníky ředitelky Filharmonie Brno po Mahlerově Páté

Otazníky ředitelky Filharmonie Brno po Mahlerově Páté

Po víkendovém vychladnutí hlav si dovolím vrátit se ještě jednou ke kauze „Pátá“. Problémem totiž není kritika koncertu jako taková, pokud by věcně rozebrala jednotlivosti či koncepci obecně. Na každém koncertě se dá něco najít a vždy můžeme být dokonalejší. Problémem je zlý útok na filharmonii jako takovou, a to již odbornou kritikou zvát nelze.

Nejdříve výčet otazníků ke kritice pana Špačka:

  • Nerozumím tomu, jakého selhání se dopustila dramaturgie a management filharmonie zařazením Mahlerovy Páté na závěr sezóny a závěr působení šéfdirigenta Aleksandara Markoviće (zvlášť když zařazení celého mahlerovského cyklu bylo před lety skvělou volbou).
  • Nerozumím tomu, proč zklamal orchestr – zkoušel dílo ve standardním režimu a navíc s veřejnou generálkou, na provedení se připravil stejně profesionálně jako jindy navzdory tomu, že tomuto koncertu předcházely a vzápětí na na něj navazují další projekty.
  • Možná nejsou všechny filharmonické koncerty nabity stejnou energií, ale popsat výkon stovky maximálně soustředěných a krev potících hudebníků právě při tomto díle jako „bídný večer, hasičská kutálka či propadák“ je pro mě další otazník – a pro orchestr urážka.
  • Nerozumím pitvání vztahu šéfdirigenta a orchestru – koho v sále zajímá zákulisí, když na pódiu jsou všichni jeden organismus, který usiluje o maximální společný výkon. Na tomto koncertě tomu tak skutečně bylo.
  • Nerozumím neustálým lamentacím nad nevhodným zařazením díla do Janáčkova divadla – kdybych byla kouzelník, hrajeme samozřejmě jinde.
  • Nerozumím odsudku vývoje orchestru za poslední roky – nejen dirigenti, kteří se k nám vracejí po několikaleté pauze a kteří s potěšením kvitují jeho zlepšení, ale i sám přísný pan kritik se ve svých recenzích několikrát pochvalně vyjádřil k úrovni filharmonie.
  • A už vůbec nerozumím zlému rýpnutí do nadšených posluchačů – naše publikum nám široko daleko všichni závidí a už samotný fakt, že dvakrát vyprodáme Janáčkovo divadlo a dalších 400 lidí přijde na veřejnou generálku si snad zasluhuje něco jiného než odsouzení.

Takže proč? Proč zrovna tento koncert? Místo se špatnou akustikou? Ale těm se zkušený brněnský recenzent nepochybně vyhýbá. Únava, špatná nálada? Ale vždyť je to profesionál. Tak už nevím. Jedině snad, že si autor potřebuje pěstovat image nesmlouvavě sršatého kritika, ať to stojí, co to stojí. Anebo to byl původně bohulibý záměr rozproudit veřejnou debatu nad klasickou hudbou? Pak se to tedy opravdu povedlo. Už dlouho se tak vzrušeně nediskutovalo a čísla návštěvnosti stránky vesele poskočila. Ale nevím, zda právě filharmonie z toho má mít radost.

