Pět minut před začátkem: Stadion

Pět minut před začátkem: Stadion

Stojíme před koncertním sálem, před divadlem, před klubem a čekáme, „až to začne“. Jenže nezačne nic, protože skončila sezóna a hudba se přesunula na festivaly nebo si vzala volno – místo představení začaly prázdniny. Tak nezbývá nic jiného než zůstat venku a naslouchat tomu, co zbylo, a čeho si jindy nevšímáme.

V sedm hodin začíná koncert. Člověk s posledními zbytky dobrých způsobů přijde nějakých patnáct minut předem, aby si dal věci do šatny a beze spěchu našel svoje místo v sále. Předtím se mu do čekací čtvrthodinky dost možná vejde ještě pětiminutovka na okounění venku. Prohlédne si příchozí, pozdraví známé a ačkoliv ještě neposlouchá, tak už slyší. Jeho oblíbené koncertní místo hlučí a ozývá se i zvenku, je obklopené zvuky, které znějí tak samozřejmě a nepřetržitě, až jsme se je naučili nevnímat. To je dobré jak pro nás, abychom se z věčného vyhodnocování vnějších podnětů nezbláznili, tak pro pořadatele, kteří si nechávají za zvukové zážitky zaplatit.

Když začnete jezdit po městě na kole, překvapí vás mnoho věcí – od nevyzpytatelné kombinace vstřícnosti a bezohlednosti řidičů až po účelnost takového způsobu dopravy. Uvědomíte si ale také, jak moc se lidé orientují pomocí sluchu, aniž si to uvědomují. Množství chodců, kteří vám klidně vejdou do silnice před kolo, protože nic neslyší, je větší než velké. Naše naslouchání okolnímu světu už nevyhodnocuje řev lovící šelmy, ale motor blížícího se auta. To není skuhrání nad dnešní uspěchanou dobou, ani životem odtrženým od přírody, to je fakt. Je to reflex, který nám zachraňuje život, a přestává fungovat, když stojíme v takřka stoprocentním bezpečí na chodníku (pokud se neblíží nějaký nástupce Olgy Hepnarové).

Před mohutným portálem Stadionu se začalo postávat už ve dvacátých letech minulého století a zatím zřejmě nejslavnější chvíle sálu přišla už 5. prosince 1927. Byla zde poprvé provedena Glagolská mše Leoše Janáčka, Filharmonický spolek Beseda brněnská řídil Jaroslav Kvapil. Slavná premiéra se minulý rok dočkala i repliky, která zakončila festival Janáček Brno hudební smrští, jakou město z vlastních zdrojů dlouho nevytvořilo. Mohli jsme si připomenout, jak hudba na Stadionu krásně zní, stejně jako varhany dovezené kdysi z Rudolfina. Mohli jsme se dívat na interiérové doplňky včetně diskokoulí, které k původnímu vybavení postupně přidal čas. Mohli jsme se mačkat v nepohodlném předsálí, skrze nějž se proplétali do sálu i hudebníci.

stadion-brno-2015-07-002 stadion-brno-2015-07-003 stadion-brno-2015-07-006 stadion-brno-2015-07-007 stadion-brno-2015-07-008 stadion-brno-2015-07-010

Vzpomínat na doby, kdy roli náhrady za koncertní sál ještě nehrálo Janáčkovo divadlo, a na koncerty brněnské filharmonie jsme chodili sem. Pro brněnský rozhlas tu kdysi pracoval a nahrával Břetislav Bakala a po druhé světové válce sem zajížděly také světové dirigentské hvězdy. Myslím opravdové hvězdy, jako byli Adrian Boult, Fritz Bush a Jevgenij Mravinskij, ne jak se to v propagačních materiálech tvrdí o každém. Slyšeli jsme tu výkony slavné i neslavné, hudebníky mimořádné i zapomenutelné a třeba také absolventský koncert Martina Dohnala a jeho symfonii Pravoslavnaja s basbarytonovým sólem Jurije Gorbunova. Na Expozici nové hudby jsme šli kolem nepoužívaných studií ještě před čtyřmi lety – opera Foreign Experiences skladatele Roberta Ashleyho byla zážitek jako z jiného světa.

Slýchali jsme v sále zvuky z tělocvičny i restaurace a chodili sem na plesy, zatímco vedle do Melodky se chodívalo na disko. Byli jsme tu na koncertě Pražského výběru, kterému dělal předkapelu český pokus o poctivý hard rock jménem Dux. Nebylo by na něm nic extra zajímavého, kdyby se v jeho sestavě neobjevil legendární baskytarista Mišíkových Etc… a Kratochvílových Jazz Q Vladimír Padrůněk. A vzpomínky můžou zabrousit do Prahy, kde jsme ho potkali v hospodě v naprosto zničeném stavu, z kterého už nenašel cestu ven. A kde nějaké máničky od Malvazu nechaly troubu z Brna přespat, ale zároveň ho nezapomněly obtáhnout o dost peněz… je to jako madlenka namočená v čaji.

