Pět minut před začátkem: Střelák

Pět minut před začátkem: Střelák

„Všichni jednou umřem!“ sdělovala nemnohým, leč o to zapálenějším příznivcům všeho podzemního kapela Odvážní bobříci. Osmdesátá léta minulého století si ale s nezávislým rockem nerozuměla, přála spíš chalupaření a frontám na toaletní papír. V Brně se to tvrdě ukázalo v Pisárkách u hospody zvané Na Střeláku.

Pisárecký park zná pravděpodobně každý Brňák od dětství. Málokdo může říci, že by tu nebyl s maminkou, dědečkem nebo aspoň se školou v Anthroposu. Návštěva muzea věnovaného pravěku a vývoji člověka se obvykle shrnovala pod frázi „jdeme na mamuta“. Model pravěkého rezavě ochlupaceného veleslona byl největším tahákem expozice, rozhodně přitažlivějším než drobná, prasklá soška podivné paní s přehnanými proporcemi, které archeologové a jiní dospělí lidé přikládali bůhvíproč velkou důležitost. Dospělí lidé vůbec přikládají důležitost věcem, které dítě zhusta nechápe. Například mají pocit, že se mohou válet v parku, pít pivo a zajímat se o jinou hudbu, než jakou jim servíruje rádio. A navíc k tomu vypadat zarostle a neopečovaně, až slušným spoluobčanům splývají s obrázky neandrtálců v blízkém muzeu. Zkrátka mají dojem, že je to jejich věc. V roce 1982 jim policie, přesněji řečeno Veřejná bezpečnost přijela na Střelák vysvětlit, že to jejich věc ani v nejmenším není.

Pokud dnes uslyšíte v pisáreckém parku psa, pravděpodobně ho někdo z Pisárek nebo z Lískovce venčí. Psi, se kterými sem příslušníci VB tehdy přijeli, byli vycvičení k pronásledování a strhávání zločinců. To se začne jevit jako krajně přehnané v případě, kdy je zločinem vypadat nenormálně, a na to v praxi stačilo nechodit aspoň jednou měsíčně k holiči. Tyto i další neslýchaně svobodomyslné nápady se koncentrovaly kolem rockové hudby – za normalizace přinejlepším trpěné, ale spíš nechtěné, nepodporované, netolerované, zakazované a pronásledované. Jedním z triků, jak se vyhnout větší pozornosti úřadů a bezpečnostních složek, bylo pořádat akce na venkově. A tak se stalo, že do brněnského života, přesněji do jeho části pokoušející se o nezávislost, zasáhly v 80. letech Žabčice.

První ročník rockového festivalu se tu konal v roce 1981, všechno proběhlo víceméně bez potíží a zdálo se tedy, že opakování o rok později nic nebrání. Pořadatelé ale mínili a úřady měnily: druhý ročník žabčického festivalu byl zakázán několik hodin před začátkem. Vzhledem k vzácnosti takových akcí bylo normální, že se na ně sjížděli i lidé z hodně vzdáleného okolí a nemuselo jít ani o festival. Když o pár let později hráli na Musilce společný koncert Hrdinové nové fronty a Garáž – tehdy byla jejím členem i zásadní osobnost našeho undergroundu Mejla Hlavsa – přijeli lidé až z Prahy, aby je slyšeli. Na festival do Žabčic se – navzdory absenci zahraničních hvězd, o kterých tehdy nikdo ani nesnil – sjela spousta lidí. Jen aby slyšeli kapely, které nikdo nehrál v rádiu, neměly pořádné nahrávky, šířily se jen jejich mizerné záznamy přehrávané z kazety na kazetu. Jenže co si má ta spousta lidí počít, když zjistí, že v Žabčicích se nic konat nebude a další cesta z Brna je zbytečná. Aspoň v tomto bodu se nezměnilo vůbec nic – všichni se sebrali a šli do hospody.

