Pět minut před začátkem: Městské divadlo Brno

Pět minut před začátkem: Městské divadlo Brno

Do divadla jsem šel se sekyrou jen jednou v životě. Nepoužil jsem ji a neměl jsem to ani v úmyslu, jen mi ji přinesl spolužák, kterému zrovna tato příležitost připadala vhodná. Sekera zůstala odložená v šatně, ale kdyby se mi tehdy po představení Matky kuráže někdo pokoušel tvrdit, že jednou budu mít rád Brechta, asi bych si pro ni došel a přetáhl ho s ní.

Bylo to asi ve druháku na gymnáziu, dopolední představení pro školy, na místě dnešního Městského divadla Brno tehdy ještě působilo Divadlo bratří Mrštíků. Dopolední představení pro školy: taky se vám vybavuje to štěstí, že se neučí, vykoupené hrůzou na jevišti? Dnes už to všechno lépe chápu a pevně doufám, že tato mučení účinkujících i publika pokud možno vymřou. Je mi už spíš líto herců, kteří mívají svůj režim nastavený tak, že výkonnostně kulminují navečer. A najednou musí místo zkoušky něco hrát nevycválané bandě, kterou to minimálně zpoloviny nezajímá. Na divadlo jsem nakonec nezanevřel, ale můj vztah k divadelní budově na Lidické ulici byl potom dlouho opatrný. V současné době to chce trochu opatrnosti zejména při příchodu, ulice i chodník jsou v rekonstrukci. Chodit i naslouchat je třeba se zvýšenou pozorností.

Mrštíkovská historie je dnes ale skoro zapomenutá a z DbM se přesmyknutím monogramu stalo MdB – Městské divadlo Brno. Pro spousty dnešních návštěvníků symbol kvalitního divadla, pro spoustu příznivců „nezřizované“ kultury symbol divadelního pekla řízeného satanášem Stanislavem Mošou. Nejsme v Aktech X, takže pravda nebude někde mimo, ale nejspíš někde uprostřed. Když se slavnostního otevření nové Hudební scény v roce 2004 odmítl zúčastnit Ivo Osolsobě, snad největší obhájce, obdivovatel, teoretik i tvůrce muzikálu mezi našimi intelektuály, nebylo to kvůli pochybnostem o kvalitě souboru nebo schopnostech ředitele, ale kvůli odmítání muzikálu Hair jako protiamerické agitky. Dílo se zabývá problémy, do kterých my nemáme co kecat – takový byl ve stručnosti důvod.

Ať už je to, jak chce, muzikálový soubor má velmi dobrou úroveň a navíc jsou stále po ruce absolventi oboru muzikálového herectví z Janáčkovy akademie múzických umění. Amfiteátr hudební scény viděl kvalitní verze Bídníků, Jesus Christ Superstar nebo Mary Poppins, svoje místo tu našly i domácí muzikály Miloše Štědroně nebo Petra Ulrycha. Z jednoho inspiračního zdroje se tu odehrála Kouzelná flétna Petera Brooka i Magická flétna tria Plachý – Kofroň – Šimáček. Ale také se tu vtipkuje jako v nádražní hospodě, jen sprostá slova se obvykle s pokryteckým pomrkáváním nedořeknou. A ať se děje, co se děje, obecenstvo se hihňá předem a na konci představení poslušně vystřelí k obvyklým standing ovation.

mestske-divadlo-brno-2015-08-001 mestske-divadlo-brno-2015-08-002 mestske-divadlo-brno-2015-08-004 mestske-divadlo-brno-2015-08-009 mestske-divadlo-brno-2015-08-013 mestske-divadlo-brno-2015-08-017 mestske-divadlo-brno-2015-08-021 mestske-divadlo-brno-2015-08-022 mestske-divadlo-brno-2015-08-023

Stanislav Moša je uměleckým šéfem divadla od roku 1990 a ředitelem od roku 1992, hodně se v něm angažuje jako režisér i autor, je to jeho království. Mošaland, jak se někdy neuctivě říká. Pilně zde ale režíroval už od roku 1983, takže to není tak, že by si až jako ředitel začal přidělovat práci sám. Silná osobnost se silnou sebeprezentací vzbuzuje silné sympatie i antipatie. Doslechnete se o tom, jak si na každého zaměstnance najde čas, když přijde se svými problémy. A také o tom, jak dal výpověď z místa nočního vrátného dramatikovi Romanovi Sikorovi, který psal shodou okolností o představeních v MdB ošklivé recenze. Z vlastní zkušenosti vím, že byl jediný, kdo cíleně přizval k festivalu Divadelní svět➚ kritiku, poskytl jí k práci veškeré podmínky a nesnažil se ji nijak ovlivňovat.