Za pět minut sice Hledání ztraceného času nenapíšete, ale aspoň na malou chvíli se to vyzkoušet dá. Budeme o prázdninách hledat ztracený čas před místy, kde v Brně koncerty bývaly nebo bývají, a poslouchat přitom jejich zvuky zvenku. Začali jsme Stadionem, příští týden budeme vyhlížet a naslouchat před Janáčkovým divadlem.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Brno město hudby v historii a v historkách – čtvrté pokračování seriálu Jiřího Beneše.  více

Slavnostní koncert Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN) s názvem „Písně a hlasy na vlnách“, který se konal 3. dubna 2014, byl první větší oslavou rozhlasové devadesátky. Brněnská stanice má co připomínat.  více

Pro vánoční koncerty Moravského kvarteta byla koledová suita skvělým přínosem, nicméně něco jim pořád chybělo: lidský hlas. Po čase jsme si ale uvědomili, že zas něco přebývá: právě ten hlas – nechtěli jsme doprovázet dramatickou primadonu, nýbrž muzicírovat s někým, kdo by byl pátým (na pódiu vlastně prvním) členem souboru.  více



Dnes již světoznámá švédská kapela Dirty Loops zakončila v sobotu 30. listopadu v brněnském Metro Music Bar své podzimní evropské turné. Koncertem kapela přispěla do programu sedmnáctého ročníku funkového, soulového a jazzového festivalu Groove Brno. Trio virtuózních muzikantů ve složení Jonah Nilsson – zpěv a klávesy, Henrik Linder – basová kytara a Aron Mellergård – bicí se proslavilo perfektní technickou zdatností, propracovanými vlastními kompozicemi i cover verzemi známých, zejména popových písní. Tyto písně jsou však v jejich aranžích často reharmonizovány a stylem se blíží ke kombinaci disca, popu a jazz fusion. Aby se muzikanti nemuseli uchýlit k používání předem nahraných podkladů, doplnil trio při tour klávesák a vokalista Kristian Kraftlingvíce

Největší koncertní projekt stávající sezóny 28. a 29. listopadu zahájil abonentní řadu Filharmonie v divadle II. První polovinu věnovala Filharmonie Brno pod vedením šéfdirigenta Dennise Russella Daviese třem kratším kompozicím Ericha Wolfganga Korngolda a Josefa Bohuslava Foerstera. Druhou část pak vyplnila monumentální Píseň žalobná Gustava Mahlera, která zazněla v původní třívěté verzi. Orchestr doplnil Český filharmonický sbor Brno pod vedením sbormistra Petra Fialy, a čtveřice sólistů ve složení Chen Reiss – soprán, Stefanie Irányi –alt, Attilio Glaser – tenor a Michael Wagner –baryton. Dvojice koncertů navíc připomínala velká výročí: 90 let od premiéry (28. 11. 1934) původní třívěté verze Mahlerovy Písně žalobné, která se odehrála v Brně, a 100 let od otevření brněnského studia Českého (Československého) rozhlasu.  více

Hudební soubor Ensemble Opera Diversa dal svému poslednímu orchestrálnímu koncertu letošního roku osobitý „spin“. Večer se odehrál 26. listopadu v hudebním klubu Alterna, který je spíše sídlem rocku, elektroniky a indie popu než koncertním sálem artificiální hudby. Dvojice vybraných skladeb sestávající z premiérovaného díla Vojtěcha Dlaska Querellovy písně pro sopránový saxofon a smyčce a skladby Miloslava Ištvana Hard Blues pro pop-baryton, soprán, recitátora a komorní soubor tomu rovněž odpovídala. Ištvanův Hard blues přirozeně propůjčil celému večeru i jméno – právě onen střet artificiálního, komponovaného a cíleně „uměleckého“ světa (myšleno bez pejorativního nádechu) s afroamerickými autentickými hudebními projevy vyvěrajícími z hlubin duše životem zkoušeného člověka byl totiž středobodem večera. Nejednalo se tedy o pouhou stylovou inspiraci, nýbrž o inspiraci tematickou, která byla inherentně přítomná také v úvodním díle večera. Tím byla skladba Querellovy písně inspirovaná románem Jeana Geneta, již dříve věnovaná souboru Ensemble Opera Diversa, tentokrát však v nové instrumentaci.  více

Poslední z komorních koncertů v brněnských vilách na festivalu Janáček Brno 2024 se odehrál v neděli 24. listopadu odpoledne. Smyčcové kvartety Vítězslavy Kaprálové, Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka provedlo ve vile Löw-Beer Janáčkovo kvarteto ve složení Miloš Vacek – 1. housle, Richard Kružík – 2. housle, Jan Řezníček – viola a Lukáš Polák – violoncello.  více

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Nejčtenější

Kritika

Jedním z největších lákadel letošního ročníku Expozice nové hudby bylo bezpochyby uvedení skladby Communicating Vessels v okouzlujících prostorách vodojemů na Žlutém kopci. Společné dílo Radima Hanouska (*1971), Michala Wróblewského (*1988), Františka Chaloupky (*1981), Iana Mikysky (*1994) a Kristýny Švihálkové (*1997) zaznělo ve čtvrtek 17. října v podání skladatelů samotných ve světové premiéře. Kompozice Communicating Vessels (Spojené nádoby) vznikla na objednávku festivalu a byla vytvořena speciálně pro prostor brněnských vodojemů. Spojené nádoby tematizují a „oslavují“ uchovávání látek různých fyzikálních skupenství, které se staly samozřejmostí našeho každodenního života až do míry, že je téměř nevnímáme. Za nádobu je také možné označit člověka vnímajícího a myslícího, jehož mysl může být naplněna různým obsahem. Za spojení nádob by se pak také dalo považovat spojení pěti muzikantů–skladatelů v tomto jedinečném projektu.   více