Jenže takovou hospodu ani dnes nikdo nepostavil, aby se do ní všichni vešli. A koneckonců bylo léto, venku pěkně, hospodská zahrádka s velkým parkem okolo se jevila jako příznivé a příjemné řešení nenadálé změny v programu. Když se na to člověk podívá zpětně, dochází mu, jak bylo naivní, že se jádro publika zakázaného festivalu odebralo hromadně na jedno místo – konspirace by si říkala o přesný opak. Takto měla bezpečnost veřejná i tajná ulehčenou práci a politicky nespolehlivé příznivce undergroundu – protože o ten tu šlo především – všechny pěkně pohromadě. Inu, s odstupem třiatřiceti let se to radí. Veřejná bezpečnost si sem pro směsici mániček, začínajících pankáčů a jiných neškodných individuí přijela jako pro housku na krámě a seřezala je všechny na jednu hromadu. Důvod k tomu žádný nebyl, kromě toho, že existovali trošku jinak a bylo to na nich vidět. Kromě zmlácených lidí tu byli i pokousaní od psů, zadržení, souzení, a nakonec i odsouzení a zavření. Zátah to byl – z hlediska tehdejšího režimu – více než zdařilý.

strelak-2015-08-004 strelak-2015-08-005 strelak-2015-08-009 strelak-2015-08-014 strelak-2015-08-015 strelak-2015-08-016 strelak-2015-08-017 strelak-2015-08-018 strelak-2015-08-020

Dnešní Střelák – pokud zůstaneme u samotné hospody, oficiálně restaurace Na Střelnici – pustne. Legendární brněnská zahrádka je zarostlá a zanedbaná, budova sama před lety vyhořela. Dnes je Zahrádka na Střeláku posunutá o nějakých dvě stě metrů od silnice směrem do parku. Pivo i jiné věci si tam samozřejmě dáte, ale od atmosféry starého „Střeláku“ jste vzdálení dvě stě světelných let, vůbec se ji tam nepokoušejte hledat. Díváte se na průčelí budovy střelnice, která dala místu jméno, kolem procházejí lidé se psy zcela neškodnými, míjejí cyklisté a běžci, odpočinková zóna všechno strávila. Zmizelo v ní i brněnské dělnické hnutí, které zde má svoje kořeny – v roce 1860 se tu účastníci dělnického shromáždění přihlásili k programu 1. internacionály a konala se tu o třicet let později i první brněnská oslava Prvního máje. Dnešní odboráři na to nedbají a raději se o svém svátku producírují na Špilberku. Usnuly i brněnské Protestfesty, které zde vždy po skončení protestů proti veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET mívaly svůj závěrečný a zábavnější program. Je to tiché, klidné místo.

Je dobře, že tu policie nikoho nemlátí, to ano. Ale zároveň se tu ve vší té měšťácké pohodičce připomíná jiný text Odvážných bobříků: „Máš strach? Tak drž hubu!“

Končí prázdniny, začíná koncertní sezóna, už není potřeba postávat venku a čekat, co zaslechneme. Končí i prázdninový seriál Pět minut před začátkem ale k dalším brněnským místům spojeným tak či onak s hudbou se ještě určitě budeme vracet. Během devíti dosavadních zastávek jsme zatím navštívili Stadion na Kounicově ulici, Janáčkovo divadlo, Mariánské údolí, Besední dům, Spolkovou 8 – tedy Harlem a TetraHydroClub, Městské divadlo Brno, Špilberk a stadion Zbrojovky Brno za Lužánkami.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.  více

Před Janáčkovým divadlem je letos v létě živo jako na kolotočích. Nové vodotrysky i vodní opona lákají k odpočinku, pozorování i osvěžení a nakonec zadělaly městu i na malý skandál, když si z nich méně konvenční jedinci udělali koupaliště. Ale ať už si o lidech koupajících se v kašně myslíme cokoliv, pořád je to lepší než kolotoče, které tam ještě před několika lety opravdu stávaly.  více


Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce

Moravskou národní operu Její pastorkyňa Leoše Janáčka (1854–1928) přivezlo do Brna na festival Janáček Brno 2024 Moravské divadlo Olomouc v koprodukci s Janáčkovou operou NdB. Inscenační tým v čele s režisérkou Veronikou Kos Loulovou se titul rozhodl uvést pod názvem Jenůfa, pod kterým se uvádí v zahraničí. Ve středu 20. listopadu, pět dní po své premiéře v Olomouci, mohli také diváci v Mahenově divadle shlédnout nejnovější tuzemské uchopení nejhranější Janáčkovy opery. Hudebního nastudování výrazně upravené původní verze z roku 1904 se zhostila dirigentka Anna Novotná Pešková, a v hlavních rolích se představili Barbora Perná (Jenůfa), Eliška Gattringerová (Kostelnička), Josef Moravec (Laca Klemeň) a Raman Hasymau (Števa Buryja).  více

Kancelář Brno - město hudby UNESCO vám za finanční podpory JIhomoravského kraje v rámci aktivit spojeným s Rokem folklorních souborů představuje soupis aktivních folklorních uskupení (soubory, chasy, muziky) na území Brněnska.  více

Další z orchestrálních koncertů, který se odehrál v rámci festivalu Janáček Brno, patřil domácímu Orchestru Janáčkovy opery NdB pod vedením dirigenta Roberta Kružíka. V pátek 15. listopadu v Mahenově divadle zazněly skladby Leoše Janáčka, Miloslava Ištvana a Bohuslava Martinů. U každé z kompozic pak orchestr doplnili sólisté: u první jmenované to byl houslista Jan Mráček, u druhé recitátoři Daniel Bambas Hana Briešťanská, a při závěrečné kvarteto zpěváků Jana Šrejma KačírkováVáclava Krejčí HouskováVít Nosek a Tadeáš Hoza, se kterými orchestr doplnili také Český filharmonický sbor Brno a Dětský sbor Brnovíce

Mezinárodní festival Janáček Brno nedává prostor pouze profesionálním tělesům, ale v jeho dramaturgii se pravidelně objevují například i studentské projekty. Tak tomu bylo i ve čtvrtek 14. listopadu, kdy byla v divadle Reduta uvedena světová premiéra scénického projektu Konzervatoře Brno s název Vitka Osudová (Koleda milostná). Hudební koláž spojovala různá díla Vítězslavy Kaprálové a Bohuslava Martinů. Stvořil ji Tomáš Krejčí, který společně s Katarínou Duchoňovou a Helenou Fialovou celé představení se studenty konzervatoře také hudebně nastudoval. Na scénáři s Tomášem Krejčím spolupracovala Hana Mikolášková a režie se ujala Alexandra Bolfovávíce

Komorní řada koncertů festivalu Janáček Brno 2024 je zaměřena na kvartetní, ale i sborovou tvorbu. A právě večer konaný ve středu 13. listopadu v prostorách Janáčkova divadla představil mladé ambiciózní sborové těleso JK Voices nesoucí v názvu iniciály svého zakladatele a sbormistra Jakuba Kleckera. Soubor je složený z několika generací zpěvaček a svým fungováním, částečně i repertoárem, navazuje na tradici starších brněnských sborů jako například Kantiléna. V rámci večera se v jednotlivých skladbách představili sopranistka Doubravka Novotná, klavíristé Jiří Hrubý a Helena Fialová, houslistka Barbara Tolarová, harfistka Pavla Kopecká a flétnistka Hana Oráčovávíce

Trumpetista Jiří Kotača založil před deseti lety big band Cotatcha Orchestra. Ten dnes vystupuje s různými programy od nejtradičnějšího jazzu až po vizionářské propojení jazzu s elektronikou. S Jiřím Kotačou hovoříme o tom, jak se orchestr postupně vyprofiloval, jak vzniká autorský repertoár na pomezí jazzu a elektroniky, ale také o tom, co fanouškům přinese listopadový koncert k 10 letům orchestru. Řeč je i o Kotačově mezinárodním kvartetu nebo o tom, jak je možné hru na trubku a křídlovku obohatit efekty.  více