Autorka je ředitelkou Filharmonie Brno a navštívila oba koncerty závěru sezóny

Ilustrační foto Petr Francán

Komentáře

Reagovat
  • Jan Špaček

    1. srpen 2015, 23:59
    Vážená paní ředitelko, děkuji za Vaši věcnou odpověď. Nemohu sice přijmout Vaši snahu odvést pozornost od skutečnosti, že orchestr, který řídíte, při premiéře mahlerovského programu selhal, jsem ale rád, že Vám vše mohu objasnit. Především mi křivdíte, když píšete, že nerozebírám jednotlivosti či koncepci a vyčítáte mi zlý útok. Ladění mého textu přesně odpovídá interpretační úrovni popisovaného večera, tak se prosím s výhradami obracejte na hudebníky. /// K Vašim otazníkům: (1) SELHÁNÍ DRAMATURGIE A MANAGEMENTU: Dramaturgie ani management nepřihlédly k výlučnosti Mahlerovy hudby: Jeho symfonie jsou nad jiné náročné, specifické a jejich provedení jsou nutně výjimečná. Pro orchestr je to prubířský kámen, na kterém se nejvíce poznají jeho všestranné kvality. Vlastně jste jen Symfonii č. 5 zařadili do programu, vše ostatní jste nechali běžet samospádem stejně, jako kdybyste o Vánocích dávali Rybovku. Nepřidali jste počet zkoušek, nepohlídali, zda je to dobře nazkoušené, neotiskli jste v programu jména hráčů s náročnými sóly (alespoň trubka a lesní roh), nezařadili jste žádnou vhodnou skladbu do první půle a ani jinak jste se nepokusili učinit z koncertu mimořádnou událost, čímž byste nejen navnadili obecenstvo, ale především motivovali hudebníky, na které jsou u Mahlera kladeny mimořádné nároky. Postavili jste se k tomu pasivně, nestalo se nic, čekalo se, jak to vyjde, a ono to ve čtvrtek nevyšlo, zatímco v pátek (zřejmě) ano. Dramaturgie neznamená zařadit skladbu do programu a dále si již ničeho nevšímat. Je třeba vše průběžně po odborné stránce dotvářet a hlídat až do doznění poslední noty. /// (2) PROČ ZKLAMAL ORCHESTR: Ano, tomu já taky nerozumím a je to velká škoda. Pojem "standardní režim" ale příliš neevokuje mimořádnou snahu a dost možná je chyba právě ve zvoleném "standardu". Ten koncert každopádně nebyl jen slabý či nepovedený, byl podle jakýchkoliv solidních měřítek příšerný. /// (3) URÁŽKA PRO ORCHESTR: Každá lidská činnost musí dávat nějaký smysl a plnit daný účel. Úkolem orchestru Filharmonie Brno není potit krev, nýbrž kvalitně zahrát Mahlerovu symfonii. Nejde-li to jinak, třeba i za cenu pocení krve, ale snad není zase tak zle. Pokud to nejde, tak si prostě musíte přiznat, že orchestr na Mahlera nemá a v nejbližší době se mu musí vyhnout. Jsem ale přesvědčen, že není tak zle. Mahler je obrovské sousto, a když všechno perfektně neklape, hrozí velký průšvih, tak jako nyní. Musíte ovšem umět schytat pár zasloužených kritických "ran", jít dál a třebas popřemýšlet, jak to příště lépe pohlídat. Nevěřím, že jste opravdu přesvědčená o tom, že jsem si ráno po koncertě párkrát hodil korunou, vyšla mi z toho zdrcující kritika, tak jsem si vymyslel pár šťavnatých urážek - a bylo hotovo. Nene, takto kritiky nevznikají. Urážlivý byl především výkon orchestru vůči posluchačům. /// (4) VZTAH ŠÉFDIRIGENTA A ORCHESTRU: V tomto s Vámi souhlasím a sám bych to jen tak nevytahoval. Ve dnech před koncertem se o tom však již hovořilo veřejně, bilancovala se Markovićova éra a došlo právě i na rostoucí komunikační problémy mezi ním a členy orchestru, mj. i zde na portálu Brno město hudby - v bilančním článku toto téma nakousl Boris Klepal. Mně bylo šéfdirigenta Markoviće líto, protože to pro něj byl nerovný souboj s (hudebním) veřejným míněním a sám jsem u něj dosud žádný výkonnostní propad nezaznamenal (pravda, nebyl jsem na všech jeho vystoupeních). On tu zřejmě neměl žádnou širokou sociální základnu, žádné přátele, kterým by po kavárnách mohl vysvětlovat své problémy a postoje. Naproti tomu členové orchestru i ostatní zaměstnanci FB jsou společensky velmi aktivní lidé a v případě neshody s jedním umělcem mají řádově větší vliv na mínění hudebního Brna. Nemuselo by mě to zajímat, ale na inkriminovaném koncertě to byl Marković, jak ho známe: nesmírně tvůrčí, aktivní, impulsivní, s velmi inteligentní a působivou koncepcí, která ovšem žádá soustředění a obrovské nasazení hudebníků, tak jako na dávném provedení Mahlerovy symfonie šesté, kterou v úvodu svého textu zmiňuji. Nyní ovšem souhra skřípala v základních obrysech a byla nabíledni otázka, zda svoji roli odcházející šéfdirigent tentokrát zvládl a nastudování dotáhl, anebo zda hudebníci v rámci nějaké třebas jen podvědomé schválnosti nedělali jen to nejnutnější, aby se jim nedalo nic vytknout - to je totiž v případě Mahlerovy hudby vyložená sabotáž. A ovšemže pravda může být i někde uprostřed. Ať tak či onak, je v takové situaci relevantní problémový vztah šéfdirigenta a hráčů zmínit. Kdyby lidé z Filharmonie dodrželi vůči šéfdirigentovi alespoň základní loajalitu a nevynášeli o něm pomluvy (ano, i ty urážlivé), zřejmě by se toto téma veřejně neprobíralo. /// (5) JANÁČKOVO DIVADLO: Ano, nejste kouzelník, optimální řešení se nenabízí, a tak se hraje v akustickém provizoriu Janáčkova divadla. Jinými slovy, neděláte s tím nic. V Brně se ovšem nabízejí i jiná provizoria, minimálně Besední dům a Stadion, jejichž nevýhody nejsou rázu akustického, týkají se spíše komfortu, kapacity atp. Jejich alespoň částečné využití by zdejším posluchačům ukázalo, jak orchestr doopravdy zní (ten náš, ale i kterýkoliv jiný), a došlo by také k pokroku v četnosti koncertů, která se nezlepšuje s poukazem na finanční a termínovou nedostupnost Janáčkova divadla. Je totiž známo, že zdejší orchestr hraje minimálně, množství jeho běžných brněnských vystoupení (bez mimořádných a komorních) je oproti zvyklostem velkých orchestrů, v nichž jsou hráči zaměstnáni, poloviční až třetinové. Filharmonie Brno ovšem bohužel jako alternativu volí Vaňkovku, což je druhé akustické provizorium. Vy máte výmluvu (budiž, omluvu), že to jinak nejde, nu dobrá, ale nemůžete nikomu zazlívat, že napíše, že to takto není dobré. Přitom deformace poslechového ideálu je v Brně prakticky všeobecná: Tlumené a neznějící Janáčkovo divadlo se stalo standardem a hlučná akustika Besedního domu se proto zdá nepřijatelná, přestože i v takových sálech se hrává, například v Kyjevě, a to i velké symfonie. Je to jen opačný extrém. /// (6) VÝVOJ ORCHESTRU ZA POSLEDNÍ ROKY: Však také celkový vývoj orchestru neodsuzuji. Jen je to s Vámi občas hodně nahoru - dolů, proto poukazuji na lidskou stránku věci: I když to třeba někdy neklape, některé věci by hráči v rámci vlastní odpovědnosti a stavovské cti měli zachraňovat třebas i dirigentům navzdory; s případnou nepřízní okolností a s absencí motivace by se neměli smiřovat. Není to ovšem jen problém našeho orchestru, i taková Česká filharmonie mívala hrozivé výkonnostní výkyvy, především v začátcích sezón. /// (7) BRNĚNSKÉ PUBLIKUM: Píšu o tom již výše. Já jsem na brněnské publikum také hrdý, ale jeho hlavní předností je početnost. Jeho trvalá přízeň všem abonentním řadám v dobách dobrých i zlých je vskutku impozantní, ale nemusí filharmonii nutně motivovat ke vstřícnosti a patřičným interpretačním výkonům. Pravda, moje slova o "jakémkoliv kraválu" mohla být formulována noblesněji, myšlenka ale zůstává: Mahlera tu má na rozdíl od významnějších hudebních center málokdo zažitého, tolik konstatování. Přitom se jedná o vrchol orchestrálního umění a Brno je s akademií, konzervatoří, operou, filharmonií, mnoha festivaly a sítí hudebek hudebním centrem nejvyšší kategorie. /// V závěru svých výhrad naznačujete, že jsem si v divadle sedl na špatné místo, měl jsem špatnou náladu, byl jsem unavený, buduji si nesmlouvavou reputaci a mým cílem je zvýšit návštěvnost tohoto webu. Do takových postojů Vám mluvit nemohu, neupírejte mi ale to, že referuji zásadně a pravdivě o průběhu koncertu, nikoliv o postranních věcech. Je to svého druhu poslání a snaha o kultivaci zanikajícího řemesla hudební kritiky. To je ta jedině správná motivace, jinak bych s radostí chodil na vydařenější páteční reprízy a nevyměňoval si s Vámi nic než úsměvy a komplimenty. /// Mimochodem, zřejmě jste krom hráčů byla jedna z mála, kdo slyšel oba koncerty. Řekněte sama, který byl lepší? /// Pěkně Vás zdraví Jan Špaček
  • Ota Blažek