Když projdete z Lidické do divadelního nádvoří, ocitnete se jako by v uzavřeném světě dvou divadelních scén, jejich zázemí, restaurace a divadelního klubu. Ze dvora vede na první pohled nenápadná cesta ven druhou stranou směrem ke třídě Kapitána Jaroše. Vlevo konzervatoř, naproti liduška – vlastně Základní umělecká škola Jaroslava Kvapila. Hudba v různých kvalitativních stadiích vás ze svých spárů nepustí ještě nějaký čas po opuštění areálu divadla. Divadla, jehož muzikálová scéna má luxusní technické parametry a výborné herce i hudebníky. Divadla, kde obrovský potenciál ansámblu často není využitý tak, jak by zasloužil. Divadla, kde bývalý primátor Roman Onderka zahájil festival Divadelní svět 2013, úmyslně pocákal sektem co nejvíc lidí v předních řadách a odkráčel slavit výročí založení fotbalového klubu Zbrojovka Brno.

My příště odkráčíme podobným směrem – naše příští naslouchání se odehraje před fotbalovým stadionem za Lužánkami. Minule jsme byli na Spolkové před bývalým Harlemem a TetraHydroClubem.

Foto Boris Klepal

Dále si přečtěte

Hana Holišová získala jedinou cenu Thálie z brněnských nominací za rok 2012. Mluvili jsme nejen o oceněné roli dospělé Jany v muzikálu Papežka, ale o práci v Městském divadle Brno vůbec. A také o filmu, o Kometě, ohňostrojích a houbách.  více

První tři říjnové dny roku 2004 byla slavnostními premiérami světoznámého muzikálu Hair otevřena nejmodernější divadelní budova ve střední Evropě. Městské divadlo Brno právě před deseti lety vítalo první návštěvníky nyní jubilující Hudební scény. O cestě na výsluní i nelehkém zrodu divadla a tehdejších problémech jsme mluvili s ředitelem Městského divadla Brno Stanislavem Mošou.  více




Vojtěch Semerád je uměleckým vedoucím vokálního souboru Cappella Mariana, se kterým interpretuje zapomenutá díla středověké a renesanční vokální polyfonie. Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech v České republice i v Evropě. Hlavním tématem našeho rozhovoru byla chystaná projekce prvního československého velkofilmu Svatý Václav se živým hudebním doprovodem sestaveným z památek období středověku vázaných na svatováclavskou legendu.

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více

První letošní koncert souboru Brno Contemporary Orchestra z cyklu Auskultace nesl název Gastro s podtitulem Večeře pro Magdalenu Dobromilu Rettigovou (1785–1845). Orchestr v neděli 2. února provedl v jídelně Masarykova studentského domova dvě kompozice, resp. performance a happening Ondřeje Adámka (*1979), který se ujal také taktovky. Pro diváky tak nastala ne zcela obvyklá situace, kdy se do čela orchestru nepostavil dirigent Pavel Šnajdr.  více

Čtvrtý koncert v rámci abonomá Filharmonie doma, s podtitulem Metamorfózy, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese dílům Josepha Haydna, Antonína Rejchy a Richarda Strausse. Jako sólista se v Klavírním koncertu druhého jmenovaného skladatele měl původně představit klavírista Ivan Ilić, ze zdravotních důvodů však koncert odřekl. Zástupu se pohotově ujal Jan Bartoš a diváci si tak mohli ve čtvrtek 30. ledna v Besedním domě vyslechnout původní program.  více