Ačkoliv je Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno věnován především klasice, dramaturgie se nebojí přimíchat do programu například jazzové nebo folklórní koncerty. Právě lidovému umění bylo v neděli 10. listopadu v 15 hodin věnováno pásmo Opojen písní, jehož scénáře a režie se ujala Magdalena Múčková. V podání sboru Netáta ze Strání, jehož vedoucí je Marie Múčková, zpěvačky Kateřiny Gorčíkové z Březové a lidové hudby Matóše z Lopeníka zazněly lidové písně, které zaplnily prostor divadelního sálu brněnské Reduty. Tento komorní hudební pořad akcentoval především obec Březová (Brezová), kterou několikrát sám Leoš Janáček (1854–1928) navštívil a jíž věnoval esej Březovská píseň (1899). Čtení z této eseje procházelo v podání Vladimíra Doskočila celým programem a velmi povedeně tak pásmo propojilo přímo s osobností Leoše Janáčka.  více

Mezinárodní operní a hudební festival Janáček Brno nabídl v sobotu také koncert Brno Contemporary Orchestra. Pod vedením dirigenta Pavla Šnajdra zazněl program z děl čtveřice skladatelů, kteří jsou velkou mírou spjati s Brnem. V divadle Reduta zazněly kompozice Miloslava Ištvana, Aloise Piňose, Josefa Berga a Petra Kofroně.  více

Janáčkova opera Příhody lišky Bystroušky pár dní nazpět oslavila 100. výročí premiéry, která se uskutečnila v Národním divadle Brno. Jejího novodobého festivalového uvedení se zhostil soubor Národního divadla moravskoslezského v režii Itzika Galiliho – choreografa a režiséra izraelského původu. Přivezená inscenace byla uvedena v neděli 10. listopadu v Mahenově divadle.  více

Do letošního ročníku festivalu Janáček Brno přispěla i Hudební fakulta Janáčkovy akademie múzických umění. Její posluchači připravili sobotní komponovaný program, který divákům předvedl nejen hudbu nejrůznějších stylů, ale také jim ukázal různé prostory fakulty. Při vstupu na fakultu byla příchozím rozdána barevná kolečka, která rozdělila publikum na tři menší skupiny. To vše se stalo z kapacitních důvodů, jelikož se program kromě auly odehrával také ve varhanním sále, klenbovém sále a učebně 09. Všichni tak slyšeli totožný program jen v jiném pořadí.  více

Téměř po devadesáti letech od svého vzniku se do Brna vrátila jediná opera Pavla Haase (1899–1944) Šarlatán. Inscenování této humorné opery se ujalo Národní divadlo moravskoslezské v režii Ondřeje Havelky a hudebním nastudování Jakuba Kleckera. Několik týdnů po premiéře inscenace v Ostravě se v pátek 8. listopadu v Mahenově divadle, kde měl Šarlatán v roce 1938 svoji světovou premiéru, nabídnul novinku ve svém devátém ročníku Festival Janáček Brno 2024.  více

Jedním z komorních koncertů devátého ročníku festivalu Janáček Brno byl také večer věnovaný dílům Leoše Janáčka, a zejména Pavla Haase. Tyto skladby provedla v úterý 5. listopadu v Mozartově sále divadla Reduta různá hudební uskupení složená z tenoristy Nickyho Spence, klavíristky Lady ValešovéNavarra String Quartetu, houslistky Ivany Víškové, hornisty Antonína Koláře a flétnisty Michala Vojáčkavíce

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Nejčtenější

Kritika

Abonentní řadu Filharmonie doma zahájila ve čtvrtek 21. listopadu v Besedním domě Filharmonie Brno pod vedením Roberta Kružíka. Zatímco první polovina byla věnována skladbám Johanna Sebastiana Bacha, ovšem v úpravě autorů 20. století, druhou polovinu vyplnila Symfonie č. 4 Alfreda Schnittkeho. V další kompozici první poloviny před orchestr předstoupil houslista Martin Pavlík, a ve Schnittkeho Čtvrté symfonii se k orchestru přidali mezzosopranistka Hana Kopřivová a tenorista Pavel Valenta. V obou polovinách koncertu pak orchestr doplnil pěvecký sbor Gaudeamus Brno pod vedením Daši Karasové a Martiny Kirovévíce