Pět minut před začátkem: Střelák

Pět minut před začátkem: Střelák

„Všichni jednou umřem!“ sdělovala nemnohým, leč o to zapálenějším příznivcům všeho podzemního kapela Odvážní bobříci. Osmdesátá léta minulého století si ale s nezávislým rockem nerozuměla, přála spíš chalupaření a frontám na toaletní papír. V Brně se to tvrdě ukázalo v Pisárkách u hospody zvané Na Střeláku.

Pisárecký park zná pravděpodobně každý Brňák od dětství. Málokdo může říci, že by tu nebyl s maminkou, dědečkem nebo aspoň se školou v Anthroposu. Návštěva muzea věnovaného pravěku a vývoji člověka se obvykle shrnovala pod frázi „jdeme na mamuta“. Model pravěkého rezavě ochlupaceného veleslona byl největším tahákem expozice, rozhodně přitažlivějším než drobná, prasklá soška podivné paní s přehnanými proporcemi, které archeologové a jiní dospělí lidé přikládali bůhvíproč velkou důležitost. Dospělí lidé vůbec přikládají důležitost věcem, které dítě zhusta nechápe. Například mají pocit, že se mohou válet v parku, pít pivo a zajímat se o jinou hudbu, než jakou jim servíruje rádio. A navíc k tomu vypadat zarostle a neopečovaně, až slušným spoluobčanům splývají s obrázky neandrtálců v blízkém muzeu. Zkrátka mají dojem, že je to jejich věc. V roce 1982 jim policie, přesněji řečeno Veřejná bezpečnost přijela na Střelák vysvětlit, že to jejich věc ani v nejmenším není.

Pokud dnes uslyšíte v pisáreckém parku psa, pravděpodobně ho někdo z Pisárek nebo z Lískovce venčí. Psi, se kterými sem příslušníci VB tehdy přijeli, byli vycvičení k pronásledování a strhávání zločinců. To se začne jevit jako krajně přehnané v případě, kdy je zločinem vypadat nenormálně, a na to v praxi stačilo nechodit aspoň jednou měsíčně k holiči. Tyto i další neslýchaně svobodomyslné nápady se koncentrovaly kolem rockové hudby – za normalizace přinejlepším trpěné, ale spíš nechtěné, nepodporované, netolerované, zakazované a pronásledované. Jedním z triků, jak se vyhnout větší pozornosti úřadů a bezpečnostních složek, bylo pořádat akce na venkově. A tak se stalo, že do brněnského života, přesněji do jeho části pokoušející se o nezávislost, zasáhly v 80. letech Žabčice.

První ročník rockového festivalu se tu konal v roce 1981, všechno proběhlo víceméně bez potíží a zdálo se tedy, že opakování o rok později nic nebrání. Pořadatelé ale mínili a úřady měnily: druhý ročník žabčického festivalu byl zakázán několik hodin před začátkem. Vzhledem k vzácnosti takových akcí bylo normální, že se na ně sjížděli i lidé z hodně vzdáleného okolí a nemuselo jít ani o festival. Když o pár let později hráli na Musilce společný koncert Hrdinové nové fronty a Garáž – tehdy byla jejím členem i zásadní osobnost našeho undergroundu Mejla Hlavsa – přijeli lidé až z Prahy, aby je slyšeli. Na festival do Žabčic se – navzdory absenci zahraničních hvězd, o kterých tehdy nikdo ani nesnil – sjela spousta lidí. Jen aby slyšeli kapely, které nikdo nehrál v rádiu, neměly pořádné nahrávky, šířily se jen jejich mizerné záznamy přehrávané z kazety na kazetu. Jenže co si má ta spousta lidí počít, když zjistí, že v Žabčicích se nic konat nebude a další cesta z Brna je zbytečná. Aspoň v tomto bodu se nezměnilo vůbec nic – všichni se sebrali a šli do hospody.