Nový autorský titul od víkendu nabízí na velké scéně Městské divadlo Brno. Jedná se o hudební Pohádku o živé vodě a je pod ní podepsaný autor libreta a režisér či zdejší principál Stanislav Moša, který už dlouhá léta tvoří v tandemu s hudebním skladatelem Zdenkem Mertou. Nyní se jedná o jejich už desátou autorskou spolupráci, při níž se znovu vrátili k pohádkovému žánru (jejich první pohádkou byla Zahradu divů v roce 2004). Výsledkem je výpravný titul, který myslí na malé i odrostlé diváky.  více

Už druhý letošní program pořádaný Filharmonií Brno oslavil jubileum významného skladatele. Zatímco Novoroční koncert byl věnován Johannu Straussovi mladšímu, koncert konaný 16. ledna v Janáčkově divadle připomněl nadcházející výročí Maurice Ravela (1875–1937), od jehož narození uplyne 7. března 150 let. Při koncertu složeném čistě z Ravelových děl se do čela Filharmonie Brno po delší době postavil její šéfdirigent Dennis Russell Davies. Během čtvrtečního večera zazněly mimo jiné oba Ravelovy klavírní koncerty, při kterých se za klavír posadil francouzský klavírista Alexandre Tharaudvíce

První letošní koncert abonentní řady Filharmonie doma, který se odehrál 10. ledna v Besedním domě, věnovala Filharmonie Brno pod taktovkou Tomáše Netopila Wolfgangu Amadeu Mozartovi. Kromě jeho děl ale zazněla také krátká kompozice Justė Janulytė, která diváky na krátkou chvíli přenesla z klasicismu do 21. století. V první polovině večera se k orchestru přidala dvojice sólistů ve složení Fedor Rudin (housle) a Pavel Nikl (viola).  více

Novoroční koncert Filharmonie Brno je již 1. ledna v Janáčkově divadle zaběhlou tradicí. Ani letošní rok nebyl výjimkou, a orchestr pod vedením dirigenta Michela Tabachnika provedl program složený zejména z děl Johanna Strausse mladšího. Brněnská filharmonie takto zahájila takzvaný straussovský rok. V roce 2025 totiž má skladatel titulovaný jako král valčíků významné jubileum 200 let od narození. Straussovy kompozice doplnily skladby Ericha Wolfganga Korngolda, Richarda Strausse a Dimitrije Šostakoviče.  více

Dva večery po sobě hostilo koncem listopadu brněnské Divadlo Husa na provázku taneční představení s názvem Bohyně. Šlo o magisterskou práci Jana Kysučana. Stávající vedoucí taneční složky Vojenského uměleckého souboru Ondráš s představením inspirovaným kopaničářskými bohyněmi, ale i pohanskou minulostí, před dvěma lety absolvoval na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. V rozhovoru jsme se dostali pod pokličku umělecké choreografie i představení samotného.  více

„Kultura je most“ zaznělo při – v pořadí již druhém - Koncertě česko-rakouského partnerství, který se odehrál v pátek 20. prosince na zámku Thalheim. Jednalo se o závěrečný večer 5. ročníku celoevropského projektu České sny 2024 a také o součást oslav Roku české hudby i mezinárodního hudebního festivalu Concentus Moraviae. Kultura je most spojující nejen odlišné generace, různé společenské vrstvy, ale i celé národy. A právě projekt České sny, který jen v roce 2024 prezentoval hudbu českých skladatelů v 50 evropských městech 22 různých států, toho může být výmluvným příkladem. Ostatně jen v prosinci zazněla kromě závěrečného koncertu v Rakousku řada dalších 11 v jižní části Evropy od portugalského Amarante přes italské Pesaro až po chorvatský Varaždin. Koncert byl věnován bývalému dolnorakouskému zemskému hejtmanovi Erwinu Pröllovi, který se dlouhodobě zasazuje o budování a prohlubování vztahů mezi Českou republikou a Rakouskem.  více

Dějiny pravidelného rozhlasového vysílání z Brna se začaly psát v roce 1924, rok po zahájení vysílání pražského rozhlasu a jen dva roky po vzniku prvního pravidelného vysílání v Evropě – londýnského BBC. Už celé jedno století je brněnské studio Českého rozhlasu motorem nejen hudebního, ale i obecně kulturního dění na Moravě, které svým vysíláním významně ovlivnilo. Důležitou roli sehrál brněnský rozhlas také v oblasti hudebního folkloru. Od svých začátků byl významným dokumentátorem lidové hudby v terénu a svým vysíláním neoddiskutovatelně ovlivnil vývoj hudebního folklorismu na našem území. Stalo se tak především díky neúnavné činnosti několika generací redaktorů a dramaturgů folklorního vysílání, kteří lidovou píseň a hudbu nejen zaznamenávali v terénu, ale prostřednictvím vysílání jí dávali druhý život. Právě díky nim se z interpretů, jako byli Božena Šebetovská, Jožka Severin, Dušan a Luboš Holí, Jarmila Šuláková, Vlasta Grycová a řada dalších, staly folklorní legendy. A zejména díky rozhlasu se všeobecně známými staly desítky lidových písní, které by jinak zůstaly zapomenuty.  více

Posledním předvánočním koncertem uzavřela Filharmonie Brno letošní část abonentní řady Filharmonie doma. Do jejího čela se vůbec poprvé postavil hvězdný houslista Fabio Biondi, který je známý především interpretací barokní hudby. Kromě smyčce se ale chopil také taktovky a brněnskému publiku se tak představil ve dvojroli houslista / dirigent. Společně s Filharmonií Brno provedl ve čtvrtek 19. 12. v Besedním domě díla Antonia Vivaldiho, Jana Dismase Zelenky, Pietra Nardiniho a Luigi Boccheriniho.  více

Kolem svátku svaté Doroty (6. února) a zejména od sv. Floriána (4. května) do sv. Martina (11. listopadu) se asi ve stovce obcí Brněnska a více jak dvaceti městských částech Brna každoročně konají slavnosti, které jsou od nepaměti, mnohde dodnes, nejvýznamnější událostí kulturního roku. Jejich hlavními účastníky bývala svobodná mládež odrostlá škole, chasa, která si na rok volila své zástupce - dva až čtyři stárky. Tato stárkovská organizace začala od začátku 20. století zanikat a pořadatelství jedněch hodů v obci se rozdrobilo mezi řadu spolků. S jejich rušením či ukončením činnosti se pořadatelství hodů přerušilo, případně v letech nesvobody přecházely hody do ilegality. Jejich dnešní slavení je tedy tradice obnovovaná, v dosídlených či novějších lokalitách zaváděná.  více

Vánoce v Brně znamenají také tradiční předvánoční koncert Brno Contemporary Orchestra (BCO), který se tentokrát uskutečnil s titulkem Z Ameriky do Tuřan. Odehrál se 18. prosince a po roční pauze se opět vrátil do tuřanské sokolovny. BCO pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra provedlo skladby Mauricia Kagela, Steva Reicha, Trevora Grahla a tradičně i Miloslava Kabeláče. Společně s orchestrem se publiku představila čtveřice zpěváků ve složení Aneta Podracká BendováKornél MikeczMichal Kuča a Martin Kotulan. V závěru první poloviny pak Pavel Šnajdr vyměnil taktovku za tleskání, v čemž ho doplnil Petr Hladíkvíce

Po roce 1989 se začalo Brno pomalu ale jistě z hermeticky uzavřené socialistické republiky chystat na divoké devadesátky plné nevyjasněných vražd, podvodů s lehkými topnými oleji a mafiánských tanečků v rytmu diska. Stěny dětských pokojů plnila Nirvana a plechovky od Coca Coly, na nočním stolku nesmělo chybět poslední Bravíčko. Měl i v této době folklor své místo, musel si ho znovu vydobýt nebo jde o maják, který rozbouřené dějiny nijak nezasáhly?  více

Nejčtenější

Kritika

Jako druhou premiéru letošní sezóny uvedla Janáčkova opera Národního divadla Brno Manon Lescaut operního velikána Giacoma Pucciniho. Režie nové inscenace, která poprvé uvedli 7. února v Janáčkově divadle, se ujal Štěpán Pácl, za dirigentský pult se postavil Ondrej Olos a v hlavních rolích se představili Jana Šrejma Kačírková (Manon Lescaut), Jiří Brückler (Lescaut), Peter Berger (Renato des Grieux) a Zdeněk Plech (Geronte di Ravior).  více