    4. červen 2015, 20:18
    Překvapila mne názorová řež, která se strhla po "rozlúčkovém" koncertu Alexandara Markoviče - Mahlerově 5.symfonii. S partnerkou jsme absolvovali generální zkoušku a páteční provedení. Co se týče provedení právě a jen Mahlerovy páté, v tomto případě nejsem vybaven dostatečně kovaným názorem, abych právě tento poslední Markovičův večer hájil do krve. Byli jsme však s partnerkou svědky celého Markovičova působení v Brně - a to od prvního - ještě "záskokového" vystoupení. V hodnocení jeho celého šestiletého období jsme naprosto přesvědčeni, že jeho působení bylo velmi blahodárné. Od prvního koncertu vynikal pevným dirigentským vedením a ve výsledku krásně plastickým zvukem orchestru. Ten se za jeho působení vypracoval na skvělou úroveň a ke skvělé souhře. Slýchal jsem a vidím náznaky, že Markovičův lidský přístup možná nebyl ideální, že "si hrál na svoje triko" a pěstoval svůj image. Měli jsme také informace, že filharmoniky "drezúruje a dře". Surově řečeno - nás jako posluchače nemusely vnitřní problémy zajímat, pokud nebyly slyšet na pódiu. Navíc - nedokážeme pochopit, jak si může šéfdirigent pěstovat jen svůj osobní image, aniž by jej opíral o výkon a tedy i pověst jemu svěřeného orchestru. Závěrem - za nás dva - jsme panu Markovičovi za jeho působeni vděčni.
  • Petr Zahradník

