Pět minut před začátkem: Zbrojovka, fotbal, metal

Pět minut před začátkem: Zbrojovka, fotbal, metal

Hudba patří k fotbalu stejně jako míč a chytré řeči v hospodě. Na stadionu za Lužánkami zněla asi nejčastěji z reproduktorů oficiální hymna klubu „Zbrojovka do toho!“. Při očekávání obzvlášť tvrdého souboje se z kotle ozýval chorál na melodii Rudého praporu s lehce pozměněným textem: „Píchni ho, bodni ho, pusť mu krev!“ Fotbal se odsud také kvůli hudbě poprvé odstěhoval do vyhnanství na Srbskou: za Lužánkami svůj první český koncert odehrála Metallica.

Černá Pole byla – a vlastně pořád jsou – jedna z nejklidnějších čtvrtí města. Na silnicích mezi vilou Tugendhat a Lesnickou jsme si kdysi hrávali prakticky bezstarostně, protože auto tudy projelo tak jednou za hodinu. Když se na křižovatce potkala dvě auta, obvykle skončila v sobě, protože tu nikoho ani nenapadlo, aby se rozhlížel. Z oboustranně průjezdných ulic se tedy nadělaly jednosměrky, poslední vzrušení bylo pryč a měšťácká usedlost slavila své unylé vítězství. Každou druhou neděli se ale cosi stalo: pro zaparkovaná auta nebylo možné přejít na druhou stranu ulice a po Černopolní se ubíraly skupinky více či méně hlučných lidí, až se slily do jednolitého proudu pod kopcem. Hrála Zbrojovka, šlo se na fotbal.

Hrající si děti většinou nešly, to dá rozum. Zaprvé by toho moc neviděly a zadruhé by slyšely až příliš mnoho slov, o kterých jim rodiče doma tvrdili, že se neříkají. Ale řev ze stadionu vytvářel charakteristickou a fascinující zvukovou kulisu. Vzdálené hučení s kolísavou intenzitou, v němž se i malý člověk brzy naučil rozeznávat fauly, povedené přihrávky, zmařené šance i góly. Jednotlivá slova nebyla k rozeznání, ale desetitisíce lidí, které tehdy na fotbal chodily, vytvářely dojem, že kdesi pod kopcem stojí obrovské město plné vlastního života, zcela nezávislého na okolí. Později jsem občas na fotbal i zašel, vždycky někam k okraji kotle, odkud se dalo dobře zdrhnout a zároveň nebýt mezi trpnými čumily na důchodcovské tribuně naproti. Kdo odmítal platit vstupné, chodil na tribunu chudých. Jinými slovy zoufale se snažil něco zahlédnout z kopce zvaného Planýrka, přičemž ve výhledu bránila především výsledková tabule otočená k neplatícím šetřílkům zády.

Bylo to komické škudlení a příliš mnoho lidí se jím nezesměšňovalo, ale přece přišla chvíle, kdy se zaplnila snad všechna místa, odkud bylo na stadion aspoň trochu vidět, včetně střechy dnešní Mendelovy univerzity. Nebylo to v roce 1978, kdy Zbrojovka Brno získala svůj jediný mistrovský titul pod vedením Josefa Masopusta, ale až o patnáct let později. Metallica vydala v roce 1991 svoje „černé album“, s ploužáky Nothing Else MattersUnforgiven pronikla vysoko do hitparád a za dva roky doputovala naživo i do Brna. Zarputilí příznivci thrash metalu se mohli vztekat, že vyměkla a už to není ono, i tak se ale na brněnský koncert sjeli prakticky všichni, kteří mohli. Ti nejzarputilejší aspoň formálně předstírali, že jdou především na Suicidal Tendencies nebo dokonce na The Cult (zpětně mi ještě víc dochází, jak to byla silná sestava účinkujících – k hlavním hvězdám opravdu nebylo potřeba se protrpět). A nakonec je nejslavnější z velké thrashmetalové čtyřky stejně dostali a nikdo moc neřešil, jak James Hetfield zpíval, Kirk Hammet vyhrával sóla a Lars Ulrich drtil bicí. Hodně pozornosti si užil basista Jason Newsted, kterého Hetfield z pozice frontmana hodně tlačil dopředu. Koncert si užili – nebo ho prokleli – úplně všichni. Zatímco fotbal býval slyšet v blízkém okolí stadionu, Metallica se dala poslouchat v klidu i na Kraví Hoře.

zbrojovka-brno-2015-08-004 zbrojovka-brno-2015-08-007 zbrojovka-brno-2015-08-013 zbrojovka-brno-2015-08-015 zbrojovka-brno-2015-08-017 zbrojovka-brno-2015-08-019 zbrojovka-brno-2015-08-021 zbrojovka-brno-2015-08-022 zbrojovka-brno-2015-08-025