Jenže takovou hospodu ani dnes nikdo nepostavil, aby se do ní všichni vešli. A koneckonců bylo léto, venku pěkně, hospodská zahrádka s velkým parkem okolo se jevila jako příznivé a příjemné řešení nenadálé změny v programu. Když se na to člověk podívá zpětně, dochází mu, jak bylo naivní, že se jádro publika zakázaného festivalu odebralo hromadně na jedno místo – konspirace by si říkala o přesný opak. Takto měla bezpečnost veřejná i tajná ulehčenou práci a politicky nespolehlivé příznivce undergroundu – protože o ten tu šlo především – všechny pěkně pohromadě. Inu, s odstupem třiatřiceti let se to radí. Veřejná bezpečnost si sem pro směsici mániček, začínajících pankáčů a jiných neškodných individuí přijela jako pro housku na krámě a seřezala je všechny na jednu hromadu. Důvod k tomu žádný nebyl, kromě toho, že existovali trošku jinak a bylo to na nich vidět. Kromě zmlácených lidí tu byli i pokousaní od psů, zadržení, souzení, a nakonec i odsouzení a zavření. Zátah to byl – z hlediska tehdejšího režimu – více než zdařilý.

strelak-2015-08-004 strelak-2015-08-005 strelak-2015-08-009 strelak-2015-08-014 strelak-2015-08-015 strelak-2015-08-016 strelak-2015-08-017 strelak-2015-08-018 strelak-2015-08-020

Dnešní Střelák – pokud zůstaneme u samotné hospody, oficiálně restaurace Na Střelnici – pustne. Legendární brněnská zahrádka je zarostlá a zanedbaná, budova sama před lety vyhořela. Dnes je Zahrádka na Střeláku posunutá o nějakých dvě stě metrů od silnice směrem do parku. Pivo i jiné věci si tam samozřejmě dáte, ale od atmosféry starého „Střeláku“ jste vzdálení dvě stě světelných let, vůbec se ji tam nepokoušejte hledat. Díváte se na průčelí budovy střelnice, která dala místu jméno, kolem procházejí lidé se psy zcela neškodnými, míjejí cyklisté a běžci, odpočinková zóna všechno strávila. Zmizelo v ní i brněnské dělnické hnutí, které zde má svoje kořeny – v roce 1860 se tu účastníci dělnického shromáždění přihlásili k programu 1. internacionály a konala se tu o třicet let později i první brněnská oslava Prvního máje. Dnešní odboráři na to nedbají a raději se o svém svátku producírují na Špilberku. Usnuly i brněnské Protestfesty, které zde vždy po skončení protestů proti veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET mívaly svůj závěrečný a zábavnější program. Je to tiché, klidné místo.

Je dobře, že tu policie nikoho nemlátí, to ano. Ale zároveň se tu ve vší té měšťácké pohodičce připomíná jiný text Odvážných bobříků: „Máš strach? Tak drž hubu!“

Končí prázdniny, začíná koncertní sezóna, už není potřeba postávat venku a čekat, co zaslechneme. Končí i prázdninový seriál Pět minut před začátkem ale k dalším brněnským místům spojeným tak či onak s hudbou se ještě určitě budeme vracet. Během devíti dosavadních zastávek jsme zatím navštívili Stadion na Kounicově ulici, Janáčkovo divadlo, Mariánské údolí, Besední dům, Spolkovou 8 – tedy Harlem a TetraHydroClub, Městské divadlo Brno, Špilberk a stadion Zbrojovky Brno za Lužánkami.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.  více

Před Janáčkovým divadlem je letos v létě živo jako na kolotočích. Nové vodotrysky i vodní opona lákají k odpočinku, pozorování i osvěžení a nakonec zadělaly městu i na malý skandál, když si z nich méně konvenční jedinci udělali koupaliště. Ale ať už si o lidech koupajících se v kašně myslíme cokoliv, pořád je to lepší než kolotoče, které tam ještě před několika lety opravdu stávaly.  více


Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více