Pět minut před začátkem: Gottwaldův duch v Mariánském údolí

Pět minut před začátkem: Gottwaldův duch v Mariánském údolí

Podvečerní procházka se psem, projížďka na kole, koupání na Říčkách, to je dnešní Mariánské údolí. Není to ale tak dávno, kdy tu davy prostého lidu vytřeštěně sledovaly vystoupení Michala Davida, Hany Zagorové i sovětských souborů písní a tanců. Mírové slavnosti vždy udělaly z Líšně na pár dní centrum celého města.

Mariánské údolí získalo své jméno po manželce majitele líšeňského panství Eduarda Belcrediho. Šlechtičnu Marii vystřídal jako dárce jména pro líšeňské údolí na 40 let dělnický prezident Klement Gottwald. Zúčastnil se tu dělnické demonstrace v roce 1938 a po válce právě pod jeho jménem zažívalo údolí největší příval návštěvníků – Slavnosti míru a československo-sovětského přátelství přitáhly každoročně desítky tisíc lidí a snesou z hlediska návštěvnosti brněnských akcí srovnání patrně jen se současnými ohňostroji na festivalu Ignis Brunensis. Davy nevěřících poutníků sem ale v letech 1949–1990 nechodily ani tak vyznávat lásku sovětským bratřím, jako spíš na kolotoče. K těm patřila taky muzika a na hlavní scéně byly po vystoupení národopisných souborů k vidění špičky naší pop music. Představa pro někoho děsivá, pro někoho neodolatelně přitažlivá beze změny účinkujících ještě dnes.

Dnes už tam ale žádné špičky pop ani jiné music neuslyšíte, pokud není v některé z výletních hospod nahlas puštěné rádio. Když se vypravíte až na okraj staré Líšně, otevře se před vámi na konečné autobusu pohled do rozlehlého údolí sevřeného strmými stráněmi, zleva zaslechnete cinkání sklenic i pivní hovory z první restaurace a možná k vám dolehne hučení kompresoru, který nafukuje skákací hrad pro děti. Údolí se postupně zaplňuje atrakcemi jiného druhu a méně masovými, než byly ty česko-sovětské. Čestné tribuny zaseknuté do svahu vpravo pomalu pohlcuje příroda a beton se pomalu drolí silou náletových dřevin. Rudyard Kipling v jedné povídce z Druhé knihy džunglí nechal vstoupit přírodu do opuštěné vesnice. Jak je vidět, nemusí to být zrovna indický prales, aby do sebe dokázal pojmout zdánlivě věčné lidské dílo, česká bučina si taky poradí.

Když přelezete zábranu, která má patrně odradit návštěvníky od šplhání na pomalu se rozpadající schody, pojmete možná i maličko obdivu k fyzické kondici komunistických funkcionářů. Ačkoliv v televizi působili dojmem nepohyblivých fotrů, tady se museli vyšplhat po nepříjemně úzkých a prudkých stupních na svá vyvýšená místa, z nichž sledovali slavnostní mumraj dole. Možná taky získáte dojem, že je ve stráni schovaná aztécká pyramida, z níž se jedna stěna nějakým nedopatřením odhalila světu. Nějaký vchod do templu byste ale hledali marně, stejně jako obětiště nahoře. Jen houštiny bříz a jiného plevele. „I za slunného léta je zde zvláštní stín,“ mohl by zaveršovat Vítězslav Nezval i tady, nejen na břehu řeky Svratky.

marianske-udoli-2015-07-005 marianske-udoli-2015-07-012 marianske-udoli-2015-07-014 marianske-udoli-2015-07-015 marianske-udoli-2015-07-017 marianske-udoli-2015-07-018 marianske-udoli-2015-07-023 marianske-udoli-2015-07-025 marianske-udoli-2015-07-041

Ani se nechce věřit, jak tu bývalo ještě před třiceti lety živo. Nostalgických vzpomínek mám na tu dobu pramálo a ikonou normalizačního popu Michalem Davidem se mi naštěstí dařilo pohrdat už před pubertou – čert vem naše zlaté hochy z Nagana, po jejichž zádech se ten kolotočářský pop znovu vyšplhal do centra zájmu. Jako děcko jsem byl na „mírových slavnostech“, jak se zkráceně říkalo, několikrát s dědečkem. Nejvíc si z nich vzpomínám na ruskou zmrzlinu a limonádu v igelitovém pytlíku s brčkem, která mi přišla úžasná. Ke slyšení ale bývaly i maličko chytřejší věci než všichni ti naši populární zpěváci. Vzadu za hlavním pódiem byla ještě menší scéna, na které se střídali písničkáři a rockové kapely: většina brněnských hvězd různé svítivosti se tu v průběhu let objevila. 

Během slavností ožilo nejen údolí, ale také okolní stráně. Zaprvé patřilo k otázkám cti nechodit hlavním vchodem a proniknout do areálu zdarma nějakou boční cestou. Směrem z údolí do úbočí se zase chodilo na toaletu, protože hygiena byla tou poslední věcí, na kterou se dbalo. Po slavnostech bylo celé údolí plné odpadků a špíny všeho druhu.

Mimo těch několik dní na konci června to ale bylo Gottwaldovo údolí klidné místo na výlety stejně jako dříve, kdy se mu říkalo Mariánské nebo Mariathal, nebo dnes, kdy už jsme na němčinu zapomněli. Zkraje jsou cesty po obou stranách poměrně frekventované, se psy i bez psů sem chodí lidé ze širokého okolí, ale čím dál zajdete, tím je větší klid. Kolem dnešní hospody U raka můžete odbočit doprava směrem na Mokrou a Horákov, když půjdete pořád rovně, dostanete se kolem několika rybníků k Muchově boudě směrem na Ochoz. V obou přípaech se blížíte Moravskému krasu: dál už je to na vás. Rád bych tu napsal, že už přitom určitě odnikud nezaslechnete dunět Decibely lásky nebo Děti ráje, ale ani tuto ubohou jistotu ještě stále nemáme. Možná budou mít na některé z okolních chat puštěné nahlas rádio.

Minulé pondělí jsme naslouchali před Janáčkovým divadlem, příště nás čeká Besední dům.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Před Janáčkovým divadlem je letos v létě živo jako na kolotočích. Nové vodotrysky i vodní opona lákají k odpočinku, pozorování i osvěžení a nakonec zadělaly městu i na malý skandál, když si z nich méně konvenční jedinci udělali koupaliště. Ale ať už si o lidech koupajících se v kašně myslíme cokoliv, pořád je to lepší než kolotoče, které tam ještě před několika lety opravdu stávaly.  více

Stojíme před koncertním sálem, před divadlem, před klubem a čekáme, „až to začne“. Jenže nezačne nic, protože skončila sezóna a hudba se přesunula na festivaly nebo si vzala volno – místo představení začaly prázdniny. Tak nezbývá nic jiného než zůstat venku a naslouchat tomu, co zbylo, a čeho si jindy nevšímáme.  více


Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Nejčtenější

Kritika

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce