V úterý večer zemřel v Baden-Badenu jeden z nejvýznamnějších umělců 20. století Pierre Boulez. Skladatel, dirigent a hudební teoretik se v závěru své dráhy věnoval intenzivněji i dílu Leoše Janáčka.
Během svého života získal Pierre Boulez 26 cen Grammy a řadu vyznamenání i jiných oficiálních poct. Patří mezi ně i čestný doktorát Janáčkovy akademie múzických umění za celoživotní dílo i za skvělou interpretaci a propagaci skladeb Leoše Janáčka. Ten převzal v Brně v roce 2010. O rok dříve mu byla udělena pamětní medaile Nadace Leoše Janáčka. Boulez se celý život věnoval uvádění hudby svých současníků na nejvyšší úrovni jak s velkými orchestry, které „přivedl do 20. století, tak se svým Ensemble intercontemporain. Pokud se stavěl za hudbu minulosti, vždy to mělo význam potvrzení nekompromisní kvality.
Nekrolog: Pierre Boulez byl prorokem hudby 20. století➚
I proto je potěšující jeho zájem o Janáčka, byť přišel až v závěru Boulezovy kariéry. Skvělým nastudováním Z mrtvého domu završil svou kariéru operního dirigenta. Vynikající inscenace měla premiéru v Theater an der Wien v roce 2007. Představení potom putovalo po světě, vidělo jej publikum v milánském Teatro alla Scala, na festivalu v Aix-en-Provence i v Metropolitní opeře. Operu režíroval Patrice Chéreau, s nímž Boulez spolupracoval dlouhodobě, a vytvořili spolu i legendární inscenaci Prstenu Nibelungova v Bayreuthu v roce 1976. Představení je zaznamenáno na DVD➚, na produkci se podílela i řada českých a slovenských pěvců (Jiří Sulženko, Štefan Margita, Peter Straka, Vladimír Chmelo…). Z nádherné a mrazivé inscenace připomínáme alespoň finále.
Pierre Boulez se narodil 26. května 1925 ve francouzském Montbrisonu. Původnš studoval matematiku, ale přešel na pařížskou konzervatoř, kde byl žákem Oliviera Messiaena. Důležitý vliv na něj měl také René Leibowitz, ze skladatelů minulosti se odvolával především k Antonu Webernovi. Komponoval metodou integrálního serialismu, věnoval se i elektronické a aleatorické hudbě. Na žádost francouzského prezidenta Georgese Pompidoua založil v Paříži v roce 1970 Institut de Recherche et Coordination Acoustique/Musique – IRCAM. Byl šéfdirigentem Newyorské filharmonie v letech 1971–77, pravidelně spolupracoval s Berlínskými i Vídeňskými filharmoniky, s London Symphony Orchestra, Orchestre de Paris, Mahler Chamber Orchestra a Staatskapelle Berlin.
Zatím nebyl přidán žádný komentář..