    3. červen 2015, 23:17
    Skvěle napsaná reakce. Reakce formou otázek je způsob, jak na nikoho přímo neútočit, nehodnotit, jen vést k zamyšlení se a je na každém, jak si odpoví. Znovu ukázka toho, jak inteligentní a schopnou ředitelku filharmonie má. Odpovědí původního recenzenta se asi nedočkáme. Je to přeci typické pro určitý typ lidí - naházet na všechny špínu a čekat, co to přinese. Pokud přijde pochvalné poklepávání po ramenou (tak typické pro určitou část obyvatel, když se na někoho "hází hnůj"), pak se k tomu hrdě hlásit. Ale co když lidé zareagují jinak, nečekaně? Pak je nejlepší metodou mlčet a doufat, že se na celou záležitost rychle zapomene a vyčkávat na jinou příležitost, jak vyniknout a být zajímavý. Pro příště bude muset ale recenzent počítat s tím, že publikum je přeci jenom na vyšší úrovni než by si leckdo myslel, a že zaujmout je potřeba tedy jinak - věcnou, na faktech založenou, neurážející kritikou, napsanou tak, aby upozornila na nedostatky, motivovala k lepším výkonům a ocenila to, co si ocenění zaslouží.
  • Lenka Němcová

    2. červen 2015, 19:05
    Krásná reakce. Marně zatím čekám/e na reakci toho, komu otázky patří... Dozvím/e se něco? (Lenka Němcová, PR manažerka Filharmonie Brno)
  • Pavel Peřina

    2. červen 2015, 15:01
    Slova pana Špačka jsou skutečně jako bouře, která se odněkud neočekávaně přihnala a nenechala na zúčastněných ani jedinou nitku suchou. Exhibice? Nikoliv, tu recenzent nemá zapotřebí. Zklamání? Možná. Jako milovník Mahlerovy hudby se jistě již měsíce dopředu těšil na ono vydatné symfonické sousto na domácí scéně, a pak mu nechutnalo a odcházel znechucen. S podrážděným hudebním žaludkem explodovala ruka kritikova v ničivé tornádo a smetla možná více, než kolik původně zamýšlela :-) Všem kritikům (nejen p. Špačkovi) vřele doporučuji jako povinnou četbu začátek sedmé kapitoly Matoušova evangelia, aby před tvorbou recenzí nejprve zjistili, zda by si oni samotní něco neměli vyjmout z oka ;-) Pavel Peřina (student FF)

Dále si přečtěte

Symfonie Gustava Mahlera představují nejvyšší a nejkomplexnější symfonickou interpretační metu i riziko. V Brně včera selhal orchestr jako celek i mnoho jeho jednotlivců, odcházející šéfdirigent, dramaturgie i management.  více

Nestává se často, aby recenzent doslova a do písmene roztrhal interprety tak, jako to udělal Jan Špaček v reakci na čtvrteční provedení Mahlerovy Páté symfonie Filharmonií Brno a Aleksandarem Markovićem. Před návštěvou pátečního koncertu jsem recenzi četl a byl jsem zvědavý, jaká hrůza mne v Janáčkově divadle čeká. Zdá se, že jsme buď každý navštívili jiný koncert nebo se naše vnímání interpretované hudby diametrálně lišilo.  více

Recenze Jana Špačka na závěrečný koncert Filharmonie Brno 28. května publikovaná na tomto serveru pod názvem „Mahlerova Pátá a Aleksandar Markovič: Už abych byl pryč!“ je natolik výraznou snůškou nepravd, trapných invektiv a dehonestujících soudů, že je na místě reagovat a uvést je na pravou míru.  více



Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více