Zbrojovka Brno slaví sto let, oslavy mají být velkolepé a – světe div se – platí se na ně vstupné. Klub je původně stanovil v opravdu nehorázné výši 200 Kč, což vyvolalo takovou vlnu nevole, že se do věci opřela i brněnská sekce iDnes. Fotbalový duch Karla Škrabala – nyní zástupce šéfredaktora MF DNES pro regiony – zřejmě straší v redakci pořád dál. Tlak veřejnosti musel být děsivý, protože vedení klubu vyměklo a snížilo vstupné na polovinu. Stávkokazům, kteří byli ochotní dát i původní částku, bude rozdíl vrácen. Na programu je utkání hvězd Zbrojovky Brno proti Slovanu Bratislava, předzápas zbrojováckého výběru proti Kometě Brno, ohňostroj a další atrakce. To všechno tedy mohou věrní fanoušci zhlédnout za cenu tří piv. No dobrá, za cenu čtyř mizerných piv.
Vzpomněl jsem si přitom na otrávené obličeje i řeči lidí před vchodem do klubu... mohl to být asi kterýkoliv: „Jo von je dneska koncert... a kolik to stojí... cože STO PADESÁT KORUN?!?!“ Vzpomněl jsem si na všechny ty směšně rachotící plechovky na dobrovolné vstupné – co by se muselo na jevišti dít, aby na to nestačily drobné? Zábava musí být pro všechny a stát musí málo, v lepším případě nic. Druhá věc potom je, jak taková zábava vypadá, ale to bych chtěl protentokrát nechat spíš stranou. Zbrojovka se v tabulce drží na pěkném třináctém místě a předpokládám, že její fotbal je podobně atraktivní jako brněnská opera. Tam stojí nejdražší lístek dokonce pětistovku, což dělá podstatně více piv než za fotbal, ale pořád je to jakési nic. Upozorňuji, že když se má hrát opera se sborem, musí přijít do práce nějakých dvě stě lidí, nemluvě o tom, kolik peněz stojí v takovém baráku jenom rozsvítit. Můžeme pokračovat ve filharmonii, činohře, malých divadlech a skončit u jazzového nebo undergroundového klubu pro padesát lidí. Bez ohledu na kvalitu produkce se všude najde hulákající skupina návštěvníků, kterým vstupné jaksi nevoní.
Měli by si někdy svých pár upocených stovek vzít a jít si koupit lístek třeba do Vídeňské státní opery. V pohodě by se dostali na místa k stání, pokud by jim nevadilo, že se na takové lístky stojí několikahodinová fronta. Ale pokud by si chtěli sednout, asi by se o ně u pokladny začal pokoušet infarkt – lístky do přízemí jsou za nějakých 200 EUR. Potom vstupné opravdu pomaličku klesá zároveň s tím, čím výš je galerie, na kterou si chcete lístek koupit. Někam pod strop, kde není moc vidět, by těch pět set ještě mohlo stačit. Vstupné na Filharmonii Brno v mnichovském Gasteigu stálo od 25 do 165 EUR. Kolik jste ochotní dát za její koncert v Brně?
Vyzývat ke zdražování je něco podobného jako říkat si rovnou o facku, ale vážně – co by kdo chtěl za stovku? Nevím, jestli byl někdo z těch povykujících lidí v posledních letech v obchodě pro chleba nebo někde parkoval. Stovku stojí gyros, kterým se běžně zahání noční opilecký hlad. Následovat by mohlo ještě skuhrání, že tu nemáme platy „jako na západě“, případně jeho inteligentnější podoba ve formě řečí o rozdílné kupní síle. K tomu bych jen podotknul, že spousta věcí už tu „stejně jako na západě“ stojí. Rozdíl je v tom, že jsou pro život mnohem důležitější a potřebnější než hudba, divadlo a fotbal. Nad brněnskými nájmy můžeme skřípat zuby do sytosti, ale většina z nás kvůli nim pod most bydlet nepůjde. Jen těmi zuby přestane skřípat, zatne je a zaplatí. Ale nějaký fotbal nebo umění – dejte pokoj, kdo by za to utrácel.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..