Pět minut před začátkem: Gottwaldův duch v Mariánském údolí

Pět minut před začátkem: Gottwaldův duch v Mariánském údolí

Podvečerní procházka se psem, projížďka na kole, koupání na Říčkách, to je dnešní Mariánské údolí. Není to ale tak dávno, kdy tu davy prostého lidu vytřeštěně sledovaly vystoupení Michala Davida, Hany Zagorové i sovětských souborů písní a tanců. Mírové slavnosti vždy udělaly z Líšně na pár dní centrum celého města.

Mariánské údolí získalo své jméno po manželce majitele líšeňského panství Eduarda Belcrediho. Šlechtičnu Marii vystřídal jako dárce jména pro líšeňské údolí na 40 let dělnický prezident Klement Gottwald. Zúčastnil se tu dělnické demonstrace v roce 1938 a po válce právě pod jeho jménem zažívalo údolí největší příval návštěvníků – Slavnosti míru a československo-sovětského přátelství přitáhly každoročně desítky tisíc lidí a snesou z hlediska návštěvnosti brněnských akcí srovnání patrně jen se současnými ohňostroji na festivalu Ignis Brunensis. Davy nevěřících poutníků sem ale v letech 1949–1990 nechodily ani tak vyznávat lásku sovětským bratřím, jako spíš na kolotoče. K těm patřila taky muzika a na hlavní scéně byly po vystoupení národopisných souborů k vidění špičky naší pop music. Představa pro někoho děsivá, pro někoho neodolatelně přitažlivá beze změny účinkujících ještě dnes.

Dnes už tam ale žádné špičky pop ani jiné music neuslyšíte, pokud není v některé z výletních hospod nahlas puštěné rádio. Když se vypravíte až na okraj staré Líšně, otevře se před vámi na konečné autobusu pohled do rozlehlého údolí sevřeného strmými stráněmi, zleva zaslechnete cinkání sklenic i pivní hovory z první restaurace a možná k vám dolehne hučení kompresoru, který nafukuje skákací hrad pro děti. Údolí se postupně zaplňuje atrakcemi jiného druhu a méně masovými, než byly ty česko-sovětské. Čestné tribuny zaseknuté do svahu vpravo pomalu pohlcuje příroda a beton se pomalu drolí silou náletových dřevin. Rudyard Kipling v jedné povídce z Druhé knihy džunglí nechal vstoupit přírodu do opuštěné vesnice. Jak je vidět, nemusí to být zrovna indický prales, aby do sebe dokázal pojmout zdánlivě věčné lidské dílo, česká bučina si taky poradí.

Když přelezete zábranu, která má patrně odradit návštěvníky od šplhání na pomalu se rozpadající schody, pojmete možná i maličko obdivu k fyzické kondici komunistických funkcionářů. Ačkoliv v televizi působili dojmem nepohyblivých fotrů, tady se museli vyšplhat po nepříjemně úzkých a prudkých stupních na svá vyvýšená místa, z nichž sledovali slavnostní mumraj dole. Možná taky získáte dojem, že je ve stráni schovaná aztécká pyramida, z níž se jedna stěna nějakým nedopatřením odhalila světu. Nějaký vchod do templu byste ale hledali marně, stejně jako obětiště nahoře. Jen houštiny bříz a jiného plevele. „I za slunného léta je zde zvláštní stín,“ mohl by zaveršovat Vítězslav Nezval i tady, nejen na břehu řeky Svratky.

marianske-udoli-2015-07-005 marianske-udoli-2015-07-012 marianske-udoli-2015-07-014 marianske-udoli-2015-07-015 marianske-udoli-2015-07-017 marianske-udoli-2015-07-018 marianske-udoli-2015-07-023 marianske-udoli-2015-07-025 marianske-udoli-2015-07-041

Ani se nechce věřit, jak tu bývalo ještě před třiceti lety živo. Nostalgických vzpomínek mám na tu dobu pramálo a ikonou normalizačního popu Michalem Davidem se mi naštěstí dařilo pohrdat už před pubertou – čert vem naše zlaté hochy z Nagana, po jejichž zádech se ten kolotočářský pop znovu vyšplhal do centra zájmu. Jako děcko jsem byl na „mírových slavnostech“, jak se zkráceně říkalo, několikrát s dědečkem. Nejvíc si z nich vzpomínám na ruskou zmrzlinu a limonádu v igelitovém pytlíku s brčkem, která mi přišla úžasná. Ke slyšení ale bývaly i maličko chytřejší věci než všichni ti naši populární zpěváci. Vzadu za hlavním pódiem byla ještě menší scéna, na které se střídali písničkáři a rockové kapely: většina brněnských hvězd různé svítivosti se tu v průběhu let objevila. 

Během slavností ožilo nejen údolí, ale také okolní stráně. Zaprvé patřilo k otázkám cti nechodit hlavním vchodem a proniknout do areálu zdarma nějakou boční cestou. Směrem z údolí do úbočí se zase chodilo na toaletu, protože hygiena byla tou poslední věcí, na kterou se dbalo. Po slavnostech bylo celé údolí plné odpadků a špíny všeho druhu.

Mimo těch několik dní na konci června to ale bylo Gottwaldovo údolí klidné místo na výlety stejně jako dříve, kdy se mu říkalo Mariánské nebo Mariathal, nebo dnes, kdy už jsme na němčinu zapomněli. Zkraje jsou cesty po obou stranách poměrně frekventované, se psy i bez psů sem chodí lidé ze širokého okolí, ale čím dál zajdete, tím je větší klid. Kolem dnešní hospody U raka můžete odbočit doprava směrem na Mokrou a Horákov, když půjdete pořád rovně, dostanete se kolem několika rybníků k Muchově boudě směrem na Ochoz. V obou přípaech se blížíte Moravskému krasu: dál už je to na vás. Rád bych tu napsal, že už přitom určitě odnikud nezaslechnete dunět Decibely lásky nebo Děti ráje, ale ani tuto ubohou jistotu ještě stále nemáme. Možná budou mít na některé z okolních chat puštěné nahlas rádio.

Minulé pondělí jsme naslouchali před Janáčkovým divadlem, příště nás čeká Besední dům.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Před Janáčkovým divadlem je letos v létě živo jako na kolotočích. Nové vodotrysky i vodní opona lákají k odpočinku, pozorování i osvěžení a nakonec zadělaly městu i na malý skandál, když si z nich méně konvenční jedinci udělali koupaliště. Ale ať už si o lidech koupajících se v kašně myslíme cokoliv, pořád je to lepší než kolotoče, které tam ještě před několika lety opravdu stávaly.  více

Stojíme před koncertním sálem, před divadlem, před klubem a čekáme, „až to začne“. Jenže nezačne nic, protože skončila sezóna a hudba se přesunula na festivaly nebo si vzala volno – místo představení začaly prázdniny. Tak nezbývá nic jiného než zůstat venku a naslouchat tomu, co zbylo, a čeho si jindy nevšímáme.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více