„Album o zatemňování estetizací stoji na větě, že se lidé skrz krásu nemohou dostat do dolní části země,“ vysvětluje na svém webu kapela Pátí na světě a pokračuje: „Původně kvarteto, dnes trio, vydává se do hájemství sirupovitých smyčců. Tímto lepkavým houštím klestí si cestu k dalším a dalším refrénům, jež se tak lehce ztrácí u táborových ohňů.“ Skupinu, která v červnu vydala své druhé album Jupiter Carousel, dnes tvoří Tomáš Deležal (dechový syntezátor EWI), Petr Fučík (bicí, klávesové nástroje) a Ivan Palacký (kytara, zpěv). Všichni při mají na brněnské alternativní scéně už leccos za sebou, Palacký byl například jedním z pilířů velmi zajímavé skupiny Sledě živé sledě a za zmínku stojí i jeho duo s Peterem Grahamem Palagrachio, v němž hrál na pletací stroj. Pátí na světě sice navazuje na mnohé ze zdejší alternativní scény, mnoho toho v určitých fragmentech a vrstvách připomíná, ale přes to všechno jde o jednu z nejoriginálnějších kapel, které momentálně na Moravě fungují.
Pokud se pánové už na svém prvním albu odvolávali na country a nyní píšou o táborových ohních, je to samozřejmě nadsázka, ale zároveň nejde o úplný nonsens. Hudba Pátých na světě totiž stojí na dokonalém souzvuku elektroniky, bicích, které hrají několik různých rolí, a v řadě skladeb dominantní akustické kytary. Hned úvodní píseň Jupiter Carousel se rozvine do velmi silné melodie, umocněné sbory, v nichž mužským členům skupiny vypomáhá hostující Lucie Páchová. Podobných momentů, kdy se z nadžánrového či mimožánrového tvaru vyklube „obyčejná písnička“, kterou by si skutečně mohli zpívat osvícení trampové, je ostatně na albu mnohem víc.
Pátí na světě jsou skutečně originální, a to i přesto, že v určitých momentech připomínají kdekoho. Můžeme hovořit o pokračování nové vlny z 80. let, o navazování na to nejlepší z brněnské alternativy v čele s Dunajem a ranými sólovými alby Vladimíra Václavka, případně na deklamovaný zpěv Martina Kozlovského z kapely Hrozně. Stejně tak by se ale – a nebojme se toho srovnání – některé akustické pasáže včetně Palackého zpěvu dobře vyjímaly na The Wall od Pink Floyd (zkuste si pustit za sebou The Tunnel od PnS a Mother od PF). Nikoho z uvedených (spíše podvědomých) „vzorů“ Pátí na světě nekopírují. Spíše sestavují svou originální koláž, k níž patří také naprosto originální a slovy stěží popsatelný způsob zacházení se slovy. V textech se střídá angličtina a čeština, fantaskní obrazy, úvahy a moudra i čistý surrealismus. „Je ve městě stezka malá, úzká u Cheposu. My body don’t want me more!“ začíná například píseň Stezka. Nebrňan (i Brňan) si může na Googlu vyhledat, co a kde je Chepos, případně zauvažovat, zda nejde o překlep a zda se k vestálským pannám (dále v textu) nehodí spíše Cheops. Podobných hříček nebo výzev k přemýšlení nabízejí Pátí na světě ve svých písních spoustu. Například: Každý pět minut, osm sekund / projede kolem jednotlivce / nabízející se všechno. / Jenže my pořád s tou krásou! / Pusťme pojednou estetiku na trestné kolo!“
Písně Pátých na světě nejsou krásné na první poslech, ale prakticky v každé z nich krásu při pozorném sledování objevíme. Nejsou to hity, nejsou to „písničky k táboráku“, ale není to ani nesrozumitelná alternativa, umění pro umění. Jsou to poučené písně, zajímavě napsané i zaranžované (i díky spolupráci s Tomášem Vtípilem, který nahrál zmíněné „sirupovité smyčce“ a nahrávku citlivě zmixoval a zmasteroval). O Pátých na světě znalé publikum hovořilo v superlativech už po vydání prvního alba UNIORI (2016). Novinkou Jupiter Carousel však kapela skutečně stvrdila, že máme co do činění s mimořádnými a originálními tvůrci alternativních písní. Slovo PÍSNÍ je přitom třeba zdůraznit.
Pátí na světě – Jupiter Carousel, Polí5, 2021, 10 skladeb, celkový čas 47:41
Zatím nebyl přidán žádný komentář..