Na starém stadionu Zbrojovky našlo útočiště také ilegální studio brněnského rozhlasu po okupaci v roce 1968. Petr Ulrych odsud 22. srpna 1968 v 8.30 ráno zpíval narychlo složenou píseň Zachovejte klid. Několik měsíců poté koncertovali hned vedle na Zimním stadionu Beach Boys. A potom už postupně spadla klec, hokejisty Komety čekal postupný ústup ze staré slávy, fotbalovou Zbrojovku naopak vzestup k vrcholu a všechny dohromady normalizace. A rok 1989, velké i malé privatizace a vznik Bobycentra – nejvýraznějšího brněnského skanzenu první vlny českého podnikání po listopadu. Je to sice skanzen patřičně škaredý, ale když potřebujeme uspořádat koncert ve velkém sálu, tak jsme rádi, že ho máme.

Stadion dnes chátrá i přes silnou občanskou iniciativu, která by ráda viděla fotbal zpátky za Lužánkami. Útočník Petr Švancara se tu letos 27. června rozloučil se svojí profesionální kariérou a na exhibiční zápas se prodalo (nebo čestným hostům rozdalo) 25 000 lístků. Podle reálných odhadů prý ale na stadionu ve skutečnosti bylo až 35 000 lidí. Tyto disproporce mezi počty prodaných lístků a skutečnou návštěvou patřívaly ke Zbrojovce tradičně a pamatuji se, jak hlášení oficiálního počtu diváků vyvolávalo na stadionu škodolibý smích. Zní to jako pohádka při těch dnešních ligových návštěvách. Pošetilá mi ale připadá myšlenka, že by se na fotbal začalo podstatně víc chodit, kdyby se za Lužánkami pravidelně hrálo. V tomto směru by asi bylo lepší, aby se na ten fotbal dalo dívat. Za obnovu stadionu se podepisuje petice➚ adresovaná primátorovi Petru Vokřálovi. Ten ji mezi prvními i podepsal a vyzval tak k obnově stadionu sám sebe, čímž přispěl k tradici, podle které se v Brně neobejde bez bizarností vůbec nic.

Případná městská podpora nového stadionu za Lužánkami by u mě získala mnoho bodů navíc, kdyby byla jednoznačně spojená s kampaní za větší toleranci k imigrantům; pokud možno dobrou kampaní. Rasismus a xenofobie se na fotbalových stadionech koncentrují rovněž tradičně, takže cílová skupina je mezi příznivci stavby jistě pěkně zastoupená. Švancarův exhibiční zápas totiž ukázal všechno, co u nás k fotbalu pořád ještě patří. Nadšení, masový zájem, ale také nedisciplinovanost a nezvladatelnost fanoušků kombinovaná s nedostatečností pořadatelské služby – zásahem proti lidem v nebezpečných (a zakázaných) zónách stadionu vyhrožovala i policie, na hřišti byly dýmovnice, hořel transparent.

Na melodii Charpentierova Te deum – jinak znělky Eurovize – se kdysi zpíval text dalšího fotbalového chorálu: „Už teče mozek z lebky, ó jak je tekutý, ó jak je hebký…“ Vzpomínka může být komická, po mnoha letech se staří fotři smějí i vojenské šikaně. Ale když se napružení hooligans vyhrnou po zápasu ven, k smíchu to být přestává. Prázdninový seriál o zvucích Brna nazvaný Pět minut před začátkem se chýlí ke konci, příště se podíváme do Pisárek na Střelák.

Foto Boris Klepal

Komentáře

Reagovat

Zatím nebyl přidán žádný komentář..

Dále si přečtěte

Harlem byl v Brně ještě dřív, než jsme si vymysleli Bronx. Iluze proslulé newyorské čtvrti nahradila starý Dělnický dům, spolkový život vystřídaly koncerty a večírky až do rána.  více

Před Janáčkovým divadlem je letos v létě živo jako na kolotočích. Nové vodotrysky i vodní opona lákají k odpočinku, pozorování i osvěžení a nakonec zadělaly městu i na malý skandál, když si z nich méně konvenční jedinci udělali koupaliště. Ale ať už si o lidech koupajících se v kašně myslíme cokoliv, pořád je to lepší než kolotoče, které tam ještě před několika lety opravdu stávaly.  více

Podvečerní procházka se psem, projížďka na kole, koupání na Říčkách, to je dnešní Mariánské údolí. Není to ale tak dávno, kdy tu davy prostého lidu vytřeštěně sledovaly vystoupení Michala Davida, Hany Zagorové i sovětských souborů písní a tanců. Mírové slavnosti vždy udělaly z Líšně na pár dní centrum celého města.  více



Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více

S tradičním dvouletým odstupem začal Mezinárodní festival Janáček Brno 2024, jehož slavnostní zahájení se uskutečnilo v pátek 1. listopadu v Janáčkově divadle. Národní divadlo Brno při této příležitosti uvedlo premiéru nové inscenace opery Výlety páně Broučkovy Leoše Janáčka (1854–1928), jenž vznikla na náměty dvou povídek Svatopluka Čecha. Režie operní novinky, která vznikla v koprodukci se Staatsoper Unter den Linden, Berlin a Teatro Real, Madrid, se ujal kanadský režisér Robert Carsen. Hudební nastudování, stejně jako dirigování premiéry bylo vloženo do rukou Marka Ivanoviće a v titulní roli Matěje Broučka se představil skotský tenorista Nicky Spencevíce

Znovuuvedením oblíbeného muzikálu Čarodějky z Eastwicku se Městské divadlo Brno rozhodlo připomenout jubilejních dvacet let od otevření svojí velké Hudební scény. Opětovné nasazení titulu představuje povedený narozeninový dárek divadla publiku, které od premiéry v roce 2007 zhltlo 149 repríz hudební inscenace režiséra Stanislava Moši. V novém uvedení se objeví známé tváře z původního obsazení, ale také noví herci a herečky. A tento divadelní comeback bude jistě vděčným diváckým soustem po několik sezon i po sedmnácti letech od prvního českého uvedení právě v Brně. Jen za půl měsíce od nynější premiéry udělají Čarodějky 24 vyprodaných repríz. K tomu není co dodat.  více

Letošní ročník Expozice nové hudby uzavřelo teprve druhé uvedení kompozičního site specific projektu Fresco Karlheinze Stockhausena (1928–2007), který byl poprvé uvedený v roce 1969. Od této doby se ho nikdo neujal. Divákům, kteří v sobotu 19. 10. navštívili Besední dům, se tak naskytla naprosto unikátní příležitost zažít dílo na vlastní kůži. Zmíněné první uvedení této skladby bylo provázeno sabotážemi ze strany konzervativních muzikantů. A tak je legitimní si položit otázku, zda teprve v sobotu Fresco nezaznělo, jak si to skladatel představoval. Tento náročný projekt kurátorky Moniky Pasiecznik a uměleckého vedoucího Pabla Drukera realizovala čtyři tělesa složená ze členů Brno Contemporary OrchestraMladých brněnských symfoniků Filharmonie Brno pod vedením Pablo Drukera, Radima HanouskaPavla Šnajdra, Tomáše Krejčího a Pavla Zlámalavíce

Komponovaný úterní večer 15. října zahájený v sále Kina Art návštěvníkům nabídl netradiční spojení české premiéry dokumentárního filmu No Ideas But in Things o americkém hudebním skladateli, experimentátorovi a vědci na poli elektronické hudby Alvinu Lucierovi (1931–2021) s živým provedením jeho skladby I Am Sitting in a Room. Zmíněná kompozice se stala refrénem nejen dokumentárního snímku, ale také celé události.  více

Ve druhém dnu festivalu Expozice nové hudby přenesli pořadatelé návštěvníky do vod komorních. V podání houslistky Terezy Horákové v Besedním domě zazněly dvě výjimečné skladby pro sólové housle. Při druhé z nich se k houslistce připojila Sarah Jedličková, která živě pracovala s osmi předem nahranými zvukovými stopami.  více

Slovanská tematika, violoncellová virtuozita a pocta Antonínu Dvořákovi (1841–1904) – i takto bychom mohli ve zkratce shrnout koncert Filharmonie Brno z 10. října v Janáčkově divadle. Pod dohledem etablovaného dirigenta Leoše Svárovského zazněly tři rapsodické kusy z konce sedmdesátých let 19. století a známý Violoncellový koncert h moll v podání mladé a talentované violoncellistky Laury van der Heijdenvíce

Klub moravských skladatelů pravidelně uvádí koncerty, při kterých dostávají slovo mladí interpreti, často teprve studenti vysoké školy či konzervatoře. V pondělí 7. října v 19 hodin v koncertním sále HF JAMU skupina studentů s podporou svých starších kolegů, tentokrát i profesionálů, uvedla program s názvem Od Janáčka k dnešku, hudební vzpomínka na moravské skladatele. Jak už název napovídá, program byl složený z děl čtyř skladatelů, kteří jsou spojeni s Moravou a zejména s Brnem, konkrétně Arne Linky, Pavla Haase, Antonína Tučapského a Leoše Janáčka.  více

