Pět minut před začátkem: Besední dům a války světů

Pět minut před začátkem: Besední dům a války světů

Do základů staveb se kdysi podle pověstí zazdívala poctivá duše, aby dílo vydrželo. Besední dům je svým vnitřním uspořádáním stavba již zcela moderní a jeho architekt Theophil von Hansen pravděpodobně nic takového nepožadoval. Svou lidskou oběť ale budova přece jenom má – na schodech byl před sto deseti lety smrtelně raněn František Pavlík.

Besední dům byl začátkem 20. století centrem českého kulturního života v Brně, a to nejen hudebního. Své útočiště tu nacházel spolky a veřejné organizace všeho druhu. Měl ovšem také svůj německý protipól, který sídlil v Německém domě na dnešním Moravském náměstí. Bylo to 1. října 1905, kdy se k němu sjížděly delegace z německých měst Moravy na svůj Volkstag – Lidový den. Jeho účastníci se nepřijížděli bavit, ale chtěli říct hodně nahlas, že druhá česká univerzita, o kterou se vedly boje už dlouho – v Brně rozhodně nebude. Ve stejný den se sjeli do Brna i účastníci české protidemonstrace, kteří v hlasitosti svých projevů nezůstávali nijak pozadu. Horké hlavy nevychladly ani do druhého dne a před Besedním domem se srazily obě demonstrující strany s četníky a vojskem. Nepřipomíná vám to něco?

Na 1. máje 2011 se iniciativa Brno blokuje rozhodla zastavit pochod neonacistů Cejlem, policii se tehdy povedlo udržet oba tábory od sebe bez větších incidentů. Proti neohlášenému protiromskému pochodu neonacistů se 24. srpna 2013 rozhodlo vystoupit několik občanských iniciativ a celá akce skončila poněkud cimrmanovsky. Neonacistů přijelo asi třicet a mohli leda tak se sklopenou hlavou procházet špalírem rozveselených lidí, kteří si z celé blokády udělali bezstarostný piknik. Letos to bylo jiné: příznivců Dělnické mládeže a Dělnické strany sociální spravedlnosti přijelo asi 250, jejich odpůrců se stejně jako před čtyřmi lety sešlo kolem 2000. Blokáda se proti stanovenému a ohlášenému programu částečně vymkla z rukou, na rohu Lidické a Koliště došlo ke střetu s policií. Dnes už se naštěstí aspoň nepoužívají ostré zbraně – obušky, gumové projektily a slzný plyn musí stačit. I tak ale můžeme být rádi, že tam podobně jako před 110 lety na schodech „besedňáku“ někdo nezůstal. Zatím. František Pavlík skončil s bajonetem v břiše před zavřenými dveřmi Besedního domu, na následky zranění zemřel.

Dnes je před Besedním domem klid a nejužší centrum města soustředěné kolem osy Česká – náměstí Svobody – Masarykova se mu tak trošku vyhýbá. Není se čemu divit: rušná Husova ulice k procházkám příliš neláká a kolemjdoucí zevlouny přitahuje spíš svah Špilberku přiléhající k druhé straně ulice. Průčelí otočené do Solniční ulice se z praktických důvodů používá pouze jako služební vchod a přístup pro obecenstvo se mimo koncerty skrývá vzadu za zamčenými brankami dvora. Nakukovat je možno z přilehlého prostranství za zadním traktem Pražákova paláce, který nemá prosklenou stěnu, takže snad může spíš riskovat nevyzpytatelné courání večerních opilců.

besedni-dum-2015-07-002 besedni-dum-2015-07-006 besedni-dum-2015-07-008 besedni-dum-2015-07-011 besedni-dum-2015-07-017 besedni-dum-2015-07-018 besedni-dum-2015-07-021 besedni-dum-2015-07-023 besedni-dum-2015-07-024

Poněkud prokletá se zdá být i restaurace – ještě pod názvem Besední dům se tam čepoval Budvar, což byla kdysi vyhledávaná zvláštnost. Od chvíle, kdy získala jméno po architektu Hansenovi, se v ní nedaří rozběhnout soustavný provoz. Snad bude mít konečně aspoň takové štěstí jako donedávna podobně strádající Bohéma pod Janáčkovým divadlem.

V Besedním domě ale není mrtvo, i když to tak zvenku může působit. Filharmonie Brno tu sídlí, zkouší a komornější koncerty i hraje, doma je tu i její dětský a mládežnický sbor Kantiléna. Střízlivě a úsporně řešený interiér, který už jasně směřuje k funkcionalismu, prokazuje variabilitu až netušenou. Své abonentní koncerty zde provozuje Český filharmonický sbor Brno. Publikum sem rychle našlo cestu i na cykly world music a jazzu. Expozice nové hudby 2012 prověřila možnosti umístění účinkujících doprostřed sálu i elektroakustických performancí s volným pohybem publika. Loňský ročník stejného festivalu otřásl stavbou i fyzicky při noiseových produkcích Milana Knížáka, Opening Performance Orchestra a Nihilist Spasm Bandu. Besední dům si s nimi sáhl na hranice svých možností, možná i za ně.

Důležité ale je, že vydržel, a pro hudební život Brna bude patrně ještě na dlouho nenápadnou jistotou. Na druhé straně Veselé ulice – z přiléhajících k Besednímu domu jediné dosud nezmíněné – má vyrůst nový koncertní sál. Zatím se stavějí podzemní garáže a zbytek je přes veškeré chtění, práci a dobrou vůli ještě pořád ve hvězdách. Přál bych si, aby se povedl a zároveň neodsunul dnešní sídlo brněnské filharmonie do úplného zapomnění. Rád bych viděl, jak z obou míst vznikne propojený, živoucí komplex, a doufám, že na to někdo myslí. Aby nablýskaná novinka neudělala z Besedního domu skladiště nástrojů a mrtvých vzpomínek. I ta nejlepší akustika v nejkrásnějším sálu by získala hodně hořkou příchuť.

Minule jsme čekali na začátek koncertu v Mariánském údolí➚, příště si zajdeme na Marxovu. Vlastně na Spolkovou.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Před Janáčkovým divadlem je letos v létě živo jako na kolotočích. Nové vodotrysky i vodní opona lákají k odpočinku, pozorování i osvěžení a nakonec zadělaly městu i na malý skandál, když si z nich méně konvenční jedinci udělali koupaliště. Ale ať už si o lidech koupajících se v kašně myslíme cokoliv, pořád je to lepší než kolotoče, které tam ještě před několika lety opravdu stávaly.  více

Stojíme před koncertním sálem, před divadlem, před klubem a čekáme, „až to začne“. Jenže nezačne nic, protože skončila sezóna a hudba se přesunula na festivaly nebo si vzala volno – místo představení začaly prázdniny. Tak nezbývá nic jiného než zůstat venku a naslouchat tomu, co zbylo, a čeho si jindy nevšímáme.  více



Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více