Podzimní sérii koncertů z cyklu Barbara Maria Willi uvádí zahájil sólový recitál německé hráčky na klávesové nástroje Christine Schornsheim. Při bezmála dvouhodinového koncertu interpretka v konventu Milosrdných bratří představila výběr z klavírních skladeb klasicistních skladatelů, které provedla na kopii historického kladívkového klavíru – nástroji podobnému tomu, na kterém jmenovaní skladatelé pravděpodobně komponovali.  více

Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. Je tedy logické, že dílo s tklivou hudbou a psychologizujícími písňovými texty Benje Paseka a Justina Paula a vynalézavým libretem Stevena Levensona je dnes již takřka kultovním a že budí nadšení. Nyní se tedy lze navrch těšit z tohoto importu také do Brna.  více

Chrámový koncert, který se odehrál v pondělí 23. září v kostele sv. Augustina na Kraví hoře, prezentoval dramaturgickou linii večerů soudobé duchovní hudby tělesa Ensemble Opera Diversa s dirigentkou Gabrielou Tardonovou a smíšeného sboru Ensemble Versus se sbormistrem Patrikem Buchtou. Při podobných příležitostech je hudba – velice často v podobě světových či tuzemských premiér – provozována v brněnských kostelech, jež pokaždé nabízí odlišnou akustickou, ale i architektonickou rovinu. Nejinak tomu bylo i při recenzovaném koncertu, který v přímém přenosu vysílalo Radio Proglas. Zazněla díla tří českých skladatelů, na jejichž provedení se podíleli sopranistka Tereza Zimková, tenorista Stanislav Předota, trumpetista Josef Zimka a varhaník Martin Jakubíčekvíce

Jednou z nejočekávanějších hvězd letošního ročníku festivalu JazzFestBrno byl bezesporu americký kytarista Al Di Meola se svým projektem The Electric Years. Kytarový matador vystoupil v brněnském Sono centru v úterý 17. září při turné, ve kterém se – jak už z názvu projektu vyplývá - vrací především k sérii jazz-rockových nahrávek z druhé poloviny 70. let minulého století.  více

Již 69. sezonu zahájila v neděli 15. září v Janáčkově divadle Filharmonie Brno pod taktovkou jejího šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Divákům nabídla skladby Bedřicha Smetany a Antona Brucknera, kteří by tento rok oslavili dvousté narozeniny. Oproti avizovanému programu byl ovšem nedělní večer zkrácen o symfonickou báseň Hakon Jarl, neboť vydatné deště a s nimi spojené záplavy se nevyhnuly ani brněnskému okolí. Několik muzikantů se nemohlo do Brna na koncert bezpečně dostat. Jednou z nich byla i harfistka Ivana Švestková, jejíž part ve zmíněné symfonické básni velice náročný, nebylo možné takto narychlo sehnat náhradu.  více

S výhradně romantickým repertoárem na brněnský festival Špilberk přicestoval v sobotu 24. srpna korejský rozhlasový orchestr KBS Symphony Orchestra se svým hudebním ředitelem – finským dirigentem a houslistou – Pietari Inkinenem. Pozvání přijala také jihokorejská houslistka, absolventka prestižní Julliard School Bomsori Kimvíce

Festival Špilberk pořádá Filharmonie Brno již rovné čtvrt století na konci srpna na nádvoří stejnojmenného hradu. Čtyři hudební večery pod širým nebem divákům nabízí výběr koncertů z řad klasické, filmové, počítačové, ale často i jazzové či jiné hudby. Jedná se tak o rozmanitý mix interpretů a repertoárů s často příjemnou, letně uvolněnou atmosféru. Letošním velkým a předem vyprodaným tahákem byl středeční večer 21. srpna plný melodií z filmů Jamese Bonda v režii Českého národního symfonického orchestru pod taktovkou světově uznávaného dirigenta, skladatele a aranžéra Stevena Mercuria. V průběhu koncertu se posluchačům také představili zpěváci Sára MilfajtováVendula Příhodová a David Krausvíce

Nejčtenější

Kritika

Sobotní dopoledne 2. listopadu bylo zasvěceno sborovým zpěvům v podání mužského pěveckého ansámblu Q VOX. Zpěváci si pro posluchače připravili skladby vybrané na základě dramaturgické linie opírající se o generační prolnutí (učitele) Pavla Křížkovského (1820–1885) a (žáka) Leoše Janáčka (1854–1928), jež byly v druhé půli doplněny díly sbormistrů a skladatelů kontextem i tvorbou spjatými s osobností Janáčka.  více